Obyvatelé čtrnácti českých budou mít v červenci možnost shlédnout adaptaci novely Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou v podání pražského Divadla pod Palmovkou. Představení se budou odehrávat na jevišti speciálně upraveného vlaku. Vlak Lustig – Lustig Train aneb Vlak do nenávratna přiveze představení nejprve do českých krajských měst, a poté i do Německu Polska. V divadle bude mít hra, kterou připravil režisér Petr Kracik s dramaturgem Ladislavem Stýblem, premiéru 13. a 14. června.
“Premiéra ‘vlakové verze’ je plánována na 13. července na nádraží Praha-Bubny. Právě odtud vyrážely transporty Židů do Terezína.
Projekt je součástí festivalu česko-německo-židovské kultury 9bran a kromě divadla zahrnuje i promítání filmů a výstavu s tématikou holokaustu. Od 20. do 26. srpna poputuje na trase z Wannsee u Berlína, kde 20. ledna 1942 podepsali dohodu o takzvaném konečném řešení židovské otázky, přes Prahu a Krakov do Osvětimi.
V Osvětimi se také z velké části odehrává děj Lustigovy novely a Osvětim je významná i pro osud autora. Inscenaci bude svou hudbou doprovázet skupina Menorah. Scéna a kostýmy byly navrženy Milanem Davidem, hlavní role ztvárňují Radek Zima, Dušan Sitek, Ivo Kubečka, Ondřej Kavan a Anna Stropnická v alternaci s Denisou Pfauserovou.
Divadelní vlaková souprava bude částečně upravena na jeviště, kinosál a výstavní prostor. Dva vagony vlaku Lustig budou nákladní, tzv. dobytčáky, určené pro přepravu dekorací a techniky a budou využity pro výstavy. Divadelní vůz bude jevištěm ; jeho sklopená boční strana se stane jevištní podlahou. V dalších vagonech pocestují herci, technici a produkce.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou se odehrává v roce 1943. Krásné Kateřině hrozí smrt v koncentračním táboře. Náhodou se ocitne ve skupině zámožných Židů, a zdá se, že má naději na záchranu. Nacisté se ale snaží získat veškerý majetek z kont lidí “nižší rasy”. Lustig tu líčí člověka v krajní situaci, nuceného hájit svou důstojnost, čest a svědomí.
Divadelní adaptace se částečně inspirovala televizním snímkem Antonína Moskalyka z roku 1965. “Využili jsme také dosud neznámé vlastní autorovy dramatizace, která byla nedávno nalezena v jeho pozůstalosti. Novela však byla základem,” řekl Stýblo.
Redakce Shekel.cz
Přečtěte si také o Arnoštu Lustigovi od Achaba Haidlera: zde.
Žádný komentář