Následující příhodu s Policií ČR budu vyprávět v první osobě. Mně osobně se ale nestala, pouze ji mám od svého velmi dobrého kamaráda, který se živí jaké profesionální řidič.

Preambule

Pečivo rozvážím již mnoho let. Naše pekárna nás za tímto účelem vybavila dodávkami, které vypadají jako malé náklaďáčky. I dost se do nich vejde. Znám na okrese každou díru a samozřejmě i každé „inkasní místo“ policie.

Zásah

Ten kamion přede mnou se vleče neuvěřitelně pomalu. Pokud ho nepředjedu tady ve městě, pak to na okresce už nikde nepůjde. Nadjedu ho touto uličkou, říkám si, a odbočuji do vedlejší. Na konci vidím vykukovat předek policejního auta. Vedlejší totiž ústí na hlavní. Místo je sice dost přehledné, ale je tam stopka. Předpisově na stopce zastavuji, rozjíždím se a pohledem do zrcátka zjišťuji, že kamion je za mnou, ulehčeně si oddechuji.

A hle – policejní auto vyráží, zapíná majáček a hurá mým směrem. „Kterého gaunera asi honí?“ vrtá mi hlavou. Zajíždím vpravo, dávám blinkr a dělám mu místo, aby mě mohl v klidu předjet. Nestačím se divit, zastavuje a tím gaunerem jsem zjevně já.

Přestupek

„Dobrý den pane řidiči, silniční kontrola, prosím vaše doklady od vozidla a řidičský průkaz“. Prostě běžná rutina jako vždy. Jako vždy, to už připomíná vyučování ve škole, je vznesen tradiční dotaz: „Víte jakého jste se dopustil přestupku?“.

Na stopce jsem zastavil, padesátku jsem nepřekročil, o ničem nevím. To také policistovi sděluji. „Vy jste si nevšiml té značky dole pod kopcem?“.

„Jaké značky?“.

„Zákaz vjezdu vozidel nad 3,5 tuny“.

Dialog

„To se mně netýká“, odpovídám a nezvratitelně argumentuji, „v techničku je napsána maximální hmotnost pod 3,5 tuny, dálniční známka je pro osobní auta a i já mám řidičák skupiny B, tedy pro vozidla do 3,5 tuny“. To jsou nezvratitelné argumenty. A pokračuji: „to bych takovýto zákaz vjezdu musel porušit dneska ještě aspoň pětkrát, než tohle rozvezu“.

A nestačím se divit, že toto nestačí. „V technickém průkazu je ale napsáno – malé nákladní vozidlo. Takže jste zákaz vjezdu porušil“. Nedá se policista odbýt.

Začínám se dostávat do varu. „Tam může být napsáno třeba, že je to sekačka na trávu, ale rozhodující je ta hmotnost. Chodil jste vůbec do autoškoly?“.

To jsem neměl dělat. Okamžitě foukám do balónku a ukazuji lékárničku a náhradní žárovky.

Výše náhrady

Policista obchází vozidlo a hledá nějaké mouchy. Auto je naštěstí poměrně nové, tak nemá šanci. „Máte u sebe nějaké peníze?“, přichází zase ke mně.

„Nemám!“, jsem pevně rozhodnut nic neplatit. Policista odchází do svého auta a přináší mi složenku na 500 Kč a nějaký protokol k podepsání. Odmítám vše.

„Jestli vás předám správnímu řízení, tak to budete mít minimálně za 2000“, zazní zase oblíbená běžná formulka silniční policie.

Stále si stojím za svým a odmítám cokoliv zaplatit, nebo podepsat.

Policista mě blahosklonně propouští.

Omluva

V hlavě se mi samozřejmě honí, co všechno z toho bude. Je to maličkost, ale už jen to nahlodání sebevědomí člověkovi moc nepřidá. Zbytek dne je jako den blbec. V podvečer mi náhle zvoní mobilní telefon. „Dobrý den, dopravní inspektorát Policie České republiky. Chtěli bychom se vám omluvit za dnešní silniční kontrolu, měl jste pravdu, žádného přestupku jste se nedopustil“

Pění se ve mně krev. Kdybych pokutu na místě býval zaplatil, nebo kdybych proti podpisu převzal složenku, tak už nikdy podle zákona nemohu dostat peníze zpět. Ale telefonát pokračuje. „Víte, my tady máme váš případ zaprotokolován a musíme to dostat nějak ze stolu. Byl byste tak laskav a dostavil se, abychom to nějak uzavřeli?“. Domlouvám si den a místo schůzky.

Rozuzlení

Na policii jsem přivítán vlídně milou paní, posazen na židli a ještě jednou zahrnut omluvami. Omluvu přijímám a říkám si, ať to má stejnou hodnotu. „Víte, ten váš kolega mi hrozil pokutou 2000 korun, tak si myslím, že by bylo férové, kdyby byla stejná částka stržena celé té hlídce z platu“. A odpověď mi bere dech.

„Hm, to asi nepůjde. Víte já jsem jeho přímá nadřízená a já v tom autě seděla taky“.

Dodatek

Naprosto stejně pracuje i policejní inspekce, kdy policisté vyšetřují sami sebe.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také do autora: Té státní buzerace snad je už dost!