Osoba českého ministra financí vzbuzuje značné kontroverze. Najde se jen málo lidí, který by s kroky, jejichž je mediální tváří, souhlasilo. Přesto se však najdou kroky, s nimiž je možné souhlasit. Jen asi málokdo ví, že zásluhou relativně dobrého ratingu jsme ušetřili na nákladech dluhové zprávy cca 17 mld. Kč. Druhým takovým pozitivním počinem bylo vydání státních dluhopisů pro fyzické osoby. I když mnoho lidí takový krok zesměšňuje, jedná se o dobrou věc. Současná dluhová krize v EMU sice pošramotila pověst státních dluhopisů, ale ty stále patří mezi relativně nízko riziková aktiva. A měli by patřit do každého portfolia.

Tady je však důležitá otázka, zda člověk má vůbec možnost investovat, resp. má na to peníze. Mnoho lidí sice žije od výplaty k výplatě, ale i přesto by měli „vyštrachat“ prostředky na to, aby se zajistili do budoucnosti. Ať už by to pomocí jakéhokoli aktiva.

Vzhledem k výraznému zájmu investorů o první emisi, to vypadá, že by o státní dluhopisy pro občany mohl být zájem i nyní. Parametry dluhopisů jsou dost podobné jako u první emise, jak můžeme vidět ve značné spoustě médií.

Z makro pohledu hraje u státního zadlužení výraznou úlohu „národnost“ věřitelů. Pokud země většinu dluhu má u domácích věřitelů, jako je tomu třeba v případě USA či Japonska, není tolik závislá na trzích. Zahraniční věřitelé jsou obvykle výrazně citlivější na zprávy od dlužníka, než domácí. To se samozřejmě projevuje i na výši úrokových sazeb. A stejně jako řada investorů podporuje při nákupech zboží domácí výrobce, může podpořit i stát prostřednictvím nákupu dluhopisů. Samozřejmostí pak je, aby investoři požadovali řádnou správu svých prostředků.

Autor: Šimon Finemon