Máte pocit, že žijete ve spravedlivé společnosti? Nebo se naopak domníváte, že vládne korupce, hrubá síla a zlo? To, co vidíme okolo sebe nám někdy bere i víru v Boží spravedlnost.

Vzpomínám si, jak jsem jednou prohlásil: “Spravedlnost bude až v nebi. Alespoň doufám.” Setkal jsem se tehdy s projevy zla mezi lidmi, kteří do svých úst často brali Boha a nemohl jsem pochopit, že k tomu Bůh mlčí.

Dokážu pochopit lidi, kteří pochybují o existenci Boha, protože se nedokážou smířit s tím, jak na naší Zemi vyhrává zlo. Poctiví často živoří a gauneři se topí v bohatství.

Kamarádovou vírou otřáslo, když jeho tátu zabil opilý řidič. Zatímco jeho táta byl na místě mrtvý, řidiči, který sedl za volant po dlouhé pijatice se nic nestalo a ještě dostal směšný trest, protože byl dlouholetým členem a funkcionářem KSČ.

Ježíš svým posluchačům vyprávěl příběh, který dobře znali, protože ho běžně vyprávěli i jejich duchovní vůdci. Přečtěme si ho v Ježíšově podání: Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´
Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´
Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´
Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´
On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´
Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´” (Lukáš 16,19-31)  

V židovském vyprávění končí po smrti boháč u Abrahama a Lazar v pekle. Tak totiž chápali bohatství a chudobu. Ten, kdo byl bohatý, měl Boží požehnání a tudíž musel být dobrý a blízký Bohu. Proto po smrti patřil do nebe. Chudý člověk zase doplácel na svou hříšnost, kvůli které se nemohl stát příjemcem Božího požehnání a logicky proto patřil do pekla.

Ježíš to ale vidí jinak. Žijeme na Zemi, kde vládne zlo a Bůh musí o každého z nás bojovat s ďáblem. Proto onen židovský pohled neplatí. Mnoho proroků umřelo rukou králů, kteří opustili Boha i jeho zákony. Nezemřeli tedy pro svůj hřích, ale spíše pro svou věrnost a ochotu splnit úkol, který jim dal Bůh.

Na tomto světě musíme počítat s tím, že spravedlnost nepatří k jeho principům. Opravdová spravedlnost zavládne až v nebi, kde Bůh napraví všechny křivdy. To, že nežijeme ve spravedlivé společnosti by nás nemělo vést k tomu, že začneme jednat stejně.

Pokud chceme jednou žít ve spravedlivém prostředí Božího království, měli bychom již dnes navléct na náš náhrdelník SPRAVEDLNOST. Jak se to projeví? Dovolím si připomenout jeden z příběhů, které vyprávěl Ježíš. Závěr si už udělejte sami: Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici.
Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´
Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´
Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´
Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.´
Tehdy odpoví i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?´

On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.´
A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.” (Matouš 25,31-46)

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 17. díl: zde