Ne snad, že by to bylo tak složité. On ten chlapík z Galileje není nepochopitelný. Študoval jako žid, myslí jako žid a židovsky taky vyučuje. A jelikož pro mne ten židovský tesař není a nikdy nebude ani zbožím, ani klíčem k „poslušnosti pokorných“ a už vůbec ne cestou na trůn, jak

Atmosféra ne-světla na soumraku přírodního roku, kdy „svaté noci“ – Weihnächte –  včetně pohanských slunovratů probíhají  a především probíhaly a které vánocům jejich jméno skutečně propůjčily, ,  má ve všech kulturách tak podobné projevy, že by člověk z našich zeměpisných šířek skoro vsadil krk, že si židé začali užívat chanuku právě

Bohabojnost se moc nenosí. Zdržuje, přežila se a je nepohodlná. Mnohem raději řešíme –  bez jediného účinnějšího skutku –  nehorázné ceny másla a řečičky o zkázonosném islámu. A kolikrát nás ani nenapadne, že třeba postřílet kus diskotéky v Los Angeles je přece taky jen bohapustý terorismus. Nebo se budeme směšně pokoušet

Píšu to schválně malými písmeny, aby nedošlo k mýlce… A píšu to taky schválně tak, jak píšu. Abych zaprovokoval a aby nám (možná) všem něco málo došlo. Není tajemstvím, že sefarad svět výklad výrazu “jisroel” dobře zná. Tedy jeden z mnoha výkladů, protože i ty ostatní – pokud je někdo

Fundamentální čtení Koránu (a je jedno, čte-li ho fundmentalista euro-americký anebo islámský) vede k domněnce, že pro „konverzi“ stačí odříkat šahádu (islámské vyznání, islámské Šema), a dál už se chovat jako muslim (tj. jako dobrý a slušný člověk). Moji  lehkonozí a lehkomyslní přítelé tudíž právě na základě fundamentálního čtení  žertují ,

Polský primas o utečencích Svůj hlas ve věci uprchlíků pozdvihl arcibiskup a polský primas Wojciech Polak použitím slov Krista: “Byl jsem cizincem a přijali jste mě.” “Není dovoleno dělit lidi na lepší a horší,” řekl další arcibiskup Józef Kupny. V médiích se objevují vzrušující fotografie uprchlíků na cestě do Evropy

U „turniketu“ to bude  určitě zajímavé.  Bůh možná není, ale „turniket“ ano. To není falešná útěcha ani bigotní „nadějička“. Jinak to být nemůže, protože duch a duchovno tady jsou. Ať už se k ním chodí přes tunely plné světla, náboženské ideologie nebo obyčejný strach ze smrti. I když pro nás, co

Simcha Jacobovici, producent skandálního dokumentu Ztracený Ježíšův hrob, má být podle rozhodnutí Nejvyššího okresního soudu odškodněn za úhonu, kterou mu způsobilo očerňování ze strany kritika Joea Ziase. Dokument z roku 1997 tvrdí, že Ježíš byl ženat s Máří Magdalenou, měl s ní děti a byl pohřben. Jeho hrob se podle dokumentu nalézá v Jeruzalémě.

Na lavici posměvačů nesedá… to dobře známe už z prvního biblického žalmu, muž bohabojný, moudrý a především ten, který touží po blaženém stavu – se prostě lavici posměvačů vyhne, stejně jako cestám hříšníků a radám bezbožníků. Zato s potěšením dnem i nocí hloubá v Hospodinově zákoně. To mu zajišťuje zdar

Jedinkrát, kdy jsem na sobě nepocítil, že jsem svázán strachem z budoucnosti, bylo ve chvíli kdy, jsem konečně úspěšně dokončil školu a myslel si, že všude mě čekají s otevřenou náručí a konečně začnu vydělávat ty milióny – smile. Smůla, až po odeslání deseti nebo dvaceti životopisů jsem pochopil, jak jsem naivní.

Mnohokrát v minulosti církevní otcové hovořili o církvi viditelné (pozemské) a o církvi Nevěstě Mesiáše – církvi duchovní. Pro pochopení těchto církví pak hledali a nalézali předobrazy a připodobnění v Božím Slově – Bibli. Chtěl bych postupovat podobnou metodou, a přece se nebudu držet předobrazů a připodobnění jen tradičně užívaných, protože otázka

Člověk má potřebu životního výhledu a také potřebu vědomí nějakého předělu, v soukromém životě člověka se (zejména v západní společnosti) takovým předělem stávají narozeniny a ve veřejném životě je takovým předělem „nový“ rok. Začátek pomyslné nové roční etapy však není tak univerzální, jak si to velké části lidstva myslí či připouštějí. Nový

Zanedlouho to budou dva roky, co papež Benedikt XVI. dne 28. února 2013 rezignoval na papežský úřad a odešel do ústraní.

Už jsme si na to zvykli. U „Šmejdů“, bankovních domů a telefonních operátorů.

Všechno souvisí se vším, byť to zdánlivě tak na prvý pohled vypadat nemusí. Souvisí to zvláště tehdy, pokud jsou to děje, které rozhýbává člověk s nějakým záměrem a nedomýšlí přitom všechny následné možné důsledky svého původního záměru.

To, co je v životě víry nejdůležitější, to je osobní vztah každého jednotlivého věřícího člověka s Bohem.

Máte pocit, že obyčejná ženská někde na venkově nikdy nezapálila svíčku? Třeba u sv. Terezičky anebo sv. Tadeášovi? 

Několikrát jsem se už setkala s přirovnáváním zahalování žen v islámu k tomu stejnému v křesťanství – ať už s odvolávkou na Bibli (list apoštola Pavla Korintským), na křesťanskou praxi v minulosti, obvyklá vyobrazení Panenky Marie…