George Alexander Komrower (* 7. prosince 1965,  město: Hollywood, California) je překladatel.

Georgi, v minulosti jsi založil a úspěšně provozoval frančízu  společnosti Lush CZ (obchod s přírodní kosmetikou), jak je podle tebe časově a finančně náročné založit firmu v České republice a mohl bys to srovnat s USA?

Založení firmy v USA je snadnější a rychlejší, možná proto, že tam je to běžnější a zaběhlejší proces. Tady se to možná už lepší, ale myslím si, že stále každý, kdo zakládá firmu je zde alespoň trochu „podezřelý“ a proto zde musí zakladatel nové firmy oběhat mnoho různých úřadů, nechat spoustu dokumentů ověřit u notáře, vyplnit různé žádosti, zkrátka stále něco dokazovat.

Jaká je platební morálka nyní – 20 let po Sametové revoluci – v době finanční krize?

Platební morálka a platební zvyklosti jsou tady jiné než v USA. Myslím si, že platební morálka je v USA trochu více respektována. Tady se vystavují faktury s tím, že jsou tu penále za pozdní platby. V USA bývá zvykem, když se vystavuje faktura stálému zákazníkovi, tak může mít třeba 30 dní splatnost, nebo 60 nebo 90 dní, s tím, že když zákazník zaplatí do 30-ti dnů, dostane na fakturované částce slevu. Zákazník si pak může své platby přizpůsobit podle toho, co mu nejlépe vyhovuje.  Jinak se mi zdá, že přes všechny penále apod., které se tu na faktury píší, stejně datum splatnosti často není respektován, a lidé platí, jak se jim to hodí.

Pokud bys srovnal bankovnictví v ČR a v USA, jsou zde patrné rozdíly a jaké? Provozuje se v Americe také tak častý telemarketing jako u nás?

Telemarketing v USA, v dnešní době už možná není tak rozšířený jako bývávalo, ale samozřejmě se používá. Myslím, že nabídky finančních domů se propagují i jinými způsoby – elektronicky, v obchodech, atd.

A vyspělost investičních poradců? Jak podle Tebe obstojí?

Jelikož žiji dlouhodobě v Čechách, kromě návštěvních cest do Kalifornie, tak jsem se v posledních letech nebavil s finančními poradci v USA, ale je tam asi jednak větší nabídka, širší konkurence a finanční poradci asi mají více nástrojů, se kterými mohou pracovat.

Proč je v Americe cena práce vyšší než u nás, ale např. rodinné domy stejných parametrů jsou levnější?

Možná je to částečně tím, že nabídka lokalit a nabídka rodinných domů v USA je větší než tady, je tam větší nabídka domů na prodej. Ale také materiál a vybavení je o něco levnější než tady.

Ohledně ceny práce, nevím proč, ale vím, že například v USA se lépe hodnotí tvůrčí práce, nápady, myšlenky. Toho si tady ještě lidé tolik neváží. Také třeba profese jako doktoři jsou mnohem lépe hodnoceny a váženy.

Jsi židovského původu po tatínkovi, mohl bys nám povědět některé momenty, které tě nejvíce ovlivnili ve Tvém životě?

Když jsem vyrůstal, tak otec nikdy moc o svém židovském původu nemluvil a vlastně jsem neznal nikoho jiného stejného příjmení jako naše malá rodina. Až později jsem se dozvěděl něco o tom, jak za druhé světové války nějaký soused udal dědu a tátu, že jsou židé a ti byli zatčeni a strávili asi tři čtvrtě roku ve vazbě tady někde na Strahově, tátovi bylo asi 16 a myslím, že jediné co je zachránilo, byl konec války.  Jinak děda byl z velké polské ortodoxní rodiny, z pohraničí Polska a Ukrajiny, a nikdo z nich válku nepřežil. Pár let poté, co jsem se o této historii dozvěděl, jsem se opravdu neuvěřitelnou náhodou seznámil s částí rodiny v Anglii, o které jsem netušil, že existuje a měl jsem možnost jednak se podívat do Manchesteru a dokonce vidět synagogu, kde byla destička se jménem jednoho pra-strejdy –  stejného příjmení jako moje, který tuto synagogu podporoval, ale také se postupně seznámit s různými příbuznými o kterých jsem, kvůli chaosu za druhé Světové války, předtím nevěděl. Zjistil jsem také, že mám i jiné příbuzné v několika zemích, které jsem dosud neznal. Myslím si, že mne to opravdu hodně ovlivnilo, i když to přišlo až později v životě a to mnoha způsoby. Jednak mi to hodně rozšířilo obzor, to poznání nové rodiny a jak je důležitá rodinná komunita, a pak to o co jsem přišel tím, že jsem je nepoznal dřív. Poznal jsem, jaké důsledky můžou mít politické režimy a rasistická hnutí na osobní osudy a jak je svět malý a všechno spolu souvisí.  Také jsem se postupně dozvídal, že několik významných osobností pocházelo z malé oblasti, odkud také pocházel můj děda, a i když takových oblastí je spoustu, najednou to může všechno nabrat úplně jiný význam.

Proč myslíš, že se židé v ČR stále rozlišují, po kom jsou židy (zda po matce, či po otci)? Funguje stejné rozlišení i v USA?

Myslím, že to “rozdělování” je věc ortodoxních židů, a je to vázáno k náboženské stránce židovství. Co se týká USA, tak i tam to funguje mezi ortodoxními židy a samozřejmě různé skupiny se od sebe různě odlišují. Ale také je tam velké množství židů, kteří to tak neberou a pokud z nějaké části pocházíš z židovské rodiny, tak jsi židovského původu. Obecně si myslím, že v Americe je tohle volnější než zde. Stejně, skoro všichni jsou tam nějakým způsobem přistěhovalci, takže původ člověka je spíše věc, která spojuje, než rozděluje jako tady. Lidé si spíše najdou společné kulturní dědictví. Tam může člověk být evropského původu, asijského původu, latinskoameriského původu, muzikantského původu …. Jestli je člověk žid po matce nebo po otci, když se potkají ve společnosti, jsou to židé a tak spíš hledí na to, co je spojuje, než rozděluje.

Vlastně si myslím, že ortodoxie je něco, co vzniklo ve východní Evropě, není to tak?

Proč si myslíš, že jsou židé tak zdatní obchodníci, manažeři, právníci, byznysmeni. Co si nesou za tajemství?

Myslím si, že všeobecně židé jsou více úspěšní nejen v byznysu, ale i v mnoha jiných sférách – zejména v hudbě, filmové tvorbě, medicíně, vědě, literatuře, atd. Velkou roli v tomhle pravděpodobně hraje židovská výchova. Připadá mi, že židovské rodiny mají často velmi praktický přístup k životu. Jedním za základů židovského úspěchu je svoboda v myšlení… třeba tohle také souvisí s tím, proč byli židé v historii často pronásledováni.  Židovské děti se učí klást otázky, vyzvídat a dívat se na svět kolem sebe novými způsoby, zkoušet věci. Židé kladou velký důraz na vzdělání – jedna věta, kterou si pamatuji ze svého dětství byla: „Co máš v hlavě, to ti nemůže nikdo vzít.“ Já se třeba rád dívám na filmy Woodyho Allena … a většinou celý film Allen neustále nad něčím dumá, řeší otázky, vyzvídá. Židé rádi věci/otázky rozebírají do detailu, a nebojí se objektivních pohledů, i když jde o vlastní zvyky nebo přesvědčení a v tom je určitá síla. Jednou jsem slyšel recenzi jednoho Izraelského filmu a říkalo se, že kdyby to nenatočili izraelci, tak by se o tom řeklo, že to je anti-semitistické. To je prostě ta otevřenost myšlení, ochota diskutovat, kterou si jiné kultury a náboženství nedovolí, protože se sami blokují nějakým tabu a některé otázky nesmí pokládat. A to je omezující. Také, možná je to zkreslené, ale připadá mi, že i když situace připadá zoufalá, židi to nevzdávají, ale řeší jí.  Možná je to vliv historie, možná to bude tím, že Tóra, ačkoliv jde o náboženský text, má hodně praktických rad. Nevím, osobně jsem Tóru nestudoval, nejsem nábožensky založený, ale ze zvědavosti jsem nahlídnul na pár pasáží a jako laik jsem se divil jak specifické a praktické rady tam vlastne jsou, tak třeba se k tomu ještě někdy dostanu. Moderní knihy o managementu zřejmě často nepřinášejí nic, co už by nebylo známo tisíce let. Jinak, asi také židovský důraz na rodinu, a že si rodiny pomáhají, to také pomáhá k úspěchu.

Věříš v Hospodina?

Nejsem věřící v tomto smyslu.

Autor: David Fábry

Editorka: Klára Fábry

Přečtěte si také: Interview s Janem Krausem