Věhlasný fotograf a velice zvláštní drsně-křehký člověk, fotograf, kterého netřeba nijak „tlustě představovat.

Fotí černobíle, ale rozhodně černobíle nevidí a ani nekouká. U nej (v oku i v objektivu) je každá vráska „cestičkou zkušenosti“, každý lůzr „cestičkou k člověčině“ a každý okamžik  „popřením banality“. Podívat se na jeho vidění a tím pádem i na jeho fotky je spolehlivě a vždy zážitek. A chvilka věnovaná učení / tóře.

Zejména jedná li se o kolekci nazvanou „Brána naděje“ – která se pokouší zachytit Jindřichův pohled na církve a lidi v nich i okolo nich. Výstavní soubor Brána naděje vznikal 40 let a Jindřich Štreit na něm zachycuje různé církve v toku času, ukazuje měnící se lidi, humorné i smutné okamžiky, nezapomíná připomenout  také to, jak se komunistický režim choval nejen k lidem – duchovním, ale také k církevním a historickým památkám.

Doufejme také, že nebesa Jindrovi popřejí ještě nějaký ten kilometr v tomto našem světě a že třeba v nejbližších deseti letech vznikne také soubor „Vrána k vráně“ anebo „Brána beznaděje“, věnovaná tomu, jak se církve na svůj majetek třesou a jak otřesný je naopak stav toho majetku, bez ohledu na to, kdo je jeho papírovým pánem. Ale to je teprve každopádně teprve budoucí příběh.

Prozatím je tu jen Štreitova „Brána naděje“, kterou lze až do konce ledna vidět v prostorách brněnského židovstva na tř. kpt. Jaroše v čísle tři. S největší pravděpodobností v tzv. úředních hodinách.  Navíc  –  Vstup volný.

Autor: Jaroslav Achab Haidler