Nekomentuji.

Protože jestliže Spojené státy splní to, co slíbily všem, kdo měli vykonat gesto, nelze ještě cokoli komentovat. Státy mají jako stálý člen právo veta, takže Palestina pořád ještě není členem OSN, ačkoli podle hlasování UNESCO – 40:18 to vypadá, že organizace chce mít nejen vztah k dětem, postiženým dětem a kultuře, ale zároveň touží prozíravě naznačit, že  „education, science and culture“ prostě panují nadnárodně a jsou možná tím jediným, co může humanizovat i teroristu.

Je to o to statečnější, protože kvůli vzácným památkám, které hodlá UNSECO chránit v okolí Hebronu a Bejt-lechem, je ochotno oželet čtvrtinu svých dotací a ostatní památky chránit jen verbálně, jak už to ostatně dělá dlouhou dobu. (Mimochodem náš Karlův most proti vandalům pražského magistrátu, ani Lázně Kyselka proti bublinkářské lobby nejen že zachránit nedokáže, ale dokonce je ani nehodlá podpořit!!)

Ale čemu se divit. Svět se zrychluje a stárne. A již od oněch dob, kdy se Jásir Arafat anebo „tři dny“ instalovaný pan Obama stali nositeli Nobelových cen za mír (!!), jsme stále jen častěji a zřetelněji svědky toho, že žádná evoluce neexistuje. Probíhá tu jen postupná degenerace.  Degenerace hodnot. A to takového švungu, jak rychle degeneruje a okorává B*h v nás uvnitř, tj. morálka. (A opět  zřetelný příklad z našeho domova, kdy si fašistickou stranu zakládající dosluhující zapisovač z Hradu nestydatě bere za rukojmí – a za své budoucí kléro-fašistické kamarády – všechny církve, ochotné a schopné poklonkovat moci zrovinka v den, kdy si připomínáme trosky vlastní státnosti!!) Chová-li se pragmaticky Ochlazovač anebo  prestižní „jury“ okolo Nobela, proč by se stejně neměl chovat i občan a UNESCO?

Teprve čas přinese odpověď, zda toto prozatím jen „gesto“ přinese také své ovoce. Rozhoduje, jak už zhruba několik tisíciletí spolehlivě víme, vždycky jen čin. Ovšem takový, který stojí na logice a mravnosti. A co je krásně paradoxní –  i vstřícné gesto je čin.

Nejzajímavějšími body na další cestě k ochraně památek v Betlému, k vědeckému výzkumu v Gaze a kulturním festivalům na Golanech budou právě ty okamžiky, kdy se vstřícné gesto UNESCO začne měnit v činy a nejen v gesta. Zda to je první krůček k přijetí Palestiny do OSN, anebo jen prázdné gesto, protože se tak jako tak počítá s vetováním ze strany USA. A bylo tudíž lépe se „nějak“ projevit, aby byl pak na chvilku pokoj.  A také, zda se UNESCO bude nadále věnovat svému hlavnímu poslání (protože *cedaka vytrhuje ze smrti, ale politikaření je smrtí za živa) a naplní to, k čemu se deklarovalo.

A hlavně, ať už to s Palestinou skončí jakkoli a jakýkoli postoj k tomu zcela subjektivně zaujmeme my, pro- i protinaladění lidé, zdali si ten propastný rozdíl mezi gestem a činem uvědomíme sami a někde uvnitř. A zdali pak naše následné činy nebudou jen politicky korektními gesty. Tak je tedy Palestina členem UNESCO. Ostatně proč ne?! Vždyť sošku Molocha, Oskara, Českého lva či Nobela může dostat kdokoli. A členství kdekoli už dneska téměř taky.  Soška i členství jsou někdy i docela šikovná věcička. Klanět se jim – je ovšem modloslužba …

Autor: Jaroslav Achab Haidler

Přečtěte si na stejné téma: zde