Pokud jsou výdaje větší než příjmy, pak to naznačuje potíže.

Je to problém, nadměrné utrácení není dlouhodobě udržitelné a dříve nebo později povede ke komplikacím. Čím více dluhů bude vznikat, tím více úroků bude muset být placeno a tím méně bude zbývat na běžné útraty a situace se bude zhoršovat. Nutně musíte některé položky seškrtat, některé výdaje zmenšit a minimalizovat, popřípadě nějakým způsobem dosáhnout zvýšení svých příjmů.

Každé snižování výdajů bolí nebo zraňuje, pro zvládnutí osobních financí je mnohdy důležité, protože výdaje jsou nutně limitovány příjmy. Samotné přehodnocení a přizpůsobení výdajů může být provedeno různými způsoby. Jeden způsob spočívá v rozdělení výdajů na výdaje nutné (nájemné, elektřina, voda) a výdaje zbytné (zábava, jídlo v restauracích, módní oblečení).

V závislosti na velikosti schodku, se může jednat o snížení některých zbytných vydání, jako je zábava, nákup oblečení nebo jídlo v restauraci, popřípadě vynaložení úsilí pro získání další práce. Pokud je schodek větší, může se jednat o rozhodnutí, jako je změna velikosti bytu nebo výměna automobilu.

Ve většině životních situací asi platí pořekadlo „halíře dělají talíře“ a každá ušetřená koruna se může v budoucnu hodit. S tímto vždy souvisí hledání odpovědí na různé otázky, jako například následující:

Potřebuji platit předplatné dvou titulů novin? Stihnu je vůbec přečíst?

Mám pod kontrolou své telefonní účty? Potřebuji takový paušál, nestačilo by mi méně volných minut?

Nekupuji často věci bez promyšlení souvislostí, spíše na základě okamžitého impulsu, než skutečné potřeby?

Evidence toků (flow)

Evidovat si příjmy a výdaje je velmi dobrý počin a je jedno, jakou formou se tak děje (tabulka v excelu či nějaký prográmek na osobní rozpočet – těch na trhu velké množství, některé jsou zdarma, jiné za poplatek). Nicméně sám o sobě nestačí. Člověk je tvor od přírody líný a evidence obvykle není pravidelná (po čase přestane bavit) a především úplná. Dovedete si však představit, že by stejným způsobem fungovala jakákoli firma? Asi by velmi rychle zbankrotovala.

Firma, stejně tak by měla i domácnost, si kromě evidence příjmu a výdajů vede další důležité evidence. Jak by asi dopadla společnost, která by si nevedla evidenci svých pohledávek a závazků? Asi by měla ve svém účetnictví a řízení financí pěkný zmatek. I domácnost by si měla vést přehled o svých závazcích a pohledávkách. A to jak malých, tak velkých.

Další z užitečných věcí, které by měl rozpočet obsahovat je evidence toku financí. Nemyslím tím „jen“ řízení cash flow z pohledu řízení příjmů a výdajů, tzn. v každém okamžiku by měla domácnost vědět, kolik peněz má v hotovosti či na účtech do dalších příchodu dalších předpokládaných příjmů a rovněž, které výdaje z nich ještě musí zaplatit. Taky evidence výběrů z běžných účtu by neměla v přehledu chybět. Pravda, na to je výpis z běžného účtu, který nám zasílá banka. Ale proč nemít vlastní kontrolu?

I drobných plateb

A co třeba evidence plateb, a vůbec přehled, o svých pojištěních, investicích a úvěrech? Může dát každý ruku do ohně za to, že ví, jak má nastavenu např. pojistnou smlouvu a kolik platí? Nebo jen trochu „bezmyšlenkovitě“ zaplatí pojistné na určité období a pak se při pojistné události diví, že nedostane pojistné plnění. Nebo si někdy pořídil např. podílový fond a nyní (v době ekonomické krize, kdy výkonnost fondů většinou klesla) si to vyčítá? Přitom prodat investici před třemi lety, šance na dosáhnutí výrazného zisku byla velká. Kdo by se však o to takové „prkotiny“ staral, říká si většina lidí? Vždyť jsou důležitější věci. V neposlední řadě je třeba mít přehled o svých „velkých“ úvěrech. Většina lidí se do problémů dostala tak, že měli příliš mnoho úvěrů, které nestíhali splácet.

Třebaže vše funguje, je dobré to čas od času přehodnotit Je zřejmé, že rozpočet, který vytváříme dnes, nemusí po určité době již platit. Rozpočet by měl být přehodnocen nejenom, když se situace rodiny zásadně změní (například když jeden z živitelů rodiny přijde o práci nebo když se narodí další dítě), ale také po uplynutí nějaké doby. Jak často rozpočet přehodnocovat, bude záviset na individuálních podmínkách, ale obecně lze doporučit přehodnocení rozpočtu alespoň jednou ročně.

Několik rad závěrem

* Začít u výdajů. Soustředit se pouze na investování přebytků nebo stávajícího rodinného majetku nestačí, je třeba pochopit vlastní spotřebu a ovládnout ji.

* Nestydět se řídit se rodinným rozpočtem a jeho přesným sledováním. Je to nutné pro dosažení dobrých výsledků při úsporách a je to dobré i pro pochopení sebe sama a svých návyků. Jde sice o činnost do jisté míry nepříjemnou a pro někoho možná i protivnou, ale je to postup vysoce užitečný.

* Definovat rodinné cíle, rodinnou finanční i životní strategii, Teprve jasně definovaný cíl může být dosažen při volbě správné taktiky, správné cesty. Je vhodné formulovat své cíle společně, v rámci celé rodiny.

* Nepřeceňovat síly. Vzít si pouze takový díl odpovědnosti za své investice, jaký lze znalostně, časově a psychicky unést. Pokud není čas, odolnost nebo potřebu vzdělávat se v oblasti investování, svěřit raději své finance odborníkovi, nebo se velmi rychle začít vzdělávat.

* Věnovat investování dostatek času. Jednou z nejhorších možností je započetí investování, a je jedno jaký je použit nástroj, a přitom o oblasti, do které je investován dotyčný neví vůbec nic. Nemůže to skončit jinak, než ztrátou.

* Přijímat všechna rozhodnutí jako rodina – společně a po dohodě – ať již jde o snižování výdajů nebo o způsob investování přebytků či jmění. Každé samostatné, nekonzultované rozhodnutí je porušením určitého vnitřního pravidla fungování rodiny. Tímto pravidlem je vzájemná otevřenost a společné rozhodování o všech podstatných aspektech rodinného jmění. I kdyby jeden z partnerů pouze vyslechl argumenty toho druhého a jenom na ně kývnul bez dalších otázek a diskuse, i to je pořád lepší, než když budete jednat za jeho zády.

Autor: Šimon Finemon

Přečtěte si také od autora: Rodinný rozpočet a jak na něj