V Terezíně se dnes sešlo více než 200 bývalých vězňů z tamního ghetta v době druhé světové války a jejich potomků.

Připomněli si 70. výročí od zahájení deportací Židů z českých zemí. Na programu je i uvedení dětské opery Brundibár, která vnikla právě v terezínském ghettu, divadelní představení Šoa v podání pražského Švandova divadla či promítání uměleckého dokumentu Helga – L520.

Předsedkyně Terezínské iniciativy Dagmar Lieblová ve svém projevu přirovnala osud bývalých terezínských vězňů, kteří dosud žijí, k osudu takzvaného Stromu židovských dětí. “Javor podle pověsti zasadily děti na dvoře dívčího domova v roce 1943, po pěti letech byl přesazený na židovskýhřbitov,” popsala Lieblová.

Strom pak v roce 2002 nepřežil povodeň, která celý Terezín zasáhla. “Dnes je z něj po úpravě působivý, ale neživý památník. Vedle něj ale roste nový stromek, odnož, jeho potomek,” připomněla s tím, že s tímto stromem je to stejné jako s přeživšími terezínskými vězni. “První generace chřadne a odchází, brzy po nás zbudou jen neživé památky. Ale jsou tu naše děti,” dodala.

Na dnešním setkání zazněla také dětská opera Brundibár v podání Dismanova dětského pěveckého soubodu. “Jejími protagonisty tehdy byli nejmladší vězni. Někteří z nich budou na akci osobně přítomni, tentokrát v roli diváků,” uvedl mluvčí Památníku Terezín Tomáš Rieger. Podle náměstka ministra kultury Františka Mikeše její dětští v Terezíně představitelé dobře chápali její hlavní poselství – vítězství dobra nad zlem.

Mikeš dále připomněl, že terezínským ghettem prošlo více než 10.500 dětí, kterým v před deportací nebylo ani 15 let. “Asi 400 z nich zemřelo ještě v Terezíně, více než 7500 v koncentračních táborech,” dodal náměstek.

V půdním divadle Magdeburských kasáren odpoledne odehraje pražské Švandovo divadlo představení Šoa. Divadlo hru popisuje jako příběh dvou lidí, sportovce Miloše Dobrého a herečky Hany Pravdové, kteří se ocitli na stejných místech a prožili podobné tragédie, a přesto se nikdy nepoznali. Jejich životní cesty se prolínají a míjejí – oba přežili Terezín, Osvětim, pochod smrti i poválečné křivdy.

Program uzavře premiéra animovaného uměleckého dokumentu Helga – L520, který se inspiroval tvorbou malířky Helgy Hoškové-Weissové. Jako dítě vytvořila v terezínském ghettu cyklus ojedinělých kreseb.

V letech 1940 až 1945 zavlekli nacisté do věznice gestapa v Malé pevnosti, terezínského ghetta a koncentračního tábora Richard v Litoměřicích přes 200.000 vězňů. Nejvíce, přes 150.000 lidí, trpělo v židovském ghettu. Byli mezi nimi lidé z Čech, Slovenska, Polska, Jugoslávie, Rakouska, Francie, Itálie, Nizozemska, Maďarska a z dalších zemí. Každý pátý zemřel přímo tam, na 100.000 jich zahynulo po deportaci z Terezína v koncentračních vyhlazovacích táborech.

Od roku 1947 jejich památku připomíná Památník národního utrpení, později přejmenovaný na Památník Terezín. První expozice vnikla v roce 1949. V roce 1991 vzniklo Muzeum ghetta, které dokumentuje osudy Židů. V roce 1997 k památníku přibyla expozice v Magdeburských kasárnách, kde je možné například vidět repliku ubikace v terezínském ghettu či exponáty věnované umění v něm. Památník Terezín patří mezi nejnavštěvovanější památky v Česku.

Terezín (Litoměřicko) 16. října (ČTK)