V předchozích vstupech Lenky B. i mých bylo letmo pojednáno o šíítských sňatcích, které vznikají na přechodnou dobu od pěti minut do několika let, a jejichž podstatou je uspokojení muže a stav “vdannosti” u žen, ovšem, za jistý finanční obolus. Uplynutím smluvní doby (i ústně uzavřené, před svědky) končí i manželství, bez povinnosti muže se s ženou vypořádat. Žena v tomto druhu manželství je stále součástí své původní rodiny. Dnes, před začátkem turistické sezóny, se podívejme na podobný druh sňatků, uzavíraných ovšem v sunitských destinacích, Egyptě, Tunisku, Maroku. Cestovní manželství, zawádž al-misdžar, uzavírají nejen ženy na cestách, ale i Egypťané a Egypťanky. Sedíte v letadle, a všimnete si evidentně dvou cizích lidí, kteří se do sebe zahleděli, proběhl  vzájemný chemismus, a po vystoupení z letadla se oba odebrali do letištní modlitebny- a uzavřeli sňatek,který se bude týkat jen jich, a následky tohoto sňatku pak jenom ženy ( třeba nechtěné těhotenství).. Manželství končí po splnění účelu, jako v šiitské verzi.

Podobná manželství uzavírají i studenti (urfi), a jak se lze dočísti pod heslem “urfi marriages”, nejen studenti. Tisíce evropských žen se ročně vydávají na Džerbu, do Monastiru, nebo do Hurghády, a prostřednictvím vzkazů na sociálních sítích si předtím předávají informace, kde, kdy a v jakém hotelu bude jejich oblíbený průvodce, nebo animátor, nebo recepční. O arabské muže, dobře hrající své role prvních milovníků, je v Evropě zájem. Jiná věc je, kdy zájem Evropanky překročí míru- a milá Evropanka se rozhodne “hocha od bazénu” importovat do schengenského prostoru. Hrozí jí finanční rizika (není-li paní Krupp von Bohlen), a citové zklamání. Nic více. Chlapec od bazénu skončí jako recitátor veršů z Koránu v místní mešitě, a  místní obyvatelstvo se podivuje, odkud se ti dospělí  přidrzlí islamisté z pouště  stále berou. Vyhostit bývalého partnera čs. občana totiž- nelze.

Zatímco tíhu své chyby  tato žena přenáší na  náš stát, existuje i varianta, kdy je v průšvihu ona sama, po celou dobu pobytu v arabských zemích. Vytvořme si stárnoucí paní Naděždu. Poté, co zjistí, že jí čeští “švejci” nerozumí, a po několika citových vztazích, v nichž u muže vždy zvítězil vztah k Baníku, cestuje s kamarádkou na Džerbu. Nezajímají ji ani tak synagogy, jako ladné pohyby dvacetiletých tuniských plavčíků. Zvláště poté, co si jí  jeden atlet všimne, začne se usmívat, a za pár hodin  už pozve Naděždu k baru, mezi své přátele. Naděžda oceňuje, že Sunny nehledí na její celulitidní pozadí, nýbrž zkoumá její duši….a peněženku. Tady Naděždu opustme (stejně se šla upravit) a řekněme si něco o Sunnym. Sunny na Džerbě bydlí, podle zánovnosti  komunikátoru Blackberry nežije špatně. Má peníze, a má  tedy i četné kamarády. Má ovšem i ženu a děti (jak jinak), a pomýšlí na to, vzít si druhou ženu…Vlastně, žen má vícero. Teď se jí stává i Naděžda. Ten papír, co  Sunny píše u baru s kamarády, je totiž urfi, ad hoc svatební smlouva, v jednom provedení. Pracuje na tom se dvěma hochy (dva svědci), z nichž jeden má koránskou školu, a je tedy  s to vytvořit formálně správný dokument.

Stejnopis “svatební smlouvy- urfi” Naděžda nedostane. Jediný originál zůstane u Sunnyho, a až se z pokoje Naděžda vrátí, bude už Sunnyho dočasnou, ale v Tunisku zákonnou, ženou. Sunny nebude riskovat problémy s policií. A  patřičně toho využije. Od konzumace “sňatku”, až po peníze, protože islám zná pracující ženy, méně pracující muže. Kdyby se Sunny s Naděždou rozešli ve zlém, Sunny může nechat papír o sňatku registrovat na  místním soudě, a s razítkem soudu už papír uzná i česká ambasáda.  Sunny  pak může do Česka….Naopak Naděžda, pokud by se ze Sunnyho rychle vyléčila, nesmí do arabských zemí. Má-li dítko, mohlo by být přiřčeno Sunnymu, vdá-li se v ČR (třeba následně), může být  třeba v Tunisku obviněna z polyandrie. V Egyptě se za to sedí až 7 let. Plejboj z pláže zásadně nic neriskuje. Nic není tajné, o všem ví celé letovisko, a Sunny, ach ano, je to  gigolo a prostitut, ale nikoli jediný muž v arabských dějinách, který se nechává (nechával) vydržovat. Prvním byl Prorok (PBUH), a jeho  o hodně starší, nehezká, ale obchodně zdatná žena Chadídža.

Tyto vztahy  tedy mají  v arabské společnosti tradici. A protože žena nemá  tam na jihu žádné slovo (dvě svědkyně mají sílu jen jedné), měla by každá fanynka “kakaových chlapců” alespoň váhat. Když už přemýšlení brání hormony. Anebo raději podporovat Baník. Není to ideální, leč předvídatelné.

Autor: Herbert Stavinoha