Jednou se bavili žáci mezi sebou. „Lidé vytvářejí a činí jen samé DVARIM MAG´ILIM.“[1] „To ale není hezké, co jsi řekl o lidech.“ „Vytvářejí MAG´ILIM[2], protože jsou sobečtí, myslí jenom na sebe, jejich duše jsou skrz naskrz prolezlé rzi.“ „Ale je tu Jeho Láska, Jeho Milost…“ Přišel učitel, aby řekl: