Všichni to známe z období povodní jak škubaly a škubaly.

Jeden chudák platil několik desetiletí pojistné, aby se dozvěděl, že mu pojišťovna nic nezaplatí, protože se nejednalo o povodeň, ale o záplavu. Jeho soused to měl opačně, u něho byla povodeň, ale u svého ústavu byl pojištěn proti záplavě. Známe ty snahy, když vás někdo nabourá, tak platit sníženou hodnotu opravy, protože se musí odečíst “amortizace”, jinak by údajně došlo ke zhodnocení vozidla. Už jste viděli auto, které by po havárii bylo dražší než srovnatelné nehavarované?

Ale teď konkrétně. Zdůrazňuji, že následující případ nemá nic společného s výše uvedenými obecnými případy. Mně konkrétně vypéká pojišťovna GENERALI. Mám u ní pojištěné auto, a to jak povinné ručení, tak havarijní pojistku.

Znalý poměrů vím, že pojišťovny vám pojistí auto na novou (nákupní) hodnotu auta, jejíž výše s postupem let klesá. Zpočátku rychle, pak pomaleji. Že by vám pojišťovna úměrně tomu snižovala pojistné? Ani náhodou. Platíte pojistku stále stejně vysokou, jako by to auto bylo nové. Když vám ho ale náhodou ukradnou, tak vám pojišťovna samozřejmě uhradí časovou hodnotu, tedy třeba i jen třetinu původní ceny vozidla.

Jedinou obranou proti takovýmto praktikám je každý rok pojišťovnu navštívit a nechat si pojistku přepočítat na aktuální cenu vozidla. Je samozřejmé, že automaticky to pojišťovny dělat nechtějí a tak mě čeká každý rok návštěva mého pojišťovacího ústavu.

Teď sledujte tu číselnou posloupnost. Hodnota vozidla je včetně DPH. Pojistné je součet za havarijní a povinné ručeni za odpovědnost za škody. Částka je uvedena po započtení všech bonusů, které mám vysoké, protože jsem již několik desetiletí nehavaroval:

– 31.03.2009, nové vozidlo za 389 000,-,  roční pojistné 8410,- Kč.

– 31.03.2010 jsem si pojistku přepočítat nenechal

– 31.03.2011, hodnota vozidla 302 000,-, roční pojistné 8285,- Kč.

– 31.03.2012, hodnota vozidla 262 000,-, nabídka pojistného 8259,- Kč.

Kvůli těm 26 korunám jsem smlouvu neměnil a nechal to být. Ale přál bych vám vidět to jednání v kanceláři pojišťovny GENERALI. Nejprve mi byl pracovníkem vůz ohodnocen vyšší(!) cenou, než před rokem. Z toho by vyplývalo i vyšší pojistné. Když jsem se ozval, pracovník telefonicky kontaktoval svého šéfa.

Po několika minutách, když se šéf neozýval a my se tam s pojišťovacím pracovníkem oba nudili, tak šéfovi zdvořile zavolal znova. Najednou mé auto mělo hodnotu o 40 000 korun nižší než před rokem.

Nastalo dlouhé zadávání všech dat do počítače, aby mi bylo nabídnuto pojistné o 26,- (!!!) korun nižší než před rokem.

Opět jsem se ozval, nastoupila zřejmě zkušenější kolegyně, která mě začala vysvětlovat cosi o přepočítacích koeficientech pojišťovny. Vůbec jsem tomu nerozuměl, ale ona svému výkladu zřejmě hluboce věřila.

Já to vidím selsky. Hodnota auta proti roku 2009 klesla o třetinu, pojistné pak zhruba o 3 (slovy tři) procenta. Zdá se vám to jako férový obchod?

Nejhorší je, že nemáte možnost úniku. V momentě, kdy vám přijde předpis pojistného na další rok, tak jste již propásli možnost pojistku vypovědět. A nemyslím si, že by to v jiných pojišťovnách chodilo o moc seriozněji.

Můj vlastní příklad u pojišťovny GENERALI, kde platím pojistku už dobrých 13 let bez jediné pojistné události, mě pouze utvrdil v přesvědčení, že pojišťovací trh, pojišťovací agenti a pojišťovací ústavy jsou jedna velká nenažraná banda, která má do férového jednání hodně daleko.

Požádal jsem o vyjádření tiskového mluvčího pojišťovny GENERALI pana Jiřího Cívku. Článek jsem mu poslal jako přílohu mailu.

Odpověď přišla obratem: “Muzete mi prosim zaslat blizsi popis? Z Vaseho emailu bohuzel neni zretelne, v jake zalezitosti bychom měli reagovat.”

Panu Cívkovi jsem odpověděl, že článek měl v příloze mailu, asi přílohu přehlédl.

Záhy přišla další reakce: Mail prisel bez prilohy, proto bych Vas rad pozadal o jeji znovuzaslani.

Zkontroloval jsem odeslanou poštu, mail byl skutečně s přílohou. Ale poslal jsem ho ještě jednou. Po několika hodinách jsem dostal další odpověď: tak bohužel ani napodruhé příloha nedorazila. Mohl bych Vás požádat o vykopírování textu do těla emailu. Přitom ta příloha byla rovnou u toho mailu, co mi pan tiskový mluvčí poslal zpět :-).

Vložil jsem tedy článek do těla mailu a odeslal znova.

Odpověď už nepřišla žádná. I to o něčem vypovídá.

Autor: Tomáš Flaška