Víra- úžasná věc. Jsem silně věřící člověk, ale v co?

Vzpomenu si na rozhovor s katolickým duchovním. Ptal se člověka, zda je věřící. „ Nevěřím.“

„Ale každý je přece věřící.“

„Já nevěřím!“

„Dobře, tak tedy věříš, že Bůh neexistuje – to je tvoje víra.“

Albert Einstein řekl: To, že vznikl vesmír, a vše, co vidíme kolem sebe, je dílem náhody, je stejná pravděpodobnost, jako by se výbuchem atomové bomby sestrojilo letadlo. To je víra!

Stál jsem u přepážky Katastrálního úřadu. K vedlejšímu okýnku přišel starý pán o francouzských holích a začal napůl v žertu hovořit s úřednicí. „ Jdu přepsat svůj majetek na potomky, čtrnáct dnů před smrtí.“ Nedalo mi to, abych se na něho nepodíval. Všiml jsem si, že má

na obyčejné niti na krku pověšenou šesticípou hvězdu. To mě zaujalo. Když jsem vyřídil svoje věci,

počkal jsem na něho na chodbě. „Vy jste Žid?“ Zeptal jsem se, možná dost neomaleně, ale zvědavost zvítězila. Začal mi vyprávět příběh, jak za války, když probíhaly transporty židů, byla v sousední vesnici pěkná dívka – Židovka. Hrozilo, že půjde do transportu. Domluvil se se svým kamarádem, který měl motorku, a dívku odvezli do bezpečí. Díky tomu válku přežila. Hvězda na krku bylo ocenění za tento čin. Neznám to – Spravedlivý mezi národy? Mluvili jsme o dalších věcech. Litoval, že chtěli odvézt, ještě dalšího člověka, ale už to nestihli. Obdivoval jsem jeho jasnou mysl. V tu dobu mu bylo 97 let. Nemluvili jsme o víře, ale jsem přesvědčen, že věřil. Ve svědomí ? V dobrý skutek?

Čas od času přicházejí s „náborem“ Jehovisti. Je mi jich trochu líto, těch pěšáků pravé víry. Je vidět jak zufale potřebují aby je někdo vedl a řekl jim, co je správné. Vyslechnu je a navrhuji jim, že uzavřeme dohodu. Já jim nebudu vnucovat svou víru a nebudu přejímat tu jejich.

Víra je jako kouření… Kdo dočetl až sem, tak si musí zaklepat na čelo.

Přišel jsem do hospody, ptám se známého, jestli má vedle sebe místo. Držel v ruce cigaretu. Vyzval

mě abych si sedl a začal: „ No jo, teď mi tu budeš vyčítat, že ti kouřím pod nos, že už jej před chvílí

někdo umravňoval. Svou odpovědí jsem ho trochu překvapil. „Kuř, klidně, kuř. Já taky kouřím.“

Začal jsem. „Kouření je výborná věc, ale musí to mít nějaký smysl, musí se něco stát. Alespoň se mi musí zatočit hlava. Musí to být rituál, třeba jako když indiáni kouřili dýmku míru – teď si na to uděláme čas, sedneme si a budeme kouřit… Ale hlavně, kouřím když chci já a ne, když chtějí ty cigára a za deset minut se mně klepou ruce a musím tahat další. V tom vidím rozdíl mezi kouřením a závislostí.“

Vím, že kdo je „venku“, tomu se snadno napovídá a srovnání s vírou je asi trochu přitažené za vlasy, ale když ti tvá víra říká, že jsi pravověrný když mně uřízneš hlavu, tak tady vidím nebezpečí závislosti.

Věřím na šťastnou náhodu.

S manželkou jsme měli tři dcery a čas od času mluvili o tom, že až povyrostou, vzali bychom si nějaké opuštěné děťátko. Ale pořád to bylo jenom takové – až jednou.

Naše sousedka pracovala v dětském domově jako vychovatelka a občas si brala děti domů.

Jednou k nám přišla na návštěvu a přivedla s sebou tříletou Zuzanku, která k nim právě přišla z

kojeneckého ústavu. Když uviděla mojí manželku, tak se jí zeptala: „ Ty budeš moje maminka?“

Pro úplnost dodávám, že tou dobou jsem nebyl doma, ale byl to den, kdy jsme měli výročí sňatku.

Když jsem se vrátil domů, ptala se mě žena, co bych tomu říkal… Dneska máme Zuzanku osmým

rokem a užíváme si kouzla přijatého dítěte.

Přiznávám, jsem taky někdy malověrný. Říká se, že je dneska rychlá doba a na víru není

čas, ale přesto, věříme ekonomice, konzumu. Jak říkám, kouření, pardon víra je výborná věc.

Autor: Ivan Šochman

G R A T U L U J E M E ! ! !

Přečtěte si také II. místo: zde