Tomáš Jelínek (1968) bývalý předseda Židovské obce v Praze; dnes předseda občanského sdružení Magen, které je vydavatelem Židovských listů.
Dobrý den, pane Jelínku, v době Vaše druhého funkčního období na ŽOP, jste byl v neshodě s několika vlivnými členy obce. Vyvrcholilo to tím, že obec měla dva předsedy současně – Vás a pana Bányaie, několika trestními oznámeními a žalobou na Vaši osobu. Soud jste vyhrál a oznámení byla odložena, ale proč k tomu všemu došlo?
V roce 2004 jsem byl zvolen na druhé funkční období, ale oproti předchozím volbám v roce 2001 se tak stalo díky tomu, že jsme založili volební uskupení Koalice za demokratickou obec. To šlo do voleb jako skupina outsiderů s jasným reformním programem. Výstavba domova seniorů na Hagiboru a otevření obce, která by pod jednou střechou mohla mít dle prefrencí členů více směrů judaismu. V červnu 2004 většina členů reprezentace odvolala rabína Sidona z funkce vrchního pražského rabína a bylo rozhodnuto o provedení forenzního šetření hospodaření ŽOP a její firmy na správu nemovitostí Matana. Proti nám se tehdy postavila jednak skupina funkcionářů, kteří poprvé od roku 1989 neměli podíl na vedení ŽOP, pravděpodobně se báli o svá placená místa a funkce. Dále to byla malá, ale aktivní a militantní skupina příznivců rabína Sidona, kteří nechtěli přijít o náboženský monopol. Někdy kolem začátku prázdnin v roce 2004 se tito lidé rozhodli se našeho vedení zbavit za každou cenu. Zvolili si strategii, jejíž součástí byla má kriminalizace a široká medializace sporu.
To forenzní šetření hospodaření obce jste si nechali udělat mezinárodní společnosti Ernst & Young, jak to vůbec dopadlo? Můžete nám nastínit závěry?
Důvodem tohoto mimořádného auditu bylo najít rizika v hospodaření ŽOP před zahájením výstavby Hagiboru, kdy jsem počítal s ohledem na velikost investice s tím, že může vzniknout potřeba bankovního úvěru. Bohužel k puči na ŽOP došlo před tím, než jsem mohl dostat závěrečnou zprávu. Dle předběžných závěrů, které jsem měl ještě já k dispozici, tam byla řada vážných problémů ve smluvních vztazích například kolem pronájmu nemovitostí. Před lety jsem se dozvěděl, že Bányaiovo pučistické vedení tehdy chtělo na firmě Ernst & Young, aby změnila své závěry, že jinak jim nezaplatí poslední splátku za práci. Auditoři usoudili, že se nechtějí zaplétat do židovské války, nic nezměnili a peníze odepsali. Bohužel výsledek forenzního šetření má doložku o mlčenlivosti ze strany E&Y a ŽOP, tak k tomu ve své současné pozici nic víc říci nemůžu.
Mám informaci, že významné loby na obci bylo v té době i proti výstavbě Hagiboru, chtělo peníze využít na komerční investici. Co o tom víte Vy?
V letech 2003 a 2004 se vedly o Hagibor poměrně tvrdé spory. Jeden dlouholetý funkcionář tehdy prohlásil, že ten domov důchodců bude můj pomník či památník. Skutečně především část lidí kolem správní firmy Matana tehdy ostře kritizovalo myšlenku dát tak velké prostředky do Hagiboru, protože je chtěli dát do komerčních projektů. Velká většina členů obce si však Hagibor přála a projekt byl hodně nastartován již před pučem. Dnes stojí téměř dle tehdejších původních plánů.
Jako předseda ŽOP jste požadoval po Židovském muzeu, aby ze svého zisku přispívalo na obce v ČR. Dozvěděl jste se někdy od ředitele Leo Pavláta, kolik peněz má muzeum k dispozici, na kolika penězích tzv. „sedí“? Když se vždy tvrdilo, že muzeum přispět nemůže a pak přispělo na Hagibor částkou několik desítek milionů korun. Jaké bylo cash flow Židovského muzea?
Leo Pavlát tehdy těžce nesl předvolební kampaň Koalice za demokratickou obec, kdy jsme poukazovali na to, kolik se v rámci židovské komunity dalo peněz na opravu památek a kolik na sociální projekty pro přeživší holokaust. Ten deficit v neprospěch přeživších byl velmi silný argument, který nešel zamluvit. Když jsem se po volbách v roce 2004 stal členem správní rady muzea, tak jsem se právě ptal na to, kolik má muzeum peněz na účtech. Tehdy to bylo kolem neuvěřitelných 130 milionů korun, což výrazně převyšovalo jakoukoli rozumnou provozní rezervu. S těmi penězi mohl být Hagibor hotov mnohem dřív. Leo Pavlát však vždy tvrdil, že není žádný způsob, jak by muzeum svůj zisk mohlo dávat židovským obcím např. na sociální projekty.
Jelikož je muzeum po právní stránce sdružením právnických osob, kdy na jedné straně je Federace židovských obcí a na té druhé stát zastoupený ministerstvem kultury, šel jsem tehdy za ministrem kultury Dostálem s tím, že nové vedení ŽOP by chtělo najít způsob, jak by bylo možné změnit stanovy muzea, aby zisk mohl být používán ve prospěch židovských obcí např. na projekty pro přeživší holokaustu. Jednání byli přítomni i další ministerští úředníci, kteří o obsahu mé návštěvy okamžitě informovali dlouholeté funkcionáře židovské obce, kteří byli našimi oponenty. Během několika týdnů Pavlát předložil vlastní návrh jak změnit stanovy muzea, aby bylo možné peníze obcím dávat. To, co „nešlo“ dlouhou řadu let, se udělalo za pár týdnů, když funkcionáři bojovali o svou kůži, protože cítili, že ztrácejí podporu.
Jinak si finanční výsledky muzea můžete najít v jejich výročních zprávách. Muzeum je v tomto ohledu transparentní.
Když jste usilovali o to, aby na obci byly různé rabínské směry a tatínkovci získali statut řádného člena, proč k tomu nedošlo? Myslíte, že rabín Sidon, Pavlát, Banyai, Daníček, Kraus a další se báli, že tatínkovci a vlastně všichni liberálně smýšlející židé, by volili ve volbách Vás?
Ono nejde motivy těch všech lidí dávat dohromady. Je však pravda, že třeba rabín Sidon agitoval proti změně členství a otevření obce mezi starými členy i takovými ostudnými argumenty, že by na ně zůstalo méně peněz. Otevření obce by určitě změnilo rozložení sil, ale já jsem stejně již nemohl kandidovat v dalším období, ale naše uskupení by z toho jistě mohlo těžit s jiným předsedou. Mým osobním cílem bylo udělat reformy a jít dělat svou profesní kariéru. Systémovým probléme ŽOP je fakt, že pro své fungování žádné nové členy nepotřebuje, nepotřebuje totiž ani žádné příspěvky od členů. S ohledem na relativně úspěšné restituce po roce 1990 a malý počet členů má totiž dostatečný majetek, který ani nikdy před válkou nevlastnila, z něhož může financovat svůj provoz. Pro funkcionáře ŽOP je vlastně zcela racionální obec spíše konsolidovat.
Ostatně to potvrzuje vývoj za těch uplynulých osm let, kdy došlo jen je kosmetickým změnám, obec se neotevřela. Rabín Sidon ani nepředal svůj úřad novému rabínovi, o čemž se mluví již pět let. ŽOP nyní navíc začala s pozastavováním členství lidem, kteří neplatí členské příspěvky.
A když jsme u těch dlouholetých funkcionářů, tak se chci zeptat i na tajemníka Tomáše Krause. Jak je možné, že dle dostupných informací nejvyšší úředník Federace židovských obcí před rokem 1989 spolupracoval s STB a měl na starosti špehování lidi kolem židovské komunity? Je toto vůbec pravda? Podle jeho reakce v Roš chodeš se považuje za oběť režimu a nechce se k tomu vyjadřovat, ale je to obhajitelné a měl by vykonávat tak vysokou funkci?
To je velmi citlivé téma, protože StB se v době normalizace velmi intenzivně věnovala sledování židovské pospolitosti, řada lidí byla StB šikanována. Kraus před rokem 1989 skutečně dle existujících dokladů spolupracoval s StB, která na něm chtěla, aby jí donášel informace z prostředí židovské komunity. Šlo jim tehdy hlavně o sledování „sionistů“. Z tohoto pohledu je dnes jistě absurdní, že skoro dvacet let zastupuje české židy téměř ve všech mezinárodních organizacích a pravidelně objíždí sionistické kongresy. Ale veškeré informace k jeho spolupráci jsou dnes veřejně dostupné a tak tu funkci vykonává se souhlasem orgánů FŽO, kde by se jistě ještě několik podobných případů našlo. Tajemníkem určitě zůstane až do důchodu. Je třeba říct, že oproti Krausovi jiní jeho vrstevníci v židovské komunitě spolupráci dokázali odvážně odmítnout.
V době Vašeho předsednictví na ŽOP Vás veřejně podporoval spisovatel Arnošt Lustig. Minulý víkend uplynul rok od jeho úmrtí. Řeknete nám s ním nějakou historku?
Na historky moc nejsem, ale nejlepší zážitek bylo s ním zajít do restaurace. Byl expert na různé vychytávky. Věděl, kde si můžeme dát telecí kotletu na půl a ještě nám dolijí dýňovou polévku. Během několika minut si získal personál a člověk se s ním mohl oddat radosti z toho, že je. Byl velký fanda a podporovatel Židovských listů, kam krátce před svou smrtí napsal dle mého jeden z nejdůležitějších textů o svém pohledu na židovství. I když byl o tolik starší, byl skvělý a věrný kamarád. Nesnášel nespravedlnost a měl odvahu se ozvat, i když mu to přidělalo potíže.
Moje babička ještě když byla živa na Vás hezky vzpomínala, byla ráda, že její osud se snaží někdo medializovat a pomoci jí. Jak na ní vzpomínáte? Rád bych zavzpomínal s Vámi :)
O Vaší babičce jsem hodně slyšel ještě před tím, než jsme se poprvé setkali. Šla o ní pověst velmi odvážné ženy, která se nebála domáhat se práv své rodiny. Při našem prvním setkání mne pak překvapilo jak byla drobounká. Byla to neobyčejně bystrá a kultivovaná dáma.
A co ostatní přeživší holokaustu, jaké máte vztahy s touto generací?
Práce pro přeživší holokaustu byl důvod, proč jsem se rozhodl v roce 2001 poprvé kandidovat na předsedu ŽOP. Byl to též důvod proč jsem nakonec i odešel z Havlovy prezidentské kanceláře, kde v té době pracoval. Nejsem zbožný člověk, nehledal jsem kariéru židovského funkcionáře, ale chtěl jsem, aby ŽOP pro přeživší vybudovala kvalitní sociální programy, a především, aby se obec změnila k jejich obrazu v tolerantní a otevřenou komunitu. Naprostá většina přeživších jsou totiž krásní lidé, které utrpení holokoustu přivedlo k hlubokým lidským poznáním. Jsem šťastný, že ještě dnes mám v této generaci řadu kamarádů a přátel.
Letos budou v rámci židovských obcí opět volby. Chystáte se kandidovat?
Neuvažuji o tom. Mám doma dvě pěkné holky, zajímavou práci, dodělal jsem si doktorát z ekonomie a židovským tématům se chci věnovat v rámci spolků. Bez hádek, nenávistných útoků a různých udání se obejdu. Je však pravda, že se mne lidé stále více ptají, zda bych do toho znovu nešel. Řada členů obce je nespokojena s vývojem, který opět ustrnul ve starých pořádcích.
A trochu odlehčení, ať nemáme samé nepřátele :) – stravujete se košer?
Nesnažím se odpovědí na toto téma nějak vyhraňovat. Tak třeba můj dědeček i pradědeček byli židovští řezníci a nejedli košer, já též nejím košer. Moji předci od těchto zvyklostí upustili v 19 století a já jsem si ke košer stravě cestu nenašel. V židovství hledám odpovědi na etické otázky než na složení jídelníčku.
Věříte v Hospodina?
Na tuto otázku neumím jednoduše odpovědět :).
Autor
121 Komentářů
Pane Tomáši Jelínku,jsem stará “židovka”,byla jsem v Terezíně i v Osvětimi a jsem členem Žid.obce.Jsem velmi zklamaná tím,co se děje u nás na obci,ale také tím,že bývalí agenti a spolupracovníci STB jsou již léta ve vedoucích funkcích FŽO a jiných orgánů obce.O Tomáši Krausovi jsem nevěděla,ale všichni vědí,že pan Milan Kalina a Sylvie Wittmannová a další,byli aktivními agenty STB a přesto zastávají významné funkce,jezdí po světě a přednášejí.Proč se v tomto intervjů o tom nezmiňujete? Mám k tomu i velmi osobní důvod,neboť můj manžel byl jednou z obětí S.Wittmannové,skončil ve vězení a také tam zemřel.Všichni bývalí agenti by nejen měli okamžitě opustit své funkce,ale i být postaveni před soud a zodpovídat se za své činy.Tento názor sdílí všichni moji přátelé a členové obce.Dnes jsem hospitalizována a proto diktuji toto sdělení dobré přítelkyni na kterou se spoléhám.Byla jediná, která souhlasila zprostředkovat toto moje svědectví. Jinak se lidé stále ještě bojí bývalých estébáků.Přeji Vám dobré zdraví a odvahu.
Potvrzuji tady mamince,že si díky agentům STB jako byla Sylvie Wittmannová, prožila po přežití koncentráku v Terezíne a v Osvětimi ještě třetí peklo na zemi po uvěznění mého táty po jeho udání agentkou “Ester”, Sylvií Wittmannovou.Wittmanová si naopak nakradla majetek ve formě nemovitostí a navíc si zajistila pozice v mnoha důležitých orgánech židovské obce nejen v Praze, ale i v mnoha mezinárodních organizacích.Je mi známo, že také svůj akademický titul získala jako dík za služby komunistickému režimu.Její zneužívání mladých dívek je také obecně známo.Moje vlastní dcera byla také její obětí.Já jsem přišla o tátu, viděla jsem ho jen jednou přes plot vězení,kde pobýval.Žádám tímto, aby její činnost jako agentka STB byla důkladně prošetřena a zveřejněna a aby tato osoba byla okamžitě zbavena všech funkcí v židovské komunitě.Pokud se týká přijetí jejího “produktu” Beit Simcha do Federace Židovských Obcí, tak to považuji za nehoráznost, zvláště navíc vzhledem k tomu, že jiný aktivní agent STB pan Milan Kalina je předsedou tohoto sdružení.Mojí mamince, mojí dceři a dalším členům mojí rodiny a příbuzenstva je doslova na zvracení při každém vystoupení agentky Ester v rámci akcí a činnosti ŽOP.Nabádám také všechny slušné lidi, aby bojkotovali cestovní agenturu agentky Ester Wittman tours. P.S. : Před dvěma lety jsme se s kamarádkou ptaly Sylvie Wittmannové na její roli ve službách STB.Všechno popřela,ale přesto nám vyhrožovala, že se nám nebo naším dětem může něco stát.Máme to nahrané na mobilu.Informace o agentce Sylvii a agentce Ester jsou dostupné na stránkách Cibulkových seznamů a jiných dokumentů o agentech STB.Své jméno se bojím uvést vzhledem k výhrůžkám ze strany Wittmannové, ale je mi jasné, že ona ví o koho se jedná.Informovala jsem také svého bratra a maminku a pokud se mi “něco stane”, tak čtenáři Šekelu budou vědět, kdo v tom má prsty.
Rozhovor s ing. Tomášem Jelínkem patří k těm, jaké jsme spíše zvyklí vídat v rubrikách „Placená inzerce“ – v tomto případě by se slušelo dodat “osobní“. Fakticky lze vyvrátit prakticky každé Jelínkovo tvrzení, ale ilustrativně a jako příklad okomentuji jen některá z nich.
T. Jelínek v rozhovoru uvádí, že v roce 2004 „na muzejních účtech… bylo kolem neuvěřitelných 130 milionů korun, což výrazně převyšovalo jakoukoli rozumnou provozní rezervu. S těmi penězi mohl být Hagibor hotov mnohem dřív. Leo Pavlát však vždy tvrdil, že není žádný způsob, jak by muzeum svůj zisk mohlo dávat židovským obcím např. na sociální projekty“.
T. Jelínek operuje téměř osm let starou jím zveřejněnou lživou informací „o provozní rezervě“, kterou jsem již tehdy dementoval jak v Týdnu, tak v Právu, kde byla otištěna. Skutečnost je tato: V dubnu 2004 pojišťovna potvrdila výplaty za škody způsobené Židovskému muzea v Praze povodní v roce 2002 a správní rada ještě bez T. Jelínka na můj návrh rozhodla, že pro případ náhlého omezení či zastavení provozu expozic muzea – například v důsledku přírodní katastrofy či teroristického útoku – vznikne rezervní fond. (Mimochodem: Jelínkem vedená Židovská obec v Praze byla na rozdíl od muzea nedostatečně pojištěná a v důsledku toho přišla na výplatách pojistek po povodních v roce 2002 o milióny korun.) Židovské muzeum nebylo a není příspěvkovou organizací financovanou ze státního rozpočtu, a uvedená rezerva tak měla v případě nezbytí zajistit nezbytný chod muzea i platby nájmu Židovské obci v Praze po dobu 7 měsíců. Bylo to špatné rozhodnutí z hlediska řádného hospodáře? Jelínek ovšem k rezervnímu fondu ještě svévolně přidal 27miliónový příspěvek na péči o židovské kulturní dědictví, vyčleněný již pro Federaci židovských obcí ve prospěch v ní zastoupených organizací, a navíc přihodil téměř rok starou ještě nezdaněnou hotovost muzea z podzimu předešlého roku, kdy se kumulují tržby za uplynulé období. Rezerva pro vlastní několikaměsíční provoz muzea v případě naprosté ztráty příjmu tak ve skutečnosti místo Jelínkem uváděných 130 miliónů Kč nedosahovala ani 45 miliónů Kč!
Takto by bylo možno nad Jelínkovými odpověďmi pokračovat. Židovské muzeum nezahájilo v roce 2005 projekt péče o židovské kulturní dědictví, který v souladu s posláním muzea i finančně podporuje aktivity židovských obcí a organizací, kvůli popudu Tomáše Jelínka. Projekt byl otevřen právě v tomto roce proto, že teprve v roce předešlém muzeum dokončilo po 10 letech (na své náklady) opravy a rekonstrukce všech objektů pražské židovské obce, které má za tržní nájem v užívání. Prostředky, které byly do té doby investovány především v Praze, mohly být proto nadále ve větší míře poskytovány organizacím sdruženým ve Federaci židovských obcí a v tomto rámci i na projekt pražské židovské komunity Hagibor.
T. Jelínek v rozhovoru uvedl, že „v židovství hledá odpovědi na etické otázky“. V této souvislosti se hodí připomenout, že rabín Sidon byl funkce vrchního pražského rabína zbaven v červnu 2004 skupinou vedenou T. Jelínkem při jednání reprezentace v části věnované inventarizaci majetku, čemuž již dříve předcházelo nechutné, vykonstruované obvinění rabína z krádeže svícnu. Následně T. Jelínek proti vůli věřících ze Staronové synagogy odvolal rabína Sidona i z jeho rabínské funkce zde a Staronovou synagogu předal ultraortodoxní izraelsko-americké chasidské skupině Chabad, která v Praze zakotvila v 90. letech. Celé toto jednání vzbudilo odpor u většiny členů pražského židovského společenství, přičemž uvedený Jelínkův způsob „otvírání obce“ nesdíleli ani Židé náležející k existujícímu institucionalizovanému směru konzervativnímu a liberálnímu.
Co zato T. Jelínek ve své funkci předsedy pražské židovské komunity nesporně otevřel, byla databáze jejích členů. Ve funkci předsedy Židovské obce v Praze totiž umožnil, aby tuto databázi převzaly bez souhlasu dotyčných osob hned dvě různé firmy. Jednou z nich byla PR agentura Donath-Burson-Marsteller s četnými mediálními a obchodními kontakty. O obzvláštní citlivosti údajů je v případě židovské komunity zbytečné mluvit. Stačí zmínit, že seznam jejích členů byl naposled zpřístupněn – tehdy ovšem z donucení – nacistickým a komunistickým orgánům. Zakladatel a ředitel PR agentury Michal Donath je přitom v seznamech spolupracovníků vedených v registračních protokolech StB, zveřejněných ministerstvem vnitra, jmenován hned dvakrát: jako agent i důvěrník. A nedosti na tom: Když byl Tomáš Jelínek v listopadu 2004 zejména kvůli uvolnění důvěrných informací o pražských Židech odvolán z funkce předsedy Židovské obce v Praze, našel brzy poté právě v Donathově firmě zaměstnání a působí zde dodnes. Úřad pro ochranu osobních údajů, který se případem zabýval, ve svém kontrolním protokolu ze dne 13. 5. 2005 konstatoval, že Tomáš Jelínek porušil “individuální povinnost mlčenlivosti… o osobních údajích a o bezpečnostních opatřeních podle… zákona o ochraně osobních údajů”.
A konečně poslední poznámka: Tomáš Jelínek a jeho podporovatelé nebyli ve volbách roku 2005 poraženi “funkcionáři, kteří …se pravděpodobně báli o svá placená místa a funkce“, ani „malou, ale aktivní a militantní skupinou příznivců rabína Sidona, kteří nechtěli přijít o náboženský monopol“. Ve volbách s historicky nejvyšší volební účastí Jelínek a jeho skupina prohráli rozhodnutím většiny členů Židovské obce v Praze, a to drtivě: Se svými příznivci získal z 24 volených míst celá – 2. Ve volbách v roce 2008 pak již Jelínkovo uskupení vůbec nekandidovalo a sám Jelínek usilující o místo v revizní komise nebyl zvolen.
Tomáš Jelínek pracuje ve významné funkci v PR agentuře se zřejmým mediálním vlivem. Jinak si rozhovor vedený s ním tím způsobem, jakým předvedl Shekel.cz, nedokáži vysvětlit. Škoda. Shekel.cz totiž jinak považuji za zajímavý a podnětný portál.
Leo Pavlát
Ředitel Židovského muzea v Praze
P.S. ke spolupráci s StB. Stanovy Židovské obce v Praze zaručují svým řádným členům právo být volen. Jediná možnost – tak jako ve všech jiných volbách – tedy je : ty či ony lidi nevolit, třeba právě z uvedeného důvodu. Rozčarování, jakým způsobem bylo téma Stb obecně po listopadu 1989 řešeno, ovšem chápu. Obdobné rozčarování ve mně budí i existence KSČM, v podstatě neproměněné KSČ, jenom ne s jejími někdejšími možnostmi.
Škoda, že namísto argumentace a doložení evidentních nepravd, se i komentáře zejména u Židovky z Toleda mění rovněž v neplacenou osobní inzerci, jak trefně poznamenal pan Pavlát. Ale snad lze Tomášův článek (odpovědi) vzít bod po bodu a spolehlivě vyvrátit. Nicméně, jsme teprve na samém začátku diskuze a chvála Nenáhodě, třeba se ještě věcně rozvine. odvahu k pravdě..
Obávám se, že pod pseudonymem ” Židovka z Toleda” je skryt hodně nemocný člověk. Nemilý nešťastníku, přeji Vám rychlé uzdravení a brzký návrat do normálního života.
Sylvie Wittmannová
Já jenom tiše doufám že tuhle z odpuštěním srágoru napsal někdo s chorým mozkem a ne někdo v rámci předvolebního boje.
Vážený pane Pavláte,
na většinu Vašich konstatování a argumentů, jistě bude reagovat pan Jelínek.
Nicméně co zásadně odmítám, je Vaše tvrzení:
Rozhovor s ing. Tomášem Jelínkem patří k těm, jaké jsme spíše zvyklí vídat v rubrikách „Placená inzerce“ – v tomto případě by se slušelo dodat “osobní“.
Sám víte, že když jste mi poskytl rozhovor Vy, že šlo o iniciativu z mé strany – stejné to bylo i v tomto případě.
Rozdíl je, že s panem Jelínkem jsem se osobně setkal, a že mi pomohl se zase o trochu lépe zorientovat (i když netvrdím, že jeho pohled je ten jediný a správný) v tom našem malém českém židovském rybníčku. Byl ke mně otevřený, to co vždy vyzdvihovala na něm moje babička a měl moji plnou důvěru a stále má. Otázky, které zazněly, byly z mé iniciativy a jsem vděčný za jeho otevřenost.
Nevidím jediný důvod, proč bych mu měl poskytovat dle Vás tzv. „placený prostor“!
Přesto bych Vás rád požádal, zůstaňte prosím věrný Shekelu :)
Se srdečným pozdravem
David Fábry
Vážený pane Fábry,
netvrdil jsem přece, že jste panu Jelínkovi poskytl „placený prostor“. Ladění Vašeho rozhovoru s ním, zvolené otázky (možná neúmyslně, podvědomě poté, co Vám nejprve pomohl „zorientovat se v tom našem malém českém židovském rybníčku“) však z Vašeho rozhovoru učinily PR materiál Vašeho respondenta, který opravdu připomíná inzerci načrtávající kýžený obraz skutečnosti dle jeho přání. Prostřednictvím odpovědí pana Jelínka tak byly otištěny nepravdy, polopravdy a manipulační tvrzení v míře naprosto výjimečné a seriózního portálu nehodné. Toto – a v tom se náš náhled na vyjádření pana Jelínka liší – nepovažuji za hodné důvěry a otevřenost. Vystoupení ing. Jelínka prostě odpovídá funkci, kterou zastává a kterou bylo slušné a správné uvést: Působí jako „Executive Director / Public Affairs Director“ u velké mediální firmy v oblasti PR – totiž DBM. Té samé firmy, která mu už před 8 lety během jeho sporu v Židovské obci v Praze (a za její peníze) pomáhala vylepšit mediální obraz. Nyní využil příležitost a pro neinformovanou veřejnost nebo pro ty, kdo pozapomněli, opět rozehrál své mediální hrátky. Reagoval jsem na ně zběžně a výběrově z jediného důvodu: Je mi zatěžko bez povšimnutí přejít tak zjevně zdeformovaný obraz skutečnosti. Víc se však tímto tématem zabývat nechci, i když na Shekel se jistě čas od času podívám.
S přátelským pozdravem
Leo Pavlát
Ad. A. Gunsberger: to není srágora, ale zlá a chorá konstrukce. Jaká náhodička, pár měsíců před volbami. Text psal pravděpodobně muž. Už vidím ženu která si říká stará židovka. Kolik je asi žen, které přežily koncentráky, disponujících internetem ausgerechnet v nemocnici a čtoucích si na nemocničním lůžku ve svých minimálně 80 letech Shekel? Nesmysl. Zavraždění manželé, zprzněná dítka… Takové blbiny může psát jen nějaký pologramotný chudáček. Jen nevím pro koho. Inu, chce-li někdo někoho v rámci předvolebního období zdiskreditovat, nemůže to dělat způsobem pablba. Bububu StB, mordy, prznění, ohromné majetky, koupené tituly, ajvajvaj! A ještě si hrát na přeživší…
Inu, jako z blázince.
Jestli páně Pavlátovo P.S. bylo reakcí na “Židovku z Toleda” ( fuj, už jen to zneužití Feuchtwangera), tak se mu upřímně divím.
Sylvie Wittmannová
http://odboj.jicinsko.cz/cr/chybi_88.htm Archiv bezpečnostních složek ČR sub www.abscr.cz/data/seznamy/změny.doc hovoří o tom, že paní S.W., o níž se zde hovoří, byla dodatečně ztotožněna v CRO (centrální reg.obyvatel), a lze jí pod položkou 474. nalézt v www.abscr.cz/data/seznamy/změny.xls v jehož formátu je uvedeno 88-16925 A Ester Wittmanová Sylvie, nar. 27.7.1956, svazek založen 16.3.1979 X. správou StB, IV.odb. I.odd. Ke konstatování dr. Pavláta lze dodat, že pokud by orgány byly složeny z lidí, narozených v roce 1972 a později, byla by jistota, že tyto “vady” se nevyskytnou. StB měla v roce 1989 1 agentku, narozenou 1972 (její hranice zletilosti). Ročníky 1973,74….verbovány být nemohly.
Dobry den. Ja i cela nase rodina jsme radi za rozhovor s panem doktorem Jelinkem. Ponekud nas urazi reakce paratizu, kteri se zidovstvim zivi a nenavist rozsevaji. V diskusi pod clankem raguje reznik, ktery je na praskach, ma problem mluvit spisovne a psat, dale pani Sylvie Witmannova o niz je verejne znamo, ze je lezbicka, presto paradoxne sama druhym lecbu doporucuje, nebo tak skuhra a lze opet pan Pavlat, o nemz je verejne znamo, ze jeho otec byt rovnez StBak. Pane Pavlate je neodvolatelny reditel Židovskeho muzea v Praze a sám dobre vi, ze se mezi StBaky sam radi a ze z existencnich duvodu patri mezi pucisty na Zidovske obci v Praze. Je ztelesnenim lzi a nenavsiti. Kdyby tito lide udelali jen zlomek pro prezivsi soa, pak by meli pravo urazet pana doktora Jelinka.
Proč všude tolik jedů? Prosím argumentujte. Jen argumentujte. Jako pan doktor Pavlát anebo Sid.
Poněkud nas urazi reakce paratizu, kteri se zidovstvim zivi a nenavist rozsevaji. V diskusi pod clankem raguje reznik, ktery je na praskach, ma problem mluvit spisovne a psat
a/Milý Jaroslave který se hrdinně schováváte pod anonym vůbec netuším proč mne nazýváte parazitem /na čem podle Vás parazituji/ .
b/To ze jsem na práškách je opravdu jenom Váš názor,zrejmne jste lékař psycholog nejméně.
c/Ne řezník opravdu nejsem.
d/Mam problém mluvit spisovně s takovými jako jste vy kteří uráží bez logiky a důvodu ale kdy vás to baví máme demokracii jenom vůbec nechápu Vaší reakci já pouze reagoval na debilitu typu zabila mi otce ale jinak v poho.
P.S
Nikde v mem textu nevidím ze bych pana Jelínka něčím urážel sorry
Článek a diskusi lze shrnout tak, že díky hlouposti pana Jelínka a Shekelu se opět veřejně propírá domnělé i skutečné špinavé prádlo z pražské židovské obce. Jako by nebylo k dispozici neveřejné diskusní fórum na obecním webu. Jen nechápu, proč se pod titulkem “Partneři webu” (v pravém sloupci) nachází logo ŽOP a Nadačního fondu obětem holocaustu. To skutečně tyto dvě ctihodné organizace nějak podporují tento web???
@R.K.
-Nevidím důvody proč by se tyto FAKTA neměly zveřejňovat. Nebo snad informace o ŽOP mohou znát jen členové?
-Banner ŽOP se nachází na stránkách Shekelu ze žádosti obce, nikoliv mé a já vyhověl :)
-Banner NFOH se nachází na nejenom na stránkách Shekelu (ale i na www.chanuka.cz), protože finančně podporujeme NFOH a Marta Malá to uvítala, pokud se její názor změní, odstraním ho :)
Hezký den anonyme :)
David Fábry
Nevím, kdo je R.K., nicméně je spolehlivě víc “ctihodný” než košer. Shekel chtěl promluvit s panem Jelínkem. Pan Jelínek odpověděl. Pokud pan Jelínek informace zkresluje, stačí vzít tužku, papír a rozum do hrsti a polopravdy upřesnit, nepravdy vyvrátit.
Návrh, že se má něco tutlat ne neveřejném diskuzním fóru je zbabělost a vlastně vyčůranost.
Pravda, špinavé prádlo se má prát doma, ale běžné prádlo, každá hospdyň vyvěsí na dvůr. Všechna ta specializovaná a interní fóra … pak se najde jediný insider, stejně to vyhřezne a věci to jedině uškodí. Viz interní šušky ohledně polských kuřat apod.
Ad bannery – někdy není všechno jen o hokeji. Shekel ve svých banerech nenosí dresy sponzorů, ale upozorňuje uživatele na kvalitní, zajímavé a ctihodné organizace :O))
BTW – jak vidno i po tolika letech flame stále hoří. PRávě proto možná nenáhoda zapracovala, že se to interwiev objevilo. NEBYLA v tom žádná zlá pohnutka od toho, kdo otázky pokládal. Zda od toho, kdo odpovídal anebo spíš od těch, kdo kejhají (příměr o husách) namísto argumentace, jen zas a znovu dokazuje, že nemoc je dobré doléčit. A léčit se dá jen na základě tří sloupů – pravda – služba – soud (např.)
@ David Fábry: Ano, informace o sporech v rámci ŽOP jsou záležitostí členů této obce. Opravdu nevidím nic přínosného na tom, že se znovu veřejně otevírá starý nehezký spor.
Co se týče “anomymity” – pokud Shekelu nevadí, že se tu hned v prvních příspěvcích plive nehorázná špína pod jménem “Židovka z Toleda”, pak nemá nárok chtít ode mě celé jméno. Koneckonců také nevím, kdo to je “achabisko” nebo “Jarda” a těm nikdo anonymitu nepředhazuje.
@ achabisko: Že zrovna vy víte o mé košernosti a že zrovna vy mi ji předhazujete! Bavit se o interních sporech neveřejně není tutlání, ale prostá slušnost a předcházení problémů, které mohou vznikat tím, že tohle špinavé prádlo časem někdo cizí zneužije. Ochrana soukromí a předcházení לשון הרע ale nikdy nebyla silná stránka ani Tomáše Jelínka ani Shekelu.
Nemoc se léčí uklidňujícími obklady, ne sypaním soli do ran.
@R.K řekl skalní příznivec militantního Eretzu Gugi :)
A nevadí Gugi mr. Blasuteinovi, že nás čtete?
Vidíte, v přínosu oné debaty máme každý jiný pohled, dle mého názoru, to může pročistit nejenom vzduch mezi židy, ale pročistit i lidi na obci!
Děkuji za to že čtete Finanční košer portál Shekel.cz
Milé R.K. – Achabisko je Achab.Ten netají zhola nic. Víte, je maličko bal tašchit, psát pod každý svlj příspěvek plnou adresu a mail, který tady jinak Shekelu snadno najdete v záložce autoři.
Svým R. K. se řadíte mezi židovky a Jardy také, takže snad nechte na hlavě. každý anonym je prostě jen anonym. A tím jak reagujete (na “achabisko”)argumentační vidličkou, jenom mimoděk prozrazujete, že si to uvědomujete.
ad lašon ha-ra: Víte, ona je to složitá morální kategorie. A nelze se za ni schovávat pokaždé a jenom tehdy, když se to hodí kdejakému R.K. – navíc k TUTLÁNÍ A UTUTLUÁVÁNÍ.
Nezpochybňuji, že kdyby měl autor tohoto interwiev pocit, že může jít o lašon, tak to zveřejňovat neměl. Ale kde berete jistotu, že to udělal kvůli lašonu:? To nechte laskavě na jiných a na něm. Jak víte, že šířil lašon záměrně? To je právě nebezpečí toho, že pokud někdo lašonuje, zabíjí nejen sebe, ale i pomlouvaný objekt a ještě kontaminuje (nese vinu) za toho, koho lašonem nakazil, ten nakažený si pak nese odpovědnost pochopitelně taky, ale menší, protože nesvádí k přešlapu veřejně a záměrně. (Ostatně zalistujte si v Chofec chajim http://www.chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=168 )
Ještě jinak. Jak mají (když už je to zase venku) David a ostatní čtenáři poznat, jestli se lašonuje nebo ne, bude-li se to pižlat někde na soukromé diskuzi? Ale i David tu má, tuším svého maila, řešte to s ním soukromě z validní e-mailové adresy – tím se zabrání rozpatlávání bebínka na veřejnosti. Počítejte však a hlavně pište mu s pohnutkou, že výstup se pak určitě objeví i na shekelu. Ne jako skandalizace R.K. nebo kohokoli jiného, ale jako skutečný výsledek rozhovorů v cudnosti.
Ohledně medicíny: vyzkoušejte si léčit ganrgénu obkládečkama. Někdy je totiž opravdu nutno přivolat chirurga…
pokud chceme, aby nás někdo respektoval a jako jednotlivců si nás vážil (což nelze vynutit žádnou normou), mohli bychom zametat odshora (míněno obrazně). Já samozřejmě nepochybuji, že ctihodný ředitel nejmenovaného muzea (abych neurazil) má zpracovany (alespoň pro interní potřebu) pramenné a historické materiály třeba k tomuto: http://krnovsko.eu/?p=1333 (komentář číslo 3). Pán, který to napsal, sice možná politicky tenduje k Pravému bloku Cibulkovu, jenže, tentýž diskurz bychom objevili, kdybychom procházeli písemnosti radnice v Lysé nad Labem. Náhrobky z tamního hřbitova byly prodány na kámen za 20.000 Kčs, a posléze nabídnuta “pustina” zpět k prodeji za 470.000 Kč (zdroj: Polabské noviny). Nechci, opakuji nechci to komentovat. Byla-li hrobní místa rušena lege artis, zmínky by měly být ve Věstníku RŽNO. Věstníky z doby nesvobody jsou k mání v každé, i bývalé, univerzitní knihovně (povinný výtisk).
Ad. 11
Příspěvek anonymního „Jardy“ nezasvěceným názorně přibližuje, v jakém duchu skupina kolem Tomáše Jelínka pojala reformu pražské židovské obce před osmi lety.
Co se týče konkrétní jednotlivosti: O mé osobě v souvislosti s předlistopadovou židovskou obcí (ostatně i o konfliktu na Židovské obci v Praze) se je možno dočíst např. v knize Aleny Heitlingerové „Ve stínu holocaustu a komunismu. Čeští a slovenští židé po roce 1945“ (nakl. G plus G, 2007). Obdobně se mé osoby, zejména v souvislosti s protestním dopisem zaslaným v únoru 1989 předsedovi Rady židovských náboženských obcí B. Hellerovi, bude v některých pasážích týkat i práce historičky Blanky Soukupové „Stát, židovské náboženské společenství a masmediální kultura v českých zemích v období ´normalizace´“. Studie opírající se o studium archivních dokumentů bude publikována ještě letos Centrem pro studium populární kultury. Co se týče mého otce – protože to není poprvé, co „Jarda“ a jemu podobní takto píšou. Jediné, co jsem se z archivu dozvěděl (protože rodiče se rozvedli v roce 1951, když mi byl rok, a u otce jsem nevyrůstal), je údaj o otcově čtyřměsíční evidenci v roce 1954. Jak to má souviset se mnou, netuším. A konečně má práce v Židovském muzeu v Praze: Přeživších šoa se jeho činnost podstatně týká. Kdo chce vidět, vidí.
Ad 21
Vámi popisované případy se řadí k ostudným činům, kterých se dopouštěli někteří představitelé předlistopadového židovského společenství. Před lety na toto téma obšírně psal Roš chodeš.
Leo Pavlát
Kdyby bylo možno napsat “věnovalo se tomu monotematické číslo Securitas Imperii”, byl by údaj sub 22 jakž-takž k věci. Roš chodeš primárně neslouží k edici zcela objektivních náhledů na minulost. Řekl bych, že stanoviska tam prezentovaná jsou leckdy subjektivní, a na úrovni předmluv (úvodního slova) komunistických ředitelů Ústavu světových a čs. dějin ČSAV (dnes HÚ AV) v každém čísle ČSČH, který jako odborné periodikum samo o sobě odborným zdrojem být mohlo. Práce s archiváliemi (dobovými dokumenty- pro ostatní), rejstříky, i tzv. nově metodologicky uznávanou, byť spornou “oral history”, paměti pozůstalých v TÉTO hanebné věci na Roš chodeš nenalezneme.
ad 19. Větou “řekl skalní příznivec militantního Eretzu Gugi” jste přesně předvedl to, co jsem kritizoval v bodě 18 slovy “Ochrana soukromí a předcházení לשון הרע ale nikdy nebyla silná stránka ani Tomáše Jelínka ani Shekelu.”
Jen pro úplnost dodám, že skutečně nejsem “Gugi”. Zřejmě jen máme podobné nebo stejné připojení k internetu přes společného poskytovatele.
ad 20. Řada prohlášení TJ v rozhovoru je lašor hara. Zda to Shekel zveřejnil s vědomím, že se jedná o lašon hara nebo ne, to nevím. Možná jsou lidé okolo Shekel skutečně tak hloupí, že nepoznají zlovolné klevety.
S Fábrym si skutečně dopisovat nebudu, stačilo, jak už v minulosti zveřejňoval pečlivě vybrané pasáže z neveřejné korespondence.
Další diskuse nemá smysl. Co mělo být z mé strany řečeno, to řečeno bylo. Shekel funguje jako nástroj k šíření nesváru a lašon hara.
Milý Gugi, IP adresa je jedinečná jako otisky prstů :)
Co máte na mysli tím, že zmiňujete ochranu soukromí, že vystupujete jako anonym? Nebo to, že vždy uvedete jiné uživatelské jméno a e-mail? Copak anonym, který vždy vystupuje jako jiný subjekt si něco jiného zaslouží?
To je košer?
Díky že čtete košer magazín Shekel.cz
Jedinou větou – Fábry, právě jste dokázal, jaký jste hlupák. S přesně stejnou IP jako mám já, se na internet přes firewallové rozhraní připojuje několik tisíc lidí.
Už šíříte lašor hara i vůči Gugimu.
Vážení pánové, jsou tu také dámy…
Nechtěli byste přejít od argumentací ad hominem ( tak lákavé, zničit protivníka na tom, že je blbec, neumí používat počítač, estébák nebo třeba ehm Žid..)k argumentaci ad rem- tedy k věci? Zkuste odhlédout od toho “kdo” to říká ( i kdyby to byl kdokoli) a argumentovat proti tomu “co” říká.
ad 22) Pane doktore, díky. Vy v sobě “malchut” ( https://www.shekel.cz/18607/purim-%E2%80%93-co-na-sebe )rozhodně nesete. Klidné, kultivované a k věci. Jen snad ve věci bývalé péče (zejména) o židovské hřbitovy a tu a tam i té současné se opravdu nehovoří dostatečně podrobně a otevřeně. V tom musím dát zapravdu sidovi. Je topravda bolavý kostlivec, ale je to kostlivec.
ad 26) milé R.K. – skutečně víte co je to lašon ha-ra? A co je jeho základní podmínkou? Nevypadáte na to.
To je “transport kostlivců”, Achabe. Navíc, bylo rozhodováno o mrtvých, nečlenech jakékoli obce včetně té federální. Proto to není zameteno pod koberec zmínkou o pár řádcích v Roš chodeš. Skvělý žurnalista by neměl aspirovat na to, být špatným historikem se selektivní pamětí.
Vážený pane R.K., či Gugi :)
IP je jedinečná stejně jako otisky prstů, jsou dvě výjimky:
1) Pokud využíváte Proxy
2) Pokud využíváte např. Router
Ve Vašem případě se o Proxy nedá hovořit, spíše přichází na mysli varianta 2. To znamená, že více uživatelů je připojeno na NET se stejnou IP adresou. Nicméně vzhledem k tomu, že Shekel nemá zase tak velkou obecenstvo, jako portály idnes, ihned apod., dále čas kdy jste vždy Vaše komentáře publikoval, tak si dovolím tvrdit, že se jedná vždy o stejnou osobu: Tedy R.K je ten stejný uživatel jako Gugi :)
Byl bych ochotný o tom diskutovat pouze v tom případě, že se jedná o redakci Eretzu, která bedlivě sleduje konkurenci :)
Pak by se mohlo jednat o jiné uživatele, hehehehe
A co se týká Gugi, tak silně pochybuji, že se jedná o jiného uživatele, že je jen shoda okolností, že se dva lidé se stejným ID diskutují pod články Eretzu, Shekelu a Židovských listů.
S úctou
David Fábry
Ad 28 a 29
Roš chodeš není odborné historické periodikum, a proto se tématem židovských hřbitovů svévolně rušených před listopadem 1989 zabývalo způsobem, který je mu vlastní: publicisticky. To nepovažuji za zametání tématu pod koberec. Obávám se však, že doklady o nemravných i nezákonných praktikách, které rušení hřbitovů provázelo, nikdo ze zúčastněných neschraňoval, a tedy dnes k dispozici badatelům nebudou.
Leo Pavlát
Přiznám se, že úplně nechápu výtky na adresu D. Fábryho typu “jak mohl toto otisknout”, že to není rozhovor, ale p.r., případně výtky směřující na “shekel” samotný, že šíří lašon ha-ra, a musím se Davida Fábryho zastat a to z následujících důvodů:
1) David Fábry není novinář a rozhovory objektivně vzato dělat moc neumí (sám to i přiznal), ostatně, dobrý rozhovor umí udělat málokdo, i když se jedná o tzv. “profesionálního žurnalistu”, takže určitou neobjektivnost bych mu rozhodně nevyčítal. Je to jeho portál a může se ptát na co chce a pokud je tázaný ochoten mu na jeho otázky odpovídat, proč ne.
2) Že rozhovor vyznívá jako agitka – ano, to je možné, ale když David Fábry napsal, že on (na rozdíl od jiných webmagazínů, vůči kterým se stále více a více vymezuje) poskytne prostor každému, tak psal čistou pravdu.
Kdyby pan Pavlát, Sylva nebo kdokoli chtěl na toto téma napsat článek, tak tady vyjde (když jsem sem kdysi dávno poslal článek já, vyšel takřka ihned). Pokud byste chtěli poskytnout shekelu rozhovor, pak vám David Fábry vyjde maximálně vstříc, rozhovor nebude nijak cenzurovat či upravovat bez vašeho vědomí a to i když se vaše názory s jeho markantně rozcházejí.
Příkladem této výjimečné lidské vlastnosti budiž to, že David Fábry sice veřejně deklaruje, že mu jde o to, aby jeho portál byl
a) “multikulturní” – ale nemá nejmenší problém s tím uveřejnit článek, který multikulturalismus odsuzuje;
a b) “košer” – ačkoli nevidí nic špatného na tom, když se uveřejňují příspěvky provokativní, více či méně pomlouvačné, nebo když se dokonce přispěvovatelé naváží jeden do druhého.
Naopak, sám se mi svěřil (a já jeho otevřenost tímto oceňuji a vážím si jí), že takovou konfliktní situaci vítá, neboť vede k pořádné diskusi a tím i k vyšší sledovanosti. Tento rozhovor je toho názornou ukázkou a pan Fábry se opět ukázal jako mistr v tom získat sledovanost a jistě má z něj i z plamenných ohlasů obrovskou radost.
Sledovanost je ostatně alfou a omegou v páně Fábryho uvažování a je to pochopitelné a nelze mu to mít v žádné případě za zlé – jak se sám nechal slyšet, doufá především, že shekelem vydělá nějaké peníze a ty samozřejmě lze získat pouze prodejem reklamního prostoru, jehož cenu určuje právě a jen sledovanost.
Je samozřejmě možné se (jako anonymní R.K.) pozastavit nad přinejmenším neetičností takového jednání; nad poslední dobou stále častějším otíráním se o ostatní weby s židovskou tematikou (na blacklistu je především eretz.cz, ale i – Jelínkovy – Židovské listy nebo ŽTIS); nad tím, že tento rozhovor opět otevírá a jitří kauzu, která byla velice ostudná a díky B-hu už je minulostí, a navíc čirou náhodou chvíli před volbami – ano, možná je váš pocit rozhořčení i spravedlivý, ale není fér předhazovat Davidovi Fábrymu, že snad záměrně šíří lašon ha-ra či nesváry. Pominu-li, že nejspíš neví, co to lašon ha-ra vlastně je, tak pravdou je to, že se jen shekelem snaží vydělat peníze. O nějaké “nad-materiální” hodnoty nebo ideje (ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu) mu vůbec nejde. Tento článek má během dvou dnů šest set shlédnutí – jeho načasování je fantastické a svůj (jediný) účel zjevně plní skvěle. Gratuluji k mediální trefě do černého. Český bulvár, ke kterému R.K. shekel zcela mylně přirovnal, je proti shekelu tlupou diletantů.
:-)
Vážený pane Blažku,
1)Ano, souhlasím :)
2)Ano, souhlasím, ale mám dvě připomínky:)
a)Multikulturní se snažím být, i přesto, že někteří autoři mají odlišný názor a v tomto duchu publikují
b)Košer – snažím se být, nikoliv ve stravě, protože kašrut nedodržuji, ale vůči svým čtenářům a hlavně autorům
3) Pane Blažku, nicméně i přesto, že se červenám, děkuji za otevřenost a upřímnost – vážím si jí a ve většině případech s Vámi souhlasím.
Děkuji, velice děkuji za Váš názor!
David Fábry
Dobrý den. Ad J.B. – nedomnívám se, že jde snad jen o “profesionálně ne zcela zvládnutý” rozhovor. Věřím, že by pan Fábry poskytnul prostor každému. Jde o to, zda by každému kladl otázky tímto způsobem. Pokud bych zcela vypustil odpovědi pana Jelínka a ponechal jen otázky, už jen ty by vydaly téměř na PR článek. Shekel přiznává, že jde o to vydělat peníze, proč by nedal prostor i panu Jelínkovi. V pořádku. Ale nevšiml jsem si nikde, že by současně shekel někde psal, že fandí panu Jelínkovi a jeho praktikám. Nepodporuje-li ho, otázky tomu neodpovídají, podporuje-li ho, nechť to sdělí a podstata “rozhovoru” je vyjasněna. Petr Karas
@Petr Karas:
Otázky kladu na základě informací, které o dotyčném získám na internetu nebo na osobní schůzce, a co je a co není ochotný sdělit. Pan Jelínek byl otevřený a já mu za to jsem vděčný. Z dvouhodinové schůzky a z informací na netu vznikly mé otázky, na které jsem chtěl znát odpověď přímo od něj.Myslím, že rozhovor patří k těm lepším, čtivějším a komentovanějším a já jako “novinář” – nepovažuji se za něj -jsem spokojený.
Z mé strany se nejedná o podporu, ani nevím jakou, kandidovat jak zmínil pan Jelínek, nehodlá – nenávist jako někteří k němu také necítím, protože když babička řešila restituce, které stále nejsou dořešené (https://www.shekel.cz/17880/stanislav-motl-okradena-eliska-fischmanova-fabryova-91), byl jeden z mála, který ji pomáhal.
Tolik k našemu vztahu :) Víc o tom naspat nemohu, protože sám nevím :)
mystifikacemi děláte “špatný” bulvár ze Shekelu Vy a Vaši souputníci. Kromě zlehčování či dokonce výsměchu od příspěvku 3. níže je tendencí tvrdit “všechno je v pořádku” a “pojďme si to vyříkat na obecním webu”. Proto se zde ocitl příspěvek o náhrobcích, který rozhodně není obecní, ale všeobecně morálně mravní záležitostí. Zavrženíhodnou. Ad 31 musím jen konstatovat, že historik (a snad to i některý ředitel muzea tuší), pracuje s listinami na provenienčně-pertinenčním principu. Takže i když nebude na obci (federaci) “ani lísteček”, lze zdroje-prameny dohledat jinde, v rámci spisoven, potažmo v zařízeních -archivech- Archivní správy MV ČR. Archiváři sice provádějí čas od času předepsanou skartaci (výběr jen relevantních dokumentů) ale dotčených orgánů je v tomto případě tolik (kdy bylo rozhodováno o drcení náhrobků na kámen, nebo z nich dělány stavební obklady),že bych řekl, že skartace “u všech” je vyloučena. Přirozeně, podstatou je vyjádření orgánů ŽNO, které s “rušením” musely souhlasit. TO JE NEMRAVNÉ. Z hlediska tehdejšího hospodářského práva se jednalo o zákonný, byť politováníhodný obchod. Nemyslím, že běžní úředníci st. správy se tehdy při rušení hrobových míst zajímali o něco jiného, než o uběhlou “tlecí dobu” těl. Někdo ale přijal peníze (viz odkaz u 21 příspěvku), někdo “obchodoval” (pan F.M. byl třeba pracovníkem přidružené výroby JRD Senec) a někdo se na hnusném kšeftu nabalil…. Ale přirozeně, vinen je univerzální fackovací Fábry, Vám suplující J.A.H. Pokud autor 32. říká “čtenost rovná se prachy”, pak jeho vlastní čtenáře než raději politovat.
Petr Karas: V předchozím příspěvku jsem si dovolil trochu (spíše hodně) ironie, tak teď vážněji. Je nepochybně pravdou, že T. Jelínek je D. Fábrymu z osobních důvodů sympatičtější, než např. rabín Sidon, ke kterému naopak chová takovou zvláštní, řekl bych skoro averzi, ale jsem přesvědčen o tom, že by neměl nejmenší problém s ním udělat interview (jako s r. Davidem Peterem) a opatřil by to pořádnou reklamou (protože tento rozhovor by měl čtenost opravdu velkou, pane Fábry :-))).
Je zbytečné na shekelu v tomto ohledu hledat nějaké “hodnoty” nebo “názorovou stálost” či dokonce “přesvědčení”. Pro příklad není nutné chodit daleko: V nedávno uveřejněném rozhovoru s paní Dejmalovou David Fábry napsal:
“Snažím se Shekel distancovat od problému ŽOP, nechci být jako protiobecní Židovské listy, ani militantní Eretz, či sponzorovaný ZTIS, ale máme mnohem vyšší cíle. Chceme pomáhat.”
To bylo před nějakými dvěma týdny. Takže buď je David Fábry s prominutím tak hloupý, že jeho pravá ruka neví, co dělá levá, nebo je mu to srdečně ukradené, protože ho nezajímá nic jiného, než počítadlo návštěvnosti stránky shekel.cz, které po dnešku utěšeně vzrostlo.
Sečteno, zváženo a rozděleno – sázím spíše na druhou možnost. :-)
Ad Jiří Blažek. Víceméně souhlas. Ale pokud bych přistoupil na variantu “nezajímá nic jiného, než počítadlo”, působí zvláštně věta “…máme mnohem vyšší cíle. Chceme pomáhat.” A averzi vůči někomu má většina z nás, chápu, jen otázka k čemu nás až může vést. Mnoho lidí tehdy dovedla averze vůči různým nešvarům na Obci do “tábora” pana Jelínka a poměrně pozdě pochopili, jakou chybu tím udělali.
Měl jsem tu čest poznat Sylvii Wittmannovou i pana Dr Krause jako slušné lidi, kteří se angažují pro mnoho dobrých věcí. U bojů jelínkovci versus ne-jelínkovci jsem nebyl a za komunismu jsem byl dítě, proto nemám co říct k tématu článku. Ke komentářům se ale takto vyjádřit chci, ač se asi o pár řádků níže dozvím, že jsem propalestinský terorista a že k večeři jím malé děti. Anonymní pomluvy jsou hrdinstvím sráčů, kteří nikdy nic nedokázali.
Pánové sub 37, 38, 39- Vy jste hloupější, než pan Fábry, nebo naopak?
@Blažek:
Co je špatného na tom, když zveřejním informace – pravdivé informace – o dění na obci? To se nějak vylučuje s tím, na co jsem se ptal paní Dejmalové? Copak jste si všiml, že kromě rozhovoru s panem Jelínkem a s panem Gunsbergerem jsem publikoval nějaké informace o obci? Jak z toho můžete usuzovat?
Návštěvnost mě rozhodně zajímá, nicméně pracuji v internetové firmě a rozhodně vím, že neplatí přímá úměra, čím víc tzv klikanců tím víc peněz.
Pane Blažku, Vy pořád hledáte něco co byste mohl Shekelu a mě vytknout – mě to nevadí, ale proč nás vlastně čtete, tomu nerozumím?
@Karas:
Na obci by měli být všechny rabínské směry, měli by možnost se stát členy i tzv. uvědomělí židé, tatínkovci atd. To co prosazoval pan Jelínek a aby i tito členové měli možnost volit. Jsem rozhodně pro to, aby se obec otevřela širšímu spektru veřejnosti.
@Blažek a Karas:
A v tomto směru rozhodně chceme pomáhat!
Petr Karas: Jedna věc je “momentální image” (“chci teď před vámi vypadat jako spravedlivý a čestný”), druhá je názorová konzistence, která zde absentuje. Samozřejmě je tu ještě možnost “něco mezi” – podobně jako naši politici – ti také řeknou jeden den to a druhý den ono, hlavně když zůstanou u koryta. To, že si co dva dny protiřečí, buď nevidí nebo to (podobně jako David Fábry výše) vůbec jako protiřečení nevnímají (případně SI to nějak zdůvodní). :-)) Jednou řeknu to, jednou to, hlavně když to v danou chvíli splní svůj účel.
David Fábry říká, že mu jde o to “ukázat Izraeli a Palestině na dálku že to funguje” – ale uveřejňuje články Tomáše Flašky (chraň B-h, že bych proti TF něco měl), které ukazují pravý opak. Takže stejně tak může tvrdit, že “chce pomáhat” a možná to v danou chvíli i myslí vážně, ale 1) je otázka, co si pod onou “pomocí” představuje (pokud si vůbec něco představuje) a 2) by mu to nijak nebránilo v uveřejnění rozhovoru třeba s Tomášem Vandasem (pokud by ten byl svolný k tomu mluvit s neárijcem).
@Fábry: Sleduji obsah a nové články na spoustě míst, např. i na českých i zahraničních neonacistických webech (a z těch mám mnohem menší radost než ze shekelu), takže sledování toho, co se děje tady, mi přijde občas jako vhodné doplnění obrazu virtuálního dění, a někdy i jako rozptýlení (třeba v rozhovoru s D. Peterem jste mě opravdu pobavil) :))
Vy z toho nejste nadšený? Já myslel, že budete rád :)
Vážený pane Fábry. Rozumím Vašemu postoji. Problém je v tom, že si osobně nemyslím, že “zveřejněné informace jsou pravdivé”. Byl jsem nedobrovolně účastníkem tehdejších svárů a proto musím oponovat. Jsem “tatínkovec”, rozšíření práva členství bych snad přivítal, byť chápu i opačné argumenty. Ale skutečnost, že někdo hlásá “větší otevřenost Obce” opravdu nemusí nic znamenat. Není důležité, co člověk hlásá, nýbrž co koná. A snaha maximálně ovládnout všechny instituce Obce, dosadit vlastní lidi a odstranit (jakkoliv) kohokoliv, kdo oponuje, nesvědčí o hlásané “otevřenosti a liberálnosti”.
Myslím, že za každého člověka mluví jeho práce, empatie a laskavost. Laskavost a empatii zde naprosto postrádám. Vážím si práce pana Pavláta, Achaba, Gunsbergera, Kuči a dalších.
Ano, jsem, jako mnozí živí i mrtví členové ŽOP na seznamech Stb, to není žádné nóvum, ani to nikterak nepopírám.
Můj bratr je signatářem Charty, druhý emigroval na západ.Maminka byla v 50. letech soudruhy vězněna.
Jistěže se Stb velmi snažilo. Navíc nabourávat důvěru mezi členy ŽOP bylo jejich cílem. Lépe řečeno mezi Židy, žido-míšence, přátele, chartisty, křesťany atd.Vidím, že se jim jejich ďábelské dílko stále daří. Mezi hňupy frčí, kdo je na jakých seznamech, kdo s kým co má finančně,či sexuálně. Lháři, antisemiti, homofobici a jiní postižení píší a píší pod pseudonymy a radují se ze zasévání nedůvěry a semének zla. Jsou jako ti estébáci a někdy se jim to i daří.
Pro mě je podstatná má práce a práce druhých, mé svědomí, má hrdost. Lidé, kteří na sebe hrdí nejsou se schovávají. Já určitě ne.
Sylvie Wittmannová
Podnětný Davidův článek, podnětná diskuse. Být tolerantní je stejně těžké, jako být spravedlivý. Všichni máme v sobě ten ventil, který občas
vypustí ducha z láhve-ducha nastřádaných starostí, emocí. Pokaždé, když stoupá tlak, klesá úroveń. Častokrát jsem v životě slýchávala (a přímo
z žid.úst), že dobří židé neexistují. Nebylo to řečeno ve zlém, ale že se drží přesvědčení, že jeden žid je lepší než druhý.
Po přečtení článku i všech příspěvků diskutujících jsem si připomněla slova p.Arnošta Lustiga, kterého si nesmírně vážím: “Židovství je pro mě tolerance, porozumění, vystihnout dobré a zlé a postihnout něco mezi tím. V pražské žid.obci mi to chybí. Tak jsem je napadl, že nemají židovskou duši-dokázat to nemůžu. To je, jako když se popisují duchové. Kdekdo o nich píše, a nikdo je nepotkal.” (Těmito slovy se vyjádřil, když se vrátil ke sporu, který se vedl v pražské ŽO v r.2004). Zamyslela jsem se i nad jeho dalšími slovy: “Někteří členové ŽO zkrátka přišli k židovství z odporu ke komunismu a zůstaly z lásky k sobě. Rozhoduje u nich povaha, sklony, úmysly, chyby. Mohl bych jmenovat dvacet čtyři důvodů, ale nejsem profesor psychologie. Nejsem ani soudce,
i když každý z nás je soudce, především sebe sama, a tím i druhých. Je to součást toho, čím se polidšťujeme. Mám ale právo vyslovit svoje pocity. Zůstanu pasivním členem obce, budu platit příspěvky, budu chtít, aby mě jednou pohřbili na židovském hřbitově, ale nechci s nimi jinak nic mít. Nejsou to moji lidé. Slabost p.Jelínka spočívá v tom, že je to demokratická duše. Slušní lidé často prohrávají. Židovská obec není jednoduchá. Nezvolila kdysi hl.rabínem Jehudu Lőwa, protože byl moc chytrý. Raději zvolila jeho bratra na Moravě. Jehuda Lőw, tvůrce Golema a vědecká kapacita, odešel z Čech s nepořízenou.
Je údělem člověka pohybovat se mezi póly dobra a zla. A volit si, ke kterému chci být blíž. A řídit se přitom svědomím.”
Jedna z nejhezčích vlastností nás, lidí, je upřímnost. Samozřejmě, že ta pravá upřimnost je i zdrojem nepříjemností a někdy téměř sebevraždou.
Je těžké a nebezpečné být upřímný. Upřímnost nalézá málo skutečných přátel, ale ti jsou zato cennější nežli zlato.
Cením si Vaší upřímnosti, Davide! :o)
Není to slušný a k sobě i nám poctivý David Fábry, který zde dělá politicko-diplomatické piruety. Ještě se “vody nezavřely” nad rozhovorem ctihodného ředitele ŽM s Václavem B. pro Listy, v nichž jmenovaný zdůraznil, že pieta starého hřbitova vylučuje jakékoli povrchní filmování. A vidíte. Problém celých, na kšeft zmizelých hřbitovů (a podíl obcí na jejich likvidaci) byl vyřešen drobným “publicistickým útvarem” v Roš chodeš. Žid bez náhrobku je jako želva bez krunýře, uvažuji. A chápu, že to nikdy nepochopí ti, kteří ještě nemají své mrtvé. Snad jsou jako maják nad propastí. Svítí nám na cestu, abychom my nebyli mimo cesty. Jako oni. I za cenu toho, že se stejně jako Poeův Jonas Rasmus zřítí při prvním “třesu” do Malströmu. Do víru nejen faktického.
Vážený pane Karasi,
pokud se domníváte, že informace v tomto rozhovoru nejsou pravdivé – rozhodně máte na své tvrzení právo – tak není nic jednoduššího (zmínil to pan Blažek) – napište článek (komentář) a já ho s radostí budu publikovat bez jakéhokoliv zásahu.
Sám jsem těchto jednání nebyl nikdy účasten, vlastně na obci jsem byl jen třikrát a to až při rozhovoru s panem rabínem Peterem.
Ale co si rozhodně myslím, že obec by měla mít (stejně jako naše politické spektrum) mladší bez historickým “nedostatků” vedení.
Umím si představit, že by na obci byli všechny rabínské proudy na stejné úrovni, že ten tradiční by zastával rabín Peter, ty ostatní zase někteří jiní rabíni, že by v obci ve vrcholových funkcích byli lidé jako je Blažek, Kuča, Gunsberger (který by dodával potraviny) – tzv. Husákovy děti, že by obec konečně začala reagovat na změny v české společnosti, tím chci říct, že pokud je aktivních členů cca 1500, ale židů (různých směrů, tatínkovců, sdružení jako je Bejt Simcha, ŽLU apod.) mnohonásobně více, měla by jim poskytnout zázemí stát se řádnými členy a volit.
A pro po:
Když jsem si bral (rok 2007) svoji současnou manželku a volal poprvé v životě na obec, zda by nepronajali synagogu (byl jsem smířen i s tou na Palmovce – líbí se mi její prostost a jednoduchost) a zda by nás nedodal ten nejvíce liberální rabín, řekli mi, že to není možné. Přijde mi, že v ČR si hrajeme na víc ortodoxní než v Izraeli, přitom si myslím, že příklad bychom si měli brát např. z USA, kde takové uzavření manželství je naprosto běžné.
PS: Vzali jsme se nakonec na Lefkádě na pláži u moře :)
Ad 41
Pan Fábry napsal: „Na obci by měli být všechny rabínské směry, měli by možnost se stát členy i tzv. uvědomělí židé, tatínkovci atd. To co prosazoval pan Jelínek a aby i tito členové měli možnost volit.“
Fakta – a těch je třeba se držet – mluví o něčem naprosto jiném. Když byl totiž pan Jelínek předsedou Židovské obce v Praze, byly pod jeho vedením v roce 2003 navrženy a následně členy obce schváleny nové stanovy včetně ustanovení o mimořádném členství týkajícího se tzv. „tatínkovců“. Tyto stanovy – k nimž se vlastně pan Fábry kriticky vyjadřuje – platí ohledně kritérií členství nezměněně dodnes.
Pan Jelínek přitom při přípravě uvedených stanov v nejmenším neprosazoval to, o čem píše pan Fábry, a osobně aktivně vystoupil jedině ve prospěch judaismu ultraortodoxního, přestože ten již před druhou světovou válkou neměl v Praze zázemí. Byl to on, kdo Židovskou obec v Praze spojil s odnoží izraelsko-amerického chasidského hnutí Chabad v Praze, působícího zde od 90. let, jehož rabínovi Barashovi předal po volbách v roce 2004 vedení bohoslužeb ve Staronové synagoze. Té synagoze, která je v náboženském slova smyslu symbolem českého židovstva. Předcházelo tomu Jelínkovo odvolání rabína Sidona z jeho funkce rabína Staronové synagogy. Jelínek přitom jednal čistě o své vůli, přes protest českých Židů (minjanu), kteří se ve Staronové synagoze do té doby účastnili s rabínem Sidonem bohoslužeb. De facto je ze synagogy vyhnal – a Chabad pak Jelínka podporoval v jeho sporu na židovské obci.
Jelínek uvažoval a nadále uvažuje jedině v kategoriích politického mocenského boje za užití prostředků, které ho provázejí (skandalizace „nepřátel“, útočná konfrontace, účelová manipulace s fakty na jedné straně – líbivost, vstřícnost k potenciálním sympatizantům na straně druhé), a tomuto cíli přizpůsobuje podle potřeby své jednání a argumenty.
Leo Pavlát
za řeč dokumentů, paní Sylvo aka Ester neodpovídá nikdo ze zdejších. Ani za to, že někdo snad “přijal úkol operativního nasazení do židovského prostředí”. Zpupný člověk nežije Tórou.
Pan Pavlát ve svých diskusních vstupech uvádí, že pan Jelínek operuje “lživou informací o provozní rezervě 130 milionů” a že v jeho odpovědích jsou nepravdy, polopravdy, manipulační tvrzení atd. Tím manipulátorem je ovšem sám pan Pavlát. Pan Jelínek uvedl, že ŽM mělo na účtech 130 milionů, “což přesahovalo rozumnou provozní rezervu”, a že z těchto účtů ŽM nechtělo, resp. tvrdilo, že nemůže nic uvolnit na stavbu Hagiboru. Pan Pavlát proti tomu namítá, že tuto obrouvskou částku ŽM potřebovalo “pro případ náhlého omezení či zastavení provozu expozic muzea – například v důsledku přírodní katastrofy či teroristického útoku”. Kromě toho ale, jak p. Pavlát sám uvádí, bylo ŽM proti těmto případům vysoce pojištěno (na rozdíl od obce – jak rovněž sám uvádí – která na tak vysoké pojistnky neměla) a po povodních v roce 2004 ŽM výplaty od pojišťovny inkasovalo. K teroristickým útokům a v důsledku toho k propadům tržeb (proti čemuž je ŽM jistě rovněž pojištěno), čímž se po léta ze strany p. Pavláta argumentuje, dodnes nedošlo. Přesto pan Pavlát patřil k těm, kteří byli od začátku proti výstavbě Hagiboru. Až jeden zasloužilý člen obce, přeživší šoa, který již bohužel není mezi námi, bouchnul do stolu s tím, že majetek, který dnes spadá pod správu ŽM a z něhož ŽM těží, vytvořili naši předkové, patří celé obci, nejen ŽM. Kdo jiný by z něj tedy měl mít užitek než staří a nemocní, kteří potřebují péči? Teprve pak se p. Pavlát uvolil něco z “rezervního fondu” uvolnit. Dům sociální péče se ovšem stavěl tak úsporně a nedostatečně (v rozporu s doporučeními ekonomů a stavbařů), že výsledek je oproti původním plánům oklestěný. Chybí například klimatizace, čímž obyvatele v jižně orientované budově v letních měsících velmi trpí (plánuje se dodělat, což vyjde jistě dráž, než kdyby byla bývala instalována hned), chybí doporučovaný malý bazén pro fyzioterapii, chybí doporučované a z hlediska ekonomiky stavby výhodné 3. patro v ubytovací části, atd. Ale ano, zaplať pánbůh za to, že Hagibor dnes stojí – po tolika vnitřních bojích a protivenstvích.
Pan Pavlát je určitě dobrým “hospodářem” ŽM – svědčí o tom i to, že po léta rozděloval Federaci židovských obcí ČR, tj. ostatním obcím v republice pouhé 4 miliony Kč na “darech”, ačkoliv muzeum vlastní a žije z bohatých sbírek, které pocházejí ze všech těchto obcí. Je to jejich majetek, a přitom ony samotné v určité době neměli ani jen prostředky na financování restitučních sporů. Teprve po setrvalé kritice z vícero stran (a, myslím, také před volbami) tuto částku najednou zvýšil na něco přes 30 milionů. Ostatně, byli to právě někdejší hlavní představitelé ŽOP, Federace i ŽM, tedy včetně pana Pavláta, kteří si pana Jelínka do funkce předsedy ŽO ne-li přímo vybrali, tak ale velmi ochotně přijali. Pak se jim ale asi “vymkl”, protože mnohé, co viděl “zevnitř” nechtěl hned tak akceptovat – včetně, jak sám uvádí, ortodoxního monopolu, odmítání “tatínkovců” a, v důsledku toho nedostatek angažovaných lidí schopných vést komunitu směrem k rozvoji.
Tedy, ač je pan Pavlát dobrým hospodářem, mohl by i druhým přiznat nesporné zásluhy a dobrou vůli a ne je donekonečna veřejně démonizovat. Nekonečně konfrontační styl komunitě opravdu neprospívá. Možná, že by pan Jelínek dnes, s odstupem času, na základě životních zkušeností a třeba i lepších rádců udělal leccos jinak než tehdy, ale věčné zaměňování dobře míněných připomínek a konstruktivní kritiky za nepřátelský útok na vlastní osobu a věčné obviňování druhých z manipulací svědčí jen o manipulačních praktikách samotného pana Pavláta.
K č.48: Tohle je další ukázka demagogického mistrovství a slovních veletočů pana Pavláta. Pan Jelínek se k tomuto bodu jistě vyjádří sám, proto jen stručně. P. Pavlát velmi dobře ví, že to bylo – jako tradičně – zcela jinak: Pan Barash byl pověřen dočasným působením ve Staronové synagoze po odvolání rabína Sidona na základě rozhodnutí Vrchního rabínského soudu v Jeruzalémě, na který se pan Jelínek obrátil se žádostí o rozřešení situace v Praze. A sotva rabín Barash do Staronové synagogi vstoupil, byl právě on vyhnán “minjanem českých Židů” (jak to p. Pavlát označil), nikoliv naopak! Tihle “čeští Židé” zjevně nezastávali názor, který razil p. Jelínek, aby totiž měly v komunitě své místo vyznavači všech směrů judaismu. Nesnesli vedle sebe ani přítomnost velmi podobně smýšlející skupinky Židů. To nevypovídá o zvlášť hlubokém duchovním postoji…
Je pravda, jak píše p. Pavlát v bodu 3, že ŽM nebylo a není příspěvkovou organizací financovanou ze státního rozpočtu “a uvedená rezerva tak měla v případě nezbytí zajistit nezbytný chod muzea i platby nájmu Židovské obci v Praze po dobu 7 měsíců.” Na druhou stranu ale dokáže jeho ředitel každým rokem získat značnou finanční podporu v podobě grantů, darů a dotací. Jen za rok 2010 obdrželo přes 14 mil. z MŠMT, 8 mil. z Magistrátu hl. m. Prahy, 2 mil. z Nadačního fondu obětem holocaustu, dary ze zahraničí, např. z Dutch Jewish Humanitarian Fund nebo Rothchild Foundation Europe, atd. atd. Díky svým výnosům a těmto příspěvkům bylo ŽM schopno za 10 let krásně zrenovovat synagogy a další objekty ve své správě za cca. 250 mil. Kč a přesto ještě ušetřit onen “rezervní fond” ve výši 130 mil. Kč.
Z dětství si pamatuji, že když chaos dostoupil vrcholu tak jsme slýchávali: je to jak v židovské škole! Zatím to tady ještě takové není, ale nechápu, proč na jediném serioznějším oponetovi – p.Pavlátovi nenecháte nit suchou (a zcela pomíjíte jeho zásluhy – když nic jiného – tak úspěch při zisku pro ŽM). Jiní potrefení se raději neozýávají a o čistých úmyslech p. Fabryho mám taky pochybnosti.Je to liška mazýaná – aspoň mně se tak z jeho textů jeví. Naštěstí není nesympatický.
Všem věcně diskutujícím poklona. Takže nyní jen, aby to vydrželo a snad se i podaří rozklíčovat staré rány.
1) Muzeum není příspěvkovka, není tedi povinno zveřejňovat detaily o svém hospodaření. Pokud tak učiní, třeba pro Shekel anebo v diskuzi, požná se dostaneme daleko dále – nájmy, vícezdroje, ale také náklady na provoz, údržbu sbírek, restaurování apod. Čísla jsou ještě logičtější než talmud
2) Velká bolest je pochopitelně kolem handrkování ve Staronové. I tady by asi pomohlo zveřejnit klíčové dokumenty – dopis do Jisroele, důvody odvolání a skutečné jen časové bezemoční rekapitulování událostí kolem “slavné strkanice”
3) Narodilo se docela nové – te´d už také nazadržitelné téma – dočistit hřbitovy. Klidně i investigativně. Na to se těším velice.
Třeba nás nakonec tento “flame” všechny docela osvobodí.
Ad 50 a 51
Lépe by se mi s panem Petrem S. komunikovalo, kdyby nebyl skryt v anonymitě, ale k jeho vyjádření se přesto rád vyjádřím.
– Pan Jelínek v roce 2004 v tisku i ve volebním materiálu Koalice za demokratickou obec operoval částkou 130 miliónů Kč jako provozní rezervou muzea. V tomto smyslu také reaguji na jeho po osmi letech opakované nepravdivé vyjádření.
– Muzeum v případě výpadku příjmů z provozu návštěvnického okruhu nemělo a nemá žádný alternativní zdroj, z něhož by mohlo pokrýt své závazky. Plnění pojišťovny není okamžité (jak jsem uvedl, za povodně v roce 2002 bylo toto řízení ukončeno v roce 2004) a navíc pojišťovna po zkušenostech s povodní již nepřistoupila na stejné podmínky jako dříve, zejména co se týče ušlého zisku za přerušení provozu. Proto rezerva byla a je nezbytností a ani pan Jelínek její smysluplnost a výši jako člen správní rady muzea nikdy nezpochybnil.
– Není pravdou, že jsem byl proti výstavbě domova sociální péče na Hagiboru. Je pravdou, že jsem chtěl znát, jak bude stavba financována. To by mělo být zájmem každého dobrého hospodáře a nelze to vykládat jako odpor proti záměru samému. Podle pana Jelínka měly být významné finanční prostředky pro Hagibor získány v zahraničí. K tomuto účelu najal spolupracovníka, ale prakticky žádné peníze získány nebyly. Stavba tak byla finančně plně zajištěna až za nového vedení Židovské obce v Praze, které nahradilo tým pana Jelínka.
– Židovské muzeum muselo nejprve – a trvalo to deset let – investovat především do návštěvnického okruhu – objektů v majetku Židovské obce v Praze (Maiselova synagoga, Klausová synagoga, Pinkasova synagoga, Obřadní síň, Španělská synagoga, Starý židovský hřbitov). Jak byly synagogy postupně opravovány, rekonstruovány a v nich instalovány nové expozice, bylo možné též postupně zvyšovat příjmy ze vstupného (a současně i platby pražské židovské obci na nájmu). Jakmile tato etapa činnosti v roce 2004 skončila, bylo možno ihned následující rok zahájit projekt péče o židovské kulturní dědictví prostřednictvím FŽO a v tomto rámci byl poskytnut významnější příspěvek na výstavbu Hagiboru i obcím a organizacím sdruženým ve FŽO. Výši příspwěvku na Hagibor pan Jelínek jako člen správní rady muzea nikdy nezpochybnil. Bylo snad možné – pokud by s tím správní rada souhlasila – neinvestovat v prvních letech do návštěvnického okruhu, a tak nezvyšovat příjmy muzea. Potom by ale muzeum nemělo ani dostatečné prostředky k jakýmkoliv dalším účelům (třeba právě pro projekty FŽO, jak pan Petr S. předhazuje) nehledě na to, že by sotva mohlo plnit své funkce dle zákona. Peníze k rozdělení nejprve bylo třeba vytvořit a to bez řádné muzejní infrastruktury nešlo.
– Chci ubezpečit, že „pan Pavlát“ z rezervního fondu muzea nic neuvolňuje. Výše tohoto fondu je dána stanovami muzea. Obecně o užití prostředků muzea od schválení rozpočtu po nakládání s fondem na projekt péče o židovské kulturní dědictví prostřednictvím FŽO rozhoduje správní rada.
– „Rabínský soud“ v Jeruzalémě řešil situaci v Praze až poté, co byl rabín Sidon odvolán panem Jelínkem z funkce rabína Staronové synagogy a situace se ukázala jako neúnosná. Zdůrazňuji: Odvolával pan Jelínek, nikoliv rabínský soud (který navíc neměl jakoukoliv kompetenci vůči dění v Praze). Čeští Židé, účastníci se bohoslužeb ve Staronové synagoze, pak nechtěli mít rabína, kterého jim pan Jelínek, sám nábožensky nepraktikující, přidělil. Jmenování rabína Barashe – a to podtrhuji – přitom nebylo panem Jelínkem formulováno jako dočasné.
– Rabín Barash nebyl v žádném případě „vyhnán“, jak nepravdivě píše pan Petr S. Poté, co ho pan Jelínek do Staronové synagogy instaloval, přesunul se minjan z ní s rabínem Sidonem do Vysoké synagogy, kde pokračovaly bohoslužby těch, kteří dříve navštěvovali Staronovou synagogu . A Chabad, rabín Barash měl z vůle pana Jelínka k dispozici synagogu Staronovou.
Kde je tedy manipulace a demagogie, o které píše pan Petr S.? Autentické podkladové materiály mám k dispozici, svá tvrzení mohu doložit. Současně připojuji: Nechce se mi již těmito záležitostmi zabývat. Přesvědčené žádná fakta nepřesvědčí.
Leo Pavlát
Milí “samospravedliví” ale anonymní zbabělci. Víte, co mne napadlo krátce předtím, než jsem přestal rozlišovat mezi jmény Mordechaj a Hamman? Zda byste se k té totálně irelevantní špíně s estébačinou snížili za předpokladu, že by se dotyční pošpinění postavili na vámi preferovanou stranu? Šli by na ruku ausgerechnet vám a vašim zájmům anebo byste alespoň měli pádnější a věcnější argumenty než populistické “seznamy”.
A těším se k turniketu, kde se dozvíme, kolik ctihodných židulí pomlouvalo Ester v Šušan a z jakých “seznamů” se tam čerpalo, než začalo být ouvej. Nechcete taky zkusit měřit Sylvě její dobré i zlé skutky a nikoli přezdívky?
A dochází vám, vy, co možná znáte verš: I mluvila Ester (ta biblická) ke králi jménem Mordechajovým (= tj. že vždy uvedla zdroje)
a/ že nepodepsat je důkaz zbabělosti a řady dalších avejrot?
b/ že nás všechny, estébáky i neestébáky považuje kdejaký Haman a jeho Jakl za židy? (Žel, stejně despektně, jako zní asimilovanému Šusan a všem dalším 126 medinot označení cikán, estébák, komunista.) Přitom možná už tehdy jste s komunistickým režimem plným skutečných estébáků asimilovaně kolaborovali, jen jste nebyli tak exponovaní, aby jim stálo za to zkusit vás zaverbovat. Je v tom podstatný rozdíl? Ne příliš veliký. Asi jako dnešní revoluce peticemi na fejsbůku. Jeden hrdinný, často anonymný klik a dál tiše kolaborovat s “dobou”.
A jelikož je slůvko “Purim” hodně podobné slůvku “kippurim” dovolím si jen připomenout to jomkippurové, že jedině tefila – tešuva – cedaka maavirin gezejra raa. Od nás ode všech.
vůbec nevíte, milý Achabe, o čem to je, protože nikoli záznamy jmen, ale dochované svazky, soubory listin-hlášení, i ve své neúplnosti hovoří. Každý tajný spolupracovník měl především, na té základní linii, sbírat drby. Na vyšším stupni spolu s řídícím orgánem realizoval “profylaktická opatření”, což už byly útoky na osobní integritu souvěrců, a úplně nahoře byli agenti, kteří připravovali “realizaci” svých obětí, jejich zadržování orgány VB (často kryjícími zájem StB), aktivní šikanu. Zkuste si vyhledat Akci Pavouk, mj. Každý TS, potažmo agent měl ovšem výhody. Tou první byla “blokace”. Ta znamenala, že pokud třeba spáchal dopravní přestupek, či přestupek jiný (třeba v rámci tzv. zásad “socialistického soužití”) nebyl nikdy řešen. Pokud velice výkonný agent spáchal trestný čin, byla jeho spolupráce posouzena, a pokud byla “přínosná” (podílel se třeba na zavazbení nebo rozpracování svých přátel či spolupracovníků), vyšetřovací protokoly přebíral Úřad vyšetřování StB, který věci proti svému taj. spolupracovnákovi, po dohodě s prokuraturou, zastavil. Neexistoval ustanovený prokurátor nebo vyšetřovatel, který by se této součásti FMV nepodřídil. Lidé byli získáváni na bázi kompromitujících skutečností, na bázi ideové (mnozí se sami hlásili) a na bázi výhod. Znal jsem před 89 jednoho pána, shodou okolností ředitele muzea ve větším městě, který se během mého dospívání a studií periodicky rozváděl. Podstatné bylo, že pokaždé, když se rozvedl, nechával byt manželce, a stěhoval se do jiného bytu na tomtéž, jím obývaném hlavním náměstí města. Po pěti sňatcích se na placu potkávali především jeho příbuzní…Kariéra tohoto pána se zadrhla, neskončila, když kandidoval v červnu 1990 v prvních pluralitníh volbách. Byl totiž vyškrtnut z volební kandidátky, neboť OF, stejně jako KDS, si nechala kandidáty lustrovat. No ano, možná to je utrpení, nebýt poslancem ČNR, nebo tehdy FS ČSFR. Utrpení jejich obětí bylo však neskonale větší. A slova promiňte, se pokud vím nikdo nedočkal…Takže srovnávat “programové fízlování a ubližování” s fb, a tlačítkem like/dislike je a bude nejen dnes pokleslé. Bestialitu úmyslu a děs realizace si většina z nás uvědomuje a dokáže ji posoudit. Dobře, že nejen u obětí šoa.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10209991308-tajne-akce-stb/409235100221001/
http://eretz.cz/2012/03/prevrat-na-zidovske-obci-praze-exkluzivni-interview-novym-predsedou/#more-5717
Myslím, že je vhodné začít každý sám u sebe. Domnívám se, že Achab Haidler by mohl jasně pbjasnit mnohé, pokud upřímně zodpoví proč je u jeho svazku STB uvedeno blokovaná osoba.
Side, musím konstatovat že eretz mě velice pobavil :)
ad kyselý citron: no vyviňovat Achaba nebudeme, to musí on sám. Každopádně maje máslo na hlavě, neměl se ozývat. Pokud je zápis o kandidátství v “dáblově knize” správný (sub 42048), byl Achab osloven v 35. letech. Kdo zná divadelní prostředí tuší, že zvl. mladí operativci se rádi ochomýtali v divadelních klubech, kolem mladých adeptek Thálie s nevyřknutým dá-nedá na rtech. Takže já to beru, že herce Achaba chtěli neutralizovat, protože předpokládám, že nepotřebovali, aby se zábava točila jen jím, s ním nebo kolem něj. Spíše chtěli, aby byl zkrocen (potichu) a oni mohli s legendou (jsou z komparsu…) povlovně vrůstat do prostředí. Ovšem, mohlo to být i zcela jinak.
a ať už to “dopovíme”: kandidát nebyl agent. Signalizuje-li kyselý citrón, že objekt byl “blokován”, znamená to pouze, že budoucí řídící orgán (ŘO) chtěl vědět o objektu vše i z jiných “součástí”, aby následně mohl zvážit verbovku na bázi kompro (třeba kdyby objekt jezdil po Cejlu opilý- tj.porušení dopr. předpisů, výtržnictví, ohrožení pod vlivem návykové látky) nebo výhod. U výhod musel poskytovat ŘO občas protislužbu, což ne vždy bylo možné. Na bázi kompro mohl jen strašit a vydírat.
P.S. pokud by auditorium mělo nějaké dotazy, bavím se dějinami zpravodajské služby Benátské republiky (“nejen” hochštapler G.Casanova a spol.). A všechno souvisí se vším.
@ sid: není to myšleno jako kompromitace Achaba. Je to kvůli celé téhle diskusi (předčtěte si ji s odstupem). Achab Haidler rád pere prádlo cizých lidí, vložil se do diskuse, tu dobu zná, je mistrem pera (mazaně i smysluplně). Určitě si s dotazem poradí a pochopí, co je jím zamýšleno. Jinak, mohu-li prafrázovat, pravdu řekne jen návštěva “spisovny”.
ale také platí zatloukat, zatloukat a zatloukat ev. kdo uteče (z diskuze) vyhraje.
ad 60) Usmívám se, neb to (věřte nevěřte) slyším poprvé. Pošlete prosím link, rád se na to podívám. JE zvláštní, že ani při konkursech na říďu, ani při první vlně (kam spadli i jiní) to nikdo nevyštrachal. A já tam tehdy v tom dolíku svoje karty fakt nepálil, ergo – pro mne docela nové info.
A docela mne těší. Alespoň mohu do diskuze mluvit jako “postižený” nejen jako b*horovný arbiter. (Smím poprosit o patřičný link, pls)
TAKŽE:
1) Díky Sidovi za jeho (57)- kde máme celkem zřetelný popis algoritmů práce StB. Ale každý algoritmus je vždycky jen algoritmus. TO podstatné je vždycky v člověku a o člověku.
2) Svinstva, která jsem udělal já, se určitě na povrch dostanou včetně mé případné StB-blokace (slibuji že se o to začnu sám intenzivně zajímat a uvítám každou metodickou pomoc i svědectví o tom, koho jsem napráskal, zničil a zda jsem vůbec spolupracoval), ale o Sylvě i o panu Leovi jsem přesvědčenej, že se žádných nedopustili. Ne snad z náklonnosti anebo stranické loajality (když už jsem teď konečně taky estébák), ale z důvodů zcela jiných. Logičtějších. Oběma vidím do duše trochu víc zblízka, takže vím, že jsou jen křehcí, se svejma chybama, že samohřejmě stejně jako vy i já nejednají vždycky košer, ale pokud nejednají zrovna košer, není to kvůli estébáctví, ale jen kvůli jejich “nastavení”. Jeden je totiž pruďas, druhý maličko taktik. Když to nevyharmonizují, je průser. Ale nic lautr nekošer doposud nikomu neudělali. Za druhé, asi neudělali nic lautr nekošer ani tehdy, jinak by na ně to konkrétní nekošerno už dávno někdo vytáhl. Ale takhle se jen špinilové opírají o určité seznamy. A siderické kyvadlo není vždycky spolehlivé… Za třetí, tak jako tak je to jen irelevantní špína, ohánět se místo argumentace, zda je Hagibor postavenej dobře, špatně a za čí prachy, a jak to bylo se “strkanicí u Altnaj”, sentimentálně patetickými plivanci, zda je někdo estébák nebo ne. Kdyby se radši všechny ty detaily popsaly, věci se vysvětlily — proto je Davidův článek vlastně skutečně přínosem.
3) Zajímavý je i motiv vydíratelnosti člověka. A právě v tom ohledu jsem si dovolil poznámku (56), že při pohledu na tehdejší i dnešní mlčící pragmatickou a tudíž vydíratelnou většinu je “zaverbování” (pokud poté nedošlo ke skutečné spolupráci z níž plyne profit /hanaa/ anebo dokonce k odporné spolupráci) vlastně “vyznamenáním”. Ten člověk jim stál za to, aby to zkusili. Tady vedou jen dvě cesty. Buď si na základě údajů siderického kyvadélka nechat zpracovat nějaký věrohodnější seznam židů a židovských míšenců, kteří byli ve Svazcích, barevně označit všechny vydíratelné a zdokumentovat jejich zločiny, anebo počkat až k turniketu na konci dní a sledovat všechny ty estébáčky pozorně dnes. Život je nám dán nejen pro haleluja, ale i proto, abychom se pokusili absolvovat tešuvu ještě, než natáhnem brka.
4) Algoritmy – jistě na každou pozici, na každou společenskou roli si společnost svoje algoritmy vytvořila. Jak na estébáka, tak i na ombudsmana, a v rámci té lidskosti,kvality a člověčiny (a je to jen příklad, abych nemusel hledat mezi řezníky, švadlenami anebo rabíny estébáky)on je přeci jen zatracený rozdíl mezi ombudsmanem Motýlem a ombudsmanem Bányaiem – to snad uzná také každý soudnější “flame-fighter”.
p.s. Ted jdu hledat sebe sama ve svazcích a prosím sida, ať mi je když tak metodikem a průvodcem. Má-li do “spisovny” přístup, klidně ať informace zavěsí sem. Jakmile budu vědět, co a jak – což chvilku potrvá, zpracuji to nějak i do blogu. (Bli neder – časově, ale jinak fuckt jo)
@ sid: pravidlo člověčiny zde na zemi, všichni jsou špatní, jen já mám čisté ruce
@ achab haidler: KTS není předmětem lustrace, svazky jsou veřejně přístupné, včetně Vašeho otce (změna PO na NO…jeho historie tohle nezapře), můžete sám hledat a klást sám sobě otázky, pro úplost: nemyslím, že jste stbák, nemyslím ale ani, že máte čisté ruce (kdo je ovšem má)…spisovna jednou vydá svědectví každé duši,
Milý citrone, dovolím si poprosit o dvě důležité *cedakot
1) pomozte nám všem – třeba jen uvedením zdroje – dostat se k Vámi roztroušené informaci, abychom ji mohli rozkrýt. U Cibulky ani na EZO se sám k sobě dostat nemohu. Oba svorně hlásí nulu. (A pokud se podepíšete, bude to čestné)
2) Bez jedničky, navíc s intenzivním zvýrazňováním myslím/nemyslím (ve smyslu mám pocit, nemám sice nějaký pocit/potřebu, ale rozhodně nemám relevantní důkazy ani skutečnou vůli je nabídnout) se vaše “myšlení” pohybuje krapánek po králičí stopě. A ta je vždycky cik cak a zavčasu hups do nory.
Pokud mi vyhovíte, děkuji moc, protože mne info o zájmu StB dokonce i o mne skutečně velice potěšilo. Vždycky jsem si myslel, že jako synátor svého otce, jim za to vůbec nestojím. Málem jste mi tím hodně zvedl/-a seběvedomí. Ovšem patetické … spisovna jednou vydá svědectví každé duši … (btw – já zas mluvím o turniketu, takže nic nevyčítám) mne přesvědčují, že bych si o sobě zase až tak namyšlené představy dělat neměl, že půjde spíš o hodně citronový omyl.
Šťastnou cestu životem (ne norami)
Achabe, soudím, že my dva jsme v tom el. magnetickém spektru (nebo spektru emanace mentionů, jak by řekl Kahuda, který to ovšem NEVYMYSLEL) na stejné vlně, na jedné z mnoha vln. Beru Vás jako “parťáka”, a stěží už kdy budu objektivní. Prostě si myslím, že pro ty “lidičky” (řečeno terminologií zpěvačky Lucie Bílé) děláte hrozně moc, zvláště když se podívám na ta “videjka”, jak by Vaším termínem podotkl pan Blažek, který zase jistě dokáže výstižněji přeložit návod na použití toaletního mýdla (i pokec o mýdle si ovšem zaslouží míti ducha). Ta videjka, jakkoli “osvětová” skoro všechno, milý Achabe mažou. Přepólovávají. Z mínusu na plus. Takže bych se tím, být Vámi, zase moc nezabýval. Je to pryč. Navíc, s těmito informacemi musíte být sám, s Nejvyšším, jak byste napsal Vy. Kyselý citrón naznačil cestu Vašeho pana otce od prověřované osoby k nepřátelské osobě. Pak by i kategorie “kandidát tajné spolupráce” byla logická, z hlediska zvrácené logiky politické policie. Něco naleznete na www.abscr.cz, kde ale v evidenčních záznamech “nebude nic nalezeno”, ale vyskočí Vám zřejmě registrační protokoly, kde po zaškrtnutí “beru na vědomí” vyplníte opět své příjmení a jméno, a měl by se Vám záznam objevit. Registrační pomůcka je přepsána z jiných podkladů jedním pisatelem (v SEO) a má se obecně za to, že tak tomu bylo v reálu. Zda se pustíte do žádosti o svůj spis (je-li) nebo požádáte o záznam někoho, kdo Vás vytipoval a navrhl Vás svému ŘO k prověření, je věc jiná, marginální. Jejich “typařem” mohla být i krásná hnědo-modro-šedo-zelenooká holka, a jak říká čert ve Werichově pohádce “Až opadá listí z dubu”, nechtěl bych je (ty Vaše hříchy…s ženami- jsou-li to vůbec hříchy v živé váze) “házet přes plot”. Věru nechtěl. A jiné snad nemáte.
Když už se někteří šerloci a votsnové, skrývající se pod krycími jmény Acidlemon a sid, chtějí hrabat v té špíně, kdo byl kde a jak veden u StB, tak mohli ještě před rozkrytím zde třeba použít google, zadat “blokovaná osoba” a zjistili by velmi rychle, že to není nic, než interní sdělení uvnitř StB:
“Jednoduše řečeno, jedná se “blokaci“ zájmové osoby ke konkrétnímu svazku. Důvodem byla snaha StB, aby nedocházelo při současném zájmu jejích různých složek o tohoto člověka k možným problémům (zjednodušeně řečeno, aby si příslušníci StB nepřekáželi). Bez znalosti dalších údajů nevypovídá nic konkrétního, je třeba se podívat, o jaký svazek se jedná a v jaké kategorii byla tato osoba vedena. Tento termín je docela dobře vysvětlen v rubrice často kladené dotazy www.svazky.cz.”
http://aktualne.centrum.cz/rozhovory/clanek.phtml?id=642963
JH: Pokud vás to tak zajímá, tak se v estébácké žákajdě najdete na stránce 40: http://www.abscr.cz/data/pdf/knihy/BRN/BRN_46.pdf
Přijde mi to od lemona jako vytahování čehosi, co je passe a navíc jasné jak facka. Jakýsi estébák Veselý si zkrátka řekl, že by synáček reakcionáře pohybující se mezi “volnou mládeží” mohl být buď zlanařen a využit, nebo by bylo možné při divadelních pitkách z něj vytáhnout informace nepřímo, tak na něj založil složku. Vzhledem k založení (dnes již zrušené) složky (takže v archivu, obávám se, nic nenajdete) v červnu 1989 a oficiálním koncem StB o třičtvrtě roku později musí být i nedoukovi jasné, že kandidát tajné spolupráce HEREC se do čehokoli nestihl vůbec zapojit a o samotné existenci své složky skutečně možná vůbec nic netušil. Konec citronové bondovky. (A takhle je to s 90% údajných agentů.)
Většinou s panem Blažkem nesouhlasím. Tentokrát však ano a sice na 100 %.
Především díky všem, kdo pomáhají. A to i včetně citrona. Citron nám poskytl dobrou službu. V praxi ukázal, jak jedná klasický anonym a s kolika lidmi “zlo polopravdy” přeci jen “cosi” udělá. Ale nakonec ve finále je to zase jen jejich vlastní nátura a založení, co jim pak nabídne i řešení jak soudit. Nu a stejně jak jste měřili (a měříte) mně, měřte i Leovi a Sylvě.
Nepředpokládám, že by se citron po tom všem odkryl/ -a. Přiznal ke své identitě. Ale to je celkem fuck.
Moc děkuji za kpt. Veselého. To je příběh na fejeton. A znovu potvrzení Koheleta: Pouštěj chléb svůj po vodě… LOL
Je dobré, když archivnictví studují i posluchači bohosloví. Pracoviště vnitra byla vybavena číslicovou-děrovací-počítačovou technikou jako první. Zasloužilý zloděj tak mohl být veden jako tajný spolupracovník Služby kriminální policie FMV, a tak byl i “bloklý”. Nebylo by totiž nikomu prospěšné, kdyby na schůzce se svým řídícím orgánem z SKP OS SNB konstatoval (byla by to ostatně dekonspirace): “za půl hoďky mám kontakt se StB, tak jim musím “také něco dát”. Jednotné velení je totiž jednotné velení. Blokace byla cestou k žádoucí jednokolejnosti, a případně k mapování, kdo všechno má poznatky- zájem vztahující se k objektu. Radostné výskání, že spis také není lze pochopit. Objekt by si ale musel prověřit, zda přeživší spisy jiných herců, režisérů, dramaturgů, jevištních dělníků etc. etc. neobsahují zmínky o něm, jeho chování a reakcích. Přirozeně, v papírové verzi spisů u JINÝCH objektů nenalezneme, zda při styku byl objekt pohoštěn, čím, kdy. Vzhledem k tomu, že vnitráci PÍSEMNĚ hlásili i to, že při sledování použili třeba okrový oblek vel 53, bílou košili vel. 42, kravatu černou pletenou a hnědé pánské polobotky vel. 45, na nedbalost a vymýšlení bych nespoléhal. Je to omyl, respektive účelové tvrzení, alespoň z hlediska archivních reálií. Stejný, jako kdyby někdo tvrdil, “že si na rotě PS “bednař” (obsluha spoj. prostředku) vymyslel hlášení o proryvu SH u sousední roty jenom proto, aby si zajištěním poplachu při překrytí státní hranice v prostoru DZ zajistil nepřítomnost osazenstva včetně DDR (dozor.důst.roty) za účelem přijetí ženské návštěvy v místnosti služby”. To se také stát NIKDY nemohlo. Za to by byl prokurátor a roky ve vojenské base v Sabinově. Ani jako pochybná “vojenská latina” to neobstojí. Nicméně… Průsaky informací z konce 80. a začátku 90. let potvrdily, že spisy byly kontinuálně převáděny na mikrofiše, z nichž lze původní spis rekonstruovat během chvíle (včetně účtenek).Organizace (I.II.,až XII. správa) se tak pohodlně vejde do psacího stolu. Závěrem, když už někdo smolí textíky “o šerlocích a votsnech” blazeovanou hantýrkou, měl by vědět, že ve slangu služby byli agenti a jejich variety (kandidáti) nazývány “traktory”, a orgán sám byl “traktoristou”. Občas, přirozeně nějaký “traktor” shořel, když se příliš “duplo na plyn”. Podivná pride, státi se traktorem, a být na to po dvaadvaceti letech pyšný…. Poradil bych- více studijně-archívní práce, a méně verbalizovaného, protože směšného exhibicionismu.
Vážený pane achabe, myslel jsem, že v rámci toho, co jsem uvedl, pochopíte, že by jste mohl napsat o té době, kterou znáte. Zmýlil jsem se. Naopak, jedinou Vaší radostí je prostě slintat jed. Zachovám se tedy tak, jak ode mě očekáváte a zeptám se Vás, podle této míry. Kdo je Jindřiška Haidlerová, evidovaná jako agent, OO-MV Frýdlant v Čechách, spis 3090, že by vzdálená příbuzná? nebo dokonce matka Vašeho otce, komunistcká funkcionářka?
To je moje babička, komunistka jak řemen. Která nikdy neprohlédla, i když to po 68tém a poté po zašití táty a mém “úspěšném” nepřipuštění ke studiu chviličku zkoušela. Dala mi pár kouzelných vzpomínek, jako vnoučeti i pocit babičky a po své smrti svůj smutnej deníček samoty. Pohřbíval jsem ji sám, a lidi neplakali. Ale dodnes na to vzpomínají a kousek katarze se tehdy dostavil. Prostě moje babička frýdlanská… Potkáte se u turniketu. Víc vám do našeho vztahu, dětství a pohádek není.
To, komu a jak ublížila, klidně řešte. Přede mnou to naši a pochopitelně i ona tajili. Rád se poučím, když po tom tak volám. Stejně jako se rád poučím o důvodech pražské strkanice a prodávání hřbitovů na stojato. Prostě informace vedou k poznání a poznání k volbě.
p.s. O té době skutečně napíšu, te´d bych rád chvilku dělal něco jiného. Ale veselý mne fakt inspiroval. Takže vraťme se opět nahoru k meritorním myšlenkám tohoto interwiev a poznatky o hříších mojí báby můžeme pak v soustředěném vláknu řešit pod tím fejetonkem :o))
Když se může v archivech hrabat hobbyhistorik, proč ne bohoslovec, že. Ale pro mě to hobby až tak není, to možná pro někoho, kdo si bude chtít dát tu práci a zjistit, co všechno HEREC dělal a na koho práskal nebo nepráskal. Jen do toho. Ale sekání patek nemá o nic větší vypovídající hodnotu, než Mr. Cibulka. Pro příště, milý side, když už se chceš ke mě vyjadřovat, trochu méně té intelektuální samohany, ono pak zaniká, co vlastně chceš sdělit. Možná by se hodilo absolvovat poučný cimrmanologický seminář na téma “dvojí problém stáří – myšlenku udržet, myšlenku opustit” a na závěr i lekci slušného chování, aby se El Cid dokázal alespoň podepsat svým jménem (a ne třeba jako stavinoha nebo kdoví kdo), když už tu jsou ti anonymové tak tepáni a pozbývají (právem) důvěryhodnosti jako lapači agentů.
@ achab: svatá pravda a už brzo, ostatně my všichni, přeci víte, že sjednocení vede k poznání a k novému rozdělení
Nemohu za to, že máte Minderwertigkeitskomplex, J.B. Pouze jsem radil, co dělat. Můj problém to není. Nepracuji s obcí, která je čímsi promořena, a není ochotna si to připustit.
Nevím, jestli o komplexu méněcennosti může psát někdo, kdo sice kádruje jak divý, ale stydí se za to i podepsat. Hraběcí rady si ponech pro někoho, kdo o ně stojí. Já s obcí (pokud máme na mysli tutéž obec) rovněž, světe div se, nepracuji, mé zkušenosti s ní jsou takové, jaké jsou, přesto si jsem jistý, že není správné to řešit takhle, pomocí dohadů (“copak asi tamten dělal”) a vzájemných obvinění, která pokud nejsou přímo nepodložená, tak minimálně dvojsečná a míří na obě strany.
Motivy pánů Jelínka i Pavláta pro to, co o sobě říkají nebo píší nechám stranou. Motivy majitele shekelu a proč tohle odpálil chápu zjevně velmi dobře, když mi to sám potvrdil – i když si o tom myslím své.
Ale o co ale jde ostatním a proč se tu najednou řeší neprokázaná – hypotetická – spolupráce někoho, kdo s obcí nemá vůbec nic společného, s StB a hlavně jak se to řeší… O peníze nebo o moc těžko – zbývá mi tu jen poslední varianta – o vykydání žumpy, co si nosí v sobě. Tato stránka jako hnojiště slouží, zdá se, dobře.
Trefný postřeh. Nyní jen dobré podívat se, kdo to v tu žumpu proměnil. A vrátit se opět k eventuelnímu meritu věcí článkem naznačených. Že ??
“Akci Pavouk jsem jako malé dítě prožil jedno únorové ráno 1969, kdy věci z naší nemovitosti, kolaudované čtyři roky předtím, naložili za dohledu operativce Ei…..manna na stěhovací vůz, a museli jsme se ze dne na den přestěhovat do státního dvouletkového bytu 262 km daleko. Matku, lékařku, ten pán vizuálně kontrolovával ještě několik let. Aby věděla, že existují.” Klapka. To je sekvence z mého života. Předpokládám, že podnět k transportu (jak to nazvat) vznikl také na základě něčí agenturní konverzace u kafíčka, vínečka, cigaretky. A ti, kteří mají plíseň zla v srdcích dnes reklamují svojí nevinnost? Demonstrace otrlosti? Ale možná právě tak měla diskuze nad věcí končit. Dialog vinníků a obětí. Stále dokola. Žádné pokání. Dozvěděli jsme se hodně. Já to, že oni budou sloužit (vydíratelností a provařeností snad už jen Hamasu), oni- že oběti ty rány setsakra bolí. A nezapomínají. O odpuštění(ani prostřednictvím svých rétorů a la Blažek) vinníci nestojí.
Akce Pavouk nezačínala v 70. letech. Prologem byly akce vůči lidem, kteří prošli byť jen nepřímým kontaktem se ZÚ Izraele v Praze. Start léto 1967, po vraždě Charlese Jordana, předsedy JJC.
@ achab: To, že nechcete vědět nic špatného na Vaší babičku chápu, o rodině jen v dobrém, ale ujišťuji Vás, že ani nemusíte, máte to v krvi. Ona Vás o tom sama přesvědčí, až se s ní setkáte u turniketu.
O tom, že si v sobě neseš hodně velkou bolístku, jsem vzhledem k afektu, v jakém čteš příspěvky (protože jinak bys nepletl dohromady nesouvisející věci a nevyvozoval z nich naprosté nesmysly), ani na minutu nepochyboval. Mě nejde o obhajobu StBáků. Naopak bych viděl nejraději všechny ty vedoucí orgány za mřížemi. Čímž se dostáváme k tomu, co mi opravdu vadí – totiž to, že velké ryby či skuteční zločinci v seznamech buď nejsou vůbec, nebo tam jsou, ale vůbec jim to nebrání zastávat např. vysoké ústavní funkce v ČR. Zato se terčem samozvaných odbojářů toužících po “spravedlnosti” stávají lidé, kteří spolupráci často podepsali za vypjatých okolností a pod nátlakem. Na kohokoli z představitelů předlistopadové ŽNO, případně pracovníků SŽM, si vzpomenu, tak ve svazcích najdu jeho jméno. Většinou jako A, D ale samozřejmě i jen jako PO, KTS, S atd. Nedovedu si představit, že by tam někdo nebyl. To by mi bylo spíš podezřelé, když už bych chtěl být paranoidní. Bezesporu se mezi těmi všemi spolupracovníky a důvěrníky našly i tzv. k**vy, ale je zajímavé, že se o oněch k**vách dnes často hovoří jako o světcích či oddaných třeťoodbojářích a div se jim nezakládají fankluby, zatímco těm, kteří podepsali, aby mohli dělat svou práci a nikomu nic neudělali, omlacují různí chytráci jejich svazky o hlavu. To se samozřejmě netýká jen ŽNO nebo SŽM, ale i vysokých škol, náboženských institucí a podobných “rizikových” míst, o které se StB pochopitelně velice zajímala. Takže vlastně to tvoje srabáctví, kdy se schováváš do hájemství anonymity, dává smysl. Alespoň nikdo neví, co by tam vylezlo na tebe.
nebo na Blažka. Ten návod na použití použitého hajzlpapíru už jste přeložil? Na víc přeci nemáte ….
Čekám na originál, můžeš mi ho poslat přes DF. Na jeho sepsání ti snad tvůj slovník i erudice budou stačit, soudruhu.
Pane Blažku, budu Vám vykat, přestože Vy tak v debatách nečiníte, asi Vás řádně nevychovali. Už v minulosti mě nad Vašemi poznámkami v diskuzích napadlo, že mi není moc jasné, oč se vlastně snažíte. Přijde mi, že možná (nechci Vám křivdit) je za Vašimi příspěvky pouze touha být viděn – těmi správnými lidmi – správnými pro Vás. Chcete pevně vrůst mezi soustavně rozhádanou židovskou obec nebo oč Vám jde? To se evidentně nedaří ani Židům, kteří nepotřebovali konverzi, aby jimi byli.
V příspěvku 85. jste nabídnul podat ruku všem na seznamech způsobem, který se dá nazvat lezením do zadku. Pokud byste chtěl nějaké podrobnosti o mé osobě, abych nebyla anonymní, a nemusel jste tudíž na mě být hrubý, tak jsem původně soudní lékař a nyní pracuji jako psychiatr. Mám trochu dobrodružný životopis, ale pracovala jsem přes rok i na ÚDV, takže trochu problematiku znám. Opravdu trochu. Spousta z přispívajích – včetně Vás- ji ovšem zná mnohem a mnohem lépe, až se nestačím divit. Chvílemi jen tiše zírám.
A Side, jaký má smysl se hádat jen proto, aby se člověk pohádal?
Pokud je někdo anonym, tak mu tykám. Nevidím jediný důvod, proč mu prokazovat respekt nebo ho brát vážně. Kdo chce, může mě kontaktovat a můžeme se bavit jako dospělí lidé. Svoje pohnutky jsem vyjádřil zřetelně, od vysvětlování jsme tu měli Bartolomějskou, kde pokudvím, nejsem, pokud je tam někdo nevidí, je to jeho problém; pokud naopak čte mezi řádky i to, co tam není, je to rovněž jeho problém, a pokud se o mě začne nějaký anonym otírat a urážet jako jakýsi sid, tak je mi líto, ale nemám povinnost takové jednání tolerovat věčně.
@ achab: Otevřené „svazky“ životaVážený pane Haidlere, čtu Vaše članky a reakce pod nimi a snažím se pochopit jednu skutečnost. Kde se ve Vás vzalo tolik zloby, nenávisti, msty, odplaty maskované za spravedlnot. Někdo Vám musel, a z největší pravděpodobností Vy sám sobě, hodně ublížit, aby jste tak mohl odplácet. Nemohu pochopit, že s radostí přejete jiným smrt a vítáte je k setkání s Vaší babičkou, agentkou stb. Přitom Vy sám máte strach pohlednou celé pravdě do očí. Vymlouváte se na to jak Vám bylo ublíženo, přitom už dávno jste mohl vystudovat několik vysokých škol (mohu Vás seznámit s lidmi, kteří vystudovali vysoké školy a přitom i díky lidem, jako byl Váš předek, končili v uranových dolech). Na rozdíl od Vás si ale nenechali ten pocit hořkosti v sobě. Přeji Vám, aby jste měl dostatek odvahy nahlednout do své purimové masky a pohlédnout pravdě do očí. V této souvislosti mne rovněž napadá, zda není náhoda, že tolik lidí onemocnělo právě o purimu.
Přeji Vám dostatek osobní odvahy nemaskované za alibismus (rodiče mi to tajili, díky otci – který sám v mládí profitoval na postavení své matky, než postupně prozřel jsem nemohl vystudovat apod.), jste dospělý. Hodně štěstí v životě a upřímnosti hlavně sám k sobě a nikoli jen k ostatním.
PS: jsem si naprosto jistý, že má slova opět nepochopíte, nebo překroutíte k obrazu svému, toto však není můj problém, pouze Váš!!!
Proč tolik zloby? Kdo žil tu dobu a zůstal při rozumu a smyslech soudí pouze a jenom podle skutků – nikoliv podle zápisu ve svazcích, protože dobře ví, že zlo a jeho služebníci, skuteční služebníci, jsou už teď nedostupní.
Jistěže ale mají všichni právo registrované nevolit za svoje zástupce. Kamkoliv.
Snad i kyselý citron dozraje do diskuze, kde její účastníci s dobrou vůlí přispějí k poznání doby, která se na všech, kteří ji žili, podepsala. Některé příspěvky to dokazují.
Omlouvám se “kyselému citronovi”, jestli se ho dotknu tvrzením, že z jeho slov cítím závan králičího puchu, kterým nás před časem neúnavně diskutující “králík” zahlcoval. Též se snažil Achaba všemožně citýrovat a vychovávat ve snaze naučit jej konečně žít. Myslím si, že nikdo (z těch,kdo četli) nebral jeho nářky a hořekování nad Achabovou zkažeností vážně. On nadával a klnul z lítosti nad tím, že jej Achab k životu nepotřebuje a že je SVŮJ člověk.
Přiznávám, že mi jde hlava kolem z té nekončící diskuse, slídění v estébáckých spisech, hledání alibi zbabělých… Je smutné, že ještě dnes mezi námi žijí ti, jejichž životní náplní je rozebírat a špinit životy druhých. A ti, kteří zlým slovům, pomluvám a udáním věří, jsou stejní. Ne-li horší. A nakonec, v každém z nás je krapítek tohoto ohavného pleyňku. Ale rozlišujme! Vždycky se snažím vysondovat, co člověka k jeho konání nabádá. Proč na tu cestu vykročil. Padla zmínka o Achabově babičce. Já, na rozdíl od osoby, která se ji zde snaží pošpinit, o ní vím cosi víc. Tolik, abych se jí zastala a nenechala ji veřejně ostouzet. Ona už totiž ví… A tenkrát, když se rozhodla pro cestu, kterou hlásala, věděla, že se musí připravit na mnohé překážky.
Nalezla-li na té její cestě štěstí, nevím, ale vím, že nezasévala pouze bodláky, ale i květiny laskavé.
Když už je řeč o babičce, nemohu nevzpomenout na tu moji. Ta znala jeden moc dobrý recept, který se teď může Achabovi (a nejen jemu) hodit:
“Když ti život přinese kyselý citrón, je dobře z něj udělat limonádu!” :o))))
@ Tesha: Dobrý den Devítko, mohu-li Vás takto nazvat. Neznám Achabova králíka, i když každý je jednou někomu králíkem, kterého vytáhne z klobouku, když se mu to hodí.
Vaše reakce mi připomněla jeden purim a s ním spojené masky. Člověk, se kterým jsem se bavil o úplně něčem jiném mi najednou položil jakoby kontrolní otázku o tom, zda mám něco společného se židy nebo ne. Jakoby ta má odpověď měla vliv na další pokračování rozhovoru. A já zalhal. Nestydím se, nebylo to úmyslné lhaní, to neumím. Byla to vnitřní automatická reakce na tu samotnou otázku, protože mne překvapila, tělesně i duševně (konsternovala). Nestydím se za svůj původ.
ad 73) Jak jsem slíbil – cosi o mé verbůvce. Ale nic moc literatura, ostatně poté, co se citrón přeci jen podepsal jako Králík na kyselo, to dokonce už ani není příliš zajímavé. Pohnutky tohoto objevu začínají být zřetelné… Proto zbytek detailů vážně až u turniketu …
https://www.shekel.cz/18696/jak-me-zverbovali%E2%80%A6
gut woch
Reakce pod rozhovorem poměrně věrně odrážejí emoce a zavedené „pravdy“ debat na židovské obci, snad z toho časem vznikne něco dobrého .
Komentáře Leoše Pavláta jsou dlouhé a vytvářejí zdání věcné argumentace, ale pokud je někdo opravdu čte pozorně, pak reaguje na marginální jednotlivosti, kde snad může najít pevnou půdu pod nohama, ale to hlavní většinou pomíjí.
Židovské muzeum
Jak souvisí moje výtka, že Židovské muzeum do roku 2005 „nemohlo za žádných okolností“ dle mnoho let opakovaných vyjádření ředitele Pavláta přímo poskytovat peníze ze zisku jednotlivým obcím (např. na podporu projektů pro přeživší jakým byl v Praze Hagibor), s Pavlátovým výkladem, co se účetně skrývalo za těmi 130 miliony korun. Jeho rozbor této částky vede až k poznámce, že Židovská obec v Praze nebyla tak dobře pojištěna jako Židovské muzeum, což je pro celou debatu irelevantní. Jen pro ilustraci v tomto jediném případě budu pokračovat s popisem pozadí dále. Pojistku jsem neuzavíral já, ale moji předchůdci. I když obec nebyla pojištěna oproti ztrátě příjmů, což Židovské muzeum bylo, tak se nám tehdy podařilo nahradit chybějící příjmy především dary a granty. Z pojistek jsme získali potřebné peníze na opravu budov.
Pro pochopení sporu o využívání peněz ze Židovského muzea je podstatné si všimnout toho, co Leo Pavlát sám uvádí, že Židovské muzeum 10 let investovalo do pražských synagog. Místo toho, aby prostředky šly ve prospěch přeživších (tj. v Praze na dřívější výstavbu Hagiboru), tak se investovaly do rekonstrukce budov, které využívalo Židovské muzeum. Z ekonomického hlediska jistě jasná volba, morálně jen těžko vysvětlitelná. Zvláště, když celé Židovské muzeum bylo vydáno státem na kartě oběti holokaustu. Debata o penězích na účte je jen tečkou v této argumentaci.
Leo Pavlát nepíše pravdu, když uvádí, že projekt péče o židovské kulturní dědictví, který byl zahájen v roce 2005, byl plánovaným krokem, který mohl být započat až po 10 letech, kdy Židovské muzeum opravilo pražské synagogy. O tomto „plánovaném kroku“ jsem nikdy jako předseda pražské obce neslyšel. Ani jeho způsob předložení na jednání Rady Federace židovských obcí na podzim 2004 nesvědčí o dlouho plánovaném a avizovaném kroku.
Otevření obce
Pokud se zde v diskusi zpochybňuje moje snaha o otevírání obce, pak je třeba připomenout spory, které se vedly od mého nástupu do funkce předsedy v roce 2001. I když zde byly dílčí úspěchy jako mimořádné členství pro tatínkovce a formální zmínka o konzervativním směru ve stanovách, tak v reálném životě se dle mého na ŽOP neuznávají konzervativní konverze do dnešních dnů. Možná to Leo Pavláta stále překvapuje, ale pokud jsem mluvil o otevření obce více směrům, pak nešlo jen o konzervativní a liberální směry, ale i o ortodoxii. Rabín Manis Barash z pražského Chabadu je stejně ortodoxní jako učitelé rabína Karola Sidona. Moje myšlenka vycházela z jednoduché úvahy, že konkurenční prostředí nutí jednotlivé rabíny, aby se o své členy aktivně starali.
Sidonova teze byla, ať jsou různé směry kolem obce, ŽOP musí zůstat ortodoxní. Naše teze byla, že je nás velmi málo – navíc jsme především sekulární židé – a můžeme těžit z toho, že budeme pod jednou střechou.
Jak to bylo se Sidonem
Rabín Karol Sidon nebyl nikdy obviněn z krádeže ani ze zpronevěry. Bylo jen poukazováno na základě dlouhé řady výtek a stížností, kterých byl paradoxně autorem mnohdy i Leo Pavlát, že rabín Sidon nedělal dlouhodobě dobře svou práci. Součástí toho byly i nepořádky na rabinatě. Na rabína Sidona si stěžoval např. i předseda pražského rabínského soudu, který i z tohoto důvodu odstoupil. Nechci ani detailně zmiňovat záležitosti kolem nepřiznaného daru (tedy tzv. černých fondů). Po vítězství ve volbách v roce 2004 jsem s rabínem Sidonem mluvil, řekl jsem mu, že s ním již ve funkci vrchního pražského rabína nechci spolupracovat. Měli jsme spory již v minulém období, ale nabídl jsem mu, že se jeho poměr nezmění a zaměří se na výuku, překlady apod. Dal jsem mu několik týdnů na vyjádření. Nevyjádřil se. Pak byl odvolán z funkce většinou hlasů. Vzápětí byla celá záležitost medializována. Např. švagr Lea Pavláta se tehdy jako ředitel vydavatelství Economia osobně angažoval v mediálním tažení proti nám. Sám Leo Pavlát poskytoval novinářům podklady apod. S tím souvisí i skutečnost, že jeden ze členů naší Koalice za demokratickou obec navrhl, abychom se šli poradit do PR agentury DBM.
Osobní údaje
V Pavlátově podání je celá záležitost kolem tzv. osobních údajů podobná akci StB – Pavouk a přípravě seznamů pro transporty. V této věci je jistě patrné poradenství, které Pavlátovi a dalším pučistům poskytovali lidé z PR agentury Bison&Rose. V této záležitosti šlo o dvě věci. Jednak bylo potřeba v rámci forenzního šetření firmy Ernst&Young nahrát data ekonomického oddělení ŽOP. Vedoucí ekonom se tomuto bránil s tím, že tam jsou adresy členů ŽOP. Jelikož byla mezi ŽOP a E&Y podepsána smlouva o ochraně předávaných informací, tak jsem souhlasil s nahráváním informací. Obdobně jsme se v době, kdy se část zaměstnanců bála výsledků šetření auditorů a vynášela informace pučistům, rozhodli, že dopis členům obce k odvolání Sidona z funkce vrchního rabína necháme vytisknout a rozeslat agenturou DBM. Opět byla podepsána smlouva. Srovnávání s nacismem a StB je krásný PR tah, který vyvolal velké vášně, ale věcná nestoudnost. Věc prošetřovala policie a neshledala věc ke stíhání či obžalobě. Věcně však došlo k porušení zákona o osobních údajích. ŽOP pak musela zaplatit pokutu ÚOOÚ, ale problém šel daleko za tyto dvě záležitosti, protože k tomu ještě patřilo zveřejňování citlivých informací v měsíčníku Roš chodeš a na webu ŽOP. Paradoxně si seznam členů opatřil i kolega František Bányai, který ze své tehdejší firmy Albico rozesílal „pučistickou poštu“. Myslím, že na něj nikdo nepodal trestní oznámení, což se v mém případě stalo několikrát.
Výsledky voleb, hlasování o důvěře a zase volby
Leo Pavlát zpochybňuje podporu, kterou jsem společně s Koalicí za demokratickou obec měl v letech 2004 a 2005. Čísla uvádím jen orientačně, protože je nemám v této chvíli k dispozici. V roce 2004 jsem se stal podruhé předsedou, protože pro mne hlasovali i lidé mimo naše uskupení. Hlasovací systém na ŽOP není proporční a každý člen obce může zakroužkovat tolik kandidátů, kolik je členů reprezentace. Po puči v listopadu 2004, který byl proti stanovám ŽOP, bylo mezi členy ŽOP vyhlášeno hlasování o důvěře členů reprezentace jako celku. V podstatě šlo o to, zda mají být vypsány nové volby. Hlasování se pod dohledem notáře vyhodnocovalo v prosinci 2004. Asi 400 hlasů bylo pro důvěru reprezentaci, asi 100 proti – přibližně 200 lidí hlasování bojkotovalo a udělalo si vlastní akci. Rozložení sil tedy bylo přibližně 400 ku 300.
Po provedení puče a našem odstranění ze ŽOP počátkem roku 2005 došlo k tomu, že obec měla dvě vedení, dva předsedy atd. Pučistické vedení začalo aktivně nabírat nové členy a agitovalo ( v některých případech i vyhrožovalo) u těch stávajících. Řada lidé se znechutila. Jestliže jsme v roce 2005 dostali asi jen 3 místa z 24, tak to podpoře členů vypovídá jen velmi málo. Poměr se jen obrátil na 400 ku 300 v náš neprospěch. Bylo to dáno i tím, že naši příznivci byli z řad starších členů a během toho roku a půl mnozí zemřeli.
Moje chyby
Rád bych zmínil závěrem i to, co vnímám za své hlavní chyby, kterých jsem se během svého předsednictví dopustil. Ve vztahu ke členům obce to byla záležitost s minjanem Staronové synagogy a odvoláním rabína Sidona z této synagogy. Druhou byly některé kroky kolem Lauderových škol. Osobně považuji za svou chybu snahu o ochranu pražské pseudoortodoxie kolem rabína Sidony jako autonomního proudu. Obec měla razantně změnit své stanovy již před rokem 2004. Ale hlavně se mělo v Jeruzalémské synagoze udělat topení !!!
Po upozornění od přátel na nějaké pochybnosti ohledně mojí účasti(resp. mého nicku) při této diskusi (viz vstupy č. 19,24,25,30) mohu jen prohlásit, že pod nickem “R.K.” se neskrývá moje osoba. Připomínám že zásadně vždy připojuji svoji e-mailovou adresu. Zda budu nějak komentovat meritorní obsah diskuse zatím ještě nevím, neboť jsem se zcela v tomto threadu dosud bezpečně nezorientoval.
„Komentáře Leoše Pavláta jsou dlouhé a vytvářejí zdání věcné argumentace, ale pokud je někdo opravdu čte pozorně, pak reaguje na marginální jednotlivosti, kde snad může najít pevnou půdu pod nohama, ale to hlavní většinou pomíjí,“ napsal Tomáš Jelínek.
Po jeho vlastním vysvětlení nechám tento soud čtenářům mých předešlých diskusních příspěvků. Nicméně lhaní o finanční rezervě muzea (údajně 130 miliónu Kč), kterým Jelínek osm let po mém doloženém vyvrácení tohoto nesmyslu opět fakticky dokládá údajnou někdejší neochotu muzea přispět přeživším šoa, nepokládám za marginálii. Stejně tak pro mě není marginálií předání databáze členů Židovské obce v Praze (ŽOP) bez jejich vědomí zakladateli a řediteli PR agentury (Michalu Donathovi), který je v seznamech spolupracovníků vedených v registračních protokolech StB, zveřejněných ministerstvem vnitra, jmenován jako agent i důvěrník. Že „věc prošetřovala policie a neshledala věc ke stíhání či obžalobě“ nemění nic na tom, že Jelínek ve své funkci porušil zákon (o osobních údajích), a to v záležitosti zvláště citlivé. A je dobře že připomenul, že za toto jeho přestoupení zákona pak musela ŽOP zaplatit (dodávám že vysokou) pokutu ÚOOÚ; Jelínek ovšem za své protiprávní jednání žádnou peněžní újmu nenesl. Ta šla k tíži všech členů ŽOP včetně přeživších šoa.
Jelínek dále trvá na tom, že „místo toho, aby prostředky /muzea/ šly ve prospěch přeživších (tj. v Praze na dřívější výstavbu Hagiboru), tak se /10 let/ investovaly do rekonstrukce budov, které využívalo Židovské muzeum“. A v této souvislosti zpochybňuje mou mravnost. Ve výše uvedené diskusi jsem již tento bod vysvětlil, ale pro pana Jelínka znovu: Odstátněné Židovské muzeum převzalo v říjnu 1994 objekty ŽOP v žalostném stavu. Pokud by do nich – do majetku ŽOP, nikoliv muzea – nebylo investováno, hrozila nejen jejich naprostá devastace (a mezinárodní ostuda), ale nebylo možno uvažovat ani o zvýšení příjmů. Investice a zřízení nových expozic umožnily zvýšit vstupné, větší příjmy otevřely další investice ve prospěch návštěvníků a další zvyšování příjmů. Bez těchto investic a jimi generovaných příjmů by ve prospěch přeživších nebylo v letech 1994 – 2004 co převádět.
Stojí přitom za zmínku, co se v letech 2001 – 2003, kdy byl T. Jelínek poprvé předsedou ŽOP, dalo z prostředků, které Židovské muzeum ročně odvedlo v hotovosti na nájmu ve prospěch ŽOP, dalo v její činnosti plně pokrýt. Tedy: rozpočet židovské školky, školy, kulturního oddělení, klubu, knihovny, oddělení sociální a zdravotní péče, střediska sociálních služeb, penzionu, domova seniorů, denního centra, domácí péče EZRA a dále kompletní lékařské péče. Na koho a na co se nejen v sociální, ale i kulturní a školské oblasti v kompetenci ŽOP nedostalo? Opravdu tedy muzeum – nehledě na kulturní a osvětovou nabídku pro členy ŽOP – mělo dluh vůči přeživším šoa? Muzeum přitom zdaleka nepečovalo a nepečuje jen o objekty ŽOP, které přinášejí příjmy. Takových bylo v době Jelínkova předsednictví z celkových 13 ve správě muzea pouhých 6. ŽOP nemusela na žádný z nich vynaložit ani haléř a i takto ušetřené peníze mohla využít ve prospěch svých členů. Muzeem vykonané opravy a rekonstrukce současně přinesly ještě další prospěch: Když se muzeum v roce 2001 přestěhovalo do nové budovy, vyklidilo budovu v Jáchymově ulici. V ní pak – poprvé od skončení války – našly důstojné sídlo četné židovské spolky a organizace včetně Terezínské iniciativy.
Tomáš Jelínek ovšem nepřizná, že dané téma účelově vytáhl až před volbami v roce 2004 a svou druhou kandidaturou. Do té doby, jak se lze přesvědčit ze zápisů vedení ŽOP i její reprezentace, s výtkami proti muzeu v nejmenším nevystupoval. A nenabídl také variantu dřívější výstavby Domu sociální péče na Hagiboru, kterou nyní zmiňuje. Nemohl, protože objekt byl vinohradskou nemocnicí užíván! Ten objekt nebyl volný, a tedy se jedná o další demagogický, lživý argument Tomáše Jelínka pro neinformované. S nimi a zapomnětlivými však on nejraději kalkuluje.
Takovéto manipulace s fakty ovšem Tomáši Jelínkovi nebrání v tom, aby mě obvinil z nepravdy, když jsem uvedl, že projekt péče o židovské kulturní dědictví, který byl zahájen v roce 2005 ve prospěch organizací sdružených ve Federaci židovských obcí, byl plánovaným krokem. „O tomto ´plánovaném kroku´ jsem nikdy jako předseda pražské obce neslyšel,“ píše Jelínek. O tomto kroku zato slyšela správní rada muzea. A mohl se o něm dozvědět i Tomáš Jelínek, kdyby si jako člen správní rady pročetl starší zápisy tohoto orgánu z doby, kdy v něm ještě nepůsobil. Že Židovské muzeum má navíc své přesně definované právní postavení, zákonem stanovený účel a musí se řídit danými předpisy, již ani neuvádím. Škoda, že kniha kolegyně Magdy Veselské věnovaná více než stoleté historii muzea („Archa paměti“) vyjde až během tohoto roku. Po seznámení s jejím textem by nezaujatým bylo lépe pochopitelné, jakou je Židovské muzeum institucí, na co navazuje a co je jeho nejvlastnějším posláním – se zvláštním přihlédnutím právě k přeživším šoa.
Některé další argumenty Tomáše Jelínka jsou pak již spíše legrační. Tak píše, že nevýhodnou pojistku ŽOP neuzavíral on, „ale jeho předchůdci“. Proč tedy jejich chybu nenapravil? Nenastoupil snad v roce 2001 jako sám sebou avizovaný nápravce do čela obce? V podobném duchu: Předání Staronové synagogy ultraortodxnímu Chabadu proti vůli těch, kteří zde (na rozdíl od sekulárního Jelínka) navštěvovali bohoslužby, předkládá jako doklad své snahy o „otevření obce“. „Rabíni mají být v konkurenčním prostředí,“ píše. Nikoliv já, ale Jelínek si plete ekonomii s mravností. A lituje-li, že nebyly změněny stanovy ŽOP před rokem 2004, znovu připomínám, že stanovy se současnými pravidly pro členství byly přijaty za Jelínkova předsednictví v roce 2003, aniž by se proti nim ve své funkci jakkoliv postavil. Od té doby byly stanovy ještě jednou aktualizovány, byť ne v daném bodě. S respektováním hlasu členů ŽOP však má Jelínek zřejmě dodnes problém („obec měla razantně změnit své stanovy již před rokem 2004,“ píše), a proto se asi také nechce zříci slova „puč“ a „pučisté“.
Kdybych se chtěl jeho diskusním příspěvkem ještě detailněji zabývat, mohl bych poukázat na mnohé další nepravdy a překrucování fakt, které obsahuje. V návaznosti na rozhovor, který tomuto portálu poskytl, je v tom důsledný. Jaká je oproti jeho tvrzením skutečnost, bych mohl doložit i dokumenty a zápisy z ŽOP, ale veřejný web není pro ně prostorem. Přesto alespoň jedno Jelínkovo tvrzení nelze přehlédnout: „Po puči v listopadu 2004, který byl proti stanovám ŽOP, bylo mezi členy ŽOP vyhlášeno hlasování o důvěře členů reprezentace jako celku,“ napsal a na výsledcích hlasování dokládá podporu, které se těšil. Co – příznačně – neuvedl, je, že uvedené hlasování připustil pouze korespondenčně, čímž hrubě porušil stanovy ŽOP, protože v souladu s nimi mělo být též svoláno prezenční shromáždění členů spojené s hlasováním. To Jelínek znemožnil. Obálky s hlasy vybíral na poště jeho sekretariát. Hlasovací lístky byly anonymní, jejich prázdné kopie byly v libovolném množství v sekretariátu. Na protest proti takovému jednání došlo k částečnému bojkotu voleb – a jen Jelínek ví, že takových lidí bylo „přibližně 200“.
Ale, na konec přece jen určitá změna: Poprvé od konfliktu na Židovské obci v Praze od Tomáše Jelínka samého čtu, že se dopustil také chyb, přestože za jedním takovým přiznáním je vlastně skryto lamentování proč že to „chránil“ věřící kolem rabína Sidona. Měl být tvrdší, že. A přitom odvolání rabína Sidona ze Staronové synagogy považuje za jinou svou chybu. Snad v tom má alespoň Tomáš Jelínek jasno.
Leo Pavlát
Prohlášení T. Jelínka a nutná objasňování ze strany L. Pavláta jen dokládají, co už je uvedené pod bodem 15. a 18. – tento web a pan Jelínek sypou sůl do ran, které by měly být hojeny, ne znovu a znovu rozdírány a přispívají tak k šíření שנאת חנם. Tento web pro šíření vzájemné nevraživosti v ŽO Praha dělá více, než všichni antisemité v Česku dohromady.
Chtěl bych se omluvit Gugimu a R.K, přehlédl jsem se o jedno číslo v IP a byl jsem unáhlený :/
Omlouvám se Vám oběma!
Zachovejte Shekelu prosím přízeň :)
David Fábry
Milý R.K soudit web podle jednoho článku je dle Vás OK?
A co ostatních 1153 článků, všechny jste rázem shodil svým komentem do koše.
Tomu se říká jak?
Podle toho, co naznačuje R.K. v (98) se tedy ptejme po zásadních jizvách, aby mohly zůstat bez soli.
a) Je Hagibor postaven špatně, ne tak dobře jak by mohl, a je toho důvodem nedostatek financí nebo nezřetelné financování?
b) jak se orientovat v pojmech “ortodoxie” versus “pseudo-ortodoxie” na ŽOP ?
c) logika a čísla hovoří jasně. Ergo to, co číká pan Pavlát má logiku a čísla. Pokud někdo vkládá finanční prostředky kamkoli za někoho jiného, nešetří tím jeho náklady?
plus připočíst, že kroky každého, kdo si “oblékne úřad” jsou vidět. Pan Banyai je toho ostatně dokladem.
Milý R.K. zde je reakce Achabiska na Vaše plky:
https://www.shekel.cz/18739/lidokradci
Dovolím si Davida (102), který je možná stejně citlivý a stejně zraněný jako vy R.K., poopravit.
Nedovolil bych si soudit vaše řádky jako plky. Máte přeci plné právo na pocity i názory. Ale jsou nebezpečné právě těm, které jimi chcete tak pošetile chránit.
A ještě neco – tento portál nepatří ani ŽOP ani jejím případným kritikům. Proto byla vaše slza 98 tak nebezpečná. A irelevantní :O))
Předesílám, že tohle bude ( s vším ctěným dovolením) pohled zcela zvenčí. O problémech výše popsaných nic nevím z jiného zdroje, než z tohoto rozhovoru. Nikoho ze zúčastněných osobně neznám.
Přikláním se k názoru, že není špatné o nevyřešenostech hovořit. Jen mi zvenčí připadá, že ve hře JE možná zlý jazyk, určitě také zlý pud, ( ponivadž- právě ve chvíli, kdy B-h ucítil libou vůni, odtušil, že sklon lidského srdce je zlý od jeho jinošství). Ale jeví se mi, že ani na jedné straně sporu není zlá vůle. A to mi připadá podstatné.Ze zlé vůle ( tedy z něčeho, co každý může ovlivnit) v tomto sporu nikdo nejedná. Snad jen všechny strany sporu hájí svou pravdu. ( A i to už je dost zlé, praví oslíček Ijáček). A k tomu antisemitismu- neodpustím si ještě jeden citát, který by podle mého názoru mohl stát v záhlaví. Je od Jiřího LAngera z knížky Devět bran: “Celý svět nenávidí Židy, všichni Židé nenávidí chasidy, všichni chasidé nenávidí belzské chasidy, ale jen oni vědí, že na nich stojí svět.” Dosaďte si (s nadsázkou prosím!!) každý svou zájmovou skupinu za “belzské chasidy”. Uvidíte, že se vám bude dýchat volněji ( bez ironie, s láskou).
Ad gentleman David Fabry: Omlouvat se netřeba, věděl jsem, že jste seriozní firma a že se všechno vysvětlí.
Vnímám temto web jako tribunu názorů, přičemž web samotný se nemusí nutně identifikovat s názory pisatelů. Plně postačí, když se bude stylizovat do pozice neosobní, objektivní “shooting galery” … 8=)
Argumentace dr.Pavláta jsou přesvědčivé.
I had a dream …. kalendář ukazoval 25.září 2012 a v Bejt Kneset si pánové Jelínek a Pavlát podali ruce… 8=)
Problém, milý gugi, je ten, že tento web se sice s názory pisatelů a pisálků ve fóru neidentifikuje (to ostatně žádný web), ale jak již bylo poznamenáno výše, pozici “neosobní a objektivní shooting gallery” rovněž nezastává, jak ostatně David Fábry sám přiznal.
Shekel shooting gallery rozhodně je, ale jak již jsem napsal výše pane Blažku, vše se snažím udržovat při vší košernosti :) portálu.
Někdy je to lehčí někdy těžší, ale jak jistě víte jako autor, překladatel, tak prodej knih, či moje návštěvnost je svým způsobem jediným faktickým měřítkem jak poznat zda produkt má úspěch či nikoliv – plus samozřejmě ohlasy některých v mém e-mailu. Proto někdy spadnu k faktům a zapomínám na podstatu a vychýlím od svého poslání – to nic nemění na faktu, že se pokud narážíte na přestřelku v diskusi, tak:
1) Jsem se za ni omluvil
2) Chovám se k anonymům minimálně stejně ospraveditelně jako Vy
PS: Mimochodem, diskutující “Side” je redakci znám a je stálý autor Shekelu píšící pod pseudonymem Herbert Stavinoha, takže to není žádný anonym
Jenže vy zaměňujete termíny jako “košernost” a “úspěšnost” (možná záměrně, možná jen proto, že sám nevíte, co které slovo znamená), a dále se obávám, že si trochu pletete “úspěšnost” a “kvalitu” – ale to se jen domnívám na základě toho, co jste mi napsal a píšete. Takový přístup ala Vladimír Železný v dobách “Volejte řediteli” (to vám jistě bude imponovat :))
Do faktů příliš “nespadáte”, jak vás již upozornil pan Karas, a jaké je vaše “poslání” – nechcete snad tvrdit, že máte nějaký vznešenější cíl, než vytřískat peníze, že ne? ;-) To byste asi rozesmál nejen mě, ale i větší část účastníků této diskuse.
Na “přestřelku v diskusi” nenarážím, spíše na vaše chování v posledních několika měsících (pokud vám samotnému nepřipadají vaše výpady proti jiným webům a především eretzu minimálně nemístné, či přímo hloupé vzhledem k tomu, co vy sám zde publikujete). Ale kdokoli mi na to může namítnout, že to je koneckonců váš boj a že nakonec stejně sklidíte to, co jste zasel, což už není moje věc.
P.S. K té anonymitě – to že vy někoho znáte a že dotyčný se ani ve svých článcích neodvažuje uvést své jméno (!!) na jeho anonymitě pro mě nic nemění.
Pane Blažku, Vy se všeho chytnete jak mouchy zdechliny :)
Kolikrát Vám mám opakovat, že pracuji v online agentuře, a vím, že webů je na trhu tisíce ale jen několik málo ziskových – o magazínech jako je Shekel se to dá říci dvojnásob.
Byl to pouze povzdech a přání, kéž by Shekel byl ziskový, konečně by něco z toho co do toho každý měsíc investuji se vrátilo zpět – ale tvorba Shekelu, bylo ze záliby, z toho, že moje babička měla takové životní trauma s pobytem v této zemi, že věřím, že by na mě byla pyšná. Proto, že jsem i přesto, že vyrůstal na rozdíl od Vás v židovské rodině, byl k židovství veden od malička. Přesto, že jsme byli tzv. uvědomělí židé, nikoliv ortodoxní a stejný názor prosazuji na Shekelu. Z těchto důvodů a z mnoha dalších a věřte že starat se o denní chod redakce a zároveň starat se o svou práci která mě živí a o rodinu, není vždy jednoduché. Vy z toho kontextu vytrhnete jednu větu a vkládáte mi ji do úst.
Nicméně i za Vaší kritiku jsem vděčný :) i přesto, že jde jedním uchem dovnitř a druhým ven :)
Jak napsal Side,a já se s ním v tomto kontextu ztotožňuji, vyberete si článek, stránku, téma kde se nacházejí “významní a důležití” lidé a tam tvoříte fabulace a výkřiky do tmy :)
Ale proč ne, na to máte právo, já Vás nesoudím!!
Mějte se hezky a zachovejte přízeň Shekelu :)
zase někdo vystoupal směrem dolů ze svého “bydliště” za Kohlrauschovou řasou VLIVNÝCH, a doplňuje tak úspěšný počin Divadla A.Dvořáka v Příbrami http://www.divadlopribram.eu/stara-blazkova/, ovšem poněkud trapně. Holt móresy Judenratovské, starající se, zda ten či onen z transportu náhodou nevyklouzne. A protože má naše sympatie (sympathy?), dedikujme jí český lidový folklór :” má milá je stará Blažková, desítka ji chutná flašková- až začne pít slivovici, já ji praštím po palici”. O slově flaška nechť si Tomáš, také “příznivec oné osoby” myslí co chce.
Pane Fábry, když už vám nějaký anusguru diktuje odpověď, zkuste se ho nejprve zeptat, co ty obraty nebo daná slova znamenají. Možná se dozvíte, že ony tajemně a chytře znějící formule jako “vytrhávání z kontextu” a “vkládání vět do úst”, “fabulace” nebo “výkřiky do tmy” mají trochu jiný význam, než mu přisuzujete, ergo – netýkají se toho, co jsem napsal. Až to někdy bez krve a s chladnou hlavou zvládnete, bude snad možné si ujasnit co je co a v čem jste vy (přesněji shekel) u tohoto článku a jeho obhajoby přestřelil (ale ono už všechno beztak bylo řečeno výše). Do té doby se mějte krásně.
Vážený pane Blažku,
Vy jste pro mě Pierre Brochant a já ve Vašem podání jsem François Pignon (Blbec k večeři – http://cs.wikipedia.org/wiki/Blbec_k_ve%C4%8De%C5%99i ), nicméně lichotí mi to :)
Děkuji Vám, také Vás mám moc rád :)
Také se mějte krásně :)
Kéž by i celá kauza kolem ŽOP byla tak veselá a šlo ji brát s takovým humorem, jaký předvedl monsieur Veber. Jenže není.
Na závěr(?): Pan Jiří Blažek (komentář 32)napsal to, co si málo čtenářů uvědomuje a sice, že dobrý rozhovor umí udělat málokdo, i když se jedná o tzv. „profesionálního žurnalistu“, avšak na rozdíl od pana Blažka si myslím, že pan David Fábry, i když není novinář, tak tento rozhovor objektivně(?) vzato, udělat UMĚL. To je můj subjektivní názor. Nelíbí se mi, že některé komentáře jsou psány ve vzteku jedovatou slinou.
Pane Fábry, neomlouvejte se, neudělal jste nic špatného, naopak!
Šabat šalom.
Díky Denny :)
To je tedy síla ta Židovka z Toleda . To je schíza :-D
Nez zacnu, mala poznamka k jmenovani rav Barashe do Staronove synagogy : rabinsky soud (Bejt Din) je arbitrazni soud – muze soudit jenom strany, ktere se na neho obrati a predem akceptuji jeho rozhodnuti v otazce, ktera mu byla predlozena. Pan Jelinek, bez mandatu Reprezentace (vyboru) ZOPu, a vrchni rabin Sidon, se obratili na rabinsky soud ve veci odvolani rav Sidona z funkce vrchniho prazskeho rabina. Rabinsky soud nemel pravo rozhodnout ve veci Staronove synagogy, ktera nebyla predmetem sporu. Stejne, jako nemel pravomoc prikazat ZOPu, aby platil naklady na cinnost Bejt Chabad v Praze. Jestlize rav Sidon akceptoval rozhodnuti rabinske soudu a stahl se do Vysoke synagogy, Reprezentace pana Jelinka i jeho hlasem odmitla rozhodnuti tohoto soudu s financnimi implikacemi, ktere by doslova zlikvidovaly prazskou obec. V zidovstvi neexistuje hierarchie podobna katolicke cirkvi ; kazda obec je samostatna a rozhoduje sama o svych vecech. Nejvyssi autoritou ve meste je vrchni rabin, ktery ale musi byt akceptovan ostatnimi rabiny, protoze neexistuje vynucovaci system. Rabinsky soud muze tedy nad ramec souzene veci neco doporucit, ale v zadnem pripade narizovat ci vynucovat.
Ted k interview pana Jelinka :
Zadani forezniho auditu presne definovalo, ktere veci se maji auditovat. Auditovaly se tedy polozky, ktere slouzily politickym zajmum zadavatelu. Nikoliv audit vseho. Tak to bylo sdeleno auditorem na schuzi, jiz jsem byl pritomen.
Idea postaveni noveho domova duchodcu (projekt Hagibor) existoval pred predsednictvim pana Jelinka, on na projektu pokracoval a po jeho nahrazeni panem Banyaiem byl projekt dotazen do konce. Kazdy ze zucastnenych ma podil na uspesnem ukonceni projektu. Kazdy projekt se vyviji, existuji ruzne nazory na jeho financovani a konkretizaci. Je jenom normalni, ze dochazelo ke stretum nazoru a hledani kompromisu. Nikdo nema vzdy pravdu ci se vzdy myli. Zivot neni binarni. Byt ho tak pan Jelinek nekdy tak vidi.
ZOP mel fond velkych oprav, ktery byl urcen k opravam velkeho rozsahu. Pan Jelinek ho pouzil na stavbu Hagiboru. Osobne se domnivam, ze to nebyl ucel fondu, ale pouziti jako takove spatne nebylo. Umoznilo to postavit Hagibor bez nutnosti velkych hypotek.
Idea nekolika smeru judaismu v lune jedne zidovske obce (#41 David Fabry) ignoruje podstatu techto smeru. Neni zadny problem, aby v jedne zidovske bylo vice rabinu ruznych smeru. Problem je mit uvnitr jedne obce cleny ruznych smeru. Pro ortodoxni smer je zidem osoba narozena ze zidovske mamy nebo ktera prosla ortodoxni konverzi. Pro reformovane osoba s alespon jednim zidovskym prarodicem ci konvertovany alespon reformne (takze take konzervativne ci ortodoxne). Zjednodusene tatinkovci. Tatinkovec vsak pro ortodoxe neni zid. Jak by probihalo shromazdeni clenu obce, kde by clenove byli ortodoxni i tatinkovci, pro orthodoxy nezide?
Idea pana Jelinka otevrit prazskou obec tatinkovcum by znamenala konec prazske ortodoxie. Nikdy ve svete by nebylo prijato potvrzeni zidovstvi heterogenni obce o zidovstvi jeho clena, coz by cinilo potize zidum dle ortodoxni definice. Napr. kdyby dite clena prazske obce by se chtelo ortodoxne ozenit ci provdat napr. v New Yorku. Chapu tedy potrebu pana Jelinka najit reseni skutecneho problemu, ale jeho reseni ignoruje praxi judaismu. Mimoradny status, ktere bylo prijato pro tatinkovce stanovami (myslim) v roce 2003, podepsane panem Jelinkem, bylo prakticke reseni neresitelne situace – tatinkovci dostali v ramci ortodoxni obce prava s vyjimkou prava volit.
Resenim jsou nezavisle obce, ktere spolupracuji. Bohuzel v Praze, a nejenom v Praze, je slovo spoluprace nezvykle, politika konfrontace prevysuje politiku spoluprace a hledani kompromisu v ramci mozneho.
Musim se smat nad definici tatinkovce jako liberalne smyslejiciho. Existuji tatinkovci liberalne smyslejici a dogmatici, stejne jako existuji mezi orthodoxy. Osobne se pratelim s zenevskym chabadnickym rabinem, zatim co jsem s jeho prazskym kolegou jsem podobny vztah nenasel. Spise naopak. Jsem halachicky (zidovske zakonodarstvi) zid po obou rodicich a clenem dvou obci v Zeneve, ortodoxni a reformni. Dve desitky let jsem byl clenem komisi a vyboru reformni kongregace a zaroven clenem dvou vyboru ortodoxni obce.
Stejne tak se musim smat poznamce o tom, ze vrchni rabin Sidon nepredal svuj urad novemu rabinovi s tim, ze se o tom mluvi pet let. Pritom rav David Peter se vratil z Izraele do Prahy vloni na podzim. Byl by to danajsky dar predate novemu rabinovi vse najednou – je to jeho prvni misto ve funkci rabina, prazska obec je heterogenni a byt jeho rabinem neni jednoduche. Doporucil bych panu Jelinkovi i jinym, aby dali cas casu. A hlavne dali cas rav Peterovi, aby se aklimatizoval a nasel sve misto mezi ruznymi myslenkovymi proudy uvnitr obce.
Stezovat si na to, ze obec pozastavuje clenstvi tem, kteri neplati clenske prispevky je nehoraznost. Placeni clenskych prispevku je zakladni povinnosti clena a jeji neplneni je duvodem k ukonceni clenstvi. Stare stanovy, prijate za predsednictvi pana Jelinka, neznaly ani ztratu clenstvi umrtim a tak seznamy clenu byly plne clenu, kteri nezili, odstehovali se z Prahy pred x lety a nedali o sobe vedet, existoval clen pod dvema jmeny, volebni material byl zasilan zpusobem, ktery dovoloval jeho zneuziti (sedm obalek jedne osobe, u ktere v minulosti bydleli clenove, kteri jiz davno opustili Prahu), atd. Pozastaveni a nasledne vyskrtnuti clenu po trech letech neplaceni je normalni postup – rekl bych velmi tolerantni vzhledem k tem 3 letum cekani. Jde o eliminaci “mrtvych dusi”, neexistujicich ci nepritomnych clenu. Tajemnice obce za pana Jelinka problem resila tim, ze bez schvaleni Reprezentace mnohe z techto clenu vyradila z evidence aktivnich clenu a neposilala jim volebni material. Resila opravdovy problem nestandartnim zpusobem. Jednou se ale standartne resit musel a je pozitivni, ze se resi dle textu stanov, ktery byl v mezidobe zmenen.
Pro mne, ktery jsem jmenovan se svym bratrem ve Zpravach o aktivizaci mladeze zidovskeho puvodu v CSSR, (vypracovane StB pro UV KSC) jako jejich organizator, odmitam brat Cibulkovy seznamy jako dukaz viny. Myslim, ze je treba se podivat do slozek dotycnych a videt, co je v nich. Zdenek Svejnar, otec Jana, kandidata na prezidenta, podepsal vazaci akt a na seznamech neni. Na seznamech take nejsou osoby, pro ktere inkriminovana cinnost byla soucasti jejich prace, resp. tak cinili bez nutnost takovy vazaci akt podepsat. Je skoda, ze nez budou veskere materialy odskanovane a indexovane, vsichni protagoniste, udavajici i udavani, pricemz nekteri byli obema, budou mrtvi a materialy budou mit pouze historickou cenu, ale nebudou jiz moci slouzit pro vykon spravedlnosti.
Spina je obvinovani lidi podle postoju jejich rodicu ci prarodicu. Myslim, ze kazdy jsme odpovedni sami za sebe a i to je nekdy dost velka zatez. Zasluhou neni vek – stat se komunistou jako reakce na nastup fasismu je neco jineho, nez vstup do strany po sovetske okupaci. Kritizovat osoby za to, ze jsou na «listinach» a predat takove osobe seznamy clenu obce, coz bylo porusenim zakona, a ted pro neho pracovat, je pro mne mentalni schizofrenii. Pak Jelinek se pratelil s lidmi na listinach, uvadel jejich knihy a nikterak mu to nevadilo. Ovsem byli to lide, kteri ho podporovali.
Arnosta Lustiga jsem poznal v roce 1955. Bylo mi 15 (13 let pred narozenim pana Jelinka) a od te doby se stykali a pratelili. Prirozene ze zacatku jsem byl pro neho stene – byl o necelych 14 let starsi nez ja a ja se podobne dival na svou malou sestricku (bylo mezi name vice nez 15 let). Casem ten vekovy rozdil se stal nicotny a to v obou pripadech. Arnost byl spisovatel a ten pise, prepisuje, edituje. Co ale rekl se nedalo korigovat. A Arnost casto strilel od boku. Casto jsme o tom diskutovali a on to blahovolne a se smichem akceptoval. Chapal jsem Arnostovu kritiku ortodoxie Sidona; povazoval ji za umelou v Praze, ktera vetsinove ortodoxni pred valkou nebyla. On zase chapal moji argumentaci o nemoznosti dvou smeru uvnitr jedne obce. Ale ani jeden z nas jsme nemeli uspokojive reseni teto situace kvadratury kruhu.
Jestli pan Jelinek nehledal karieru zidovskeho funkcionare, delal ji a byl za ni placen. Zpusob, jakym popisuje svuj odchod z Havlovy kancelare je myslim mirne idealizovany. Nechal se zvolit predsedou ZOPu a chtel u Havla pokracovat. Byl vsak upozornen na to, ze to je situace stretu zajmu, nebot se zabyval v ramci tymu i otazkami cirkevnich restituci a byt zaroven predsedou nabozenske komunity bylo s jeho praci v konfliktu. Na misto odesel bych spise podle zprav lidi u toho napsal, ze byl odesen. Vzhledem k tomu, ze se prezident Havel musel koncit ve sve funkci na jare 2003, bylo normalni, ze si pan Jelinek hledal nove misto. Doufal vsak, ze bude moci delat oboji do odchodu prezidenta Havla. Doufat je lidske, rikal ve Svejkovi feldkurat Katz.
ZOP se za 8 let zmenil. Cleny ruznych rad a vyberovych komisi jsou profesionalove. Predseda neni ve spravni rade Zidovskeho muzea, jak tomu bylo za pana Jelinka. Veci se delaji transparentneji. Neznamena to vsak, ze neni mozno delat veci lepe. Osobne jsem mel moznost delat praci tajemnika 14 mesicu, zvolen jako protikandidat proti navrhu noveho vedeni. Snazil jsem se delat svou praci neutralne, ale ne vzdy bylo mozne byt neutralni, kdyz slo o poruseni zakona nebo internich ci ucetnich predpisu. Ted se divam na ZOP ze vzdalenosti skoro tisice kilometru, byt jezdim do Prahy dost casto a tak si udrzuji kontakty a myslim, ze citim puls. Ovsem odlouceni dava moznost videt veci vcelku. Jak se nekdo podivil nad tim, kdyz jsem nastoupil jako tajemnik, ze znam v Praze vice zidu, nez mnozi, kteri z Prahy nikdy nevytahli paty.
Osobne povazuji za ztratu, ze zastanci nazoru pana Jelinka se neangazovali v aktivitach obce vice behem tech osmi let. Ne protoze bych s panem Jelinkem vzdy souhlasil, opak byl spise pravdou, ale protoze predstavoval legitimni nazorovy smer a jeho hlas mel byt slysen. Vytvorenim Koalice za demokratickou obec pan Jelinek bipolarizoval volby – poprve prekvapil sve oponenty a vyhral, podruhe prohral. Dle mne je skoda, ze k tomu doslo, ale je pozde plakat nad rozlitym mlekem. Dnes jsou volebni bloky realitou, se kterou nutno pocitat. Ve Svycarsku existuje paritni zastoupeni politickych stran v parlamente, v USA pri volbe prezidenta mnohe staty maji system “vitez bere vse”. Pan Jelinek zvolil americky model a s nim tedy zijeme.
Přečetl jsem si to se zalíbením.8=)
Docela sranda jak se tu do sebe navážíte…. kde je jednotnost bratři?
►►► Jack the Ripper: ☻☻☻ tady se do sebe nikdo nenaváží …. my se tu jen tak ze sportu kočkujeme …☺☺☺
#119 Ripper patrne nevi, co je diskuse. Nevim kolik ma sourozencu, ale ja mam dva, bratra-dvojce a sestru. Jednotnost v nasich nazorech neexistuje za vsech okolnosti, byt existuje v mnohem.
Dulezite je diskutovat v dobre vire, argumentovat fakty, neschovavat se, nenapadat. Nejde o to vyhrat, ale rozumet postoji druheho. A pokud se resi problem, najit reseni. Pokud chceme, aby bylo akceptovano vetsinou, tezko muze byt vitezstvim jednoho a eliminaci druheho. Coz znamena, ze se musi hledat kompromis. Neznamena to se zradit, ale najit stycne body, budovat na tom co spojuje.
Vse tedy zacina poslechem. Jak rika me dvojce, komunikace neni to co si myslim, ani to co reknu, ale je to co ten druhy porozumi. Uspokojeni nad vlastnim projevem je smesnost a zda se mi, ze zde mnozi hresi prave timto.