Jen několik epitafů ze Strážova (Drosau), dnes už jakoby lesního židovského hřbitova nedaleko od stejnojmenného šumavského městečka. Podle pramenů založeného okolo roku 1408. Záměrně se věnujeme pouze těm, které při jeho návštěvě najdete těsně podél jeho obvodových zdí.
Koho tam najdeme? Sebevrahy, jak se falešně traduje (možná bezděky pod vlivem křesťanské praxe) z hlubokých století? Nikoli! Jen bytosti. Lidičky a děti.
V židovském světě je sice sebevražda podobně jako ve zbytku vesmíru považována za skutek nepříliš vítaný, protože bytost si tím totiž takhle svým způsobem ukracuje svoje „povinnosti“ tady v tomto světě, kde máme šanci spolupracovat na tikun ha-olamim (tedy nápravě původní Harmonie). Nicméně zatímco sebevražda je skutek neradostný, sebevrah je vždy a stále jen křehká lidská bytost (možná ještě daleko křehčí než my, kteří bychom snad chtěli soudit namísto lítosti), a kdo Jiný než Sladký požehnaný dokáže míru bolesti, která tuto bytost k onomu činu dohnala, změřit správně? Vždyť i král Saul nalehl na meč, když pochopil, že je bitva ztracená a v předtuše, co by ho čekalo, kdyby se dostal Filistinským do rukou živý.
Sebevrah není odsouzeníhodný. A v židovské tradici tedy také není nijak odsuzován. Tak jako už zaživa plnoprávně patřil do společenství Jisroele, patří tam pochopitelně i ve chvílích, kdy je ukládán do prachu země, aby spolu se všemi Spícími v prachu očekával na vznešené troubení šofaru, které tentokrát neohlásí ani novoletí ani pohotovost k bitvě, ale přímo vzkříšení z mrtvých – náš nástup k „turniketu“, kde lhát a odsuzovat, posuzovat a spekulovat už nebude mít smysl.(A proto v podstatě nemá smysl ani „tady“ !!!)
Naopak. Místa při zdi jsou v židovském světě považována za místa navýsost čestná. Na většině hřbitovů zde najdeme ty nejvýznamnější příslušníky a členy obce. Bytosti plné zásluh o rozvoj a zejména duchovní rozvoj komunity. Sem se také ukládají a vezdívají náhrobky, které během času ztratily sevření hrobové prstí, uvolnily se a třeba i sklouzly ve svažitém terénu daleko od svého původního místa. A protože každý kámen je jednak „varováním“ živým: Pozor, tady je nebezpečí rituálního přešlapu tzv. tumat!“, je zároveň také „korunou spravedlnosti“ té každé konkrétní a jedinečné bytosti. To jen „dřevorubci náhrobků“ si pro „zhezčení“ židovské památky dovolují vytvářet z políček života za životem jakási lapidária. (Viz Kešet, část 4 – Péče a údržba);
Jen málokdo rád nosí cizí korunu. A pokud již zkušenost živých nesahá k nikomu z udržovatelů příběhů, a nelze „korunu“ vrátit, dává se ke zdi anebo přímo do hřbitovní zdi při její nejbližší úpravě. Nejde o „pořádek“ na hřbitově anebo jen ryze „hliněné“ (racionálně pragmatické) důvody. Všechno je totiž napsáno v tóře, a důvodem proč slovutní a „poztrácení“ ke zdi patří je verš, který najdeme v prorockých knihách Šemuele v příběhu, kdy maličko lakotný Nábal vyhnal muže z Davidova doprovodu, kteří ho přišli poprosit o trochu jídla, ačkoli to byli spolu s prchajícím Davidem muži prospěšní velice, nikdy nikomu neučinili křivdy aniž komukoli cokoli zahynulo. Hradbou a zdí nám byli po všechny dny, dokudž jsme s nimi byli … (i.sam 25:15-16);
Pietní a cudná místa „při zdi“ jsou také určena tzv. nefelachim – dětským pohřbům. Z hebrejského nefel – neviňátko, nekřtěňátko (přičemž ten druhý výraz je v židovském světě pochopitelně anachronismem, a uprostřed lidu Jisroele jsou to prostě „jen dítka, která nestihla přežít svých prvních třicet dní života“ a dospět do fáze tzv. bnej kijum). Jednak – jelikož miminka ještě nepatří do společnosti“dospělých“ – a nezapomínejme, že ačkoli naši mrtví nestraší ani nevylézají ze svých lůžek pod hrobovou prstí, pořád jsou vnímání jako občina a společenství Jisroele. Dokonce do té míry, že ve společném hrobě se nepatří, aby leželi ti, kdo si nemohli lehnout do společné postele zaživa. Například lidé příbuzensky nespříznění, ale třeba i dědeček s vnučkou…
Kdo tedy patří ve Strážově ke zdi? Například maličký Alexander Stadler: Rozkošný mládeneček, laskavý a tolik milý, přesladký jako lilie. Usnul tu v poklidném odpočinutí a pospí si až do chvíle, kdy se ozve troubení šofar a všichni spící v prachu procitnou …. Anebo rav Jaakov Kohner, o němž se do kamene napsalo : Jaakov se vydal svou cestou do Krajiny života, kam ho doprovodí andělé Panovníkovi …
=o=
Naše srdce naříkají hořkým pláčem a duše se souží,
protože nám bylo odebráno potěšení zřítelnic našich …
Ten v zákonitostech židovského života ryze pravdivý člověk
a předseda náboženské obce, jenž zasedl na lavice moudrých
pro větší slávu a chválu (Nebes)
===
Jak lahodný byl jeho hlas ve chvílích, kdy se přimlouval
k H*spodinu, B*hu na nebesích ve prospěch celého
shromáždění Jisroele. Pravda, spravedlnost a skutky
lidského milosrdenství ho učinily vpravdě dokonalým
uprostřed jeho lidu, jako jednoho z výjimečných …
Býval nejen výkvětem kohanim, ale také velikou pomocí
sirotkům …
Ach kolik laskavosti a milosrdenství je pohřbeno v tomto hrobě …
Stejně jako oba šámesové, rav Josef ben David a rav David Brumel. Z nichž první si do své koruny spravedlnosti svým žitovem a skutky vepsal:
Rav Josef ben David, učitel Nauky a rabín, člověk chovající důstojný respekt vůči Nebesům spojený se samými ušlechtilými osobními vlastnostmi. Po dobu více než padesáti let sloužil svým příjemným hlasem a s patřičnou kawanou jako šlijach cibur. Dokonale znal tóru i gemaru, kterou miloval jako sluneční svit. Jeho pohnutky se nelišily od jeho slova a ve vší úctě, která mu za to náleží, se s doslova lví odhodlaností vydával sloužit Trůnícímu na výsostech – Aj běda, jaká škoda té nádhery, která nyní tlí v prachu hrobu …, zatímco zásluhy rav Davida Brumela komentovat netřeba:
Zde je uložen b*habojný člověk David Bruml,
který býval šámesem ve zdejší synagóze
a zachránil při jejím požáru všechny svitky tóry.
Od hlavy až k patě neohrožený a bez obav
před ranami ohně … Skonal a pohřbili ho dne
9. chešvan 5591 (tanceva)
U zdi anebo na otevřeném prostranství? Otevřené oko, naslouchající ucho a především sám život vydají za daleko víc než celá ČTK a další světové agentury. Příběh je věčný. A ty kamenné ode zdi jsou navíc silně inspirativní … (Hezké léto).
Pozn.: podrobnosti o těchto a také řadě dalších epitafů najdete pohodlně na Kešetu.
Autor: Jaroslav Achab Haidler
20 Komentářů
Pohlazení pro duši od Achaba, jako vždy. Díky.
http://matar.rajce.idnes.cz/zidovske_hrbitovy_Strazov%2C_Janovice_a_Loucim/#
slova krasna, obrazna, vyvolavaji obraz Sumavy, kde jsem vyrustala kus zivota a mam k ni silny vztah… a dodnes mne zajimaji vztahy narodnosti tam zivsich… kus nasi rodiny byl nemecky, kus cesky… a dle rodinnyhclegeng kus ze Spojeneho kralovstvi .. :)
rada se pri pristi ceste na Sumavu k zidovskemu hrbitovu kouknu…
jen bych trochu doplnila, v krestanske tradici nebyli sebevrazi pohrbivani ke hrbitovni zdi na hrbitove, ale za hrbitovni zed, mimo hrbitov… bylo to dost krute… stigmatisovalo to samozrejme i pozustale… msita na hrbitoveu zdi patrila taky k honosnejsim a dodnej jsou u zdi vystavne hrobky bohatejsich rodin…
preju hodne dalsich zachranenych hrbitovu
pred mnoha lety nam v hospode v Myslkovicich v Jiznich Cechach ukazal jedne maldik zidovsky hrbitov, ktery sam opravoval, na radu mistniho katolickeho kneze, naucil se kvuli tomu hebrejska pismena, kameny cistil, rovnal na rad, pismenka obtahoval barvou :), bylo to nadherne.. ucta a laska k uplne neznamym lidem..neznam osud tohoto hrbitova..
Děkuji.Velmi krásné..příběh je věčný …. jak by asi dnes vypadala ta místa( a svět kolem nás) v případě, že by nebyla tak naráz a silně přetržena nit generací předávajících svým potomkům i světu vzor nepodmíněné lásky k životu a úctě k moudrosti?
Díky za vaši radost… Slib o podrobnostech na Kešetu splněn :o))
(link: http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=183 )
Ireno: Hřbitov v Myslkovicích skutečně vypovídá o pečlivé péči a ochraně..
http://matar.rajce.idnes.cz/Myslkovice%2C_Tucapy_-_zidovsky_hrbitov/
Z těch Šumavských mi nejvíc učarovalo Nýrsko, asi tím ostrůvkem zeleného šera v poli, kde má člověk pocit “ponoření se”.
http://matar.rajce.idnes.cz/Nyrsko_-_zidovsky_hrbitov/
I kolem Sušice je několik úplně malých hřbitůvků.. (Podmokly, Dlouhá ves..)
http://matar.rajce.idnes.cz/zidovske_hrbitovy_Kamenice_nad_Lipou_a_Sumava_-_srpen_2009/#
Příběh MIsslitz alias Myslkovic je hodně vzácný. Nádherná synagoga v dědince, pořád ještě poměrně slušně zachované zbytky ž idovské čtvrti a především obrovská láska toho, kdo hřbitůvek dával znovu “do pucu”, ale přeci jen … je tam poznat, že svaté znaky vymalovával kdosi, kdo jen tušil prohlubeň v kameni… přesto, poznali jsme jeho paní, jeho dům i jeho zápisky. Na něj a jeho omalovánky se určitě nezlobím, tak jako na některé jiné “dřevorubce kamene”. Ten človíček musel být nádherný anděl a určitě i jeho samého doprovodí “andělé Slakého požehnaného až do zahrady” .. Přičemž (nezapomínejme!!) andělem je mj. každý náš skutek :O))
p.s. Pokusím se do rána zavěsit na rajče maličko lepší Myslkovice. Pokud ten soubor najdu. Jinak, kdo by měl velikou zvědavost už nyní, může si v nich zalistovat přímo na Kešetu – ale je to krapet zdlouhavé. Uděláme to tak, že dobré kusy “vyzobu” a pak si je klidně “nastudujte” na Kešetu :
http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/location_tombs.aspx?lid=195&kid=0
jo, někdy se mi stává, že zahlídnu význam výroku “pro větší slávu a chválu”, někdy se mi stává, že zahlídnu někoho kdo “pro větší slávu..”
ad 09) Už Šlomo si povzdychnul podobně jako Vy, astorc – Nic nového pod sluncem, povídá Šlomo … No a podle té “slavnaté” kawany se pak rodí patřiční andělíci. Buď žalobní anebo spasitelé :o))
Vzkaz ostatním – Myslkovice dnes nebudou, ztratily se mi v PC. Ale zajedu tam s kamerou. Takže dnes ne, časem na Kešetu ale určitě(bli neder a imircej..)
žádné povzdechnutí, to je jásání a díky!
Ještě jednou dnes večer. Dovolil jsem si namísto slíbených Myslkovic pověsit na rajče Nýrsko, abyste si nemysleli, že je tak smutné a bez espritu, jaké asi bylo bez potřebného slunce, když tam cvakala Marse :O))
http://kopl.rajce.idnes.cz/211-Nyrsko
p.s. čísla fotek vám pomohou najít i obsahy epitafů zde:
http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/location_tombs.aspx?lid=211&kid=0
Nýrsko není smutné a není bez espritu. Slunce tam občas bylo, je na těch fotkách a je ho tam tolik, kolik jsem ho tam chtěla vidět. Když člověk fotí na hřbitově, dovolí i smutku pustit před objektiv kousek závoje..
;)
Já se zeptám asi jako úplný neznalec, ale vrtá mi to hlavou… proč jsou židovské hřbitovy často umístěné na takových těžko přístupných místech někde v mezi? Bylo to jen proto, že lepší pozemek jim zkrátka nebyl poskytnut, nebo to má i jiný význam? Vždycky přemýšlím, jak ti ubozí pozůstalí vlekli rakev do takového krpálu a nedovedu si představit ani ty babičky, jak chodí na takové místo na hrob…
Obvykle jsou to krásná poetická místa s pěknou vyhlídkou, ale z praktického hlediska velice těžko přístupná, zvlášť pro starší lidi, kteří chodí na hřbitov nejčastěji. Bylo to tedy jen z nouze?
Jinak, ty epitafy jsou nádherné… i celý článek.
ad 14) Dado, díky za zájem a dovolím si odpovědět již napsaným.
a) http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=2
a pak především “pomůckou” – Návody a triky, tam pod heslem “odlehlost”
viz: http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=55
A díky všem, že vás i toto baví :o))
ad 15) Děkuji za odkaz, Achabe, takže jestli to dobře chápu, třeba nějaký vztah ke kopcům (horám) v Bibli se v tom nedá hledat, prostě to bylo to nejlepší, na co daná obec měla možnosti…
Ano ano, ne všechny jsou totiž na kopečku.. Ale máme problém, zas se necitlivě kácí v Mikulově, potřebuji sice ještě ověřit způsob, abychom se nedopouštěli matení veřejnosti a poplachů, ale modlitba určitě pomůže. Poslední zásah bych neuvěřitelně necitlivý …
Jak se dá pomoci? Zeptat se brněnských židů, jestli hřbitov budou dozorovat, aby nevapadl jak videjku – mail: zob@zob.cz a zároveň učinit dotaz na mikulovském odboru životního prostředí, jestli kacíř (ten kdo kácí) má povolení. Děkuji za případnou podporu. -acb-
Ad 17
Stromy a náhrobky – mrtví v obětí živých. Je snad hanba snít svůj věčný sen přikryt kořeny jasanů, oděn v závojích břečťanů?
Svaty si pochoval Moseho.Dt34,6.Zrejme sa mame postarat o svojich zosnulych.
Dobré zprávy ohledně kácení — rozhodil jsem další info-sítě a věc se má tak, že po zkušenostech s “Kmotrem Pařezem” se přeci jen udržovatelé hřbitůvku rozhodli přehodnotit svoje dřevorubecké touhy a souhlasně s příspěvkem Ericha (18) nebudou hřbitov holit, ale jen – a za to jim všechna čest – prořežou seschlé a staré větvě – tedy kmeny setrvají, stromy zesílí, čímž paradoxne oslabí ty mladší a zmlazené a snad bude mikulovský sen zase na čas nerušený. Ostatně prozatím ani není období vegetačního klidu, takže kácení by byl vlastě i ochranářský zločin. Furt vejš, přátelé ..