Britské bulvární noviny Daily Mail přinesly nedávno zprávu, která měla poukazovat na absurdnost politické korektnosti. Studenti prestižní londýnské vysoké školy SOAS (School of Oriental and African Studies) se údajně měli dožadovat toho, aby z výuky byly z velké části vyřazeny „tak vlivné osobnosti jako je Platón, Descartes, Imannuel Kant či Bertrand

« Při fašismu skutek předchází doktrínu » Přírodovědce obvinili. Ještě 17. listopadu zpíval s panem prezidentem, hrdý sám na sebe, kam až to dotáhl. Vysoko, ba přímo nejvýše. O den později ho obvinili z toho, že svými výroky ve skupině na svém facebookovém profilu podněcoval k nenávisti vůči skupině osob  a

Před nějakou dobou se v diskusi pod zajímavým zdejším článkem Meze integrace objevila pozornosti hodná otázka: jak dlouho trvá, než – a zda vůbec! – imigranti přijmou za svou majoritní kulturu, potažmo se vzdají odkazů té své původní. Toto téma je teď sice módní, ale nikoliv nové. Už v 70. letech zkoumal

Aby integrace byla úspěšná, tak musí být splněno několik podmínek: dostatek času počet nově příchozích nepřesahuje 3.3% populace, vzdělávací systém odráží změny ve společnosti a učí děti chápat všechny členy společnosti, trh práce musí umět vytěžit lidský kapitál nově příchozích, ochota majority příjmout minoritu jako zdroj obohacení, rozmístění nově příchozích

V kratičkém zamyšlení se zabývám myšlenkami o doteku. Nechci se rozepisovat o snových, letmých, žhavých, čumáčcích a podobně citově zabarvených dotycích, to nechám náctiletým pro jejich blogy, potažmo autorkám současné prózy. Nebudu se zabývat dotykem z pozice technické vědy (medicína, fyzika, chemie, atd.), ani z pozice humanitních věd (psychologie, sociologie,