I stalo se za dnů krále Achašveroše (Megila  1:1) …  Vlčnovská „Jízda králů“, prastarý lidový zvyk který nemá ve světě obdoby má našlápnuto do UNESCO  (Parlamentní listy 13-05-2010) …

Pestré lidové tradice? Proč ne? Ani dříve tomu nebylo jinak. A drží se to dodnes –  i v moderní Izraeli. „Purimšpíl“ (cosi jako masopustní karneval)  prostě k tomu maličko rozpustilému svátku patří.  A kéž  patří ještě hodně  dlouho i s nadrátovanými tatíky a ještě nadrátovanějšími ješibochery.  (Ostatně donedávna jsme na vlastní kůži prožívali státem organizované Dny žen, dnes popřevratově modifikované do valentýnské lila!- a to bylo taky jen o formě…) Kéž nám ale z celého pocitu nezůstane právě jen tahle tradice, která bude mít taky jednoho dne našlápnuto do UNESCO.

On totiž celý ten karneval začíná průšvihem. Stejně jako vlčnovská „jízda králů“. Jinak by přece kralevice za holku nepřevlékali a kvůli mlčení mu neucpali hubinku růží!  Nežli začne být „hopsa“, bývává zpravidla „ouvej“! I  židům tehdy svitla radost a veselí teprve po pořádných nervech a postu. Bez souvislostí je karneval jen karnevalem a nošení masky (nakrásně  masky tradiční) jen nošením masky.

K pokynům o purim (hilchot purim) patří mj. také četba svitku Ester. A podíváme-li se na něj poctivě, zjistíme, že referuje vedle  zázračného vysvobození z pařátů fyzického i symbolického Hamana také od dvou poměrně důležitých skutečnostech.  O náhodě (respektive ne-náhodě) a asimilaci. Nechci tady vypočítávat všechny „náhodičky“ –náhodné vzpoury královny Vašti, od náhodného zvolení Hadasy za královnu,  náhodného Mordechajova posezení v branách, náhodného prozrazení spiknutí kleštěnců, ani o všech náhodách, které se dějí a v rychlém sledu po sobě poté, co královi náhodou přečtou zápis z kronik. To zjistíte sami, pokud si budete chtít Branou pokynů projít. I toho, kdo za tím vším nikoli náhodou postával…

Rád bych jen podtrhnul ten druhý detail. Asimilaci. Odkud bereme jistotu, že ten lid židovský pod panovnickou taktovkou slabocha a pijana Achašveroše byl stejně pevný jako Mordechaj? Kolik jich asi také popíjelo na oné úvodní králově hostině? Když ne jako  zcela asimilovaní velmoži, tedy přinejmenším jako prostý lid během předvolebního mítínku. A tudíž sledovali z čeho se pije, a muselo jim být maličko podezřelé, že barvy, materiál i náčiní jakoby pocházely z rozkradeného Chrámu. Jenomže za a) Bylo to zadarmo a povinné!  A za b) Doba je zlá a žít se musí.

Ale tady maličko pozor.  Nerad bych, aby se někdo při přípravě svých karnevalových masek zranil o to, že  asimilace s tímto světem je cosi jako ztráta nějakého pobožnůstkářství. Pámbu je tam, kam ho pustíme, a je (prostě je, věřte mi!) – paradoxně – i tehdy, když ho nepustíme nikam. On o to „vpuštění“ neškemrá. On nám ho jenom nabízí. On vlastně asimilaci (splynutí) podporuje.  A my smíme volit, s čím chceme splynout. Na to, aby byl a byl co nejvíc v nás, nepotřebuji žádnou masku. Ani malý talit, ani členskou průkazku a dokonce ani „purimšpíl“.

Jde tu možná o docela jiné masky. Protože purimový svátek bývá nezřídka použiván jako symbol či obrázek, kterak nejrůznější Hamanové povstávali, aby vyhubili národ –  Ale co je to židovský národ? Budeme-li měřit nejprve na „misce zásluh“ – je čímsi jako „americký“ národ – který se taky rekrutoval ze všech emigrantů Evropy a posléze i dovezených služebných duší.  Časem si to pak vymezilo pravidla, začalo používat území a rozhodlo se to pro jednotný jazyk Wikipedie.  Bez masky a na „misce dluhů“ si ale nelze nepřiznat, že židovský národ bez přítomnosti Vznešeného, prostě neexistuje. Židé jsou národem proto, aby byli  goj kadoš u mamlechet kohanim le-Adonaj (oddělený lid a duchovní aristokracie Vznešeného)…

Jsem ten poslední, kdo by snad chtěl anebo měl právo měřit komukoli jeho míru asimilace.  A hlavně –  co vůbec  měřit, dokud nemáme ani „etalon“ ani patřičné měrné jednotky? Měřím ji jen sobě, a jednotky zamořená nezřídka dosahhují dost kritické hranice. Ale etalon i měrná jednotka tu je.

Právě proto je dobré ten Svitek skutečně přečíst.

Měrnou jednotkou židoviny podle Ester není purimová maska, nejsou jí dokonce ani děsivé vzpomínky na Velkou propast, které si ve střípcích nesou všechny rodiny, dokonce ani  podvědomé či dokonce podprahové nošení neviditelného Judensternu – bez ohledu na to, nasazujeme-li si ho sami, nasazují-li nám ho jiní anebo asimilujeme-li jenom proto, abychom se značky zbavili, není jí ani bezduché plnění vnějškových požadavků okolí anebo prostředí na to, jak příliš nevyčnívat  (a je jedno jestli z gheta, kongregace nebo jenom kolektivu)  – skutečnou měrnou jednotkou židoviny je 1M (1 mordechaj), který, jak referuje právě Svitek a pak zejména midraše  –  pečoval o dobro a usiloval o harmonii. /est 10:3/;  Já vím, je to maličkost – i když někdy dřina! Ale bez ohledu na velikost libovolné maličkost pořád platí : Nebude-li Vznešený stavěti dům, marně se namáhají stavitelé jeho…  Čímž se „náhodou“ anebo ne-náhodou dostáváme zase doprostřed celého purimového příběhu. Kdoví, jestli ne právě pro tuto chvíli jsme nebyli povolání na trůn … ? Abychom mohli nosit své purimové masky bez masky. Protože teprve takováhle „jízda králů“ má našlápnuto daleko vejš, než jenom do UNESCO …  Chag puriim 5771 sameach!

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Přečtěte si také od autora: “Syrečková” synagoga