Jsou dva různé úhly pohledu. První je, když si zahraniční turista u nás potřebuje směnit svou domácí měnu, typicky Eura, za koruny. Druhý úhel je, když si někdo z nás chce vyměnit peníze na dovolenou, nakupuje tedy cizí měnu.

Začnu tím prvním, tedy cizím turistou u nás. A  vůbec mu není co závidět. Na každém rohu potká směnárnu, která do dálky hlásá velkými nápisy, jak výhodná je u ní směna. U toho je obvykle napsán bombastický směnný kurz. Samozřejmě bez poplatků. Ty se krčí malým písmem někde v rohu. To je ten lepší případ.

Horší případ je, když se poplatky skrývají za formulku typu „z každé koruny se účtuje poplatek devět haléřů“. Překlad zní 9%. A u toho je ještě dodáno, že to je při transakcích nad 30.000,- Kč. U transakcí nižších, je poplatek vyšší. A kdo asi mění více?

Dalším trikem je, že poplatek je sice vyvěšen hrdě s čistým údajem 2%, ale minimálně 100 korun. Snadným výpočtem ale dojdete k tomu, že aby 100 korun odpovídalo 2%, museli byste měnit peníze za 5.000. Ani tady moc potenciálních zákazníků není.

Nejhorší trik ale je, když je hrdě uveden velmi výhodný kurz a u toho stejně obrovským písmem, že poplatky jsou 0%. Bohužel teprve prostudováním drobného písma zjistíte, že se jedná o záměnu kurzu pro nákup a prodej. A často to bývá poznamenáno jenom česky. Čeština rozhodně není světový jazyk. Vžijte se pak do pocitů běžného turisty, když naletí a směnu provede.

Únikem pro něj nejsou ani banky. Ty ve své poplatkové politice patří spíše k těm dražším, i když poplatky a kurzy zveřejňují férově.

Turista pak zkusí třeba výměnu peněz na černo a samozřejmě dopadne ještě hůř. Končí to pak zanevřením na naši zem, podělením se o dojmy se známými, případně publikováním svých zkušeností. Trpí tím náš cestovní ruch a potažmo celé hospodářství. Troufám si říci, že pouliční směnárny jsou stejný problém jako nepoctiví taxikáři a okrádající hostinští.

Teď vezměme ten druhý úhel  pohledu, kdy si chce našinec vyměnit peníze na dovolenou. Ten je už lepší. Triky podobného ražení, jak jsou uvedeny nahoře si směnárny dovolit nemohou. Přeci jenom my umíme česky. A tak nás na poplatcích většinou neoberou  a i kurzy bývají příznivé.

I zde platí, že kurz v takové směnárně je výhodnější než v bance. Jako vodítko si vezměte vždy aktuální kurz ČNB platný v dotyčný den. Jako příklad vezměme, že dnes má ČNB jedno Euro za 26 Kč. V tom případě je jasné, že vám ho nikdo nemůže prodat pod těch 26 korun, ale cena bude vždy vyšší. Snažit se pak hledat směnárnu, která má cenu nižší je nesmysl.

Seriozní směnárnu poznáte podle toho, že se svým nákupem a prodejem příliš neodchyluje od uvedeného „středového“ kurzu. Tím se myslí kurz ČNB. Tedy že např. od cizinců nakupuje Eura za 25,70 a zájemcům je prodává za 26,30. A to bez dalších poplatků. Čím menší je toto rozpětí, tím výhodnější směnárna. Ale musíme pochopit, že taky musí z něčeho žít a nelze hledat směnárnu s rozpětím např. 2 haléře.

V tomto ohledu velké banky prohrávají, protože jejich rozpětí je většinou hodně přes korunu oběma směry. A ještě si k tomu většinou připočítají 2% poplatků. U malých směnáren se ani nemusíte obávat, že byste dostali falešné peníze. Ta pravděpodobnost je stejná jako u velkých bank, kde se to taky již stalo.

Na druhou stranu uvažte, co vám stojí za to. Chcete-li si nakoupit např. 200 Euro a najdete směnárnu na druhém konci města, kde bude kurz 26,30, zatímco u vás na rohu je kurz 26,50, pak je ten rozdíl na 200 Eurech 40 Kč. Stojí za to kvůli tomu cestovat hodinu tam a hodinu zpět? Jiná otázka je to samozřejmě při vyšších sumách, nebo větším kursovém rozdílu.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: Víte co se platí v účtu za elektřinu?