Možná vám to v dnešních turbulencích přijde malinko okrajové. To nepopírám. Ale po přejití všech aktuálních vichřic by už mohlo být pozdě, a proto to přeci jen píšu. A ačkoli se jedná jen o hroby „obyčejných“ Němců, domnívám se, že to sem na Shekel patří. Hroby totiž nemají žádnou národnost,

Milí přátelé a partneři PLD, rádi bychom Vás pozvali na představení nové knihy Odchody a návraty, jejímž tématem je vzpomínková kultura a životní příběhy sudetských Němců v českým zemích a v Bavorsku ve 20. století. Jaké vzpomínky v sobě nosí odsunutí Němci? Jak se mění v rámci generací? Jak na německou minulost

Počátkem července uplyne stopětapadesát let od narození skladatele a dirigenta Gustava Mahlera.  Mnohdy je vnímán jako vizionářský autor, který předstihl svou dobu. Za Mahlerova života ale tomu tak vždy nebylo – spíš byl ceněn jako dirigent a řada jeho děl byla odmítnuta. Mahler jednou řekl: “Cítím se jako trojnásobný vyhnanec:

Před nějakou dobou se v diskusi pod zajímavým zdejším článkem Meze integrace objevila pozornosti hodná otázka: jak dlouho trvá, než – a zda vůbec! – imigranti přijmou za svou majoritní kulturu, potažmo se vzdají odkazů té své původní. Toto téma je teď sice módní, ale nikoliv nové. Už v 70. letech zkoumal

Zejména v době, kdy společenská diskuse o uprchlících z oblastí války a nepokojů (ať už jde o Sýrii, Lybii, Eritreu nebo další země) nabývá na síle i důležitosti, není na škodu připomenout si zákonitosti masového násilí, které náš kontinent opakovaně zachvacovalo i ve 20. století. Vůči etnickým čistkám, které vždy hrozí přerůst

Martin Vinš (narozen 1984 v Praze) je nejmenovaným (my víme, že se jmenoval sám – smile) šéfem digitální firmy Clocan.cz, můj bývalý kolega z digitální firmy Effectix.com s.r.o a co týká přátelství, myslím, že jsme dva kolegové, kteří jeden druhého vzájemně respektují, nicméně společné pivo až na pár výjimek nerealizují. Martine, náš

Pražská galerie DOX vystavuje dvě stovky titulních stránek francouzského levicového týdeníku Charlie Hebdo. A z tohoto důvodu se musí zavádět zvýšená bezpečnostní opatření a dokonce tam hlídkují i obrněné vozy.

Miloš Zeman, prezident České republiky, během konference na Pražském hradě, která se konala u příležitosti 70. výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou, hovořil o mnoha věcech, ne se vším lze souhlasit, se základní podstatou projevu jistě ano.

Neinformují nás, úmyslně, o tom, jaká zvěrstva páchá za humny islámská hrozba. Tají nám, že muslim pobodal a upálil těhotnou přítelkyni!

Víte, proč v něj věřím (samozřejmě ne v Konvičku, ale v Multikulturalismus)?! Mám v sobě kromě české a židovské krve krev maďarskou, rakouskou, ukrajinskou.

Zvláštní pocit stát v šábesdeklu před lidma, kteří jsou smutnými Němci. Smutnými, protože na ně i ti „spokojení“ Němci koukají jako na exoty.

Na tuniský ostrov Djerba se v uplynulých dnech sjely tři tisícovky židovských poutníků.

“Toto téma je posledním velkým tabu v polské společnosti,”

Na debatě u kulatého stolu na téma důležitost výuky o holocaustu na středních a základních školách se mi v hlavě vybavily vzpomínky na můj zážitek s zvláštní, ale exitující formou popírání šoa. Ta se nejlépe popíše jako MLČENÍ.