Při svém ranním rozjímání nad Biblí jsem dnes četl 36.žalm. Tentokrát mne nejvíc zaujal jeho samotný závěr, ze kterého je i nadpis tohoto článku.

Ale začněme od úvodních slov této písně, kterou napsal David pro předního zpěváka chrámového chóru.

“Bezbožný si vzpurně říká:

´Před Bohem mám pro strach uděláno.´

Sám sebe přesvědčuje,

že si smí všechno dovolit a že mu to projde.

Jeho slova jsou nestydatá a prolhaná,

ztratil soudnost a nepozná, co je zlé a co dobré;

podle toho také jedná.

Na lůžku v noci vymýšlí ničemnosti

a ničeho špatného se vůbec neštítí.” (Žalm 36,1-5; Průvodce životem)

Žijeme ve společnosti, kde se většina lidí nehlásí k žádné víře a mnozí o sobě říkají, že jsou ateisté. V době, kdy psal David tento žalm, téměř každý nějak věřil. Proto, když David použil termín “bezbožný”, neměl na mysli člověka, který v nic nevěří, ale člověka, v jeho životě se jeho víra nijak neprojevuje.

Uvádí zajímavý popis, kterým nám chce nastavit zrcadlo. Je docela možné, že jsem věřící. A je jedno, zda žid, muslim nebo křesťan. Pokud se v mém životě objevuje něco z toho, co tu popisuje David, pak jsem podle něj bezbožník. Český ekumenický překlad uvádí termín svévolník.

Bezbožník je člověk, který má pocit, že mu projde jakékoliv jednání. Díky tomu stále více zapadá do bahna zla a násilí. Nakonec už ani nepozná, co je dobré a co zlé. Často škodí nejen druhým, ale i sám sobě a přitom si myslí, jak je to vše, co dělá, pro něj výhodné.

David ale popisuje i člověka, který není bezbožník ani svévolník.

“Bože, Tvá láska sahá až do nebe,

tvá věrnost až do nejvyšších oblaků.

Tvá spravedlnost převyšuje hory,

nezměrné jsou hlubiny tvých soudů.

Jen díky tobě trvá všechno živé.

Bože, jak úžasná je tvá slitovná láska!

Pod její křídla člověk pospíchá.

Ty jej sytíš svým požehnáním,

z proudů svého potěšení dáváš pít.

Ty jsi, Bože, pramen života,

tvé světlo nám otevírá oči.” (Žalm 36,6-10)

I zbožná člověk dělá chyby. A Davidův život je důkazem, že někdy hodně velké a s hroznými důsledky. Na rozdíl od svévolníka ale nakonec poznává, že to, co udělal, bylo špatné a lituje toho.

Navíc touží po změně. Nejdříve to zkouší sám, ale pak poznává, že to sám nedokáže. Proto spěchá “pod křídla Boží lásky”. Touží pít z pramene života, kterým je Bůh.

“Obejmi svou láskou všechny, kdo tě znají,

svou pravdou přikryj všechny upřímné.

Ať mne nepronásleduje noha zpupných

a ruka ukrutníka neudělá ze mne štvance.” (Žalm 36,11-12)

Zbožný člověk hledá u Boha pomoc, když je dobře. Hledá ji i ve chvíli, kdy je zle. A když sám padne a svým jednáním ublíží i druhým, hledá u Boha nejen sílu k tomu, aby se zvedl a šel dál, ale i sílu, odvahu a chuť k nápravě

A jak dopadne bezbožník?

“Ano, tvrdý je pád ničemníků,

nezvednou se, nepovstanou více!” (Žalm 36,13)

Svévolník tak dlouho odmítá Boží lásku, až ji nakonec ve svém životě přestane vidět a vnímat. Jednou na jeho životní pouti přijde pád, ze kterého už nevstane a to je jeho definitivní konec. Žádná budoucnost, žádný věčný život s Bohem, ale jen tma.

Zbožný člověk si nenechá vzít víru v Boží milosrdenství a lásku. Každý den dovolí Bohu, aby v jeho životě použil proměňující moc. A k tomu všemu ví, že když padne, může se chytit Boží ruky, která mu znovu pomůže povstat.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také nejdiskutovanější článek autora: zde