Poslední dobou se u nás rozmáhá nebezpečný fenomén v podobě vydávání dluhopisů na všemožné výdaje státu, na které se nedostává peněz ze státního rozpočtu.
Příkladem jsou aktuálně plánované povodňové dluhopisy v hodnotě tří miliard korun…
Vypadá to, že to není pro zemi žádný velký problém a dluhopisy jako cenné papíry mohou být vydány kdykoliv si stát zamane, v jakémkoliv množství a hodnotě. Právě s ohledem na fakt, že se jedná vždy o emise dluhopisů v miliardových hodnotách, je dobré si uvědomit, že jsou to cenné papíry, které stát sice prodá a získá za ně požadovaný obnos, ale bude je muset dříve či později vykoupit zpět a to navíc s příslušným úrokem. Není to tedy v žádném případě výhodné získání volných finančních prostředků ani nikterak levná záležitost, byť by se dalo říci, že dokud jsou banky, jiné finanční instituce, potažmo občané ochotni státní dluhopisy kupovat, je na tom země celkem dobře. Problém nastává ve chvíli, kdy o vydané cenné papíry nemá nikdo zájem nebo v okamžiku, kdy se státních dluhopisů všichni jejich majitelé zbavují, jelikož se z jejich pohledu stávají rizikovou investicí s nejistou mírou návratnosti původní investice.
Nebezpečná je ta situace, kdy se země ocitne z důvodu vysoké zadluženosti ve stavu nedostatku finančních prostředků na naplnění svých finančních závazků. Tedy je potřeba nejen splácet průběžně samotný dluh, ale také je nutné mít prostředky na úroky z těchto dluhů a nezbytné je rovněž disponovat dostatečným obnosem potřebným na odkoupení již dříve vydaných dluhopisů, ať už je jejich majitelem kdokoliv. Obávám se, že další zadlužování naší země a vydávání nových dluhopisů na výdaje státu by nás mohlo dostat do situace totální platební neschopnosti.
Chápu, že povodně jsou mimořádná událost a lidem je nutné poskytnout finanční pomoc. Co již nechápu je skutečnost, že si naše země na tuto pomoc chce půjčit peníze vydáním dluhopisů. Podle mého názoru by bylo lepší hledat rezervy v rámci aktuálního státního rozpočtu, jsem totiž přesvědčený o tom, že tam někde určitě ty potřebné tři miliardy korun méně efektivně naplánované k nalezení budou. Cestou by mohlo být i zrušení již schváleného navýšení mateřské a ošetřovného, když nás nyní potkala nečekaná povodeň a peníze jsou potřeba jinde naléhavěji. Nemůžeme prostě uhradit všechno a všem, jak občas slibuje ČSSD.
Zkrátka mně osobně vydávání státních dluhopisů nepřipadá jako dobrý koncepční lék s dlouhotrvajícími a blahodárnými účinky na nedostatek peněz. Je to podobné, jako když dobře situovaný, úspěšný a exponovaný člověk začne na své projekty vybírat peníze tím, že podepisuje směnky zpočátku svým přátelům a později všem, kdo mu jsou ochotni nějaké peníze půjčit. Takový člověk předpokládá, že jeho finanční situace bude již pořád jenom lepší a on jednoho dne bude moct všechny svoje závazky s přehledem uhradit, přičemž jeho život na vysoké noze zůstane těmito vytvořenými dluhy naprosto nedotčen. Když se náhodou ve svých plánech přepočítá, případně projekty nevyjdou podle jeho představ, on nebude schopný včas dostát svým závazkům a lidé mu postupně přestanou chtít půjčovat další peníze. On tím zároveň ztratí svůj kredit zodpovědného a důvěryhodného člověka a za dveřmi jeho vily se začnou tvořit fronty věřitelů se směnkami k proplacení. A to by mohl být jeho konec. Jestliže se mu nepodaří v této nepříjemné chvíli vlastní finanční situaci velmi rychle vyřešit, přijde postupně o všechen svůj majetek a pokud nebude jeho hodnota po prodeji stačit na uspokojení všech věřitelů, skončí ve vězení.
Stát čeká, kromě toho trestu odnětí svobody, podobný osud. V případě, že okolní země či významné bankovní domy zjistí, že již dluhů v různých podobách má náš stát příliš mnoho a začíná být nejisté, z čeho a kdy je bude schopný splácet, začnou se o své investice bát. Takový strach investorů jde ruku v ruce se snížením v poslední době stále více skloňovaného ratingu naší země, které v tom lepším případě výrazně zdraží peníze, které si bude moct naše vláda nadále půjčovat, nebo v tom o dost horším případě nebude již nikdo ochotný nám půjčit, a to ani formou zakoupení našich státních dluhopisů. Jejich investice do našeho státu by se stala příliš nejistou a vysoce rizikovou. Stát, který nemá peníze na to, aby hradil svoje závazky, nemá ani na to, aby vykupoval zpět vydané dluhopisy. A jelikož naše země, na rozdíl od Řecka, nemá žádné ostrovy na prodej, byla by taková situace pro nás velmi obtížně řešitelná. Obávám se, že ani případný prodej většinového podílu v energetickém gigantu ČEZ, či prodej dalších státních či polostátních organizací, by nemusel na záchranu před státním bankrotem stačit.
A to jsou důvody, pro které mi vydávání dluhopisů na výdaje, které nejsou pro náš stát nezbytně nutné či případně je možné tyto náhle vzniklé výdaje hradit z jiných rozpočtových kapitol, připadá jako zlozvyk, kterého by se měla naše vláda a zákonodárci rychle zbavit. Jediným řešením, jak z bludného kruhu stále rostoucího dluhu ven, jsou úsporné balíčky a drsná, bolestivá a trnitá cesta k vyrovnanému rozpočtu. Stůj co stůj.
Autor: Jaroslav Kysilko
Přečtěte si také od autora: Kontrola státních rozpočtů je rozumný krok EU
1 Komentář
Souhlas!