Při práci s texty obsaženými v této parašat se s chutí poukazuje zejména na její okrajové pasáže.
Tedy na Abrahamovu poslušnost, jak ve věcech zaslíbení vlastního syna – Pane můj, jestliže jsem nyní skutečně nalezl milost před očima tvýma… tak i dobročinné pohostinnosti vůči andělům – nepomíjej služebníka svého. Přineseno bude trochu vody, přinesu zatím kus chleba a posilníte se … v úvodních verších, tak pak zejména i na to pro všechny studující, vykladače i čtenáře bezmála nejdůležitější líčení – události na hoře Moria.
Krom toho díky krásně ilustrovaným biblickým příběhům snad není člověka, který by neznal jak Abrahamovo smlouvání o osud obyvatel pětiměstí, tak i výslednou pokutu Sodomy a Gommory. „Solný sloup“ se stal víceméně úslovím, ačkoli zkoprnět jako Lotova žena, to už používá málokdo.
Daleko méně komentářů však nacházíme k historce o tom, kterak Lotovy dcery tam v jeskyni na horách „daly otci píti vína a pak s ním spaly, aby v nich vzbudil símě“. Nikdo – možná z vrozené cudnosti anebo z přirozeného pocitu, že „to by se snad nemělo“, se nechce do komentářů veršů ze závěru 19. kapitoly knihy Berešit příliš hluboko nořit. Anebo naopak – jde vlastně o záležitost natolik přirozenou (jak v dobovém kontextu, tak vlastně i z pohledu přírody), že to nikdo ani příliš komentovat nepotřebuje. Přesto zejména my, žijící v době poznaných a také stále ještě (a v daleko větší míře) utajovaných Kuřimských kauz a kultivovaného incestu, máme tendenci se nad tím pozastavovat. Rádi bychom Lota kádrovali a jeho dcerky tuplem. Prosím poslužme si. Jen se nejdřív rozhlédněme, o co se vlastně opřeme. Co jsme my a naše zásluhy, naše postavení a naše talenty? A naše nedokonalosti a naše trvalé (více či méně kalkulované) důvěřivé smlouvání s osudem?
Tóra nekalkuluje. Tóra se (na rozdíl od nás) nemaže s nikým. Prostě jen pojmenovává skutečnosti, jak se přiházejí. Jakoby tímto příběhem a pak i v řadě dalších od Jaakovova triku s kožkami až po Davidovu levotu s Uriášem Hetejským a Šalomounovo selhání právě jen věcně a nekompromisně říkala, že ačkoli máme a můžeme být svatí (tj. oddělení), nikdo není žádný lumen, natož pak svatoušek. Ve „svatouškovství“ a klubové loajalitě to není.
Ostatně i jinak pozitivně líčený sloup „víry“ provede hned v následující kapitole to, co už jednou olitoval, a zase prohlásí Sáru za svoji sestru. Tentokrát dokonce, aniž by si od ní vyžádal svolení. Ale ať už nás líčení incestu nad údolím Sodomy pobuřuje nebo ne, takhle otevřeně a „natvrdo“ bude asi vypadat také náš pobyt tam někde u „turniketu“, kde se celému světu pustí na nebeském „you tube“ všechna videjka naší cesty. Bez komentářů, jen prostě, věcně a veřejně. Stejně jako zpráva o Lotových dcerách. A podle míry našeho ruměnce se pak začne měřit.
Asi nás nesmírně dojmou i naivní a poctivě míněná slova obhajoby z úst lidí, kteří díky vhledu do své i naší duše nebudou mít naše „nepravosti“ za odsouzeníhodné. Až to jednomu vžene slzy do očí, protože ani to nebude pravda. A my to budeme zatraceně dobře vědět. Obojí, ta příšerná ostuda i ta laskavá obhajoba, jsou samy o sobě dost mohutné peklo.
Já osobně ale tóru podezírám z toho, že říká přesný opak, než jak by se mohlo zdát. Že nekonstatuje se šibalským pomrkáváním oka „No božínku, každej jsme nějakej, buďme, prosím tolerantní…“ Kdepak, ona spíš říká: „Nene, milánkové, v žádném případě nejste svatoušci, o tom si nikdo nedělá iluze. Ani to po vás nechce. Jenom se podívejte z čehože pochází král David a tím pádem i mesiáš. Halachickej žid to není, je to po prabábě moabitské Ruth Moabitské jenom konvertita, ´tatínkovec´, jeho ještě dávnější prabába Raab se v Jerichu živila nejstarším řemeslem a její jakási pramáti – totiž starší z Lotových děvčat, to korunovala incestem. Vždyť právě od ní dostal Moáb své pojmenování, jak učí tóra: I porodila prvorozená syna a nazvala jméno jeho Moáv (tj. „z otce“) a on jest otcem Moábských až do těchto dnů (gn 19:37). A to vám byla panečku asi osoba. Už Raši si všímá, že na to šla zostra. To ona přichází s nápadem, tatínka přiopít, protože všem třem je jasné, že se to nedělá, a že by na to otec Lot, ani po dlouholetém pobytu v Sodomě, kde se panečku dály věci (!), v žádném případě nepřistoupil, protože incest je prostě incest. To ona také říká své sestře nejen ´zkus to!´, ale rovnou také pojmenovává svoje selhání – dopustila jsem se incestu (spala jsem s otcem svým). Prostě, otevřeně a bez příkras. Tedy i já, otevřeně a bez příkras referuji, spáchala incest (spala s otcem svým). Kdežto o mladší hovořím přeci jen citlivěji (spala s ním) a také její kluk, který se narodil, nedostal přezdívku „Z mého táty“, ale jen citlivější Ben Ammon – tedy Syn mého lidu. A to ne z důvodů literárních. Já na literární hlediska venkoncem kašlu. Je prostě dobré nelhat si do kapsy. On totiž i pan otec Lot sice mohl to první opití netušit, mohlo ho zaskočit, ale proč sahá po alkoholu i druhý den?
Nepobuřujte se! Netvrdím, že o hrátkách přeci jen něco tušil (jak na to usilovně myslí všichni chlapi, že jinak by to prý asi nešlo), nic takového! Sděluji zřetelně: Kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala … Proč ale pije i druhý večer? Stress? Zoufalství? Anebo počáteční alkoholismus?
A děvčata? V jeskyni po katastrofě olbřímích rozměrů… S pocitem, že není žádného muže, žádného živáčka na zemi … Takže prrr! Ony si nešly užívat do kuřimského sklípku. Z jejich pohledu tady nebyl nikdo, kdo by k nim všel náležitě a podle obyčeje země. Ta děvčata řeší problém. Maličko nešikovně, ale zeptejte se naopak současných málo požehnaných manželství, co jsou schopna absolvovat pro umělé oplodnění, protože prostě mimčo je mimčo. Děvčata si nejdou ´užívat´, rozhodně ne tak, jak vás napadne na první dobrou, a to jenom protp, že máte závity už maličko kontaminované. Ostatně i tahle videa z jeskyně se budou na Konci dní promítat veřejně. Nikdo není svatej a cizí bolest nezměříš. Nicméně od toho jsem tady, abychom se vzájemně poznali a mohli společně konstatovat, že incest proti přírodě je, že ale mohou nastat okolnosti velice nečekané, ze kterých nelze vyvozovat ani žádná polehčení, ani žádná případná pravidla, protože jediným vesmírným pravidlem je skutečnost, že je-li oddělený a zvláštní (svatý) sám Dárce života, je svatý i sám život. A pokud zvolíte život, pak máte šanci být zvláštní a oddělení (svatí) také. Dokonce je to vaše povinnost. A k tomu patří mj. také poznání, že incest je proti přírodě!“
A ještě z něčeho podezírám tóru. Není to od ní maličko prozíravá nástraha, abych začal vlastně podezírat Ne-náhodu a taky trochu sebe? Vždyť jak to, že nějak podvědomě (od přírody) tuším, že vyprávění o incestu je vyprávěním o čemsi nepatřičném? Je to dáno jenom tisíciletí tradovanou morálkou? Anebo je to v nás někde hlouběji? Ne-náhodou. A hlavně, jaktože vůbec mám potřebu řešit události dvou stressových nocí v jeskyni nad Coar, ba dokonce zaujímat jakási morální stanoviska? Pokud to hodlám řešit, znamená to, že nemám nejmenší potíže pochybovat o tom, že se to stalo. Ale událostem, které přijdou za chvíli – událostem s cestou Abrahama a Jicchaka na horu Moria, těm se uvěřit zdráhám? Tak buď a nebo. A v obou případech i s chlupama!
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
31 Komentářů
Volně převyprávěná paraša. Neuralgické, desítkami umělců ztvárněné téma. Umělcům, kterým nedal spát původ Moabitů… Stálo by zato celý děj umělecky ztvárnit coby inscenaci marionetového divadélka. Úlitba na oltář pochopení davů. Místy se směji nahlas. OMG – jak se bude tahle paraša interpretovat třeba za 20-30 let….. Vesmír se bude ozývat chechtotem…
je dobré je.li vesmír veselý avšak se studiem to nesouvisí, neníližpravda. šalom
be*H Přesně tak, gugi. Volně převyprávěná paraša. Zkoušíme to jako novou
“rubriku” i tady Shekelu. Díky za vhled.Jenom ty “oltáře pochopení davů” nejsou té rubriky ambicí.
Ale lidí je plno, dalo by se říci mraky, davy – a těm určena je.
To, že je lidí plno, není tělesná vada vesmíru :O)
Je dobře, že zde ta nová “rubrika” je. Je dobře, že jde o volné převyprávění,
libují si mnozí v mém okolí, kteří se s biblickými příběhy setkali jen letmo.
Sami by sotva pronikli k těžko zachytitelným a skrytým, nebo dokonce tabuizovaným významům. Člověk jako kdyby nemohl Sodomu “opustit”. Klade si otázky: “Je její příběh vítězstvím nebo porážkou? Nebo snad obojí? Kdyby dívky neotěhotněly s Lotem, byl by počat král David (potomek Moábky Rút a pravnučky jedné z Lotových dcer)?” Je úžasné dobrodružství vstoupit do textu a octnout se mezi známými i neznámými přáteli, kteří se taky, stejně jako my, pokouší porozumět a poznávat. :o))
marionetová verze by mohla být zajímavá, vidím jí nějak takhle:
http://www.divadloalfa.cz/repertoar.php?id=69
ale prr, jinak se mi ten výklad líbí, už proto, že mluví o něčem, o čem se nemluví, i když já se raději rabínským výkladům vyhýbám, takhle má člověk naději v každém kolečku objevovat něco nového (to miluju), měnit pohled na něco (i to se stává, a taky to miluju)) a tak prostě, i když jedny výklady, kdyby vyšly knižně ( a možná, že vyšly) bych si ráda přečetla, a to od pana rabína Federa
Ach, pan rabín Feder! Vzácný člověk, kterého si velice vážím. Jaká úžasná vlídnost a tolerance z něj vyzařovala! Jistě by bylo zajímavé přečíst si nějaký biblický příběh z jeho knihy SINAJ (I.díl-Učebnice izraelského náboženství pro obecné, měšťanské a střední školy. II.díl-Izraelité ve své zemi).
pani Jarmilo, myslite, ze se to da nejak sehnat? Vedecka knihovna?
kdysi jsem nekomu pri srovnani jeho tvare s jinou, taky rabinovskou, napsala: ze kazda doba vyzaduje jine osobnosti, oblicej aristokrata, smrcnutej rimskym pravem, takovej antickej (at se na me nikdo nezlobi, proste na me tak pusobi)
Ad knihy PhDr.R.Federa/
Zmíněnou,aj.knihy i články,by bylo možno sehnat v KNIHOVNĚ ŽID.MUZEA v Praze, kde funguje i meziknihovní výměnná služba. Musela byste ale objednat přes “Vaši” knihovnu. Jistě jste v nějaké u Vás “doma” přihlášena :o)
P.S.: měla jsem samozřejmě na mysli MVS-meziknihovní výpůjční službu, chybička se,při chvatném psaní, se vloudila… Omluvte mě :o)
Dekuju :).
pockam nejakou chvilku, urcite se timhle zverejnenim ztrhne mela (doufam) a ja to dnes nestihnu, ale hlavne, ze vim :), MVS by me v tomhle pripade vubec nenapadl.
pani Jarmilo, nechcete si udelat v knihovne nejakou predvanocni soutez o 4 dotykove mobily LG (myslim ze je to typ T310), za rok se mi diky memu navyku namnozily, premyslim kam je dat, decky domov mi vzhledem ke kreditum neprijde dobrej, do charity (trebas na povodne) zas neprakticke a vystavku si z nich delat nebudu a ani nechci. Furt si lamu hlavu kam je dat a ted me napadla tahle cesta. Poslala bych Vam je na adresu knihovny. Jeden si necham pouzivala jsem ho jako mp3 prehravac (dobra vydrz baterky) s Domingem (aka ropovodem, jak nekdo rikal) .
Jen, protoze mi v kralickove (rejpu do gugiho) malem mozecku skripe jista cast me, pokud budete souhlasit, pani Jarmilo, chtelo by to I vymyslet ucel (slohovka na tema “Zide na frydlantsku”, trebas), poslala bych Vam hned (at je to sakumprdum) I darovacku, je to osvobozene, ale at se uredni simel nakrmi.
preco siaha po vine aj na druhy den?vidim dva apekty.ad1.v pohanskom okoli pribuzenske svatby boli zarukou vybranosti.co ak sa drzali takejto tradicie.pitie vina nebola obycajna chlastanica,ale nabozensky rytual.vino ako napoj lasky,Piesen8,2,Prislovia31,4a dalej.Aj citat,,Tak dame zivot potomstvu…,,vyznieva ako zaklinacia formulka.
Ad2.mudry Zen povedal,,ak stretnes buddhu,zabi buddhu..boli zodpovedne za zachovanie ludskeho rodu,nevideli inu moznost.no a za ten cisty umysel si onu liniu zasluzili.urcity nahlad.
Gabrielo, děkuji Vám za nabídku, které si opravdu vážím. Myslím si ale, že by taková pěkná věc, což dotyk.mobílek je, udělala radost někomu skutečně
POTŘEBNÉMU. Co takhle obrátit se např. na: spolek@snplzen.cz nebo vozickari@volny.cz? Mohl by to pro někoho být krásný dárek “od Ježíška” :o)
To, že je lidí plno, skutečně není tělesnou vadou všehomíra. 8=D
Jeho nedostatkem však je, že velké množství z nich má tak nekvalitní mentální genotyp, že je odtrženo od vědomí jeho existence. Vesmír ještě nevychoval lidi k vědomí, že budou poutníky po planetách – nevychoval je k pocitu odpovědnosti za budoucnost. V zájmu sebezáchovy.
Dekuju alespon za typ pani Jarmilo, urcite jim napisu. Sebezachovne jsem je mohla dat do frcu, ale ja celou dobu sbirala (taky si ten darek nemusim vzit, ze), ze je nekam dam, ale jak pisu nahore, resim I jakousi ucelovost a aby to dostal mladej clovek, uz kvuli zkusenosti, jako stara se necitim (nekdy pubertak, nekdy jak Metuzalem), ale I kdyz se to nezda, dotykac nekdy muze vzit dve, tri (co ja vim) drahocenneho casu zivota kdyz jste v kvapu.
milej králíku, je to silnější než já, musím ti to povědět. tvá vzdělanost a vtip zasluhují obdiv. závidím. nejsem si však jista zda si uvědomuješ svoji odpovědnost vůči svým darům, itelektu, jednotlivým mozkovým bunkám a vůči svému srdci. velmi tě prosím, mysli na sebe. jen na sebe. na svoji kultivovanost, nebot toho všeho se ti dostává vrchovatě. šalom
miluju sarkasmus, kdepak sme se ucili mila astorc? Co se tyce intelektu, dosahuje vyse bezneho nekoserneho bylozravce.
asi lekce od tech, co radi spi……. ma to ten vytribenej jemne kousavej psanej projev, jen to chce dotahnout strucnost – vyjadrovat se v jedne vete a pak rychle zmizet :)
pozdraveni :o)
myslim na sebe, to se nebojte, vono to totiz jinak nejde
ps: s tou narazkou na mysleni na sebe…..nechtejte byt v me kuzi…..
coz neni ani urazka, ani sebelitost, jen pouhe konstatovani, ze by jste se z toho mozna pos….la, pekne cesky naturelne. Ale vono asi vse ma svuj cas, I v tom se nepo.. .
Vzkaz pro “Králíka”, který má rád vodu:
Jen krapítek vody je potřeba.Voda očišťuje a osvěžuje vše, bez rozdílu a bez rozsuzování. Voda svobodně a beze strachu teče pod povrch věcí, voda je tekutá a citlivě reaguje, voda následuje ráda svobodně. Pozorováním vody v pohybu se člověk naučí, že jednat v pravý čas je vším. Voda je tekutá, měkká a poddajná, ale schopna odnést kámen, který je tvrdý a neústupný. Paradox:
to, co je jemné-je silné. Nejen tekoucí voda má sílu. Představme si jezírko v údolí. Pokud touha nebo strach nezčeří hladinu, voda je jako zrcadlo.
V tomto zrcadle člověk může něco vidět… Je dobře vstoupit do toho údolí, být v klidu a pozorovat hladinu. Jdi tam, jak často budeš chtít. Tvůj klid se začne zvětšovat. Jezírko nikdy nevyschne… Údolí, jezírko a ještě cosi navíc, to vše je uvnitř tebe…
P.S.
Bez sarkasmu, ale zcela vážně, i když v hádankách – a srdečné pozdravení k tomu :o) Já
králíku, když přijmeš možnost, že štorcová skutečně závidí králíkovi intelekt, že je co závidět, uvidíš i mnoho jiných, zajímavých věcí. zlá a případně sarkastická jsem jen vůči lidem s nimiž se znám osobně. můj komentář je míněn zcela upřímně.
Pro paní Jarmilu: voda, mě ten text, už ten den “inspiroval” k takové sebekritické psychoanalýze: mam nejradši vodopády, se znalosti fyziky se z toho dá i něco odvodit, minimálně to, odkud voda bere “sílu k volnému pádu”. Co je ve mě či není, to nevím, nechávám to na jiných, i když teď bych sakra potřebovala vědět, co ještě zvládnu a kde ten limit maxima mých schopností konči…moc voleb najednou (něco jako teorie front, a všechny fronty se musí vyřešit…jenže, otázka je zda krok řešení je správně volen)
Pro “Štorcovou”, :) takhle se mi ten nick libí víc: není, co závidět, ani náhodou, plus betelně na tohle sedí to původní starozákonní přikázání ještě v neroztržené formě alá “jo tak si teda vem tuhle ženskou, ale postarej se taky vo ten grunt a vo to vše, co má ten její na krku”. Každej z nás něco má a někde se mu zas nedostává. Ještě jedna věc na to sedí, a o ní už úplně pochybuju, že “na to mám”. Než se něco událo, nevím kde, nebylo to v bibli (součást přísloví, snad), ale v nějakém jiném textu, tak jsem četla, že když není v domě chlap, musí být tím chlapem ženská. Myslela jsem tehdy na dvě silné ženy, o té jedné z vyprávění vím, že se snad opravdu nebála ničeho (je to vlastně dvojaké, protože tou svojí neohrožeností v jedné době vlastně ohrožovala své blízké, kdyby se na to přišlo), vůbec mě nenapadlo tehdá, že ta role mě za opravdu malou chvilku čeká a já budu řešit, zda se z ní nepodělám. Přitom takovouhle roli hraje tisíce žen, které potkáváme na ulici a vůbec o nich nevíme. Jinými slovy, králík se měl vykašlat na nějaké prošení o pomoc (dopřála jsem si poučující výjimku z pravidla, že to nedělám a max se jen schodila, alespon v očích vlastních), na sebelítost a litování (tenhle luxus si max dopřávám jako kapky, protože je paralyzující a ničící) a na jakési hloupé moralizování do “větru”. Lepší je držet pusu.
V příběhu Lotových cer, popisující noci strávené s otcem v jeskyni, je možná i původ domněnky, vedoucí k závěru, že hledaly další otce svých dětí i u nepřátelských národů. Vše se pak muselo řešit až u Ester.
PF 2012 přejí Mayové
To je sice nezaznamenané, ale možné. Protože vyvrátit to nelze. Nicméně, pak by asi původní argument měl znít, protože Lotovy dcery prodily símě i Amalekovi, nikoli byly ze semene Amalekova.
Ostatně přísně a “pouze” časové ose vzato, za dob Abrahama a Lota se Amalek ještě nijak neprovinil svým amalekitským hříchem, ergo kdoví s kým je otec Lot měl, jenomže to by pak byl Moáb a Amon byli také amalekité (po matce) a tóra či proroci by to posléze řešit asi musili.
Zajímavá cesta. Pojďme tudy dál.
BTW – to podstatné pravidlo, že selháním v rámci pokynu o Amalekovi k hamanovštině v Šušan rozhodně dochází. Tento klíč a vlákno jse vystil dobře. Jen ten detail mne zarazil. A( to máme pořád ještě v záloze, kdyby některá z mladých Lotovek byla skutečně amalekitská, ptát se, do jakého kolene se původ dědí a od jakého potom ředí, jenomže to by se objevila další legitimní otázka – byl Haman ryzí nebo již zředěný Amalek ? – a to už není jen žabo-myšina, ale cesta k tomu, jestli tóra spolu s tradicí náhodou nekecají. Proto to řeším :O))
Hezký víkend
ad28)achabisko Neznaje rodokmen židů jsem, později si to vědoma, použil nesprávně formulovaný dotaz. Z neznalosti jak to tady na diskusi jsem dal příspěvky pod oba články. To aby to Achab našel a pokud se rozhodne přestat mlčet, mi odpověděl. Jinak Achabe, pokut Vám někdy zase tyknu tak se na mě nehněvejte, Já dělám někdy i větší kopance i když v tykání na diskusích zas tak velký problém nevidím.
PF 2012 přejí Mayové
Klidně si pojďme tykat, Antoníne :o))
ad30)achabisko Achabe, to tykání beru rád.
PF 2012 přejí Mayové