To by dnes zvolal nejeden odpůrce levicového populismu. Podobná aktivita by se brzy mohla objevit na facebooku. Přítomnost Jiřího Paroubka v čele ČSSD prý této straně ubírala standardně dobrých 10% voličských preferencí. Bylo by proto dobré ho podpořit, aby v čele strany vydržel.

Dle mě je zatím velice předčasné uvažovat o tom, co se teď bude po volbách dít, jaké nás čekají politické orientace. Vše sice nasvědčuje pravicové vládě tvořené ODS, TOP 09 a Věcmi veřejnými, ale právě ten poslední subjekt může být velkou neznámou. Stačí, když stratégové Lidového domu pořádně otevřou peněženky v podobě lukrativních vládních pozic, členství v dozorčích a správních radách a samozřejmě i s pytlem dostatečně objemných státních zakázek a vše může být postaveno na hlavu. Věci veřejné zazářily jako kometa a je dost pravděpodobné, že za čtyři roky zase stejným způsobem pohasnou. Čtyři roky jsou neodvolatelní, tak proč si nenahrabat na celý život? Pak už bude vše jedno. V tom je výhoda zavedených dlouholetých stran, jako např. ODS, že takový veletoč se očekávat nedá. Tak abychom se nedivili a s komentáři je potřeba počkat až na sestavení vlády a představení volebního programu.

Nicméně z volebního výsledku je přeci jen už možno něco vyčíst. Voliči zavrhli populismus a mafiánské praktiky. O tom svědčí např. vykroužkování severočeského mafiána Bendy z volitelného místa ČSSD dolů, totéž platí i pro Ivana Langra (ODS) a Pavla Béma (ODS) a naopak vytažení nahoru starého sociálního demokrata Foldyny. O tom svědčí i dramatický úbytek hlasů ODS a naopak přírůstek hlasů pro nové strany, jako TOP 09, Věci veřejné, ale i Zemanovci.

Voliči dále ukázali, že je trápí státní dluh. Poprvé se to stalo volebním tématem a téměř ústavní většina voličstva rozhodla, že se proti tomuto musí bojovat. Vznik jakékoliv vlády, která by toto nerespektovala, by byla opravdová zrada na voličích. Vznik oné pravicové koalice by se opíral o většinu 118 hlasů. To tu po revoluci ještě nebylo. I ona pověstná Klausova vláda z počátku devadesátých let, která před sebou měla všechny transformační úlohy, se opírala o většinu 105 hlasů! Silnější mandát tu prostě ještě nebyl.

Jako nejpodstatnější vidím tendenci, která mě naplňuje nezměrným optimismem. V roce 2002 byl součet hlasů pro KSČ(M) a ČSSD 111, v roce 2006 100 a teď pouhých 82. Připočteme-li k tomu potenciál budoucích prvovoličů, který předvedli v tzv. studentských volbách, a kde levicové strany totálně propadly, tak si myslím, že tato země má skutečně nakročeno na světlé zítřky. To teď nemyslím ironicky, ale vážně.

Co je ale víc než jisté a tady se již odvažuji vyjádřit definitivní závěr – propadly totálně agentury pro výzkum veřejného mínění. Buď byly skutečně podplacené a pak za peníze zlikvidovaly malé strany. Nebo byly neschopné. Když jsem nedávno četl, jak se takovéto výzkumy dělají, že se vlastně ptají z drtivé většiny důchodců, nebo maminek s kočárky, protože ty mají čas a dají se pořádně oslovit, zatímco ostatní spěchají, je jasné, proč ty výzkumy dopředu tak vypadaly.

Takže ať už ty výzkumy byly koupené, nebo jenom špatně provedené, oboje je špatně. Nedokáži si představit, že by nějaká firma chystající se uvést na trh například nový druh jogurtu investovala u takovéto agentury velké peníze za to, aby zjistila, jak tento jogurt trh přijme. Prostě díky špatně odvedené práci těm agenturám zakázky ubudou. A dobře jim tak.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: Stát to svoje dostane, ne že ne