Každého z nás niečo ženie dopredu. Mňa sloboda.
Lenže kým sa začneme pohybovať na takomto abstraktnom území, mali by sme si priblížiť, čo si pod týmto pojmom predstavujeme.
Nie prekvapivo, pre každého je sloboda niečo iné. Pre niekoho je to jazda na snowboarde, pre iného dosť peňazí. Nebyť odkázaný na druhých, nemať strach či okamih, keď si človek sadá na vrchol kopca. Utópia alebo tiež stav, keď človeka nikto a nič neotravuje.
A pre mňa?
„Sloboda“ – to je vtedy, keď si môžem robiť, čo sa mi zachce, nie?
Mladosť – pochabosť, ale takto som si to kedysi predstavoval. Že to asi nebude úplne tak, mi začalo dochádzať až postupne. Môj pohľad vo veľkej miere zmenila táto veta:
„Hľadaj slobodu a staň sa zajatcom svojich túžob. Hľadaj disciplínu a nájdi svoju voľnosť.“ (Frank Herbert)
Celkom vo mne po jej prečítaní hrklo.
Takže to nie je tak, že slobodný som vtedy, keď si môžem robiť, čo mi napadne?
Čo je potom sloboda? A čo tam vôbec robí to škaredé slovo?
„Disciplína“. Znie to tak – neslobodne!
Lenže byť otrokom svojich nálad, túžob, komplexov, ilúzií, predstáv… a celej tej palety ďalších vecí, ktoré tvoria základ pre obrovskú časť našich myšlienok, slov a činov práve slobodné nie je.
Takže ako teda?
Už som si vypočul aj blahosklonné poučenia (a tiež začudovanie a výsmech), že človek sa nemá obmedzovať, že treba byť „easy“ a užívať si, že je blbosť sa premáhať. Väčšinou od ľudí, ktorých fungovanie mi viac pripomínalo grotesku ako inšpirujúci život.
Pretože ak by som sa v ničom nemal premôcť, moja lenivosť a pýcha by suverénne kraľovali s vyloženými nohami. To by malo byť správne?
Sloboda je teda pre mňa možnosť robiť to, čo naozaj chcem.
Nie čo sa mi chce. Rozdiel.
Môcť robiť, čo chcem, predpokladá možnosť rozhodovať sa. A možnosť rozhodovať sa predpokladá, že za mňa nebudú rozhodovať moje slabosti, ktoré sa neprestajne usilujú rozptýliť ma.
Pretože sú to práve tieto slabosti – tie veci, ktoré sa mi chce robiť – ktoré človeka neustále zas a znovu vychyľujú z priameho smeru a v konečnom dôsledku spôsobia, že skončí niekde úplne inde, ako vlastne chcel.
Preto od istej doby nehľadám slobodu. Hľadám svoj svoj nezlomný zámer, svoju disciplínu. A postupne, kúsok po kúsku, ju nachádzam a skladám. Niekedy sa mi darí viac, niekedy menej. To ale samozrejme nie je dôvod prestať. Je to iba dôvod ísť ďalej.
Každý kúsok takto získanej sily za to stojí, pretože o ňom viem, že som si ho vybojoval sám a mám ho v živote preto, že ho tam mať chcem. Sloboda je pre mňa totiž aj sloboda od seba samého. Nie je dôvod stáť si v ceste.
Cvičenie disciplíny je tak aj písanie tohto článku, keď je naokolo toľko lákavých rozptýlení. Snažím sa nevšímať si ich a jednoducho sa sústrediť na písanie, pretože je pre mňa jeden z prostriedkov štúdia a práce so sebou – pretože písanie je v tomto okamihu to, čo robiť chcem, hoci by sa mi chcelo ísť sa najesť, browsovať na webe, listovať v knihe, odpísať na maily a ešte asi 7 ďalších vecí. Tento princíp sa, samozrejme, vzťahuje na mnohé ďalšie oblasti.
Sloboda tak zostáva tým majákom niekde na pozadí, ktorý občas blysne do tmy, aby som nestratil smer a nezabudol, kam vlastne idem – aby cieľ ostal cieľom.
Väčšinu času sa však vôbec nezaoberám tým, že by som išiel za slobodou. Neupieram na ňu svoju pozornosť, nevkladám si ju do vedomia. Čo ma drží na nohách a na ceste je tá obrovská snaha každý deň bojovať o svoju disciplínu a obrovská radosť z pretvárania seba samého, z každého kúska vydobytého priestoru a možností, keď môžem ďalej kráčať ľahší, voľnejší. Sloboda je tá krásna dáma niekde predo mnou, ktorú lákam a zvádzam na svoju disciplínu. Každý deň malý kúsok do skladačky. Pretože sa mi zdá, že disciplína je tiež z veľkej časti nepretržitý boj o disciplínu, snaha vykovať, zakaliť a vybrúsiť svoj život do čo najčistejšieho a najdokonalejšieho tvaru.
Čo iné by som mal robiť?
Venované D.
Autor: Tomáš Beňadik
Autor
14 Komentářů
beautiful. k tej vete (F.H.) som sa dostala nedavno a Tvoj clanok to krasne vystihol. vdaka zan.
Dakujem, som velmi rad, ak sa clanok pacil :)
Frank Herbert bol inak neuveritelny autor – v jeho dielach je poukryvane take uzasne mnozstvo hlbokych myslienok z najrozlicnejsich oblasti, ze ma to neustale znovu a znovu fascinuje :)
Veľmi inšpiratívny a podnetný článok! Ďakujem :)
Dakujem aj ja, Branislav :) Mate zaujimave fotky na svojom blogu :)
Poděkování i omluva zároveň.
Děkuji,pane Beňadiku, za krásný článek a zároveň se omlouvám, že jsem si nevyžádala Váš souhlas dřív, než jen použiji při výuce,kdy jsme se snažili poodhalit podstatu problému CHCI versus MUSÍM.
Současní mladí lidé se bouří,proti dnešní společnosti-což samo o sobě není nic špatného, ale vzpoura neznamená svobodu, protože je pouhou odezvou vytvářející vzory, jimiž se člověk zase nechá spoutat. Není to “osvobození se od něčeho”, ale pocit volnosti-volnosti pochybovat, klást otázky, a mít proto v sobě pořádný kus činorodosti a bdělosti, které jsou s to odvrhnout každou závislost, podřízenost a přizpůsobivé služebnictví. Svoboda je navázání kontaktu se vším, čím jsme uvnitř své bytosti a je záležitostí času, neboť té se dosahuje krok za krokem – disciplínou a přetvářením sebe samého. Zeptejme se však nejdřív, jestli svobodu opravdu chceme. Zajímá nás naprostá svoboda, anebo jen vysvobození z nepohodlných a nepříjemných okolností? Je tedy záležitostí každého z nás, jestli chce nebo nechce být naprosto volný. Pokud ano, pak je třeba porozumět, co svoboda obnáší a v čem vlastně tkví její povaha – po přečtení Vašeho článku už moji študentíci VĚDÍ!
Dobry den Jarmila,
tesi ma, ak clanok posluzil :) Mozem sa spytat, o aku skolu a predmet islo?
Cela problematika slobody a vzbury je velmi zaujimava. Na jednej strane si myslim, ze je klucove, aby sa mladi ludia burili a boli kriticki, aby sa snazili najst si vlastnu cestu a spochybnovali zazite zvyklosti. Na druhej strane je nelahke robit to inteligentne a nenechat sa len strhnut nejakou buricskou modou. Ked sa ohliadam na svoje obdobia vzdoru, dokazem si pomerne presne spomenut *proti comu* som sa buril, ale uz je problem prist na to *za co* som vlastne chcel bojovat. Myslim si, ze tieto dve zlozky by mali ist v tandeme, inak sa z akejkolvek vzbury stava iba prazdna poza, jednanie pozbavene zmyslu, obsahu. Cely problem so slobodou je ten, ze na cloveka neustale znovu a znovu obracia zodpovednost za svoje skutky – a to je aspekt, ktoremu sa mnohi mladi ludia usilovne vyhybaju :)
Otazku slobody som sa tiez snazil nahryznut v jednom starsom clanku, ak by ste mali zaujem:
https://www.shekel.cz/3289/sloboda-je-priserna-vec
Kazdopadne, jednou z klucovych otazok tykajucich sa slobody je: co s nou? :)
Prajem Vam pekny den :)
t.
Vám též pěkný dobrý den, Tomáši.
Šlo”jen”o ZŠ a o žáky 9.tříd-budoucí studenty středních škol. Možná se podivíte, ale téma svobody vyvstanulo v hodině španělského jazyka a rozvinulo se nám natolik, že jsme zůstali celou další hodinu “po škole”,
kdy jsme m.j. řešili i otázku “proč nemůžu konečně jednou dělat co chci?”
Zabývali jsme se i povzdechem”já bych tak chtěl/a dělat to a to,jenomže to nejde, nejdřív musím to či ono.” Žáci se do diskuse zapojili s plným nasazením a s takovým nadšením, že zřejmě v další hodině budeme v započaté debatě pokračovat. (Můžeme si to dovolit, prázdniny jsou za dveřmi).
Děkuji za odvolávku na další Váš článek. Našla jsem si jej dřív,než jste mě naň upozornil. Ze zájmu jsem popátrala po Vašich dalších SHEKELpříspěvcích
:o)I tento využiju-s Vašim svolením-na debatách, které mívám se skupinou
lidí, kteří hledají otázky a odpovědi. “Ptát se znamená hledat.” Snažíme se tedy společně hledat, objevovat a nalézat správné odpovědi.
SVOBODA-to je nekonečné téma k debatě.
SVOBODA-to je taky odvaha být sám sebou.
Já jsem zakusila tak nesmírnou svobodu, že když se někdy na některé lidi dívám, je mi smutno. Mají stejnou možnost, stejný potenciál, a přesto jsou stále otroky. Každý člověk chce být svobodný,ale ne každý chce zodpovědnost.
Cenou za svobodu je holt přijmout zodpovědnost v celé její totalitě. Bez vl.odpovědnosti zůstáváme bezmocní a závislí na tom, komu jsme odpovědnost odevzdali. SVOBODA, dle mého názoru, je OCHOTA přijímat odpovědnost za následky svého rozhodování, ať jsou jakékoliv (tzn. i sebenepříjemnější).
P.S.
“Když jde člověk bojovat za svobodu a pravdu, neměl by si nikdy oblékat svoje nejlepší kalhoty.”
(Henrik Ibsen)
—
Ještě jednou zdravím, děkuju a přeju Vám pěkný každý den :o)
Pekny den aj vam :) A vela radosti a narocnych, dobrych a prinosnych debat pre Vas aj Vasich studentov, srdecne ich pozdravujem a prajem im odvazne srdce a otvorenu hlavu pri usilovani o slobodu :)
Este som chcel povedat, ze ma velmi tesi, ze to su “len” ziaci ZS :) Cim skor sa ludia naucia klast inteligentne otazky, tym lepsie. Je to zaujimave, ze vacsina ludi hlada dobre odpovede – ale najst dobru *otazku*, to je niekedy kopec prace :)
Ten Ibsenov citat je skvely, urobil mi radost – dakujem :)
Radost je na mé straně :o)
Zvlášť, když jsem se dozvěděla,že některé z “mých” ZŠdětí zabrousily přímo na tyto stránky-určené především dospělým. Ať už třeba jen ze zvědavosti či z “badatelských” důvodů, těším se z toho! Dnešní mladí jsou velmi zvídaví
a otevřeni novým poznatkům, když si člověk získá jejich důvěru – samo se
DĚJE! Myslím si, že by neškodilo zavést ve školách nový předmět: “Výchova dětí k hodnotám”, kromě té tzv. “občanské nauky” – a nepovinný “diskuzní kroužek”, aby se mladí NEbáli klást otázky, což se většině dospělých lidí (jak pozoruju) stává. Viz:”Co se v mládí naučíš…” -a po Vašem:”Ohýbaj ma mamko… :-) Chce to jen využít toho správného času a mít na zřeteli toto:
—————-
CO NUDÍ, UBÍJÍ.
KDO NUTÍ, UBÍJÍ.
Proto si říkám:
NENUĎ! NENUŤ!
—————-
Váš pozdrav, Tomáši, všem žákům vyřídím. Děkujeme! Víte, já kromě těch
“malých” diskutuju i se skupinou dospělých. Nejrůznější témata přicházejí
na přetřes – a k tomu vše, co život přináší. Je to úžasné dobrodružství-
a kromě toho se obohacujeme navzájem :o)
Přeju Vám hodně chuti a síly do psaní – a těším(e) se na další Vaše inspirativní články :o)
Ked si spomeniem na moju zakladnu skolu, robi mi velku radost, ze sa nejaky ucitel takto velmi snazi viest svoje deti :)
Suhlasim tiez, ze dospeli sa casto boja ukazat, ze nieco nevedia – vtedy si rad spomeniem na slova mojho otca: “Nie je hanba nevediet, hanba je zostat hlupy.” :)
A dakujem este raz za povzbudenie, dava mi to kopec radosti a chuti do dalsieho pisania :)
A robíte teda to, čo skutočnosti naozaj chcete alebo ste ovplyvnený disciplínou svojej disciplíny?
Disciplina je prostriedok, nie ciel. Zodpoveda to vasu otazku? :)