“Mluviti stříbro, mlčeti zlato.” Tohle přísloví určitě dobře znáte.

Dnešní perlu jsem pojmenoval hned v nadpisu – je jí UMĚNÍ MLČET, což je podle mne celkem užitečná dovednost. Slyšel jsem, že dnešní mladá generace neumí moc mluvit. Ale já mám pocit, že dnes všeobecně máme problém s nasloucháním a s komunikací jako takovou.

V čem je mlčení tak vzácné? Už Mojžíš jednou napomíná Izrael: “Ztiš se a slyš…” (Deuteronomium 27,9) Jestliže chci něco slyšet, musím zmlknout, protože jinak nic neuslyším.

Možná to znáte také. Díváte se na zprávy a někdo vám do toho začne mluvit. Po chvilce zjišťujete, že nevíte co je ve zprávách, ani co vám, ten druhý říká. Jak se v takové chvíli cítíte?

Umění mlčet a naslouchat je velice užitečné v praktickém životě. Nepatřím k lidem, kteří tohle umění ovládají a právě proto jsem tuto perlu zařadil do našeho náhrdelníku. Stále více si totiž uvědomuji, že tohle umění potřebuji zvládnout.

Podíváme-li se do Bible, zjistíme, že nejčastěji jsme v ní vybízeni ke ztišení před Hospodinem. Podívejme se alespoň na čtyři ukázky:

“Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.” (Žalmy 37,7)

“Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!” (Abakuk 2,20)

“Ztiš se před Panovníkem Hospodinem, vždyť den Hospodinův je blízko! Hospodin připravil oběť, jako svaté oddělil ty, které pozval.” (Sofonjáš 1,7)

“Ztiš se před Hospodinem, veškeré tvorstvo, neboť se vypravil ze svého svatého příbytku.” (Zacharjáš 2,17)

Když jsem četl tyto texty, najednou mi došlo, že v mém duchovním životě je něco špatně. Moje bohoslužba je většinou o tom, co říkám já. Modlím se, zpívám, diskutuji… Z těchto textů se mi ale zdá, že bohoslužba má být víc o mém mlčení a naslouchání tomu, co ke mně promlouvá tichý Boží hlas.

Eliáš jednou prožívá duchovní krizi. Bojí se Jezábel, utíká před ní a dokonce si přeje vlastní smrt. Bůh ví, že Eliáš potřebuje povzbudit a posílit, a tak se rozhodne ho na jeho cestě navštívit. Bible uvádí zajímavý popis tohoto setkání.

Hospodin řekl: “Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.”

A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl.

Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Eliáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: “Co tu chceš, Eliáši?” (1.Královská 19,11-13)

Představte si, že by Eliáš v té chvíli hlasitě zpíval některý žalm, aby si dodal kuráže a nebál se. Uslyšel by ten tichý Boží hlas? Prorok se naučil ztišit před Hospodinem a díky tomu uslyšel vše, co potřeboval. Díky svému ztišení získal novou sílu a elán do další práce.

Přemýšlím, kolikrát jsem byl tak hlučný, že jsem přehlušil ten tichý Boží hlas, který mi chtěl říci něco životně důležitého. Nerad bych tuto chybu zase opakoval. Zkusím už tuto sobotu zařadit do své bohoslužby mlčení, ztišení a naslouchání. Možná mi tak Bůh bude moci navléct na můj náhrdelník perlu, kterou jsem pojmenoval UMĚNÍ MLČET.

Autor: Vlastík Fürst

Přečtěte si také od autora 29. díl: zde