Lísteček se stejným zněním na mě vypadl, budete se divit, z boty.

Víš boto, taky tě mám moc ráda, už mi sloužíš třetí měsíc. Ale tohle?

Přemýšlím, jak se tam ten lístek vzal. Podezřívám kolegyni z práce, jako vtip dobrý, ale…”Já to fakt nebyla!” No, včera jsem byla v modlitebně. Tak že by to byl vzkaz od toho muslima (předpokládám, že to muslim byl, co by také dělal normální člověk v modlitebně), který tam právě byl? Od koho jiného?

Chvíli zírám na papírek s telefonním číslem. Papírek letí přímo do koše. Pro tentokrát taktika neznámému nevyšla.

Seznamka pomocí bot je prý normální a často používaná praktika k seznámení. Obdoba inzerátu. Jen najít tu správnou botu.

Někdy se k transferu papírků používá rychlé předání lístku s telefonním číslem z ruky do ruky. A nedivme se. Normální oslovení na ulici téměř nemožné. Pozvání na rande přísně nemorální. Setkání v mešitě za přítomnosti imáma značně neromantická. Prý jsou k dispozici dotazníky, kde si dotyčný/á napíše své požadavky. Radši blond či bruneta? Modrá očka? Mercedes stačí? Toleruje partnerka život v cizině? Má být vyvolený Čech? Kolik dětí? Kolik vlasů? Zubů? Manželek….?

Pak už jen zmíněné setkání za přítomnosti imáma. “Líbí? Nelíbí? Bereš? Nebereš?” Znám i taková manželství a fungují.

Co takhle zkusit chatování? “Nechceš si mě vzít?” ptá se jeden po celých pěti minutách psaní. “Cože? Vždyť tě neznám!”…”Tak se ptej, co chceš vědět…, mám dům, tři patra, tři koupelny, tři počítače.”… “Hm, tak si to užij.”

„Chci druhou manželku, ta moje je hloupá“ oznamuje jiný internetový lovec při rozhovoru. „Jaká máš chodidla?“ pokračuje ženáč. Ano, uznávám, případná manželka je hloupá, vzala si ho.

Už jsem se také mohla válet na pláži, houpat na palmě a ucucávat z kokosu. Také jsem se mohla plavit na jachtě kdesi u Egypta, stát se druhou manželkou muže v Emirátech,…

Další možností zde je využít služeb kamarádek. Pak je možné sem tam najít mail: “Dobrý muslim, je z …, je mu tolik a tolik, hledá muslimku,…”

A nakonec i to nemorální oslovení venku. ” Salam, ty jsi muslimka?“ ptal se vysoký Súdánec na ulici, kterému prý příští měsíc končí vízum. „Máš manžela? Máš telefon? Dáš?” (snad mluví o telefonním čísle)… “Salam, jsem. Mám. Mám. Nedám (stále mluvíme o telefonu).”

V islámských zemích na sebe roli “dohazovače” a kontroly budoucího ženicha a nevěsty bere často rodina. I když ani tam již toto není pravidlem, a vždy by měl být nakonec respektován názor daného páru. Že se tak ne vždy děje, je bohužel smutná pravda, třebaže islám říká něco jiného.

Autorka: Lenka Berrouche