Jedinkrát, kdy jsem na sobě nepocítil, že jsem svázán strachem z budoucnosti, bylo ve chvíli kdy, jsem konečně úspěšně dokončil školu a myslel si, že všude mě čekají s otevřenou náručí a konečně začnu vydělávat ty milióny – smile. Smůla, až po odeslání deseti nebo dvaceti životopisů jsem pochopil, jak jsem naivní.