Čas obrací listy v kalendáři závratnou rychlostí. Sotva jste uklidili všechny flíčky od šťávy z granátových jablek a přivítali nový rok, následuje svátek další. A nutno dodat, že právem oblíbený. Sukot. Svátek stánků. Čas, kdy máte strávit alespoň pár chvil pod improvizovaným přístřeškem. A nejlépe s hosty. Připomenout si odchod židovského lidu z Egypta.

  Každého, kdo se vám v tomto týdnu anebo v následujících třech pokusí nakukat, že od 17. tamuz oplakáváme oba Chrámy (plus případné přeložení tóry do nesymbolických – někdo by řekl profánních – jazyků), vezměte, prosím potěhem. Samozřejmě, že to děláme, obou kostelů je neuvěřitelná škoda. Se ztrátou Prvního jsme přišli o

Rozhodně ano.  Nejen smí – dokonce musí!! Protože jedině on je největším občerstvením, tvůrcem a glosátorem jeho obsahu. Bez pobožných – co by nám zbylo? Jen nějaký ten snímek cizího obídku či večeře, pár užitečných zpráv a přeposlaných linků, nehorázné nestydatosti Ovčího muže a úplně nakonec poznání, že fejs má

Je neuvěřitelně skvělé, že se dál rodí děti, venku vyhrožuje jaro, děvčata pečou chleba a chlapi si dokážou udělat čas na svoje koníčky. Jinak by měl člověk dojem, že je u nás občanská válka doslova na spadnutí.  Jakoby již pranic nezůstalo člověků normálních. Všichni patříme na tu či onu stranu

Možná vám to v dnešních turbulencích přijde malinko okrajové. To nepopírám. Ale po přejití všech aktuálních vichřic by už mohlo být pozdě, a proto to přeci jen píšu. A ačkoli se jedná jen o hroby „obyčejných“ Němců, domnívám se, že to sem na Shekel patří. Hroby totiž nemají žádnou národnost,

Nejveselejší židovský svátek roku se blíží. Purim – svátek losů. Hostiny, masky, divadlo, dárky i bujaré veselice. Svátek, který se slaví k připomenutí událostí, jež vedly k pokusu vyhlazení Židů v Perské říši. K tomu nakonec nedošlo. Celý příběh je vyprávěn ve starozákonní knize Ester. I na tu se během svátku dostane řada hned

Atmosféra ne-světla na soumraku přírodního roku, kdy „svaté noci“ – Weihnächte –  včetně pohanských slunovratů probíhají  a především probíhaly a které vánocům jejich jméno skutečně propůjčily, ,  má ve všech kulturách tak podobné projevy, že by člověk z našich zeměpisných šířek skoro vsadil krk, že si židé začali užívat chanuku právě

Možná je teď uprostřed adventních věnců a chvilku před Chanukou – tedy v čase pokory a usebrání, v období hledání světla v potemnělé šedi pragmatismu, nejlepší chvíle podívat se na cosi, co bychom mohli nazvat „prelátismem“. Hodně k tomuto tématu přispělo nedávné tucto-psaní pana kardinála Duky všem partajním lídrům a také jeho už takřka

Bohabojnost se moc nenosí. Zdržuje, přežila se a je nepohodlná. Mnohem raději řešíme –  bez jediného účinnějšího skutku –  nehorázné ceny másla a řečičky o zkázonosném islámu. A kolikrát nás ani nenapadne, že třeba postřílet kus diskotéky v Los Angeles je přece taky jen bohapustý terorismus. Nebo se budeme směšně pokoušet

„Vypadněte z mé země, špinaví muslimové,“ řval muž na židovskou rodinu v newyorské podzemce. Ženy opakovaně udeřil. Došlo k tomu ve chvíli, kdy sedmapadesátiletá žena s dospělou dcerou pokojně vystoupily z metra a zamířily k východu. Když mladší žena agresora požádala, aby zopakoval, co jim právě řekl, plivl jí do obličeje a začal obě ženy bít

Roš hašana 5778 se blíží. Židovský Nový rok klepe na dveře a s ním taky oslavy, dobré jídlo a společná setkání. Ať už je na vašem stole jakékoli sváteční menu, nesmí chybět med a jablka. A je jedno, jestli grantová nebo normální. Každému, co má raději a co je pro něj

V relativně nedávné minulosti, jejíž pamětníci ještě žijí  – v padesátých letech minulého století – pobouřil obyvatele západního světa ženský koupací úbor. Situace byla vážná do té míry, že nejvyšší autority Itálie, Španělska, Belgie, Rakouska a několika amerických států, o katolické církvi nemluvě, považovaly za nutné nošení plavek nepřijatelného střihu zakázat.  Ještě

Trest smrti? Nekompromisně ano! Samozřejmě nesoudím ty, kdo se trestu smrti nezastanou. Dokonce ani na fejsbůku ne. Vždyť jejich argumenty jsou v podstatě logické a u některých navíc i historické. Je totiž skutečně potřeba vyloučit justiční omyl. Rudolf Slánský i paní dr. Horáková (a další spousty komunistou popravených obětí) hovoří za

Nebylo pro Izrael šťastnějších dnů, nežli patnáctý av a Jom-kipur. … V tento den na sebe dívky jeruzalémské braly bílé šaty – půjčené, aby nebyla zahanbena ta, jež nemá své vlastní – a šaty měly být předtím ponořeny do vody. Tak chodily dívky jeruzalémské tančit do vinic. (Babylónský talmud, Ta’anit, 30b-31a)

Trhový Štěpánov. Hřbitůvek jak kapesník a plno dubů. Nejen těch staletých ale dokonce i  ještě staletějších. Totiž živých Dubů. Příslušníků rodiny Dubů, Spletaků, Bejkovských a několika dalších. Trhový Štěpánov v létě 2017 –  kdy dost dobře nevíme (jako ostatně každé léto), jestli počasí velebit anebo proklínat, a kdy už i těm

Asi nejzajímavější pohled na maličko problematický „plural majestaticus“ v úvodních pasážích bible, totiž na onen verš, kdy si Sladký požehnaný oniká – „Učiňme člověka k obrazu našemu…“ (gn 1:26), podává luriánská tradice. Raši a jeho následovníci doporučují rozumět tomu ve smyslu a) Sladký požehnaný je vzorem pokory, a při tomto úkonu to

Jednou z reakcí na první díl našeho přemýšlení nejen o „Desateru“ z pohledu halachy ale zároveň také na židovské myšlení vůbec, byla Fandova prosba, podívat se na to, jak tradice chápe význam přikázání „Nevezmeš nadarmo“. Možná se budete maličko divit. V tomto případě se totiž pohledy obecného a židovského světa rozcházejí poměrně překvapivě.

„Téměř osmdesát let od holokaustu se Prostějovem přehnala vlna hysterie a nenávisti, která nemá obdoby“, otevírá svůj článek Michal Šverdík z i-Dnes. Dále se nám pak snaží maličko podsunout, že se jedná o projevy antisemitismu. Až by měl jeden pocit, že Hanáci z Prostějova jsou na židy nějací vysazení. Velice rád bych