Bylo sychravé ráno, mlha a protivně vlhko. Nastoupil jsem do EC směr Praha, který přijel s patnáctiminutovým zpožděním. Ale už to beru jako samozřejmost, že vlaky si jezdí, jak vyhovuje ČD a ne cestujícím. Ani si nepamatuji, kdy jakýkoli vlak opožděním netrpěl. Skrze zapařené okno nevidím nic. Natáhnu nohy, v

Modlíme se za mír, křesťane se modlí za mír, modlíte se za mír všichni bez rozdílu náboženství. Ale ani jednotlivě, ani ve společnosti nedochází k míru. Proč? Každé události, která by měla nastoupit za nějakou příčinou, musejí předcházet správne podmínky. Mír není z tohoto pravidla vyjímkou. Aby se mohl dostavit

„No bodejť by vaše dítko nebylo zakřiknuté (tiché, stydlivé, nekamarádské, před cizími lidmi nemluvící), když ho vychováváte muslimsky,“ ujal se řeči mladý psycholog, ke kterému jsme zašli řešit zakřiknutost (tichost, stydlivost,…) našeho synka. „Ale my ho vychováváme úplně normálně. Česky!“ oponovala jsem.  Zřejmě marně. „Ale to mi neříkejte, já jsem

S příchodem imigrantů a uprchlíků do Evropy se na nás ze všech stran valí jen těžko uvěřitelné reakce a komentáře lidí známých i neznámých. Často mezi svými přáteli spatřuji beznaděj a zoufalství nad tím, co jsou někteří Češi schopní vypustit z úst či napsat na internet. Ve všem tom zoufalství a nenávisti

Minulý týden byl celkem „úspěšný“. 2x (viditelné) prostředníčky z jedoucích aut Několikeré zatroubení Jedno odplivnutí „Tohle bych kopal do p… – píp! Píp! Píp!!!“ „Mami, proč ten pán takhle sprostě mluví? To se může?“ „To víš, to už je taková naše kultůra“ chtělo se mi sarkasticky odpovědět. Ale mlčím. Syn by

V kupé u okna pohodlně usazená ve směru jízdy, pospávala starší paní. Právě ona způsobila, že se jednotvárná cesta proměnila v opravdu velkolepý zážitek, což mi opět připomíná, že je vážně velikou chybou, pokud člověk bezmyšlenkovitě dává na první dojem. Od setkání s tou paní už odmítám argumenty typu: první čtyři vteřiny při

Aneb otevřený dopis Haně Mayer, Jiřímu Blažkovi a Honzovi Günsbergererovi, ve kterém budu reagovat na status pana NIKOHO, ke kterému jsem se dostal až dneska ovšem mohu ho řešit s chladnou hlavou a čistými myšlenkami. Status: Milá Hano, když Shekel.cz 1. března 2010 začínal, neměl jsem kromě pocitu, že miluju psaní

Co pro Tebe znamenají slova? Pro mne vyjadřují jenom v danou chvíli náladu, kterou přenáším a vyjadřuji. A tak, úplně stejně, přistupuji k ostatním. Když povím: „Mám Tě rád kamaráde“, může to u mé vypočítavé povaze být třeba: „Něco potřebuji, pomůžeš mi?“; v jiné náladě a stavu, který mi zlepšil den, to zase

Víte, někdy mám pocit, že neexistuje horší člověk, než jsem já, zakřičet nenávidím sám sebe, místo toho křičím na lidi v okolí.

Je to ten nejkrásnější pocit, protože nikoho nikdy nebude milovat tolik jako sám sebe. Prosím neber jako to, že bys ses nedokázal obětovat. Ale oběť není láska! Je to pouze projev lásky.