Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl SILNOU RUKOU a vztyčenou paží. (Dt 5,15)   Ruka se natahuje do světa a hmatá. Vztahuje se a uchopuje. Ve tmě poslepu šátrá a pomáhá „vidět“ ve tmě. Oko však pohledem „dosáhne“ dál, než ruka.

Předesílám (a ne poprvé), že pokud kráčí strážnická tetuška k volbám anebo do kostelíka ve všech svých naškrobených spodničkách – součásti tamního kroje a každý nový bochník chleba přežehná křížkem, je to v řádu věcí.  Ona to ovšem zpravidla ostatním neutí. Strážnická komunita asi také dost těžko vyžaduje po svých „mladých“, aby

Židovští autoři se věnují vztahům mezi islámskou školou tassawufu a kabalistickým hnutím častěji, než jejich muslimské protějšky. Obě filosofie jsou spojeny od časných dějin islámu a jejich soužití formovalo židovskou teologii i kabalu. Podle historika Paula Fentona ve dokonce muslimský súfijský mist Hasan Ibn Húd Damašský ve 13. století vyučoval

Už jsme si na to zvykli. U „Šmejdů“, bankovních domů a telefonních operátorů.