Trpící jedinec, prchající z nepředstavitelných hrůz, které na něm, jeho rodičích, manželce, dětech spáchali lidé stejné víry, ve jménu Alláha, Mohameda a Koránu. Vyčerpaní, vyděšení migranti, kteří prchají před jinými muslimy, těmi, kdo na nich ty odporné zrůdné zločiny páchali, například během „al-džihád bi’l-sajf“[1] – ano my máme povinnost, tyto oběti

Krátce před padesátým výročím papežského prohlášení, které způsobilo revoluci v židovsko-katolických vztazích, prohlásil polský episkopát antisemitismus hříchem. Ve středu to bude přesně půl století, co papež Pavel VI. Vydal prohlášení, v němž zbavil židy viny na smrti Ježíše Krista. V tehdejším dokumentu připustil, že to byly židovské úřady a ti, kdo následovali jejich

Podnikatel Václav Dejčmar před časem zveřejnil na Facebooku status v tomto znění: „Kulturní relativismus je intelektuální zhovadilost. Osobně nechápu, proč už někdo dávno nesestavil okruh hodnot, v rámci kterého by vzájemně porovnal různé společenské systémy podobně jako lze porovnávat auta. Není vyloučeno, že by kultury některých přírodních národů dopadly lépe než

Polský primas o utečencích Svůj hlas ve věci uprchlíků pozdvihl arcibiskup a polský primas Wojciech Polak použitím slov Krista: “Byl jsem cizincem a přijali jste mě.” “Není dovoleno dělit lidi na lepší a horší,” řekl další arcibiskup Józef Kupny. V médiích se objevují vzrušující fotografie uprchlíků na cestě do Evropy

Ilegální – ekonomičtí – uprchlíci na hranicích, skupiny imigrantů snažících se o přechod hranic bez víza lesy, uzavřené hraniční přechody a nejfrekventovanější místa střežená armádou. Kontroly vlaků, vysazování běženců bez dokladů a nucené repatriace. To není rok 2015, ale třicátá léta v Československu. V obecném povědomí české veřejnosti se pochopitelně udržuje představa

Tuto neděli bude járcajt polského pediatra, spisovatele, pedagoga, ale především ředitele židovského sirotčince Janusze Korczaka. Muže, který ač vlastní děti neměl, byl „otcem” zástupů. Spolu se „svými” dětmi zemřel v plynových komorách Treblinky. Rodné jméno tohoto polského velikána je Henryk Goldszmit. Jméno Janusz Korczak použil poprvé jako literární pseudonym ve

Vezmou i tu nejhorší práci, žijí napěchovaní v noclehárnách, kde si platí postel od hodiny, nosí dřeváky vyplněné slámou a pojídají prapodivné palačinky, praktikují primitivní náboženství. U sebe doma spí určitě na policích a v almarách. Bude nemožné je integrovat!» – tak popisovali v roce 1848 bretonskou imigraci do Paříže

Nejdříve proti elektrárně, dále proti kamionům, proti dálnici, proti rozšíření národních parků, proti jezům, proti úložišti, prostě proti všemu. To je klasické české – všichni chtějí všechno, ale nikdo nechce nic u sebe. Dálnice jsou potřebné, ale proboha jen ať nevede kolem mé vesnice. To rychlé zásobování obchodů je skvělé,

NAŠTVANÍ LIDÉ Obavy a strach – v poslední době témata velmi aktuální, témata, která se tak nějak vždy zapletou mezi diskuse, ať ty diskuse začínají původně jakkoliv. Dokud jste (žijete) v jednom místě, v jedné zemi, můžete si myslet, že tyto starosti máme zrovna teď tady a že jinde se žije lépe. Jenže

O vztahu Ukrajiny a Ruska koluje mnoho informací. Zajímavý je vzájemný zahraniční obchod. Zdroj dat je databáze WTO.

Je to smutné, ale posledních asi 20 let nám ukazuje, že to platí. Člověku musí být těch lidí líto, ale bohužel není jiné cesty, než je opravdu nechat žrát hlínu.

Po dvou letech končí polské moratorium židovských a muslimských rituálních porážek. 

Jaká je vlastně úloha státu? Co vše má zajišťovat?

Polský server Wybrocza.pl zveřejnil poměrně zajímavý článek. Píše se v něm o tom, že tisíce polských lékařů podepsali deklaraci o tom, že život člověka je v rukou Božích…

Poslední březnový den uplyne přesně jedenasedmdesát let od vzniku nacistického židovského ghetta v Kielce na jihovýchodě Polska.

Saša Kirilov narozen v Praze 2.1.1969 je hlavně umělec, dělá skvělé fotky (fotím od roku 2004), píše básně, skládá hudbu, otec tří dětí. Od roku 1991 člen Církve sjednocení.

Výstava fotografií ze života krakovských židů z meziválečného období již potěšila návštěvníky v Krakově, Norimberku, Jeruzalémě i Londýně. Nyní bude, od 9. října do 5. ledna příštího roku, k vidění v Olomouci.

Český druhý pilíř přilákal méně lidí, než byl nejpesimističtější odhad penzijních společností.