Když jsme před čtyřmi týdny vstupovali do pesachové haggady, zazněla mimo jiné slova o chlebu utrpení, ponížení, poroby a neštěstí.  „Ho-lachmo anijo“ – „toto je chléb poroby“, míváme ve zvyku přednášet nad pozdviženým macesem při vstupu do pesachového vyprávění. Již dávno ve středověku si učenci a komentátoři všimli, že aramejské

Vůbec nechci řešit jeho zbytnost či nezbytnost. Kdo oltář nepotřebuje, řešit to stejně nebude, kdo si nějaký vybral, dochází pravidelně k tomu svému. A dochází-li tam  správným způsobem, dojde někdy skrze něj až „domů“. Což je asi to nejpodstatnější. Vždy je důležitější samotná cesta než cíl, protože cesta je činem zatímco

Tak máme po svátcích. Někdo si zpřítomnil vítězství nad smrtí kvůlivá zmrtvýchvstání.

Křesťanským duchovním v Lybii dělá letos starosti bezpečí věřících během Velikonočních bohoslužeb.

Podle bible nikoli.

Praktický judaismus neplní, nýbrž řeší.