Věříte tomu, co vám lidé říkají? A věří lidé tomu, co jim říkáte vy?

Stačí vaše slovo, nebo k němu musíte přidat nějakou pořádnou přísahu? Dovoláváte se často svědectví někoho druhého, kdo má potvrdit věrohodnost vašich slov?

Občas slýchám, že tolik, jako dnes, se nikdy nelhalo. Těžko soudit, ale i v Bibli je toto téma celkem časté. Lidé v té době si asi moc nevěřili, když museli často přísahat.

Král David přemýšlel o tom, jak je to s možností žít věčně v nebi. Jaké jsou podmínky? Nakonec napsal píseň, ve které o tom zpívá:

Kdo vystoupí na Hospodinovu horu?

A kdo stanout smí na jeho svatém místě?

Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí,

ten, kdo nezneužije mou duši,

ten, kdo nepřísahá lstivě.

Ten dojde požehnání od Hospodina,

spravedlnosti od Boha, své spásy. (Žalm 24,3-5)  

Už tehdy měli lidé problém s tím, jak poznat, kdy dotyčný mluví pravdu a kdy lže. Dokonce ani přísaha ještě nebyla zárukou pravdy.

O pár století později sleduje Ježíš jednání izraelských duchovních vůdců a musí na jejich adresu prohlásit: “Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: `Kdo by přísahal při chrámu, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.´ Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje?

Nebo: `Kdo by přísahal při oltáři, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při oběti na něm, je vázán.´ Slepci, co je větší: oběť nebo oltář, který tu oběť posvěcuje?

Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm a při všem, co na něm leží. A kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo v něm přebývá. Kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím a při tom, který na něm sedí.” (Matouš 23,16-22)  

Všímáte si? I když mluvil “svatý farizeus”, museli jste si dát pozor, při čem přísahá, protože některé přísahy se nebraly zase až tak vážně. Podle Ježíše bychom přísahat neměli vůbec. Hned ve svém prvním kázání hovoří o tom, jací by měli být obyvatelé jeho království: “Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: `Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.´

Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.

Vaše slovo buď `ano, ano – ne, ne´; co je nad to, je ze zlého.” (Matouš 5,33-37) 

Je to prosté. Ano má být ano a ne zase ne. Je to prosté, ale není to snadné. Proto souhlasím s Davidem, který se modlí: “Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku…” (Žalm 141,3)

Osmnáctou perlou je PRAVDA. Stejně, jako s těmi předchozími sedmnácti nám i s touto při navlékání musí pomáhat Bůh. Rozhodněme se, že budeme mluvit tak, abychom se nikdy nemuseli dušovat: “Věř mi. Je to pravda pravdoucí!”

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 18. díl: zde