Pokud si na svůj náhrdelník každý týden poctivě navlékáte jednu perličku, pak ta dnešní už bude jedenáctá.

Inspirací mi dnes posloužilo poslední přikázání z Desatera.

Věřím, že tento desátý paragraf znáte, přesto si ho dovolím připomenout. Bůh na desky zákona napsal: “Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.” (Exodus 20,17)

Už jste někdy toužili po něčem, co vám nepatřilo? Poprvé v životě jsem si to uvědomil, když mi kamarád ukázal své skleněné kuličky. Moje hliněné se s těmi jeho duhovými nedaly vůbec srovnávat. Toužil jsem mít alespoň jednu a tak jsem při hře podváděl, abych ji získal. Jenže pak jsem se z ní ani moc neuměl radovat, protože se ozvalo mé svědomí.

Touha po tom, co mi nepatří už způsobila na světě mnoho zla. Loupeže, vraždy, války – za tím vším je nezvládnutá touha po cizím. Také v Bibli jsou příklady bolesti, která vznikla kvůli závisti. David a Batšeba. Josef prodaný bratry do Egypta. Jákob, který utíká z domova, protože má strach z Ezauovy pomsty za ukradené požehnání…

Apoštol Pavel ale přináší radostnou zprávu. Když prožil obrácení, napsal:“…naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.” (Filipským 4,11+12)

Tou jedenáctou perlou na našem náhrdelníku je SPOKOJENOST. Jak ji můžeme získat? Znovu budu citovat apoštola Pavla: “Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.” (1.Timoteovi 6,6-8)

Podle Pavla je tou spolehlivou cestou ke spokojenosti zbožnost. Té se budeme věnovat příště. Dnes si jen ukažme příklad zbožného člověka: “Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha. A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.” (Genesis 5,21-24)

Zní to tak prostě – chodit s Bohem. Dovolit Bohu, aby mne vedl. Nechat na něm, co potřebuji a co ne. Předkládat mu své touhy i svá přání a pak se s ním radit, za kterým snem jít a který raději opustit.

Jestli budete mít čas, udělejte si mezi svými známými malou anketu a ptejte se jich, zda jsou spokojeni. A když odpoví, že ne, tak se jich ptejte, co jim ke spokojenosti schází. Pokud máte každý den co jíst a nemusíte chodit nazí, pak máte dost důvodů ke spokojenosti. Protože většina obyvatel naší planety takové štěstí nemá.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 11. díl: zde