Rabi Jaakov Baal Turim, zakladatel čtyř sloupů na nichž stojí i Šulchan aruch, komentuje někdy ve 14. století myšlenku, že cadik by měl denně vyslovit mea berachot – tedy stovku požehnání (myšlenku, kterou nacházíme již v talmudu – Men 43b). Komentuje ji příběhem, který utkví.
Stalo se prý totiž, že za časů krále Davida umíralo denně vždy přesně sto dítek Jisroele a nikdo netušil proč, dokud právě král David neustanovil pravidlo stovky berachot denně. Jakmile lid začal toto „léčebné ustanovení“ plnit celou duší, podivné umírání ustalo.
Občas někoho napadne, co to má znamenat? Starověká pověra? Anebo starověký pietismus? Jazyk obrazů, kterým jsme už přestali rozumět? Jeden z mnoha příběhů obsahujících hlubší vnitřní smysl? A hlavně – jak se to dá stihnout?
To poslední – tedy jak se to dá stihnout, zas takový problém není. Kdo se pilněji věnuje liturgii a alespoň dvakrát denně se nají – je u čísla jedno sto coby dup. Máme tu jednak celý mohutný soubor ranních požehnání, také modlitba Amida „hodí“ bez tří šedesátku, sedm berachot doprovází obě dvě Šema a něco přibude právě při žehnání před a po jídle a také při požehnáních kvůli nejrůznějším micvot. Prostě důvody i příležitosti se najdou. A právě tady to začíná být zajímavé.
Teprve tradice pečující o naše zvídavé dotazy (jak to stihnout) i v časech, kdy už ztrácíme schopnost nepochybovat o duchovním rozměru našeho dýchání, navíc opřená o gematrii, nachází příslušnou „stovku“ v nejrůznějších verších. Ať už v tom, který zmiňuje i talmud: Hle Jisroeli, co po tobě Panovník očekává … (dt 10:12), s tím, že namísto ma šoel „co očekává“ doporučuje číst mea šoel – tj. očekává od tebe „stovku“… Anebo například ve „zdrojovém textu“ k příběhu citovaném rav Baal Turim – tedy v 2.sam 23:1 ; Tento text přináší poslední slova Davidova. A král se zde deklaruje jako člověk vysoce zkušený v oslavování Panovníka – navíc i pro vykladače jazyka bible hebrejsky docela neobvyklým hukam al (zhruba: vysoko se postavivší). Kde právě gematrický součet znaků slova „al“ – tedy ajin (70) a lamed (30) dodá kýženou stovku. (Nechci zabíhat do podrobností, vysvětlíme si je v případné diskuzi).
Nicméně díky symbolice hebrejského jazyka a jeho znaků už asi všichni víme, že ne všechna numera je nutno brát bezpodmínečně. Opak je pravdou. Tedy ani oněch sto požehnání nikdy (jak se ukazuje v další tradiční literatuře) žádný z Učitelů jako nějaký diktát nemínil. Tím se také dopracováváme k odpovědi na první půlku otázky: Co a jak … Úzkostlivá snaha dotáhnout to denně na kýženou stovku je naprosto pošetilá za předpokladu, že si z tohoto pravidla uděláme bič. To z nás mohou být tak leda Rychlé šípy – plniči okének modrých skutků… Což sice našemu okolí tady „dole“ může být fuk (vždyť nakonec každičký „modrý“ skutek se dá nějak zužitkovat, není li to dobro ausgerechnet „páchané“), ale z pohledu Nebes jsou k ničemu – protože chybí-li kawana, chybí i klíč k Studnici.
Více než náš helénisticko-křesťanský svět bude tomuto požadavku o stovce berachot rozumět Východ a jeho tišší cesta vesmírem. Tam jsou totiž žáci také vyučováni koánem: Nikdy nechoď tou samou cestou … A pevně věřím, že určitě nejsou nuceni k zacházkám jenom proto, aby splnili…
Věc se má maličko jinak. Jestliže totiž platí: Hospodinova jest země a plnost její, okršlek země i ti, kdo ho obývají … (ps 24:1), pak platí, že Dokonalý je Absolutní a tedy žádné berachot stejně nepotřebuje. Proč jich tedy podle Davida a tradice po nás žádá stovku denně? Právě abychom nikdy nešli toutéž cestou. Vždycky – i v té nejhorší šdi – se najde nějaký důvod, proč si s Ním popovídat. „Tati, to je fakt maso, to je super hustý, můžu si na to sáhnout? Mohu ochutnat?…“ Jde jenom o to, abychom si ho uvědomili.
Tím se ale klíčový verš, jediné co od tebe Jisroeli Panovník očekává okamžitě dostává do polohy – jediné, co očekává je, abys sis uvědomoval!!!
Abys (tu chvilenku, co žiješ) nacházel důvod radovat se. A žehnat… Vždyť, jak rychle se smajlíky křesťanské lásky i bratrské lásky židovské, lásky cyklistické či klubové mění v škleb (někdy pohříchu „povinný“ skleb), víme asi všichni – jde o to, daří-li se radovat se i z toho, a pokud možno nezlomyslně. (Ale tady už přesahuji kompetence informátora, takže honem pryč odtud.)
Dobrý biblista ovšem namítne, že zároveň ale čteme také: Nebesa jsou H*spodinova, zemi pak dal synům lidským … (ps 115:16) Protiřečí si snad David, ten poetický král, který požaduje stovku berachot, aby se zastavila rána smrti? Lze mu věřit,když nemá jasno ani v tom, co nažalmil?
Ale každý ješibocher zjistí, že není rozporu. Přestože ji dal synům člověka, pořád je jeho. Daleko důležitější je, proč ji „dal“ synům lidským. Určitě ne proto, aby v rámci „carpe diem“ hltali tento svět s krví, bez rozměru (s výjimkou rozměru materiální kvantity) a jen na tu kratičkou dobu, než jim svíčka zhasne. Respektive, proč ne? Ale špatná volba. Určitě ne ani proto, aby chodili do skladu berliček na svědomí pro výmluvy, proč se objektivně nemohou radovat ze stvoření. A už vůbec ne proto, aby (podle doporučení jedné skupinky synů) chodili do skladu křížů a nosili je potom na krku (nejlépe ve zlatě s granáty) jako slib, že na mea berachot bude dost času, až po závěrečném Halleluja. A tady dole pokud možno zařezávat podle předpisů, které tóra neučí, jenom proto, že nás někdo miluje až za smrt (což tóra učí taky a bez šibenic). Respektive, proč ne? Ale špatná volba.
Jestliže všechno – nebesa a země i její obyvatelé a zbytek vesmírů náleží Vznešenému, pak pokud z toho cokoli užíváme, užíváme vlatně „z cizího“, z „ne-našeho“. Vlastník je naším Otcem, a hlavně má obrovskou radost, pokud to užíváme podle návodu, neohrožujeme tím sebe ani druhé a naplňujeme tak Jeho touhu, a aj viděl B*h, že je všechno je fajn … Poděkovat se pochopitelně sluší. Nicméně nejde tu jen o tu poddanskou či dětinskou vděčnost. Existují i nevděční poddaní, stejně šklebně loajální, jako kdekterý „služebně“ milující křesťan, muslim, žid. A existují i nevděčné děti a čtyři typy synů…
Jde o tu Davidem doporučovanou záchranu života. Vědomí namísto víry, zvědomění namísto plnění a nesvobodné poslušnosti. Vědomí konce, krátkosti té vyměřené cesty ke konci a šance pokračovat v duchu až do nekonečna. Až do naplnění účelu toho, proč vlastně byla země dána synům lidským. A není vyloučeno, že právě proto tehdy umíralo symbolických sto duší z Jisroele, když se David rozhodl napsat – život zachráníte jedině tím, že ho prožijete. Plnili, věřili, nežili …
Midraš Tanchuma (a jistě nejen tento spis) poznamenává, že kdokoli vidí vycházet slunce a nepožehná, kdokoli cítí vůni přírody, sexu anebo větru a nepožehná, je mrtvý už zaživa. A midraš je dokonce natolik důsledný, že učí: a nejen za život, ale dokonce i za smrt bychom měli umět vyslovit požehnání... Volte život. A nejen svůj, protože, tak jako se kovář neobejde bez pekaře a máma bez táty, nežijeme jen „svoje“ životy. Žijeme je nejen pro sebe, ale taky pro vesmír. Ne pro ty, kterým chceme své životy vnutit, ale pro ty, které vůbec neznáme.
Oktrojovaná a služební láska k bližnímu je k ničemu, není-li láskou k životu v plné jeho svobodné šíři. Taková láska není dokonce ani láskou k B*hu, protože vznešený Chaj ha-olamim (Život vesmírů) je především životem. A teprve potom b*hem.
Svatý Zohar učí, že onen symbol mea berachot – reprezentuje stovku klíčů do pokladnice vyššího požehnání a blaha, které chce zaplavit tento svět bez rozdílu. A kdo ty klíče zahazuje (tedy žije automaticky, bez radosti, bez otázek a odpovědí, bez nacházení důvodů, proč žít) je jednak mrtvý už za živa a navíc páchá zlo druhým, protože nenalévá živé vody. Naopak ten, komu skutečně neunikne žádná nitka ze života tady, působí nevědomky veliké požehnání.
Cadikem snado a rychle, i bez křížků, modlitebních šálů anebo koberečků, lze jedině tehdy, když najdeme odvahu k životu, k otázkám a k pravdě. Takové kontinuální prožívání mea berachot.
p.s. Více k tématu najdete zde pod titulem Ha-mevarech jisborach
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
26 Komentářů
Židé to mají snadné. Oni vědí, když něco zorají tak to musí napravit. Co si zasejí to budou sklízet. Jak ale k tomu přijde křesťan kterého sice Hospodin miluje ale satan jej svádí a hází mu klacky pod nohy?
PF 2012 přejí Mayové
ale Antoníne.. :-)), myslíte že jecer hara, (ta část nás samých, ke které se jen neradi přiznáváme), umí méně zručně svádět, či házet klacky pod nohy??
Jo, zvědomění .. a místy i svobodná poslušnost .. ;))
ad2)mar. Hospodin dal svému stvoření svobodnou vůli. Z mého pohledu nedal Adamovi, Evě ani mi dostatek informací nebo schopnost předvídat. Nechci v žádném případě tvrdit, že bych “zakázaná ovoce” nikdy neochutnal ale co je zakázané a co není se člověk dozvídá ve svém životě postupně.(nemám na mysli lidská nařízení)
Když Satan se svolením Boha tyranizoval Joba tak se Job taky divil co se to děje. Proč je Hospodinem tak šikanován. Dělal přeci víc něž měl a Bůh na něj “zapomněl” Bedujíni mají přísloví, “K Alláhu se pomodli ale velblouda si přivaž”. Tak nějak si představuji život s Panovníkem. Nemyslím si že jeho služebník Satan má nademnou případně lidmi nějakou moc nebo jej za mnou Hospodin posílá aby mě tyranizoval. Nejsem tak zbožný jako Job a nedělám více něž bych mohl.
PF 2012 přejí Mayové
Jo.A myslím, že nehltat ( svět i s krví) znamená nespěchat. Protože 100 (větiček) je pro spěchače a hltače prostě moc. A pokud je k tomu i plnič, bude k večeru pěkně unavenej.VIDĚT to, co je hodno požehnání, poděkování a vděčnosti 100x za den ( tzn každou čtvrthodinku ve dne i v noci) může opravdu uzdravit celé širé okolí. Znamená to ale naučit se na svět dívat tak, že je hoden požehnání. Jinak to fakt nedám. A proto vidím v rozličnosti různých požehnání židovských nad vším možným pedagogickou radu, abychom svět neviděli jen svýma očima,( miluju teplo slunce, a nesnáším vítr) ale očima všech synů lidských. ( soused je vášnivý lyžař a milovník banánů).
Stokrát za den poděkovat není ani tak moc. Stačí si uvědomit, že spravedlivý 77 x za den zhřeší. Když “poděkuje” za každé bez úrazové zakopnutí tak mu do stovky chybí jen 23 x požehnat.
No a počítadlo nikdo nosit nemusí on se Panovník nebude hněvat když se někdy přepočítáme nebo nedopočítáme.
PF2012 přejí Mayové
ad 02) Jenomže, milá marse jecer ha-ra (schopnost tendovat k horšímu anebo dokoce ke zlému) je část nás samých. Nikoli zástupce zla, padlý anděl anebo protivník b*ží. Nikdo nás nesvádí, jenom selháváme, a v tom je zatracený rozdíl, takže Antonín je tak nějak víc k jádru pudla, než tvoje konstatování existence jeceru, nemyslíš ?
Ale prima, že ho zmiňuješ. Aspoň nám to posvítí na Satana :o))
ad5)achab – z cest Toho Satana jsem zmiňoval neb mám k němu, na rozdíl od mnohých, celkem vřelý vztah. Otec mě tak v dětství nazýval. Nespojoval to s nějakými lumpárnami, spíše mě tak tituloval: “Pojď ke mě ty můj Satane” když se mi něco povedlo. Proto mi bylo divné proč lidi své prohřešky svádějí na nějakého Světlonoše.
Svody světa ohrožují povětšinou ty kterým nebylo od malička dáno dostatek lásky a poznáni. U nás doma se razilo heslo nebát se a nekrást. Je sice pravda, že s touto zásadou je člověk často považován za béjka bez varlat. To přeci vůbec nevadí. S dobrým pocitem se lépe usíná a vstává do nového dne. A když někdy dojde i mě trpělivost tak jsou ti škatulkáři udiveni, jak jím ten “béjk” nakope do gatí.
PF 2012 přejí Mayové
Ad 6 a 7 Satana k životu nepotřebujeme. Stačíme si sami. Jinak je to s ním jak se soudruhem Se. To Se pokazilo. To Se rozbilo. To Se ukradlo. To Se ztratilo. To Satan mne poňoukal, to Satan ho vedl, to Oni atd.
Kdysi mne napadla taková poťouchlost. Věří-li křesťané že Bůh je tvůrcem všehomíra, hovoří-li tak rádi o božích stvoření, proč jsou zrovna z tohoto tak nesmírně vystrašení, mnozí jej vidí za vším, bez něho by je ta víra snad ani nebavila a ještě ho vnucují druhým.
Dobře se s ním vyrábí depka a pak se samozřejmě nabídne spása a podá pomocná paže. A duše, někdy i majetek se upíše příslušnému kroužku léčitelské církve
Dnes ho nahrazuje Teráč Moslemín a léčbu provádíme též z křesťanským nadhledem z kabinek B-padesát dvojčiček.
No mohu-li se zeptat asi Achaba, tak jak je to s vnímáním toho božího stvoření??
Achabe.. a já jsem řekla něco jiného??
Ad. Autor: Dobrý den, mohu poprosit o upřesnění, kde v uvedeném odkazu(v jaké sekci nebo podkategorii) najdu více k textu? Nějak se mi zatím titul “Ha-mevarech jisborach” nepodařilo najít. Děkuji a mějte se krásně.
ad8)Erich Starý zákon s pojmem satan nijak významně neoperuje. Nevěnovali mu pozornost ani stoupenci Janova křtu nebo Ježíšovi učedníci. Satan jako strůjce problému a zla na tomto Světě se do hnutí přidával postupně a dnes je z něj, podle křesťanských, nauk “rovnocenný” soupeř Boha, který svádí lidi k hříšnému životu. Panovník v pojetí židů je jediným vládcem Vesmíru. Člověku dal poznání a svobodnou vůli chovat se podle vědomostí předávaných tradicemi. Člověk je tím co se naučil a v co věří. Hospodin nikomu z božích stvoření nebrání aby své poznání rozšiřoval a na základě nabytých poznatků se pokoušel měnil sebe sama.
PF 2012 přejí Mayové
Ad 11. Tahle implementace světlonoše, žalobce – prokurátora v tom negativním slova smyslu je dle mého vnímání pro křesťanství a islám problematickou zátěží a způsobila strašné tragédie.
Nedá se na něj pohlížet, jak zde již naznačovaly dámy, obdobné jako na Jidáše?? Nebýt Jidáše, nebyl by příběh o J.K. Nebýt padlé bytosti, nebyl by transfer technologií – znalostí – nebo-li polidštění “opiček” a my bychom juchali v Edenu – “pořád na stromech”??
Přestat se jím strašit.
Přiznat si, že tragédie, různá zvěrstva máme na svědomí MY. A tak je také MY můžeme nepáchat a napravovat?
Prostě jej ignorovat.
Moc se mi líbí poslední tři Achabovi odstavce. To musí cítit každý slušný člověk, ať v něco věří či ne. Je to velmi univerzální.
Erichu,ked mame na svedomi vsetko My,aky mas nazor na Joba?a vsetko sa neda prosto ignorovat.Jakov mal slubene,,zaslubenia,,napriek tomu sa Bal,pocitoval strach,i ked ho mohol ignorovat.GN32.smile.
Ad Job. Pokud na to budu hledět jako na celek,tak je to příběh o lidské pýše – že i taková “svatost v žití, konání” muže být projevem jisté pýchy – vyvyšování se – což je zajímavé.
– Úvod se mi nelíbí – být pokusným objektem ve při dvou bytostí.
– A tady je zajímavé že Satan sice vystupuje jako takový ústřední škodič, ale největší újmu způsobuje Jákobovi Bůh sám – jestli jsem ovšem četl pozorně.
takže :
Sírachovec 11:14
Dobro i zlo, život i smrt, chudoba i bohatství, to vše je od Hospodina.
a ještě jeden verš:
Matouš 17:20
On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.
Z čehož Danny vyplývá má úvaha:
Satana v tom křesťanském pojetí (ty občas proklamované fyzické démony ) k životu opravdu nepotřebujeme. A budemeli alespoň malinkaťoučko věřit že pro nás nejsou, tak prostě v té podobě, nebudou.
Zlo samozřejmě je, je naší součástí. Když přijmu křesťanskou tezi o stvoření tak proto, že jsme stvořeni podle Božích představ . Tak do nás nejspíš zakomponoval kousek sebe, asi aby s náma nebyla nuda.
A Danny Jakov – Jakob?? To je velice zajímavý příběh.
Danny a z pohledu Izáka. Komu Izák vlastně požehnal???
Gen 36
6 Ezau pak vzal své ženy, syny a dcery i všechny lidi svého domu, stádo a všechen dobytek i všechen majetek, jehož v kenaanské zemi nabyl, a odešel od svého bratra Jákoba pryč do seírské země.
7 Jmění, jehož nabyli, bylo totiž tak značné, že nemohli sídlit pospolu, a země, v níž pobývali jako hosté, jim nemohla pro jejich stáda stačit.
8 Proto se Ezau usadil v Seírském pohoří. Ezau, to je Edóm
Gen 20/2
2 O své ženě Sáře Abraham řekl: „To je má sestra.“ Abímelek, král gerarský, poslal pro Sáru a vzal si ji.
11 Abraham odvětil: „Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí.
Tohle je taky zvláštní:
Gen 25/6
6 Izák se tedy usadil v Geraru.
7 Když se muži toho místa vyptávali na jeho ženu, řekl: „Je to má sestra.“ Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu.
8 Jednou, když tam byl už delší dobu, vyhlédl z okna abímelek, pelištejský král, a spatřil Izáka, jak se laská se svou ženou Rebekou.
9 Předvolal tedy abímelek Izáka a řekl: „To je určitě tvá žena. Pročpak jsi mi řekl, že je to tvá sestra?“ Izák odvětil: „Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život.“
ad14ú Erich Ve Starém zákoně je popsána spoust zdánlivě nelogických jednání lidí, kterým bylo dáno Boží zaslíbení. Často si při čtení Bible ale neuvědomujeme, že mezí příběhy popsánými v “sousedních” verších uplynuly i desítky let.
PF 2012 přejí Mayové
Dlužím odpovězení Erichovi. Ve vitana-dr. Oetker formě je satan v jidiškajt to, čemu kraličtí a stará čeština říká opovědník/žalobce. Potřebujeme-li žalobce, suďte sami. Kdo jiný než soud nás může očistit. Vývoj světa pochopitelně vyvolal i vývoj židovského pohledu na opovědníka, takže jsem od vás dostal další podnět k podrobnému studiu a následnému článku :O))
Ad Job – další důkaz toho, jak už neumíme myslet v obrazech, jak jsme daleko utekli od myšlení naších předků. To, co nás na té knize zaráží je cosi jako iluminovaná majuskule, která nás naopak na středověkých textech rajcuje. Celý úvod je jen taková literární ozdoba. Byl Job, bylo mu dobře, byl pokoušen, ale vytrval a bylu mu lépe. To co je ovšem uvnitř tohoto literárního sendviče (úvodních a závěrečných veršů knihy) je neskutečně nádherný manuál pro hospice a poslední péči o člověka. To je matroš, který má studovat každý rakovinář. Já, proč zrovna já …. ale bráško, vždyť ty… dejte mi pokoj, to není spravedlivé …. ale přeci jen, kdybys…. a teprve pak nastává smíření. A to skrze vědomí soudu i utrpení, jako nabídky smířit se…. v tom je to knížka neuvěřitelně inspirativní – a svým tvrzením – bude-li mít jediného přímluvce (skutka)oproti tisíci žalujících (skutků)- se stává zároveň dokonalým textovým dokladem toho, že spasení nabízené “majiteli spasení” je vlastně podvod.
erichu,pekna uvaha,o pyche,ale trosku sme sa neporozumeli.,,…ale najvacsiu ujmu sposobuje Boh sam..,lebo pred tyym si napsal,,..sposobujeme My…”.A to mi slo.ciye nielen My.smile.K otazke demonov,diablov,co keby sme tieto pomenovania zamenili za ,,modernejsie” komplexy.pred X rokmi by sme sa vyjadrili on uz nema demona,ale demon vlastni jeho.V sucastnosti,on nema komplex,ale komplex vlastni uz jeho?smile.
Acahabe,ja by som som nevysuval joba len do hospicov a pripadne pre rakovinarov.Keby som skrachoval,zomrela mi blizka osoba,skratka nejaka osobna tragedy,tak by som siahal po Jobovi.Teraz,ked sa mi to uz stalo,co stym mam,pripadne mozem urobit.A nasledne jakov pri jaboku.Bojim sa,Ale…nebudem sam a najst,dostat silu sa s danymi okolnostami vyrovnat.Nezapsknut.smile a pozdraveni.
Ad 18. Dany, jsem ateista, ale rád se přepínám do různých módů.
Takže za mne – kromě přírodních katastrof které byly, jsou a budou to ostatní zlo je nasledek našeho chování. Hroutíme se z islamizace z fašismu, komunismu ale zapomínáme, čím že jsme to spustili.
V módu křesťan najdu jistě spoustu veršů viz ten Job, kde Bůh je dobro i zlo. Proto bych se přeci jako křesťan nemusel těch démonů vůbec bát. Jen Boha. Poznám pravdu a ta mne taky od nich osvobodí.
Tak proč Danny, se sakra NĚKTEŘÍ křesťané tím satanismem a démony v té nejprimitivnější fyzické podobě vůbec zabývají? Straší se tím, ono by je to bez toho snad vůbec nebavilo “Satan a Armagedon – chléb náš vezdejší”.
Dnes to už asi přestává působit, tak jako náhražka nastupuje islamismu, pro nás ateisty terorismus.
Moje reakce je podmíněna vzpomínkou na některé mé soukromé rozhovory.
Bylo by zajímavé vysledovat v jakých kulturách, náboženstvích se ten SATANISMUS, ARMAGEDONISMUS vyskytuje.
A k té záměně slov. Určitě, stopro. Nebo ještě tvrdě materialisticky – dříve posedlý ďáblem dnes epilepsie, schizofrenie ……..
Ad 15. Antoníne jenže některé formy chování – podrazáctví a další se stále opakují, jako přes kopírák. A vy všichni jako věřící máte tu velikou výhodu ale taky povinost, listnot ve vlastní paměti, oprášit slova proroků a fláknout jimi přes nevymáchané huby právě ty, jež se schovávají za fangličku víry a přitom páší to, za což v SZ padali kruté tresty. Tím ale nemyslím ty trápeníčka vzniklé chemickými pochody v našich telíčkách. Na to jsem až moc velký liberál. Myslím tím takové ty celospolečenské a mezinárodní hnusárny.
Dva citátky: J.P Sartre: Peklo jsou ti druzí
A k Jobovi: Kamarád Marek K., který po 5 letech lítého boje s leukémií umřel ( a nikdy se nevzdal) řekl a hlavně prožil až na krev dobrou větu:
“Proč právě já” je první otázka po Bohu.
Erichu,proc ako ateista,popieras nieco,co neexistuje(a-teos).smile.V otayke konania nespravna,mas vo vacsiej casti pravdu,ale vyskytuje sa aj nieco okrem toho.(preto ten Job).Ale to je na kazdom z nas ako to prijme,pripadne si to vysvetli.
S tym rozsirenim satanizmu,ja osobne to tak precitujem,ze ludia(nielen krestania)nebudu hladat svoje ,,ulety”,postoje k bezpraviu,k vyhodam,radsiej to presunu na Neho.Npr.vers Zalmu 81,10,,Nesmies mat cudzieho boha,cudziemu bohu sa neklanaj”.Mudri povedali,,Viete aky je ten cudzi boh sidliaci v ludskom tele?Je to naklonnost ku zlemu.to tu bude stale,aj dokonca,,ateisticke nabozenstva ako konfucianizmus,taoizmus a ci budhizmus”naraba so zlom.smile.
K otazke chemie v telickach,aj ked nie som liberal,nedam dopustit na novo a ci lidocain v spitaloch.smile.Ale precitaj si co,,vyviedol”Noe.smile.
P.S.fasizmus,militantny islam,terorizmus ma podhubie v ne-konani spolocnosti.Tak trosku aj v liberalizme.Koli mieru,len trosku.smile.
Cipi k J.P.S.Maimonides ma tri druhy zla.1.)prirodne zla sa objavuju preto,ze sme svojou podstatou materialnymi,z masa a kosti,a podliehame vyvoju aj skaze.Svojim sposobom tak robime priestor pre ostatnych jedincov svojho druhu.A ked sme bytosti fyzicke,sme vystaveny nemociam a ranam.To aj k nemoci tvojho priatela,otazka Proc?,zmenit.Pekne to rozobral.r..Kushner vo svojej knihe proc se stavaji spatne veci dobrym lidem.odda sa precitat.V mojom okoli uz napomohla niejednemu.
2)Ludske bytosti privadzaju zlo jedna na druhu prostrednictvom krutovlady a vojen(a neobmedzenej slobody,libery,bez zodpovednosti smile).dovody pochadzaju od nas.Tento druh zla sice zasiahne mnoho ludi pocas vojen,avsak,ked sa pozrieme na svet ako celok,potom v nom vojny ani zdaleka netvoria vacsinu.
3.)jednotlivci,ktori privadzaju zlo sami na seba.Dusa si lahko zvykne na premieru veci a potom ma neuspokojitelnu tuzbu po veciach,ktore nie su nutne pre prezitie jednotlivca a ci druhu.
,,Musime posudzovat(aj ked je to bolestive)svet s univerzalnej perspektivy,nie s pohladu cloveka,ktory je znacne obmedzeny.Je nutne,aby sme si uvedomili,ze ziadne bytie nestoji samo o sebe a ze vsetci sme sucastou celku,celeho ludstva a uplnosti vsehomira.Vtedy najdeme klud a zistime,ze jedine zlo je zlo,ktore vyviera z moralky-a ta zalezi na nas.
napriek osemstorocnici docela vystizne.
Dany moc dobrá otázka. Odpověď na ni nemám snad jen, že je to o různém úhlu pohledu na některé události.
Událost – zemře pacient, ekonomika atd. A jedni to vysvětlují tvrzením řezali jsme málo, škrtali jsme málo a druzí řezali jsme moc, škrtali jsme moc. Pro jednu událost mnoho různých výkladů a vysvětlení. Tíhnu k těm materialistickým. Když se s někým z věřících budu bavit o vzkříšení, budu ho jemně škádlit poukazem na otisk obsahu jeho mozku do nějaké matrice. A při debatě o nanebevzetí J.K. zas nevinným dotazem, zdali jeho tělo neschovali jeho zbožňovatelé, aby tím stvrdili jeho božskost.
To ovšem vůbec neznamená, že jiné aspekty viry bych potřeboval nějak bagatelizovat. Jsou to prožité hummání odkazy předchozích generací. Jen se s tím musí zacházet velice opatrně.
Danny já myslel ty průšvihy testosteronové. Tam není rady, tam není pomoci tak zde bych dost často váhal s nějakým odsudkem.
S tou mírou svobody máš recht. Jenže moci běhat s říšskou vlajkou před kapitolem a na druhou stranu se bát kouknout na policajta, co se blbě vyspal, to asi pro nás není to pravé ořechové.
http://nsmfreaks.blogspot.com/2008/07/nsm-members-piss-on-grave-of-adolf.html
V tomlhle já shledávám praktičnost a jistou potřebnou přízemnost judaismu:
V otázkách etických materialistické ( budeš se chovat konkrétně takatak, nebudeš to dělat, máš problém. Navíc si nedělá žádné iluze o intelektu, zodpovědnosti nebo vyšším principu mravním. Pěkně ilustruje Danny na tom maimonidovi. Samá matérie. Možná je to tím, že byl Maimonides právník. smile) v otázkách odpovědnosti idealistické ( jsi odpovědný Nebesům a za celý Izrael( celou společnost). Pro ateisty naopak,místo Nebesa se dá nahradit třeba harmonii všehomíra)
Člověk je tím v co se naučil – v co věří. Ateista je potomkem “buňky”, která se díky dlouhému vývoji stala dvounohou “myslící” bytostí. Před vznikem buňky musely proběhnou nějaké chemické procesy aby se z neživé hmoty stala hmota živá. Před tím musel z ničeho vzniknout Vesmír. Kde se vzalo to malé nic před velkým třeskem?
Pro mě je přijatelnější věřit ve Stvořitele. Říkám věřit protože stejně jako ateista nevím kde se vzalo to “nic” nevím kde se vzal před vznikem Vesmíru Panovník. Pak už je to pro mou víru vcelku jednoduché. Hospodin vzal “šutr” vdechl do něj život a jsem tu teď i já. Až má pozemská pouť skončí dar života odejde k Bohu a šutr se stane šutrem. Přestane být duší živou. Někoho může trápit co bude následovat po vzkříšení. Jak budu vědět, že to co znovu “vnikne” budu zase já. Mě to netrápí. Řekněme, že Bůh “zálohuje data” (byla otevřeny knihy) tak nebude problém aby si každý vzpomněl co na své pouti ve svém pozemském životě “napáchal” No a, výmluvy na nějakého Světlonoše asi před Panovníkem nezaberou. Nevím ale asi to tak bude.
Jak mohl Ježíš čtyřicet dní po vzkříšení vstoupit na Nebesa? To není taky žádný velký a nevysvětlitelný problém. Vesmír i hmota v něm je jedna velká prázdnota. Stačí jen znát jak a projdeme zdí jako galaxie galaxií nebo se můžeme vnášet jako “holubičky”. Zatím ale nevíme. Proto stále věříme.
PF 2012 přejí Mayové