Jiří Blažek (*1981) vystudoval HTF UK, je judaista, překladatel (sidur Adir ba-marom, machzor Ateret Jisra’el) a grafik.
Vážený pane Blažku, při našem osobním setkání jste se zmínil, že tatínek Vás inspiroval v duchovním směru. Byl to ten hlavní důvod, že jste se rozhodl studovat judaistiku na Husitské teologické fakultě?
Kdepak, vůbec, rodiče mě od toho dokonce zrazovali. V dobrém, samozřejmě. Já už ani nevím, co byl ten hlavní důvod. Nějak jsem se dostal k materiálům fakulty, viděl jsem, co se tam učí za předměty a řekl jsem si – to by mě bavilo. O uplatnitelnosti na trhu práce jsem tehdy moc nepřemýšlel. Moji rodiče ano.
Co pro Vás bylo nejtěžší, když jste konvertoval?
Srážka s lidskou blbostí. Tedy až poté. Vždy se najde někdo chytrý, kdo Vám začne tvrdit, že Vaše konverze zkrátka není platná, protože buď Vy nebo rabínský soud (bejt din), který ji provedl, k tomu nebyl způsobilý. Konverze je v současnosti velmi problematická záležitost v judaismu, protože jich je opravdu hodně a takřka neustále dochází k tomu, že někdo konvertuje a následně se dozví, že jeho konverze vlastně vůbec nebyla platná – a je jedno, jestli dělá tzv. „ortodoxní“ nebo „neortodoxní“ konverzi. Nedávno došlo k případu, kdy rabín Chajim Drukman, ředitel izraelského úřadu pro konverze, byl po osmnácti letech práce vyhozen a veškeré konverze, které za tu dobu udělal, byly zpochybněny. Zhruba 15 000 lidí, kteří konverovali a celou dobu žili jako židé a založili rodiny, se dozvědělo, že vlastně tak úplně židy nejsou. Pražská obec měla také s konverzemi problémy. Zde je ten problém o to palčivější, že většina českých věřících židů, včetně obou stávajích pražských českých rabínů, jsou konvertité a takové napětí, které tu kvůli konverzím bylo a je, není nic příjemného.
Jak dlouho trvá konverze, pokud by se jí někdo chtěl z našich čtenářů zúčastnit, s tím, že má pouze základní vědomosti o judaismu?
Zájemce o konverzi musí studovat, naučit se základní principy a pravidla judaismu, přijmout je za svá, měl by vědět, do čeho jde a co ho čeká. Samozřejmě by to měl dělat svobodně, bez donucení, s upřímným přesvědčením. Někdo zvláde konvertovat za rok, někdo za dva, někdo za pět let… Existuje široce rozšířená fáma, že u jistých druhů konverzí musí žadatel čekat tolik a tolik let, u jiných zase kratší nebo delší dobu a že když konverze netrvá tolik nebo tolik let, tak není platná. To jsou nesmysly. Ale pokud chce někdo konvertovat, tak by stejně neměl spěchat a v klidu si rozmyslet, jestli to opravdu chce a hlavně proč.
A co by na to řekl Mamonides?
To naštěstí víme přesně z Hilchot isurej bi’a 13,4 a 14,1–2. Pro Maimonida to bylo velmi jednoduché. Konvertita (ger cedek) podle něj musí podstoupit obřízku a ponoření do mikve. Dříve ještě musel konvertita přinést oběť do Chrámu, ale to dnes není možné. Samozřejmě je třeba se konvertity zeptat, jestli ví, co to znamená připojit se k lidu Izraele, jaké obtíže ho čekají, oznámit mu některá z lehčích a některá z těžších přikázání (micvot), také čtyři micvot související s dobročinností vůči chudým, a tresty. Také vyžaduje přítomnost svědků, aby bylo dosvědčeno, že konvertita skutečně vykonal vše, co se po něm žádalo. Avšak i gerim, kteří nemají svědky, ale chovají se v souladu se zvyky Izraele a dodržují micvot, jsou podle něj považováni za gerej cedek („spravedlivé konvertity“). Pouze v případě, kdyby se chtěli oženit nebo vdát za židy, je nutné, aby si svědky přivedli, nebo se opět před svědky ponořili do mikve. Každopádně nezmiňuje žádných „minimálních“ pět let studia, ani nějaká „tři povinná odmítnutí konvertity“. V jeho době byla konverze po praktické stránce paradoxně jednodušší než dnes, i když konvertité museli změnit svou identitu a odstěhovat se pryč, neboť jim hrozila smrt.
Pro koho je kniha Maimonides – život a dílo určena?
Řekl bych, že pro velmi široké publikum. Joel L. Kraemer se Maimonidem zabýval velmi dlouho, je to v akademickém světě respektovaný odborník na Maimonida a tato kniha je výsledkem jeho mnohaleté práce a výzkumů. Je to kniha, která má co říci jak lidem, kteří by chtěli nebo začínají studovat judaistiku, a měli by se tedy celé problematice věnovat hlouběji, tak i laikům, kteří si jen chtějí rozšířit své obzory. Je to obsáhlá kniha, takže samzřejmě není jen o Maimonidovi, ale i o prostředí a době, ve které žil. Určitě v ní najde mnoho poučného i zájemce o islámskou a židovskou středověkou kulturu, historii, život židovské menšiny v muslimských zemích a tak dále.
Vím, že o rodině nerad mluvíte, přesto dáte svým dětem svobodu, jakou cestou půjdou?
Mám pocit, že se mě nebudou ptát na to, jakou cestou smí nebo nesmí jít. Ale doufám, že budou z vlastní vůle pokračovat po cestě, kterou jim doporučíme jako nejlepší.
Povíte mi svůj osobní názor na vrchního rabína Sidona?
Myslím si, že rabín Sidon je dobrý člověk, který vykonal a stále vykonává spoustu důležité práce, ale i přesto je zde ještě stále hodně dalších věcí. Na něčem bychom se shodli, na řadu věcí bychom měli asi naprosto odlišný názor. Na druhou stranu – on je ve velmi nelehké situaci, což si spousta lidí, kteří mu nasazují rohy, neuvědomuje. Pokud rabín Sidon hovoří ex cathedra, tak jako exponovaná osoba musí vážit slova a dávat si pozor na to, co říká, ale soukromě je to člověk, který si s Vámi bude povídat o čemkoli bez jakýchkoli předsudků, předpojatostí a tak. Není to žádný fanatik nebo tmář, za kterého ho někteří lidé považují. Je samozřejmě přesvědčen o tom, že ta cesta v judaismu, kterou si vybral, je tou nejlepší, ale to je věc, o které je vždy přesvědčen každý.
Může se mu stát totéž, co se stalo rabínovi Drukmanovi?
Totéž snad ne, ale něco podobného (tj. že nějaká vyšší instance zpochybní vynesené rozsudky) se může stát kterémukoli rabínovi. Drukmanův případ je pro židovství velmi nebezpečný precedens, který by nás mohl jednou hodně mrzet a způsobit mnoho zlého.
Vím, že jste v Izraeli dva roky studoval. Jak na Vás tato země působí? Myslíte si, že je stejně demokratická jako jiné demokratické státy?
Některé věci v Izraeli nemusí návštěvníkovi ve srovnání s Českem připadat úplně „demokratické“, ale Česká republika také není v permanentním ohrožení ze strany svých sousedů, není napadána a není jí vyhrožováno zničením, ani není zpochybňována legitimita její existence. Izrael je přesně v té situaci, v jaké bylo Československo v roce 1938. Pokud by se kterákoli země v Evropě nacházela ve stejném stavu ohrožení jako Izrael, pak by si o demokracii mohli její občané nechat jen zdát. V Izraeli i přesto funguje parlamentní demokracie, existuje svoboda projevu a Arabové, z nichž řada více či méně skrytě kolaboruje s nepřáteli Izraele, mají své strany a zástupce v parlamentu… Takže demokracie tam je. Ostražitá demokracie.
Jaké místo tam na Vás udělalo největší dojem?
Těžko říct. Nejspíš bych měl říct Západní zeď nebo Chrámová hora nebo něco podobného, ale tam je tolik dalších míst, která jsou výjimečná a nejsou tak duchovně zdevastovaná masovým turismem. Třeba Safed, Golany, Galilea, poušť…
Věříte v Hospodina?
Zvláštní otázka :-) Věřím.
Děkuji za rozhovor.
Přečtěte si také:
Jak komentuje Achab zkopírovaný (přeložený z angličtiny) Adir Ba Maron od Jiřího Blažka
Autor
13 Komentářů
Velmi pěkný rozhovor, jen jedna nepřesnost, rabína Drukmana nikdo nevyhodil, dosud je ve funkci. Dovoluji si pouze připomenout, že r. Drukmanovi je víc než 75 let, což je věk, kdy má právo na jistý odpočinek třeba pro publikační činnost. Možná že složitější otázka je, kdo bude jeho nástupcem.
Dobrý den, díky za upřesnění, četl jsem to myslím v JPost nebo Jewish Chronicle, kde psali, že byl z úřadu přímo “fired” a bylo tam i to zdůvodnění, že dosáhl věku 75 let, takže byl oficálně “dismissed”. Vy o tom asi budete vědět víc. Máte pravdu, že důležitá je otázka nástupce a také další důvěryhodnosti celého úřadu.
K onomu “dismissing” nakonec nedošlo, přestože chtěli, nicméně je stále ve funkci.
Tak to už v tom článku nebylo. Novináři … :-) Ale to zpochybnění gijurů stále trvá, že? Nebo je v té věci nějaký posun? Přiznám se, že jsem to za uplynulý rok moc nesledoval.
Dobrý den a šabat šalom. Byla snaha dajana r. Shermana plošně zpochybnit giury r. Druckmana od určitého data, ale nakonec tato akce “byla v tichosti odložena k ledu”, což si myslim, že je správné. Jednalo by se totiž o tisíce, ne-li desítky tisíc lidí, z nichž mnozí by si to nezasloužili. Mezi námi, je velice těžké anulovat giur, pokud se nedokáže, že v onu konkrétní chvíli, kdy byl přijímán bejt dinem, ten člověk neměl v úmyslu přijmout na sebe jho Tóry. Jinak samozřejmě jde anulovat giur člověka, který konvertoval jen proto, aby se např. vyhnul trestní odpovědnosti (i takový případ byl). D.M.
Ještě jednou díky moc za upřesnění a doplnění údajů o kauze r. Drukmana. Konverze jsou pěkně obsáhlé téma a dala by se na to napsat celá kniha – vlastně ona už vznikla a je dost tlustá. Díky.
Rozesmálo mě toto interview z roku 2010 s překladatelem Jiřím Blažkem. Znám dotyčného hlavně z jeho působení na sociální síti Facebook. Ukazuje se, jaký je rozdíl mezi objektovými způsobnými odpověďmi "do novin" a jeho spontánním chováním ve smečce jeho přátel a přítelíčků. Na Facebooku vystupuje pan Blažek způsobem, že by si o něj těžko kdo slušný opřel trakař. Pseudožidovské a proizraelské snobství se tu prolíná s nevybíravou sprostotou, šikanováním a bezmála stalkingem. Vše jde jistě na účet toho, že sociální sítě dělají z mnoha slabochů zvěř bez zábran. Rozhovor pro Shekel vznikl 2010, pravděpodobně byl tehdy J. Blažek ještě ne dost zkažený a okoralý prodléváním na sociálních sítích.
Dobrý den, Moniko, představte se že kráčíte na ŽOP oslavit se svojí rodinou Tu-Bišvat a mr. Jiří Blažek Vás napadne fyzicky v Pařížské ulici, před Vaší ženou a dětmi, je to obyčejnej zakomplexovanej chudáček))
obyčejný Český ortodoxní zkonvertovaný a zakomplexovaný chudácek – bych dodal))
Dobrý den pane Fábry. Prosím došlo nakonec k nějaké omluvě alespoň od pana Blažka. Nebo jaké prosím bylo jeho vyjádření k incidentu nakonec ?
Vážený pane Miloši, nemůžete očekávat omluvu od pana NE-omylného v koženém křiváku))
Pokud se nepletu, tak Jiří Blažek má tzv. českou konverzi, takže o tom, že je žid by se dalo dosti pochybovat!
Ale čemu se divíte, když podle Nátalky jsou s Blažkem příbuzní >>> https://bit.ly/supíček
Ale na druhou stranu jsem u Natálky zažil, že s každým ze zjištných důvodů uměla být vzdáleně příbuzná, alespoň ve své ordinaci Zlatnická 7, to tak ráda tvrdila ~ #Smile