A nejen ona. My v médiích totiž potřebujeme především přežít a odtáhnout vás co nejhalasnějším (anebo nejvykřičenějším?) způsobem od toho vašeho věčného ponoru do sociálních sítí, které vás ulovily natolik, že nám slábnou kšefty i sledovanost „železných“ koláčů.

Rád bych maličko upřesnil, že  postupuji naprosto stejně. I já vás v titulku podvedl. Neonacistům totiž říkám pro jejich poplašené kmitání v akváriu života „neonky“, takže  pokud jsem si dovolil prohlásit (a za tím ovšem stojím!!), že  i-Dnes  kope za nácky, nebudiž řečeno, že neonacistům fandí.  Ona kope za nacpané nácky (teřichy, pupíky, panděra) svá a i vaše.

Příklad nejčerstvější: … To se vám zase tuhle strhla mela, když si v Jerušalajmu a taky v Bnej Barak  (kus Tel Avivu) všichni ti  krapánek ultra-ortodoxní junáci vjeli do vlasů se státem Izrael. Vlastně spíš do uší a do kamer, protože všech těch sto  a dalších dvacet tisíc duší mělo do jednoho muže šikézní klobouky, zatímco  ten hodně podivný a přitom pozoruhodný stát je už , chudáček,  maličko připlešlej, ačkoli  je mu teprve něco přes šedesátku … Super sousto pro ucpání nácků!! Je to fotogenické, je to kuriozní, to se bude pohodlně číst a dobře prodávat. Navíc před týdnem se střílelo na palubě výletního parníčku s moukou, takže se nám čtenář lehce zorientuje. Dokonalá služba! – Jenomže komu? No teřichu.

A tak díky marketingově protřelým žurnálistům (on je totiž zatracený  rozdíl mezi žurnálem a žurnalistickou) už víme, že se charedim údajně (a dost možná fakt) chovají přezíravě vůči holčičkám z jiného rodinného podhoubí (jako bychom to nedělali i tady doma vůči holčičkám vietnamským, ukrajinským, cikánským a katolickým), už jsme si spočítali, že takových nějakých 120 tisíc lidských bytostí jsou ortodoxní magoři.  Což je ovšem zásadní chyba, protože jak  a odkud víme, že jsou to vážně magoři? To jediné pozoruhodné, na co se v domácím měřítku sotva zmůžeme, je skutečnost, že  přes noc přišlo na společné rande 120 tisíc lidí, aby  médiím a svému státu zcela mimo volební kampaň a mimo ta nedostačující dvě odpoledne vyhrazená na čtyři kroužky řekli: „Vole neblbni!“.  Víme (ovšem díky googlení nikoli díky i-Dnes), že rodiče dostali možnost, buď poslechnout stát anebo ho poslechnout násilím (nejinak je tomu u nás s očkováním mimin, podporou  domácích porodů, foto-voltaikou a v neposlední řadě zpoplatněným stavebním spořením) ale to, co bychom měli vědět  v první řadě  je  základní klíč k tomu poměrně mohutnému davu klobouků.

Protože pokud někdo zpěvavě vykřikuje : Adonaj, Hu ha-Elokim (tj. BigBoss a jakési vesmírné principy mají vždy a za všech okolností převahu nad státně-politickými ochmatikami a nezřídka dokonce i vyjebávkami) – anebo Adonaj melech, Adonaj malach we-jimloch le-olam (Což lze přeložit : Pamatuj si, že když máš pocit, že silný tlačí na silného, žádné nervy – furt je tu ještě něco silnějšího, co to nakonec srovná do lati – nějak určitě, i když netušíme jak, včetně o tu ropnou skvrnu v zálivu) anebo „Náckové (rozuměj diktátoři) nejsme my, ale stát – jde jen o to v jak rozumné a jak pro-člověky-nastavené míře svůj diktát uplatňuje“ – pak má  ten křikloun samozřejmě pravdu. Jde jen o to, jestli si ji  náhodou šikovně nemodifikoval k obrazu svému a pro záležitosti, které se fundamentálnímu obsahu těch výkřiků vlastně vymykají.

Abych mohl posoudit, jak velcí pošukové ti tzv. charedim, slonimští chasidé a další týpci (to máte jako s těmi echt-neonkami. Jakmile někde zorganizují nějaký ten riot/ strkanici přidá se i valník hooligans, prostě pro atrakci samu..) jsou a abych je mohl někde uvnitř nějak zhodotit a případně odsoudit, potřebuji znát, jak je nastavená forma tamního státního teroru. Co je v „manželské smlouvě“ mezi státem Izrael a dotyčnými rodiči (a pro stát pochopitelně voliči)?

Neposíláš děti do školy? To je ale možno klasifikovat podle paragrafu xy … A záleží na tobě, jak si vybereš. (Jako my při očkování vakcínou proti neexistující ptačí chřipce.) Pak ale, pochopitelně, nekřič a neposkakuj.  Chováš se diskriminačně vůči jinorodým? Tak za to bys měl všude na světě frčet za katr na dýl než než na pár týdnů…  Máš pocit, že ti náš stát přistřihuje křidýlka tvého pohledu na svět? No tak s tím se musíš nějak vyrovnat. Anebo pro to udělat víc, než jenom demošku se solidní návštěvností. (Vůbec poslední dobou furt jen demonstrujeme, což je – z kořenu toho slova vzato – vlastně jen  předvádění. Abychom se nakonec jenom „nepředváděli“) … Je pravda někde uprostřed? Určitě – ale  právě proto je zapotřebí , domnívám se, tuto skutečnost přinejmenším naskicovat. A teprve potom má materiál na web-portálu nějakou „vesmíro-tvornou“ hodnotu.  Protože 120 tisíc lidí, kterým o něco jde,  je zajímavých hlavně tím, že jim asi o něco jde.  Jestliže si „zpravodaj“ vůbec nedá tu práci, aby právě to „něco“ pojmenoval, pak se ale celý (naštěstí jen virtuálně) popsaný kus novin stává informaci plevelnou: „V Jeruzalémě se sešli lidi a nebylo jich málo!“ —  Taky zpráva, ale s jakou výpovědní hodnotou? Jenomže dost možná právě o tyhle hodnoty vůbec nekráčí.  A BTW – popozítří to už bude beztak jenom o tom, že v Jeruzalémě se sešli lidi a nebylo jich málo! …

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Přečtěte si také od autora: Jsme to co jíme