Někdy se mi zdá, že se mezi centrálními bankéři vedou závody, kdo více ovlivní trh. Závod komentářů minulý týden odstartoval viceguvernér České národní banky (ČNB) M. Hampl v těsném závěsu druhého viceguvernéra M. Singera.

Ve čtvrtek se přidal i člen bankovní rady V. Tomšík. Všichni přitom vyjádřili podobnou myšlenku, jen každý trochu jinak. V zásadě však šlo o varování, že kvůli silné koruně budou možná hlasovat pro snížení úrokových sazeb. Slovo možná zde ale v realitě není moc namístě, protože M. Singer a V. Tomšík již pro snížení hlasovali a nevidím důvod, proč by měli nyní měnit svůj názor. Slůvko „možná“ je tedy jen hra s trhy na kočku a na myš.

O co šlo? Např. M. Hampl prohlásil: “Zdá se mi, že některé náznaky z reálné ekonomiky a také z finančního sektoru ukazují některá dodatečná protiinflační rizika.” Uvedl také, že je stále otázkou, kdy skončí cyklus snižování úrokových sazeb.

M. Singer trhy “šokoval”, když prohlásil, že “budoucí vývoj je nadále zatížen značnými nejistotami”. ČNB by podle něj mohla dále snižovat úrokové sazby, budou-li sílit tlaky brzdící inflaci. Trh na tuto zprávu výrazně nereagoval, což je logické. Takto formulovaná věta je vždy platnou učebnicovou poučkou, která trhům neříká nic nového.

V. Tomšík v závodu bankéřů musel přitvrdit, aby kolegy v reakci trhu trumfnul. Tomšík prohlásil, že aktuální výrazné posilování kursu je docela nebezpečné, zejména kvůli ohrožení výhledu křehkého, exportem taženého oživení. “Jestli tento výhled je ohrožen, pak je otázka, jestli není namístě sazby ještě snížit,” vysvětlil.

Tomšík přitom uváděl, že by koruna měla vzhledem ke konvergenci racionálně posílit maximálně o 3 %. Zde je podle nás trochu zakopaný pes a nepochopení problému. Posílení koruny není jen o konvergenci. To je zajímavé pro teoretiky z velmi dlouhodobého pohledu. Praktici, kteří v Londýně denně zobchodují částky, které si běžný člověk ani neumí představit, kurz vidí přes přebytek zahraničního obchodu. Ten přitom bude (posuzováno podle začátku roku) rekordně vysoký. 3% koruny posílení nesmí být zaklínadlem. Vzhledem k tomu, že se koruna dostává na hodnoty, kde už byla, nemůžeme současné posílení považovat za dramatické. Na věc se můžeme dívat i tak, že vloni byla koruna krizí v západní Evropě a USA vychýlená. Pokud současný kurz porovnáme s rokem 2008, dokonce koruna maličko oslabuje. 22. dubna 2008 byla na 25,07 CZK/EUR, takže je nyní zhruba o procento slabší. Musí z toho být centrální bankéř nervózní?

Z našeho pohledu je ČNB korunou zaskočena a snaží se jí slovně krotit. Minimálně 3 ze 7 centrálních bankéřů proto budou podle nás (Next Finance) ochotni na nejbližším zasedání snížit signální úrokové sazby. Budou doufat, že se jim tak konečně po velmi dlouhé době podaří vrátit inflaci do cíle, který si vytyčili. Otázkou ale bude, kdo se zúčastní hlasování. Pokud se někdo z tábora „klidných hlav“ nedostaví, může mít tábor vystrašených bankéřů navrch. Opravdu tak roste reálné riziko, že centrální banka sníží své úrokové sazby. Kdyby tak učinila, koruna podle nás mírně oslabí. Vliv tohoto kroku však bude mít jen krátký život v horizontu týdnů a bude složitého ho oddělit od vlivu voleb, ze kterých nejspíš vzejde slabá vláda. Bez vlivu voleb by mohl být za současných okolností ve světě vliv nižších sazeb zanedbatelný.

Klíčové bude pro všechny středoevropské měny Řecko a světové oživení. Pokud se situace v Řecku uklidní třeba díky úvěru a pokud světové akcie dále porostou, bude trvat globální tlak na posílení tzv. emerging markets. To znamená, že zde bude globální tlak na silnější korunu. Centrální bankéři budou plavat proti opravdu hodně silnému proudu. Očekáváme, že pokud budou trhy optimistické, dokonce i s nižšími úrokovými sazbami koruna hravě posílí.

V každém případě nejsme izolovaný ostrov. Inflace v eurozóně již roste, cena ropy také roste, dolar sílí a díky předluženému Řecku ještě posílí. Očekáváme, že během léta ceny pohonných hmot rychle vystřelí nahoru. Zejména růst cen benzínu bude podle nás dramatický a víme, jak se dokáže rozlévat do dalších cen. Jinými slovy, pokud koruna již v létě neposílí, inflace se sama i bez zásahů centrálních bankéřů postupně vrátí do svého cíle. A se zásahy centrálních bankéřů? S těmi se během roku dostane na horní hranu tolerančního pásma a budeme se třást, že budeme opět mimo cíl. Snižovat se měly úrokové sazby před rokem, možná bychom dnes měli inflaci v inflačním cíli. Nyní jsou úrokové sazby už tak nízké, že je další politika snižování úrokových sazeb impotentní.

Autor: Vladimír Pikora

Hlavní ekonom Next Finance

Přečtěte si také od autora: Tiché nebe dnes tlačí akcie dolů. Zítra pro ně může být šancí