Genealogicky sice bude. Je to přeci jen Agagita, potomek amalechitského krále Agaga, ale coby archetyp je už (žel) dávno mnohem prorostlejší. Tehdy za Achašveroše byl vlastně celkem klid. Dobová židovská liberální unie sama sebe vnímala jako občany moderní říše, s chutí navštěvovala hradní slavnosti a až na pár Mordechajů brala svoji

Nejbližšímu šabatu před purimovými svátky , které chtějí duším připomenout nikoli karneval, ucucávání vína a taškaření, ale spíš to, že nic není „náhodou“, se říká „šabat zachor“ = šábes připomenutí. Během něj  bychom do svých meditací (nebo přinejmenším do liturgie) měli zahrnout také biblický pokyn o připomínání, který je shodou

  Každého, kdo se vám v tomto týdnu anebo v následujících třech pokusí nakukat, že od 17. tamuz oplakáváme oba Chrámy (plus případné přeložení tóry do nesymbolických – někdo by řekl profánních – jazyků), vezměte, prosím potěhem. Samozřejmě, že to děláme, obou kostelů je neuvěřitelná škoda. Se ztrátou Prvního jsme přišli o

Nejveselejší židovský svátek roku se blíží. Purim – svátek losů. Hostiny, masky, divadlo, dárky i bujaré veselice. Svátek, který se slaví k připomenutí událostí, jež vedly k pokusu vyhlazení Židů v Perské říši. K tomu nakonec nedošlo. Celý příběh je vyprávěn ve starozákonní knize Ester. I na tu se během svátku dostane řada hned

Dva židovští teenageři byli tento týden zatčeni v hlavním městě Íránu poté, co na zeď v centru města nasprejovali nápis „Smrt Hamánovi.“ Incident vzápětí vyvolal pozornost několika amerických židovských organizací. Íránská židovská komunita vyjádřila obavy o bezpečí a budoucnost obou mladíků, neboť v Íránu v minulosti došlo k případům, kdy zatčení lidé jednoduše zmizeli. Poté,

Chanuka za námi a ani nepovíte ŠVEC, a bude tu Purim.

Milí čtenáři Shekelu,