Život nás často staví do situací, kdy si musíme vybrat, jak dál. Zvolím dobro nebo zlo? Bude mým pánem Bůh nebo ďábel? K čemu mne vede má víra? Chci druhým přinášet radost nebo je raději budu s gustem zraňovat?
Když jsem se před dvěma roky přidal k partě na Shekelu, těšil jsem se, že si rozšířím obzor o poznatky z jiných náboženství. V tom mne Shekel nezklamal. Díky některým autorům mohu čas od času nahlédnout pod pokličku trochu jiné kuchyně, než na jakou jsem zvyklý.
Předpokládal jsem, že jako věřící, třebaže z různých církví a náboženství, dokážeme na tomto serveru diskutovat bez potřeby se navzájem zraňovat nebo dokonce urážet. V tom jsem se zmýlil.
Manželství mne naučilo potřebě vzájemného naslouchání. Jen díky tomu se mohu vyhnout tomu, abych dělal to, co mé žene vadí nebo co ji bolí. Pomáhá mi v tom i má víra, protože mne vychovává k tomu, abych raději “dal než vzal”. Někdy se mi to daří více, jindy méně. Jsem Bohu za tuto školu vděčný, za těch 27 let mi toho hodně dala.
Při setkání dvou lidí rozdílné “víry” je snadné toho druhého urazit, zesměšnit, zranit nebo ponížit. Pokud se navzájem neznáme, může se nám něco takového podařit, aniž bychom chtěli. V takovém případě stačí upozornit a vše se vyřeší omluvou.
Horší je, když k takovému zranění zneužíváme své znalosti o víře toho druhého. Když záměrně komolíme jméno jeho boha, posmíváme se jeho životním zvykům a zásadám nebo …
Dovolím si uvést dva biblické texty. Zvažte sami, zda by se podle nich nemělo v našem jednání, nejen zde na Shekelu, něco změnit?
V knize proroka Zachariáše je zaznamenáno Boží varování: Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: “Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.” (Zachariáš 2,12)
Nevím, zda už vám někdy někdo “sáhnul” do oka. Ono stačí, když nám v něm přistane malá muška. Hospodin říká, že ten, kdo zraňuje nás, zraňuje i jeho, protože na ubližování druhým je Bůh hodně citlivý a každý, kdo něco takového dělá, musí počítat s jeho reakcí.
Myslím, že nám neuškodí připomenutí Ježíšových slov, která zaznamenal Matouš: “Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.” (Matouš 18,6)
Dřív, než ublížíš někomu, koho Bůh považuje za své dítě, raději přemýšlej. To, co tě čeká, je horší, než kdyby sis na krk přivázal závaží a pak skočil do hluboké vody.
Život mne naučil nedělit lidi podle jejich víry. Dělím je na dobré a zlé. Na ty, kteří pomáhají a na ty, co raději škodí. V každé církvi, v každém náboženství ale i mezi těmi, kteří říkají, že nevěří, nacházím jedny i druhé.
Osobně bych si přál být mezi těmi dobrými, protože podle Bible ani Bůh nehodnotí, kolik jsem toho přečetl, k jakému náboženství se hlásím nebo kolik toho namluvím v “jeho jménu”. Raději se dívá, co po mně zůstává – zda povzbuzení nebo bolest, radost nebo pláč. Ale o tom zase někdy příště.
Jedna stará moudrost říká: “V jakého boha věříš, takovým člověkem se stáváš!” I diskuze hodně prozradí o tom, jaký je Bůh, ve kterého věřím. Myslím, že to stojí za úvahu.
Autor: Vlastík Fürst
Autor
56 Komentářů
…..i tvrda kritika se da podat slusnymi slovy, takze ja myslim, ze
lidi mohou diskutovat i tvrde na toto tema, ale pritom by meli
diskutovat slusne a zaroven, ale nepovazovat kazdou kritiku za urazku.
to plati o vsem.
Souhlasím s Vámi. Mám diskuze rád. Nemám ale rád, když někteří chybějící argumenty nahrazují tím, o čem jsem psal. Navíc, já diskuzi nepovažuji za “bitevní pole”, ale za výměnu názorů – možná by se dalo říci i za burzu informací, které mohou být často i protichůdné.
be*H
Smím položit otázku, jak lze komolit jméno, které vůbec neznáme?
Zda zamodřené verše aplikovat i u chirurgů, katů a akupunkturalistů?
Proč, Vlastíku, doufáš ve výměnu názorů a pak je nevyměňuješ ?
A proč si nikdo nehodlá popovídat o tom, že tvrzení některých křesťánků mohou (a je to vidno pod Karolínou Světlou a jejím křížkem u vod sváru) zraňovat také ?
Děkuji
Pokud se diskutuje v obecné rovině pak se dá diskutovat bez emocí o všem. Stačí ovšem když diskutující, například na fotbalové téma, zavadí o tým, kterému některý s přítomných právě fandí. Okamžitě je oheň na střeše a začne platit: “Nemluvte o provaze v domě oběšencově” O čem se ale dá bavit jen na obecné úrovni, bez možného konfliktu s diskutujícím?. Snad ani o počasí ne. Jeden chce slunce druhý déšť. Přitom by úplně stačilo kdyby všichni své potřeby sladili s rozmary počasí.
Žid, muslim i křesťan si ve vzájemné disku musí zákonitě vlítnout do vlasů. Nejsou totiž ani “sušit seno” v jeden den.
PF 2012 přejí Mayové.
Vycházím z toho, že každé náboženství používá nějaké pojmenování svého Boha. A já, i když toto pojmenování ani názor druhého nemusím sdílet, se také nemusím navážet do jeho názoru. Ale to je můj názor, pro někoho to možná je koníček…
Achabe, rád přijmu Tvé pokárání za to, kdy jsem Tě zde na Shekelu zranil. Napiš mi, čím a jak a rád se omluvím.
Nevím, co si představuješ pod výměnou názorů. Já třeba to, že je formuluji v článku a pak si přečtu reakce druhých. Bez toho, že bych na vše musel zase reagovat. Nemám potřebu mít poslední slovo. To rád přenechám druhým, kteří ji mají.
A pokud Ti opravdu není jasné, jak to myslím s těmi zamodřenými texty, zkus je vzít v kontextu článku. Chtěl jsem naznačit, že ten, kdo má zálibu v navážení se do druhých a v urážení, by měl počítat s tím, že neuráží jen dotyčného člověka, ale i jeho stvořitele.
Antoníne, mám na mysli trochu jiné konflikty. Ty, kterým se je možné vyhnout. Jinak mám kamarády mezi lidmi a zjišťuji, že pokud je dobrá vůle, tak se dá vycházet i při odlišných názorech.
Vlastíku, pokud tě zraním, tak teprve nyní. O B*hu se snažím hovořit bždy v maximální úctou, ačkoli nejsem dalek ani tomu, abych mu občas řekl BigBoss, což určitě jeho velkolepost nijak nesníží. Jde o pohnutky.
Asi bychom si měli zvykat, když nám někdo ze světa vpálí “ten vás žárlivý Jehova” a podobné úlety. Dtto o Ježíši, kterého příjmením nenazývám, dokud si v tom neuděláme jasno.
Do třetice, kdo rozumí Ježíši, netvrdí, že jiná cesta nevede ani, že je vírou v něho posekáno v rámci micvot a původního zákona. Ti, kteří mají vrdošíjnou potřebu toto vnucovat svému okol jako JEDINOU cestu, ti pak nevěří Ježíšovi ani v Ježíše, ale povídají o svých názorech na ježíška. Ergo – nezraňuji, ale tu a tam se někdo zraní sám o sebe.
Pravda, tam, kde se lidi nezraní o BigBosse, nezraní se ani o Malého šéfa, ale ani toto epiteton jsem si v diskuzích a útocích nedovolil použít.
Nemohu ti uvést, kdy jsi mne zranil a čím, ty osobně ničím. Takže opět shrnu (aniž bych toužil mít poslední slovo, spíš abychom si jasno udělali)všechny reakce zdánlivé neuctivé, jsou zcela záměrně neuctivé vůči všem, kdo “věří” v dar víry, potřebu spasení, naplnění korbanot v Ježíšově smrti a hlavně ve skutečnost, že není jiné cesty. Pokud k nim patříš, pak b tě mělo daleko více zraňovat to proti čemu tady bublám, nikoli jak :o))
A právě to, jak k tomu přistupovat, zda jako k volbě jedné z cest (to respektuji) anebo jako k diktátu skupiny (nikdy!!!) bychom se měli bavit. A tím se i obohatit a poznat.
Vzít někomu jeho dlouholetou cestu, je vždycky na palicu. Nechci nikomu brát jeho věření, i když mi přijde málo racionální, což krásně řešeno v diskuzi pod Karolinou Světlou, ale je-li věrnost či víra pevná, pak by se s otázkami, které ji “napadají” měla umět vyrovnat.
Pár lidí, co tu odpovídalo, mi dokázalo ukázat svůj přístup, který respektuji, jinak bych byl hovado. Více asi v politicky korektním článku (bli neder)
Pan Fürst: to jsou všechno jen takové řeči a realita je jiná. Vy si žijete někdo na lotosu u stropu a jste v klidu. Jak byste řešil např. situaci se starší tzv solidní ženou, která Vám povykuje na Vaše malé děti, kterým koupíte psa, ,,Toho psa vám vemou, Židi nemají co mít psa apod.,,. Vy takové věci neřešíte, protože jste nikdy nemusel, tak můžete lacině filozofovat. Já také nemusela, dokud jsem si nevzala jako druhého manžela Žida. Tolerance začne fungovat až žádná strana nepřekročí čáru. Dokud ji bude překračovat, budu se bránit, dle úrovně výpadu jak verbálně, tak i brachiálně a nastavovat druhou tvář fakt nehodlám a doufám, že mé děti si něco takového taky nikdy nenechají líbit zadarmo. Je to totiž nevýchovné, psychologicky nevhodné a není to mimo jiné v mé povaze. Je mi jedno, že když se Vám to nelíbí, tak si sednete a napíšete káravý traktát, jak nezranit citlivé zranitelné duše fanatiků a magorů po brainwashingu. Když se nenastaví jasně hranice, jsou rychle překročeny. Pokud si tihle lidé nejsou naprosto jisti tím, že jim ránu vrátíte, nejsou k zastavení.
Nemusíme a neměli bychom. Přesto raději držím diskuzi o praporu a jen v míře nezbytně nutné se zabývejme praporečníky.
Vlastíku, měla bych několik připomínek.
1. Kdo je to ten maličký, který veří v Ježíše a kterého se máme varovat svést k hříchu? Člověk, který publikuje na Shekelu věroučné články (byť jako součást odpovědi J.A.Haidlerovi) minimálně ve svých očích maličkým není. Pokud se pak v dotyčných článcích pouští do komentářů víry (nebo tedy přístupové cesty k Bohu) ostatní části lidstva včetně vás a vy s jeho pojetím hrubě nesouhlasíte, nemáte snad právo ozvat se, aniž byste byl nařčen z útoku na jeho způsob víry? Že jsou některé reakce dosti prudké taky o čemsi vypovídá, a možná to ani tak není nedostatek lásky a pochopení ze strany diskutujících, jako spíš alergická reakce vzniklá z neblahých zkušeností…
2. Lze svést někoho k hříchu uvažováním o základech jeho víry? Pokud jsou ty základy vrtkavé, zpochybnitelné, případně neobhajitelné, není snad projevem přátelství to, že na to dotyčného upozorníme? Nebo je lepší nechat ho stavět dům na písku? Nebo jaký typ pohoršení jste vlastně měl na mysli (pokud tedy to vaše varování bylo myšleno nějak konkrétně)?
3. Vaše pojednání o naslouchání a soužití v manželství je pěkné. Kdybyste ovšem vždy dělal jen to, co se bude líbit vaší ženě, jen abyste se jí náhodou nedotkl či ji nezranil, troufám si říct, že by to bylo pro Váš vztah velice nebezpečné a zkázonosné. Znám takové případy, kde se muži tímto heslem řídí, neodváží se jakkoli znelíbit své manželce – a výsledek je tristní. Někdy si prokážeme mnohem větší službu, když si dokážeme sdělit i nepříjemné skutečnosti a je jasné, že se tím minimálně dočasně zraníme. Myslíte, že sám Ježíš jednal tak, aby se zalíbil lidem, hlavně aby se nedotkl jejich víry, aby jim nic nezpochybnil, jen ať si věří, jak a čemu chtějí?
4. Víte, jaké kdo má motivy k diskuzi – to si musí přebrat každý sám v sobě. Mě to vcelku nezajímá, i kdyby se nade mnou chtěl někdo vytahovat a urážet mě do nevzdělanců – konec konců by měl pravdu, i kdyby chtěl jen škodolibě ubližovat a triumfálně se kochat, když rádoby zvítězí. To ať si vyřeší každý ve svém svědomí. I tak je však jisté, že škodit se dá i s těmi nejlepšími úmysly, a ti, co nejvíc škodí, si to většinou vůbec neuvědomují. Já jsem si uvykla nedělit lidi vůbec, rozhodně ne na dobré a na zlé. Jsem přesvědčená, že když Bůh dá, stane se i z největšího křiváka slušný člověk a naopak, seriózní lidé vás občas překvapí, až vám to vyrazí dech. Pokud mám ale mluvit za sebe, nepřipadá mi diskuze pod článkem Odpověď J.A.Haidlerovi ztracená nebo apriori znevažující, zlomyslná či nedůstojná. Docela ráda jsem se jí zúčastnila. Popravdě řečeno se divím, že někdo sdílící podobné názory jako dotyčná Karla se k ní nepřipojil, zvlášť, jestli je opravdu tak maličká a její víra mohla být podle Vás touto diskuzí ohrožena. Proč jí nepomohl alespoň někdo z těch větších, kteří by měli více schopností obhájit názory jí prezentované (bavíme-li se tedy opravdu o ní, pokud nenarážíte na nějaký jiný článek na Shekelu)? Třeba bychom se i my ostatní něco přiučili.
vsetko je o ne-poznani.napr.dado,preco by som nemal nemal salamunskej manzelke(Pr31,1O-31)plnit vsetko ,co jej na ociach vidim?smile.
Dado, to, co jsem napsal, není reakce na diskuzi pod jedním článkem. Jsou to mé pocity z těch dvou let zde na Shekelu.
Vím, že jsou věci, ve kterých se lidé dvou vyznání nemohou shodnout. Proto například nereaguji na výzvy typu: “Dokaž mi Ježíšovo božství, ale předem Tě upozorňuji, že Nová zákon neberu!” Myslím, že termín “víra” naznačuje, že se jedná o něco, co dokázat nelze, protože pak už to není víra.
Už jsem zde psal o tom, že jsem křesťan, ale nezastupuji křesťany. Píšu o tom, co s Bohem prožívám, jak se projevuje v mém životě atd… V křesťanství, podobně jako v islámu či judaismu existuje spousta různých názorových proudů. Proto jsem nereagoval na článek KS. Je to její reakce na JAH, je to jejich dialog a oni si to spolu vyříkají.
Článkem jsem vyjádřil své přání, abychom při diskuzím mysleli na to, že slovo, které vypustíme, už nikdy nevezmeme zpět. I když třeba necháme svůj příspěvek vymazat.
Vlastíku, i já se považuju za křesťanku a ani já nemám ambice zde křesťanstvo hájit, můžu mluvit jen za sebe a prezentovat svoje osobní poznání, o kterém jsem přesvědčená, že je stále značně nedokonalé. Máte pravdu, že jsou věci, jejichž existenci prostě dokázat nemůžeme a asi nemá smysl se o ně zbytečně přít. Když však někdo uvádí zjevné nesrovnalosti, myslím, že je i v jeho zájmu, když ho na ně upozorníme. Že je to jen mezi K.S. a J.A.H. s Vámi až tak nesouhlasím, pokud někdo zveřejní svou odpověď takto na Shekelu, patrně předpokládá a snad i očekává, že ji budou číst a vyjadřovat se k ní i ostatní, ne jen oni dva.
Vaše články a úvahy si taky ráda přečtu, znám je i z i-dnes, a máte pravdu, diskuze se dá vést i takto jemně skrze ně, minimálně je možné nahlédnout do té druhé kuchyně. Otázka je, jestli má smysl diskutovat i o těch sporných věcech, na kterých je velká pravděpodobnost, že diskuze nabere poněkud intenzivnějších obrátek. Je to asi věc osobního přístupu, ne každý by se měl (nebo snad musí) do nich pouštět, já je zase mám ráda a obvykle mě posunují. Je ale mnohem těžší udržet emoce při takovýchto přímých výměnách názorů a s nějakým šrámem se musí čas od času počítat, jsme lidi, chyby děláme všichni.
Kdyby Váš článek nenásledoval hned po takové ostřejší diskuzi, patrně bych na něj vůbec nereagovala. I já jsem ale asi poznamenaná svými neblahými zážitky – manipulativním jednáním ze strany vedení mé bývalé církve. V okamžiku, kdy bylo poukázáno na značně problematické jednání pastora, začala zaznívat z kazatelny kázání typu: ten a ten si dovolil kritizovat pomazaného, těžce onemocněl a umřel. Trochu se mi to s tím mlýnským kamenem vybavilo.
ad 10 danny, takovou když naleznete, jen klidně plňte… i když, zrovna Šalamoun plnil svým ženám, co jim na očích viděl, a jak dopadl. Jen je mi trochu líto, že tam není podobný text taky na adresu manželů – ale možná, že někdy v minulosti tam byl, a pak ho z důvodu značného množství omlácených mužských hlav vyndali :-).
zajimalo by mne zda byste brali jako urazku, kdyby vam nekdo
vyvesil podobny plakat pred ocima, pred chramem?
http://www.humanism.org.uk/bus-campaign
http://www.theblaze.com/stories/god-is-an-imaginary-friend-atheist-billboard-ignites-controversy-in-colorado/
cely problem,ako som pochopil stoji na dogme extra ecclesiam nulla salus.smile.Treba asi prehodnotit
chapanie ,,misii”.
pre dadu.mam a plnim.pouceny Salamunom,neopakujem jeho chyby.Vdaka velka Jemu.smile.
J.A.H.pozooor,modlosluzebnictvoooo.smile.
Tamaro, teprve teď se mi zobrazil Váš příspěvek (8). Jsem rád, že mne vnímáte jako člověka, který se má jako v nebi, protože nemá žádné problémy. Nebudu Vám to vyvracet, už jste si udělala názor. Ale rád bych připomenul jeden příběh, který mi kdysi vyprávěla babička, když jsem si myslel, že jsem ten nejnešťastnější člověk na světě.
Jeden člověk nebyl spokojený se svým “křížem”, který musel nést. Stěžoval si Bohu a ten mu nabídl, že si může vybrat sám. Dovedl hop do skladu křížů. Muž vybíral. Jeden se mu líbil, ale po chvíli ho odložil, protože ho tlačil za krkem. Zkusil další, ale ten se zase špatně držel… Nakonec našel jeden kříž, který mu vyhovoval. Byl to ten jeho, který na začátku odložil.
Takže Tamaro, já si skutečně na svůj úděl nestěžuji. Nakonec, každý má svá trápení. A já jsem rád, že na ta svá nejsem sám. Mám rodiče, ženu, děti a hlavně svého Boha.
p. Fürst: k nešení kříže bych to, že žijeme životy, nepřirovnávala. Dokonce mi přijde už srovnání sńatku s ,,nekřesťanem,, s ,,nesením kříže,, jako urážlivé. Nošení křížů je filosoficky stejný nesmysl jako vynášení smrtky, přičemž tomu druhé má aspoň logiku, kterou chápu, to první nikoliv. Myslíte, že mravenec potkavše mravenečníka nese svůj kříž? Utěšujte se čím chcete, člověk je člověkem od toho, aby věci měnil a bojoval, ne aby seděl a nesl tiše ,,svůj kříž,, který mu nevyhovuje.
Tím chci říct, že takto pojímáno a takto fungujíc křesťanství slouží k oblbování a zotročování lidí – otroci si potřebovali zdůvodnit, proč jsou otroci a proč s tím nic nedělat.
Vlastíku o existenci Shekelu jsem se dozvěděl z nějakého odkazu v diskusi. Koukl sem na něj. Dal do záložek a dále serfoval po odkazech na internetu, možná rok, než jsem zde napsal první příspěvek do diskuse.
K článku “Musíme se navzájem zraňovat” jsem napsal co jsem napsal a podle mého očekávání došlo na (mírné) vyprášení tvého kožichu jak sis koledoval.
Na serveru, připouštějící diskusi k různému pohledu na Boha se může o náboženství diskutovat ale nesmí se na něm “evangelizovat”. Klidně napíši, že Ježíš není Bůh, není pomazaným, židy očekávaným Mesiášem. Neexistuje boží trojice, Panenka Marie není boží královna… ale musím dodat nebo musí být zřejmé, že je to můj názor a mimo něj mohou existovat i jiné cesty. Láska. Ježíš cestu k Bohu nezavírá. Láska, Ježíš ale není jediná cesta. Kdo zná doopravdy Boha? Kdo zná jeho vůli?
PF 2012 přejí Mayové
ad 18. Vlastíku, ten příběh s kříži taky znám a pro lidi, kteří žehrají na svůj osud a závistivě pokukují po ostatních, je možná opravdu dobrým příměrem. Do situace, kterou popisuje tamara, se ale – nezlobte se na mě – vůbec nehodí!
Chcete snad říct, že až si zase nějaký rasista bude vyskakovat na její děti, že to má přijmout jako svůj úděl, nebránit se, nechat si vše líbit? Tak s tímto pohledem absolutně nemůžu souhlasit, takto si nesení kříže rozhodně nepředstavuji.
Pokud byste někdy přišel do styku s náboženským agresorem, také byste věděl, jak pevně se proti takovému teroru musíte postavit a že nějaký sentiment a zamýšlení nad jeho těžkým osudem s tím nemá moc co společného. Naopak, zneužití vaší vlastní citlivosti je jedna z prvních věcí, s kterou takoví agresivní manipulátoři počítají.
Jestli jste na takové lidi a jejich působení ještě nenarazil, pak jste asi opravdu šťastný člověk, a možná opravdu nevnímáte, že je takového rázného nastavení mantinelů někdy silně zapotřebí. Realita v náboženském (nejen) prostředí je však jiná – na to možná narážela tamara tím lotosem u stropu.
Danny: vidíte, já taková žena jsem, a manžel to stejně neocení :o)))) ( je to ironický žertík)
Vlastík: Mám zkušenost, která je zde na Shekelu poměrně signifikantní( ale vychází ze situace v běžném životě), že řada křesťanů ( dobrých, hodných a zbožných) pokládá věcnou diskusi za urážky.Věcné argumety, které se neshodují s pravdami víry jsou často chápány jako zpochybnění osobnosti dotazovaného. Podle toho také vypadá reakce.
Je samozřejmé, že předkládat poměrně subtilní křesťanskou telogii jednoduše je obtížné,a vyžaduje to jistý talent ( zejména pro tu teologii) . Ale předpokládám, že člověk,který se diskusi nebrání a pokládá otázky, nechce v první řadě zraňovat ( většinou), a je velice pravděpodobné, že jeho samého to téma pálí a chtěl by slyšet fundovanou odpověď někoho, kdo jistou odpověď má ( a přiměřeným vysvětlením). Zdá se mi dokoce, že konkrétně partička diskutujících na Shekelu má velmi nadstandardní teologické znalosti, a dá se jít rychle velmi do hloubky. Proto je veliká škoda, že se, alespoň z mého pohledu nenašel “pravověrný” křesťan, který by dokázal ospravedlňovat to, v co křesťanstvo věří ( a v čem jsou čtenáři Shekelu mírně či více heterodoxní)
Dado, já tím příběhem jen chtěl Tamaře naznačit, že každý člověk má své problémy. Někdo skončí u toho, že vidí jen ty své a má pocit, že ostatní si žijí v peřinkách. Také bych tu mohl psát třeba o tom, jak jsem po skončení školy marně hledal práci ve svém oboru, protože jsem chtěl mít z náboženských důvodů volnou sobotu, nebo o výsleších táty a potom svých na StB…
Ale o tom přece článek nebyl. Psal jsem o tom, abychom se zbytečně nezraňovali tam, kde to není nutné. Ne o tom, že bychom nemohli bránit své děti před útokem agresora. To nemá s nastavením druhé tváře nic společného. Protože já mohu nastavovat jen svou tvář, nikoliv tvář svých dětí (případně pejska).
A když si rasista ( nebo jiný agresor) vyskakuje na mne? Mám nastavit druhou tvář? ( bez ironie)
Cipi (23): To je věc každého člověka. Jsou situace, kdy bych ji nastavil a situace, kdy ne.
Zmiňovaný výrok zní: “Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou…” Je zajímavé, že se tu hovoří o uhození do pravé tváře. Pokud Vám pravák dá facku, tak to bude do levé tváře. Takže to vypadá, že tu Ježíš hovoří o jiném uhození. Třeba by to mohlo být o tom, kterým se vyzývalo na souboj – hřbetem ruky. Ale to už nezjistíme.
Ne vždy je nejlepší obranou útok. Příkladem může být vztah Davida k Saulovi. Mohl ho zabít, ale neudělal to. Takže nemusí jít o zbabělost, ale o to, že jsou lidé, které takové jednání může změnit. Jak to poznám? To mi v té situaci může ukázat jen Bůh.
Cipi (21): A co když křesťan nemá potřebu obhajovat svou víru? Vždyť má víra je něco mezi mnou a mým Bohem. Co když křesťan nemá potřebu obhajovat “svého” Boha? Co když věří, že se Bůh obhájí sám?
Byly doby, kdy jsem měl potřebu diskutovat a také hájit a dokazovat svou pravdu. Jsem rád, že mám toto období za sebou. Raději se sdílím o to, co prožívám a věnuji svůj volný čas trochu jiným diskuzím.
Děkuji. A ještě jednu věc: Psal jte výše, a zde v diskusích již několikrát, že necítíte potřebu na všecchno reagovat. Ale jsem trochu překvapená, že tuto potřebu často necítíte ani v případě, kdy je přímo na vás vznesena nějaká otázka a nebo je v komentáři skryta. ČEkala bych, že jako apologeta ( a byli jimi všichni apoštolové, zvláště apoštol PAvel si nenchal ujít příležitost, kdy mohl bránit svou víru, Štěpán k obraně své víry použil dokoce situaci těsněpřed smrtí a pod)budete vstupovat do diskusí právě obranou křesťanské “orto-doxie” tzn “pravo-věří”, aby ti, kteří mají své pochybnsti, byli přesvědčeni alespoň o tom, že se vaše víra na něčem logickém zakládá. ( Viz třeba diskuse o Ježíšově božství ) Je zajímavé a velmi důležité slyšet, nejen ŽE něčemu věříte, ale PROČ tomu tak věříte. Protože diskutující obvykle říkají PROČ něčemu nevěří. A věřte, čekají polemiku. Jinak by o tom mohli napsat článek a ne psát do diskuse.
PArdon, komentáře šly proti sobě časově, ale dobrá polovička mého komentáře na ten váš stejně reaguje.
ad 22. Vlastíku, myslím, že ani teď s Vámi nemůžu souhlasit. I pokud se konkrétně nejedná o mé děti nebo psíčka, mám jakousi odpovědnost za ovzduší ve společnosti, ve které žiju. Nejde o to, že je třeba mstít se každému, kdo mi šlápne na kuří oko. Pokud ale vidím nějaký patologický jev a je v mých silách mu aspoň částečně bránit, proč to neudělat?
Nevím, jestli si tamara zrovna potřebuje uvědomovat, že se mnoha lidem na světě žije dost blbě, soudím, že zrovna ona to ví moc dobře. A taktéž si nemyslím, že by zrovna jí šlo o to někomu prvoplánově ubližovat. Vy to možná vnímáte jinak, nevím, na koho konkrétně nebo na které diskuze na Shekelu narážíte, kdo Vás inspiroval k tomuto obecnému pojednání. Vidím ale, že nejsem sama, kdo Vaši úvahu pochopil jako reakci na diskuzi s K.S. a ta mi tedy rozhodně jako maličký z Mat 18.6 nepřipadá. A podle mého soudu, pokud by šlo v oné diskuzi jen o prvoplánové ubližování, vypadala by značně jinak. Tady tahle diskuze mi spíš připomínala pokus zastavit utržený vagón a jestli u toho lítalo třísek víc, než by mělo, si netroufám posoudit.
Ohledně nastavení druhé tváře: slyšela jsem k tomu jednou velice zajímavý výklad, ale nemohu doložit, jestli je pravdivý. Pokud vás někdo takto uhodil do pravé tváře v té době, dával tím prý najevo, že jste pro něj méněcenný člověk, že si s vámi nebude špinit ruce, proto vás uhodí jen hřbetem ruky. Prý se takovým způsobem mohl uhodit jen otrok, nikoli rovnocenný partner (ten to schytal normálně dlaní). Pokud je to tak, nabrala by Ježíšova slova úplně jiného významu: nenechte si vnutit podřadné otrocké postavení. Když vám někdo ubližuje se samozřejmostí nadřazeného, jasně mu dejte najevo, že má co do činění s rovnocenným partnerem, že jste stejně hodnotný člověk jako on.
Už jen to, že dáme najevo, že si nenacháme všechno líbit, mnohé agresory zastaví a odradí a naopak, sebeponižující postoj agresory často přímo dráždí a vybízejí k akci.
Dado, myslím, že problém je v tom, že už se tu diskutuje úplně o něčem jiném, než o čem byl článek.
Tak já už z toho vážně nejsem moudrá – nejprve vyjádříte svůj úsudek, že jako diskutující na tomto serveru máme potřebu se navzájem zraňovat nebo dokonce urážet (k takovému obvinění přece musíte mít důvod), potom varujete před Božím značně tvrdým trestem a když se pokouším dobrat, jaký konkrétní hřích či pohoršení máte na mysli, když zde uvádíte Mat. 18.6, tak je to mimo téma článku? Když tady zmiňujete takové tvrdé varování, snad pro to máte vážný důvod, ne? Je to vcelku závažné obvinění, když napíšete, že máme potřebu se navzájem zraňovat nebo dokonce urážet. Nemyslíte, že právě tohle prohlášení uráží zdejší diskutující?
Dado, nechtěl jsem nikoho urazit. Můj článek byl o našem chování v diskuzi a o tom, abychom si dávali pozor na zbytečné zraňování se. Nebyl o tom, jak se chovat, když mne uráží soused nebo o nastavení druhé tváře.
Pokud jsem vás, nebo další diskutující tím, co jsem zde v diskuzi nebo v článku napsal urazil, tak se omlouvám a raději svou účast v diskuzi ukončím. Přeji vám krásný víkend.
Takhle to zní ale úplně jinak, pak to plně chápu :-). Možná, kdyby tam nebylo to slůvko, že máme POTŘEBU si ubližovat, ale jednoduše jste upozornil, ať si i ve žhavé diskuzi dáváme pozor, ať se zbytečně nezraňujeme, vyznělo by vše jinak. Takhle to vypadalo, jako by zraňování bylo to, o co nám jde.
Přeji taky pěkný víkend.
dada: to s tou pravou tváří je moc zajímavé, kdybyste si vzpomněla odkud to máte, ozvěte se prosím, měnilo by to skutečně značně smysl. Dík.
ad23)Cipi Vlastík je ten, kdo by mohl nebo měl, cituji: “Proto je veliká škoda, že se, alespoň z mého pohledu nenašel „pravověrný“ křesťan, který by dokázal ospravedlňovat to, v co křesťanstvo věří ( a v čem jsou čtenáři Shekelu mírně či více heterodoxní)”
V České republice je spousta kazatelů a církevních představitelů. Pochybuji ovšem, že by se účastnili nějaké otevřené diskuse, kde by byli schopni obhájit svá věrouky. Proč jsou v rozporu s Božím desaterem. Proč světí první den v týdnu nebo uctívají boží trojici místo jediného Boha.
PF 2012 přejí Mayové
ad)tamara Nejdůležitější je ta třetí líce o které Ježíš nemluvil.
Vše má svou míru nebo mez. To platí i o tom, že moudřejší ustoupí.
PF 2012 přejí Mayové
ad 35. tamaro, já jsem to před lety slyšela v jednom rozhlasovém pořadu (TWR) v rozhovoru s misionářkou Janou Ungerovou. Problém je, že pokud si dobře pamatuju, ani ona tam neuváděla zdroj, nebylo to hlavní téma hovoru a vlastně to uváděla spíš na okraj.
Pokoušela jsem se prohrabat komentáře k Matoušovi, které doma máme, a narazila jsem na informaci, že rána hřbetem ruky byla skutečně považována v židovství za obzvláště potupnou. Ale ani tady autor neuvádí, z jakého zdroje vychází.
Podle mě je jisté jedno: v této pasáži rozhodně nejde o pasivní nebo dokonce útrpné přijímání zla, láskyplné objímání agresora, ale přesně naopak, o velice aktivní postoj, který má to zlo ochromit. Takový jakýsi tichý, ale velice silný vzdor. Nastavení zrcadla útočníkovi, žádné akceptování zvráceností ve jménu lásky a zásobování agresora vším, co se mu zamane.
Souvisí to i s těmi dalšími pokyny – kdo tě žádá o košili, dej mu i plášť, kdo tě nutí, abys šel s ním míli, jdi dvě… To nebyly ledajaké újmy, ale šlo o jaksi zlegalizované, společností akceptované pořádky, ve kterých ale Ježíš jasně rozpoznává cosi zlého. Bylo normální, že římští vojáci měli právo využít žida na ulici k otrocké službičce donášky břemene, ale měli to omezeno jakýmsi legálním nařízením na jednu míli. Ježíš zjevně tohle nařízení považuje za projev zvrácenosti, ale nevyzývá k nějaké přímé vzpouře (tedy že s tím břemenem švihnu o zem a římskému vojákovi doporučím, ať si trhne). Naopak, nabádá, ať ten postižený pěkně rozmázne, jak ho ten druhý ponižuje. Ať svou přemrštěnou úslužností (druhou mílí) až nepříjemně vmete do tváře dotyčnému to ponížení, které mu způsobil a automaticky přisoudil a které v rámci dané společnosti mohlo působit jako něco úplně samozřejmého. Vlastně tak nastaví tomu povyšujícímu se zrcadlo jako člověk člověku, ať se mu rozbleskne v hlavě, že tu něco není v pořádku, že tu před ním nestojí jen jakési tupé zvíře, které je dobré akorát k tomu, aby si odkroutilo, co mu vznešený Říman přikáže. Poslouží, ale se vztyčenou hlavou a morální převahou.
Stejně tak košile a plášť. Tóra zakazuje obrat chudáka, který (ať už z jakýchkoli důvodů) zbankrotoval, o nezbytnou nutnost k životu, tedy plášť, zamezuje lichvářství a odírání chudáků (Ex 22, 25-27). Tady zjevně Ježíš naráží na praxi, která tenhle pokyn neakceptuje v jeho smyslu, ale drží se striktně jen toho, co je psáno, že plášť nuzáka je nedotknutelný (tedy aspoň přes noc, kdy v chladu byl nezbytný k přečkání noci). Vytlouct z chudáka košili, denní oděv, zakázáno není, takže proč ho nesedřít z kůže do poslední nitky toho, co je dovoleno. A zase, Ježíš vyzývá: jen takovému spravedlivému pěkně nastav zrcadlo, vraz mu do chřtánu i to, co by ti milostivě nechal, protože přece jedná spravedlivě podle Tóry. Jenže fakticky tě ponižuje, vůbec se neřídí milosrdenstvím, ke kterému Tóra vede, a ještě si připadá spravedlivý a obrací se v té věci na soud, protože plášť ti přece podle zákona nechává a na zbytek má nárok.
A s tou fackou je to to stejné: je sice ve společnosti normální, že jsou tu páni a otroci, že jedni mají vyšší postavení než druzí, a ti “vyšší” dokonce i fackou můžou dát najevo svou nadřazenost nad tebou, ale ty se nenech vmanipulovat do role méněcenného člověka, nenech si vnutit tenhle obraz o sobě samém. Tedy tichý odpor. Nesnížení se na ubohost útočníka, nepřipodobňování se jeho praktikám, tedy žádný souboj kdo z koho, však počkej, až zase já ponížím tebe, do značné míry je to opravdu velice vstřícný postoj: vzpamatuj se, jsme přece bratři! Na druhou stranu to ale rozhodně není výzva, abychom si vše nechali líbit.
Aby se to nezvrhlo obráceně, navazují na tyhle výzvy pokyny, ať jsi štědrý k tomu, kdo zase prosí o něco tebe, kdo si chce vypůjčit od tebe. Toho si všímá komentář Jiřího Mrázka (ten je vůbec ve svých rozborech často nápaditý). Takže neztrať svou tvář když jsi dole a někdo se pokouší po tobě vozit, ale neztrať ji ani v okamžiku, kdy se dostaneš nahoru a můžeš se zase ty vozit po jiných. Buď si vědomý hodnoty své, ale neupírej ji ani nikomu jinému. Nenechej se strhnout k zlému ani dole (tím, že sám sebe budeš ponižovat) ani nahoře (tím, že budeš ponižovat druhé).
Kdybyste to hledala, je to Mat. 5,38-42.
Vlastíkovi se omlouvám, že pod jeho článkem zabírám takové místo něčím, co se netýká jeho tématu :-).
ad38)dada Právě pro tento názor neodporování zlu se postupně vyprázdnily kostely. Dnešní člověk má dostatek informací. Může hodnotit a posuzovat Vidí kolem sebe bezpráví. Slyší kázat vodu. Vidí pít víno, jak sobectví a mamon válcuje vše co mu do cesta přijde a teď za nim někdo přichvátá s Ježíšem jako fackovacím panákem. Ježíš nebyl proti římský partyzán. Ježíš přišel učit lidi jak se mají začít k Bohu chovat. Přišel naplnit své poslání. Nepřišel založit pozemské království. Božím záměrem není aby nad lidmi kralovali lidé. Jediný Otec a Panovník je v nebi.
PF 2012 přejí Mayové
ad38)dada Nastavovat druhou líci má význam jen lidem ve stejném kulturním prostředí nebo obdobné morální úrovni. Misionář v Africe byl zbaštěn i bez nastavováni druhé líce a po něm každý další co mezi lidožrouty přišel. To samé platí o většině členů dnešní společnosti.
PF 2012 přejí Mayové
ad 39. Antoníne, mně se dokonce zdá, že mu bylo silně protivné, když před ním lidé padali v bezhlavé úctě k zemi, že skutečně neprahnul po tom zaujmout místo takového mesiáše, jakého lidé očekávali (a už vůbec ne Boha). Ti si představovali divotvorného zachránce, který vyřeší jejich problémy, zázračně způsobí, že každý Říman padne na zadek a už mu nebudou muset poníženě nosit břemena atd. Ale Ježíš je vede k osobní zodpovědnosti, to Boží království pojímá jinak: musíte se jím řídit především sami v sobě a ne jen pasivně a trpělivě čekat na nějaký zázrak, těšit se, jak to jednou Říman schytá. Vy sami můžete nastavit tu druhou – jinou tvář, na vás záleží, na vašich postojích. Boží království je blízko, ale vy se musíte naučit jím žít, respektovat jeho principy, umět je uchopit a praktikovat především sami ve svých životech. Žít ve vnitřní svobodě tohoto království, i když vám Říman zrovna rajtuje po hřbetě. Tak nějak to chápu.
Myslím, že Ježíšovi šlo především o vnitřní proměnu svých posluchačů, o jejich schopnost vůbec fungovat v Božím království, chápat ho. Kdyby šlo jen o to lidi do toho nebeského království nějak zázračně “dopravit”, třeba coby sestoupivší bůh na křídlech jejich víry, vůbec by se nenamáhal s takovým vyučováním. Nehledě na to, co by si pak asi s takovými “pasažéry” v tom nebeském království počal. Takový pohled skutečně nemá hlavu ani patu.
ad41)dada S tím co jste napsala souhlasím. Problém je ale v tom jak je Ježíš předkládán lidem v kostelích nebo církevních sborech. Ježíš je božím synem ale to neznamená, že je Bohem a jako součást boží trojice 1/3 samotného Hospodina.
Giordano Bruno byl upálen ani ne tak za jeho nauku ale za popírání božství Ježíše. Církevní představitelé věděli o kulatosti téměř dvacet let před jeho popravou.
Osobně si myslím, že Ježíš bez přívlastků může být klidně akceptovány i židy. Nebyl sice očekávaným pomazaným Mesiášem . Na druhé straně přinesl nový pohled na Boha, který oslovil mnoho jeho židovských současníků. Následně i pohanů po celém Světě.
Vlastík v článku, mimo jiné, napsal: “Horší je, když k takovému zranění zneužíváme své znalosti o víře toho druhého. Když záměrně komolíme jméno jeho boha, posmíváme se jeho životním zvykům a zásadám”
Já se ale v souvislosti s Ježíšem ptám: “Můžu komolit jméno toho, který o sobe řekne JSEM KTERÝ JSEM a jehož jméno nikdo nezná?”
Exodus 20/3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Jakého měl Vlastík na myslí Boha? Kdo jaké jméno komolil?
Ježíš přišel na svět, mimo jiné, sjednotit názorově rozhádané židy. O nějaké pohany mu ani tak moc nešlo. Židé jej ale nepochopili. Myslím si, že se o to ani sám Ježíš moc nesnažil. Mohl odejít z vroucího Jeruzaléma a vrátit se tam ve vhodnější dobu. Mohl udělat spoustu jiných věci. On udělal co udělat chtěl.
PF 2012 přejí Mayové
Vidíte, a já si zrovna myslím, že Mesiášem Ježíš je. Že pomazaný Bohem byl, i když se mu toho lidského uznání (pokud jde o to, co zvěstoval, ne jen o slepou úctu kvůli zázrakům atd.) aspoň za života příliš nedostalo. Snad až s křížkem po funuse :-). Bůh se dává poznat, komu sám chce a jak chce, a člověk – i kdyby se samou snahou přetrhl – si to poznání ničím nedokáže vynutit. A jak to vidím já, Ježíš měl opravdu neobyčejně jasný průzor do Božího království, Hospodin sám mu byl neobyčejně blízko, protože si ho jednoduše jako svého Syna vybral, rozhodl se na něm spočinout. To je mnohem víc, než když mu nějaký Samuel oficiálně vyleje na hlavu lahvičku oleje.
A o tom, jak Ježíš naplnil či naplňuje své “mesiášské” povinnosti, můžeme vést diskuze. Jisté je, že jeho jméno bylo milionkrát zneužito (v tom ho snad předčí už jenom Jidáš). Na druhou stranu ani dnes nepřestává působit v té pravé, životadárné poloze, osvobozuje lidi, dává jim nový pohled na Boha – jak píšete, přivádí je k Zdroji života. Já soudím, že to není málo, a že lepšího krále bych si těžko dovedla představit – zůstáváme li tedy v lidské rovině. Jinak samozřejmě – a o tom NZ nikde nepochybuje – svrchovaná vláda nad světem patří jedině Hospodinu.
ad43)dada Když jste zmínila Jidáše, četl jsem jeho evangelium i názory na Jidáše. Byl prezentován jako spolupracovník Ježíše, který plnil jeho vůli a přivedl do Gecemanské zahrady stráž. Polibek pak nebyl, podle tohoto názoru, zrádcovský ale loučení se s přítelem. Co si myslíte o Jidáši vy.
PF 2012 přejí Mayové
44: Antoníne, jestli jste nečetl, čtěte Mistra a Markétku od Bugakova.
ad Vlastík: Já vím, že jste výše napsal, že už na to nebudete reagovat. Ale jak si pročítám reakce, používáte stejnou “diskusní” metodu jako K.S. Co se vám nehodí, na to neodpovídáte.
ad 15: plan-9 škoda aby zapadlo: Vadí? Nevadí!
Proč by mělo vadit? Jde o vyjádření názoru na záležitost, která je neverifikovatelná, ačkoli s Popperem je dlužno konstatovat,že je nefalsifikovatelná.A svoboda slova je základní demokratická vymoženost. A navíc- pokud použijeme odvážného výkladu,( možná se mnou nebude každý souhlasit), Bohu ( pokud je, alespoň v biblickém kontextu) nijak zvlášť nezáleží na tom, abychom uznávali jeho existenci, ale abychom pořádně a mravně žili , a abychom neuctívali nic jiného.
Otázka do disukse ovšem je, pokud je lid a-teistický, a necítí “někoho nad sebou”, zda takový lid není náchylný k autoritářským řešením a podlehnutím. ( Myslím lid, nikoli kvalitní jednottlivce)
http://www.humanism.org.uk/bus-campaign
http://www.theblaze.com/stories/god-is-an-imagi
nary-friend-atheist-billboard-ignites-controversy-in-colorado/
ad45)Cipi Byla to nekanonizovaná písma – gnostická evangelia a dokument o nalezených svitcích v Egyptě. Já jsem četl všechno možné jen ne povinnou a doporučenou četbu. Jednou jsem dokonce zapomněl opsat od spolužačky referát a když mě učitelka pozval k tabuli tak jsem vzal notový sešit a přednášel “referát” z Bible. Děcka byly ticho jak když hodí na žáby. Aj huby měli někéři otevřené. Odhalila mě až nedůvěřivost úči, která si myslela, že jsem si zase něco vypůjčil. Po otevření sešitu na ní vykoukla notová osnova. Původní jedničku přepsala na pětku přes pár řádku velikou. Tož takové byly začátky mé “evangelizace” v socialistické vlasti.
PF 2012 přejí Mayové
ad 44. Abych byla upřímná, Antoníne, můj pohled na Jidáše se postupně značně měnil, od původního dosti negativního vnímání (přinejlepším slabocha, když už ne přímo cynického zrádce), jaké jsem automaticky přejala v církvi, až po dnešní respekt a tušení, že Jidáš naopak patřil mezi elitu mezi učedníky. Ten posun u mě nezpůsobilo ani tak objevení Jidášova evangelia, jako hlavně setkání s knihami Davida Flussera (Ježíš) a Pinchase Lapida (Kdo byl vinen Ježíšovou krví?), které si všímají právě posledních chvil Ježíšova života. A je to další věc, u které se divím, že už nebyla dávno ze strany teologů řádně a jasně přehodnocena.
Jidášovo jméno bylo zneužívané, i kdyby to byl jen ten zbabělý a podlý zrádce. Jenže se navíc zdá, že to byl slušný, obětavý a morálně silný člověk. Je mi to líto.
ad48)dada Taky si myslím, že to s tím Jidášem nebylo tak jednoznačné jak nás v náboženství učili.
PF 2012 přejí Mayové.
Mám nastaveny odběry a občas se mi tam něco objevíhttp://www.youtube.com/watch?v=S_K3l9n63cM&feature=g-vrec
PF 2012 přejí Mayové
ad (43) ad dada. Píšete, že Ježíš byl/je s největší pravděpodobností mesiášem. Máme na mysli jen jeho pomazanost, anebo mesiášské požadavky, které na msiáše klade bible? Tam by pak, bylo hodně zajímavé podiskutovat o tom, zda má či nemá splněno (byť nakrásně v křesťanském oku a určité obrazové rovině :o))
ad 51. achab – Nu, to by mohlo být zajímavé. Tak kdyžtak napište, jaké konkrétní mesiášské požadavky máte na mysli, a můžeme popřemýšlet :-)!
Pro dadu (a mnohé jiné) základní teze o meiášovi a jeho “úkolech” najdete na Lamedwawu v “Zajímavostech” v sekci “Židé a jejich okolí” tam pod značkou 1. Mesiáš (úvodní videjko je krapet provokativní, tracky 2 a tři jsou k přemýšlení, čtyřka – to je už Rambam a jeho hilchot o mesiášovi…) Příjemný poslech a studium
http://www.lamedwaw.org/zajimavosti.html
Tak jsem aspoň v rychlosti vyposlechla, i když nezaručuju, že vše správně pochopila a vše uvízlo v hlavě :-).
Začala bych asi tím, s čím není nutné u mě polemizovat – vůbec nepochybuju o tom, že Ježíš byl člověk z masa a kostí, a pokud se někomu jevil býti Bohem, tak jen díky tomu, že na něm Hospodin spočinul a skrze něj k lidem promlouval a něco sděloval. Teorie o dvojí přirozenosti je podle mě uměle vytvořená a zavádějící, stejně jako učení o Trojici, o tom už byla řeč dříve.
Pokud si dobře všímám, nikde se ani v NZ nepíše, že Hospodin na sebe vzal lidské tělo, sestoupil mezi smrtelníky, aby si odkroutil trest za všechny hříchy, které kdy vykonali (a zavděčil se tak sám sobě či co) a pak tedy v oslaveném těle Ježíše vystoupil znovu na nebesa. Já jsem schopná přijmout, že jsou tajemství, která jako lidé nedokážeme pochopit, že Boží moudrost nevystihneme atd., to je zcela logické. Co ale přijmu jen těžko – když se zjevná hovadina, která je i lidským nedokonalým rozumem neobhajitelná, zabalí do roušky nedotknutelnosti pro to údajné tajemství víry. Víra nemůže přece stát na zatemnění rozumu. To by se pak asi mělo roztrhnout něco jiného než chrámová opona.
Opravdu jsou ale v NZ i místa, ze kterých se zdá, jakoby sám Ježíš byl Bohem, třeba to Tomášovo zvolání. Karla vzpomíná ještě označení Mojžíše za Boha. Všimla jsem si, že je to “zhmotnění” typické pro určité situace, pro okamžiky selhání víry (věrnosti), neschopnosti spolehnout na něco, k čemu Hospodin jasně směřuje. Mojžíš se vzpouzel vyvést lid z Egypta, že mu neuvěří ani vlastní ani farao, a Hospodin (zjevně ne zcela nadšený) se snížil k tomu “sebeztotožnění” přímo s Mojžíšem. Píšu to v uvozovkách, protože je zřejmé, že nikdy nemohlo dojít ke skutečnému ztotožnění. Ovšem pro lidi tupé, nechápavé, nevěřící je třeba zřetelných znamení, uchopitelného Boha, a zdá se, že Mojžíš měl tedy tomuto vzpurnému lidu Jeho místo jaksi zaujmout.
Zvláštní, že před Ježíšem jako Bohem padá taky na kolena zrovna ten nevěřící Tomáš, posléze je jeho božskou mocí sražený na zem zase zatvrzelý fanatik Pavel. Beru to jako jakési znamení pro nevěřící, nemající nic co do činění s přirozeností Ježíše, jako spíš s Hospodinovým hájením si svých zájmů, dá-li se to takto jednoduše popsat.
Když už jsem naťukla tu chrámovou oponu: dle mého soudu šlo o další z obrazných vyjádření, které zdaleka nemělo ukazovat na zrušení Chrámové Bohoslužby, jako spíše naznačit nové vnímání Božího jednání a nové naděje, které dřív nebyly tak zřejmé. Tedy šance přiblížit se až do té nejintimnější Boží blízkosti i pro obyčejné smrtelníky (ne jen jednoho z nich jednou za rok), naděje pro řadové hříšníky, že si jich Hospodin všímá, že je k sobě zve i přes všechna selhání a že i o jejich blízkost stojí – což zdaleka nemuselo být tehdy tak zřejmé, jak to vnímáme dnes. Ježíš nějakým způsobem projevoval zájem právě o padlé lidi, podržel je a vracel zpět do života. Tedy ty, kterým zrovna účast na chrámové službě byla nedostupná, a asi takových nečistých, co stáli mimo, nebylo zrovna málo. Navíc ti, co se jevili jako čistí (včetně velekněze), byli často jen obílenými hroby. Takže i tady bych řekla: nepřišel zrušit Chrámovou Bohoslužbu, ale uvést vše na pravou míru. Jasný účel této služby – přibližování se Bohu – nikdy nezpochybnil. Zpochybnil spoléhání na kameny, na vnější svatost bez vnitřní kvality, přezíravost svaťoušků atd. Sama opona je ve své podstatě jen kus hadru, ten roztržený být může. Boží svatost nikdy. Ceremonie se můžou zřítit a někdy je to otupělým věřícím i k dobrému (tak padl i první chrám). Boží svatost je nedotknutelná. Pokud základní myšlenka pro Chrám – že Bůh touží po blízkosti lidí a dává jim k tomu “přibližováníčka” ku pomoci, na jejich úrovni – sešla ze zřetele, chrám přestal plnit funkci a stal se karikaturou. Ta se roztrhat může. Chrám ve své podstatě nikdy, i když zrovna nestojí.
Pokud ovšem sám Hospodin vyjde ze své “svatyně svatých”, aby se přiblížil lidem, nic to nemění na platnosti předchozího obrazu. Pokyny o přibližování se člověka nejsou pokyny pro Boha, jak se smí nebo nesmí přiblížit lidem. Je tu tedy snad i jakýsi nový obraz naděje – i když já nebudu schopný přiblížit se až do svatyně svatých, ke sblížení může dojít, protože Bůh si mě najde i tam, kde jsem – to je, jak se mi zdá, to hlavní poselství celého slavného roztržení chrámové opony.
Jinak, že ani Ježíš nehodlal zrušit stávající chrámovou službu, je myslím úplně zřetelné, už jen z toho, jak ho vytáčeli ti penězoměnci. Navíc první křesťané v ní zcela samozřejmě pokračovali a účastnil se jí dokonce i takový “novátor”, jako apoštol Pavel. Takže já bych to roztržení zdaleka neviděla jako tak negativní znamení vůči židovství, spíše naopak.
-pokračování k dalším bodům příště :-)
af54) dada Takového Ježíše beru.
PF 2012 přejí Mayové
Tak bych zkusila pokračovat i k těm dalším bodům. Když o tom uvažuju, zdá se mi, že je pro vzájemné dorozumění v tomto ohledu důležité, do jaké míry jsme schopní akceptovat jinou dimenzi lidského bytí, nakolik ji bereme jen jako obraznou nebo podružnou a nakolik jí přikládáme váhu. Pokud by ta dimenze Boží reality byla pro nás jen nějakým utopistickým idealistickým nebíčkem, které nás má snad motivovat k slušnému životu na tomto světě, a nebrali bychom ji vážněji, než že “jednou se ukáže, co jsme si tu vysloužili, tak se pěkně snažme” – pak se obávám, že si neporozumíme.
Mluvím vlastně o přístupu ke vzkříšení. O co v něm šlo, co nám jím chtěl Hospodin ozřejmit, do jakých perspektiv nasměrovat. V evageliích se prolínají perspektivy lidské a Boží a vede to k neuvěřitelným paradoxům, a zdá se mi, že to je i jedním z hlavních záměrů – abychom si uvědomili, že to, co je Bohu vzácné, může být v lidských očích nenápadné, možná až směšné, odpudivé, neperspektivní atd. Proto ten až příšerný ironický a děsivý akt korunovace Ježíše. A zároveň úplně samozřejmý pohled do jiné dimenze, prostup z ní do našeho světa, zřejmé přiznání se Hospodina ke svému věrnému. Vzkříšení beru jako otevřený průzor do reality, která je našim očím za normálních okolností skrytá, ale s kterou máme počítat, na ni spoléhat a na kterou nám Hospodin dovolil skrze Ježíše si tak trochu šáhnout.
Jinak: Bůh přece nepotřebuje žádného krále, který by mu to tady na zemi pěkně spořádával, že by si snad nevěděl rady… přání krále byl lidský výmysl… Hospodin, jako už tolikrát, přistoupil na lidskou řeč, výzvu, a pojal ji po svém, a dal krále podle svého gusta, a vznikl z toho tak otřesný paradox. Lidi ho jednoduše nevydýchali, nevstřebali, vyštípali. V nejlepším případě mu “jen” nerozuměli, to je z evangelií patrné, jak jsou učedníci neustále mimo, on o voze oni o koze. Takže takové věčné naděje mít zázračného krále, který nám to tu vše dá do Hospodinových řádů, se ukázaly jako značně ulítlé – problém nebyl v okolnostech, ale v lidech samotných. Ježíš nebyl dost “Boží” podle lidských představ, podle Božích zjevně byl (vzkříšení) a podle mého si Pán Bůh na svém trvá. Ne, že by byl na něm závislý, že by jinak “spasit” nemohl. Ale je to král určitého typu, určitých kvalit, o které Hospodinu jde, a jednoduše ho potvrzuje. Nejde o kult jeho osobnosti, o povyšování nějakého člověka nad ostatní (spíš naopak, jak se ukazuje), ani nemusí Ježíš dodělávat to, co se snad jaksi nepovedlo či vymklo Hospodinu z rukou. Zní to trochu divně, ale mně se zdá, že Ježíš k tomu přišel jak slepý k houslím. Když po tom svém zázračném vysvoboditeli tak prahnete, tady ho máte. A bylo jasné, jak to dopadne, protože jak “poslušně” se lidi stavěli k Bohu, tak stejně přijali i krále, který je Bohu blízký. Ke korunovaci došlo, ale jakým způsobem…
Boží vláda funguje na jiných principech a to je pro nás matoucí. Když Ježíš začal umývat nohy učedníkům poté, co se sami v duchu už drali vzhůru, jemu “králi” po boku, případně na jeho místo, dal jasně najevo, že jeho kralování vychází z úplně jiných zásad. A z té jiné pozice (podle mého soudu) i teď zasahuje svět. My máme tendenci hledět vzhůru ke svým snům a možná si ani nevšímáme, jak kdesi dole, možná nám u nohou, Hospodin přeci jen něco dělá. Že ten Ježíš nebyl marný a má nám mnohé co říct i dnes. Ať už z té jiné dimenze (ve které na něho smrt neměla moc) nebo obrazně řečeno z pozemského života skrze zprávy o něm. Že k té dokonalé proměně světa nedošlo během těch zhruba třiceti let jeho života? Nevím, pojetí času mi vždycky přišlo v Bibli trochu jiné, než jak je známe v moderní době, už jenom to vyjádření “v onen den” myslím zahrnuje celou novou epochu, ne jen jakýchsi hektických 24 hodin. Nějak nemám chuť posuzovat kvalitu Mesiáše podle toho, jak se vejde do mého jízdního řádu (a že těch různých jízdních řádů existuje!). Že přivádí Ježíš lidstvo k Tóře, o tom vůbec nepochybuju, vždyť jsem sama jedním takovým příkladem. Jestli shromažďuje rozptýlený Izrael (který v podstatě už splynul povětšinou se svým okolím)? Mně se zdá, že se na tom pracuje, že opravdu lidé na celém světě k Bohu přicházejí (a ten rozptýlený Izrael snad v nich) a snad nastává i obrat k lepšímu v tom, že židovství i u křesťanů konečně nabývá váhu a konečně snad aspoň okukují svoje židovské kořeny. Nevidím to ztraceně, i když jistě všechno Ježíš splněno nemá. Nicméně jeho věc stále ještě není skončená, se mi zdá, nevyšuměl do ztracena, jak x falešných mesiášů před ním a po něm. Obezřetnosti je třeba, to je jasné, já podle svého svědomí se ale k takovému králi hrdě hlásím :-).