Zdroj: Shekel

V médiích se často dozvídáme nové a stále vyšší hodnoty zadlužení domácností. Pravdou je, že největší část tvoří úvěry na bydlení.

Nicméně ani podíl spotřebitelských úvěrů není zanedbatelných. Scénář jak se člověk či rodina dostane do dluhové pasti je v mnoha případech velmi jednoduchý.

Člověk si vezme úvěr, za který pořídí věci, které by nebylo možno nakoupit z vlastních peněz. Nedlouhý pocit většího zabezpečení a potěšení z automobilu či nové spotřební techniky nebo jiné zakoupené věci vede nutně k úvaze, zda by rozpočet neunesl ještě jeden úvěr. I ten je pak rychle utracen. Splátky dvou dluhů jsou však nepohodlné. Rodina má sice nové věci, nové možnosti, ale cash flow není v pořádku. Naopak – situace je velmi nepříjemná a umořování závazků únavné.

Na některé věci se začíná nedostávat. Rozpočet (pravděpodobně nijak nedefinovaný, ale tvořící se tradičně den po dni) je napjatý, nervozita panuje značná. Bylo nutno omezit některé platby, účty se hromadí. Člověk se obvykle ale nechce rozhodnout pro zásadní řešení (např. pro odprodej části majetku) a využití prostředků k návratu k finanční stabilitě. Doufá, že se v nejbližší době zvednou jeho příjmy tak, že splátky nebudou tak zásadní částí výdajů. Ovšem bez konkrétního plánu na zvýšení příjmů je tato možnost pouze v oblasti snů.

Množství nezaplacených účtů mezitím podstatně vzrostlo, úvěr je ale dosud umořován naprosto bezchybně. Tak to běží nějaký čas, úspory ve výdajích však nejsou nijak značné. Člověk stále ještě odmítá vzít na vědomí fakt, že situace začíná být opravdu vážná. Takže schodek financovaný cizími zdroji, je neustále přítomen a spíše v celkovém čísle roste než by se snižoval. Po nějakém čase se člověk rozhodne přijmout větší úvěr a tím uhradit oba starší, na první pohled se to zdá výhodné. Splácení se rozloží na delší dobu, měsíční splátka klesne, nicméně úvěr je vyšší než dosud nesplacená jistina.

Výhodnost je ale optický klam. Dlouhodobost závazku je vítězstvím pouze z jedné strany, z pohledu okamžitých nákladů. Perspektivně je však před naši rodinu postaven fakt, že další období finančního klidu se odkládá na pozdější čas.  Pokud ovšem nedojde k dlouho očekávanému zlepšení příjmové situace. Mechanismus se opakuje, než se člověk znovu přeorientuje na „úsporný režim“, vzniknou nové dluhy na platbách služeb apod.

Nějakou dobu se to rodině daří držet pod relativní kontrolou, za čas se však objeví „výhodná“ nabídka na přijetí dalšího úvěru. Jsou doplaceny všechny naběhnuté problémy, zbytek nového úvěru je znovu spotřebován. Následná běžná situace je pak opět špatná. Realita totiž vždy doběhne ty, kteří se snaží tvářit, jako by žádná ani neexistovala. Rodinné účetnictví v takových podmínkách totiž s velkou pravděpodobností ani nemůže racionálně fungovat. Nerozlišuje se mezi pravidelným i a mimořádnými příjmy, a pokud se naskytne příjem mimořádný, člověk má tendenci chovat se tak, jako byl naprosto obvyklý.

Autor: Šimon Finemon, je majitelem finančního projektu Chytrá Peněženka

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Poslanci, včetně části ČSSD, podpořili pohled vlády na Palestinu

Další článek

Chucpe jako řemen