Dobrý O pár okének pod námi se Vlastík Fürst zamýšlí nad tím, zda se jakožto lidé smíme zraňovat. Pochopitelně že ne, a už vůbec ne s „gustem“, jak se pak dočteme v textu – vždyť za prvé) zraňujeme stvoření, které jsme nezřídka nestvořili, ale které tu žije společně a svobodně s námi…
Za druhé) vesmír je provázaný eko-systém s mravenci i lučními kobylkami, co jen vržou a v zimně utřou hubu, a přesto tu musí být, jsou tu i hrobaříci a šelmy. Což všechno zaznamenal a poznamenal Ezop. Ale jsou-li k užitku, jsou-li dobré anebo zlé, kruté anebo milosrdné, to lze posoudit až jejich funkci skutečně dokonale poznáme. DO té doby z nich jenom máme takový pocit…
Za třetí) je tu to, co Vlastík naznačuje také svým krásným: Jakému panovníkovi sloužíš, takovým člověkem se stáváš… – v hebrejské tradici shrnováno do kategorie mida k*neged mida – což se daleko více blíží křesťanské dezinterpretaci biblického „oko za oko“ než hebrejský výklad tohoto pravidla a znamená v podstatě – jakou měrou se chováš ke stvoření a k Panovníkovi ty, takovou bude měřeno i tobě. Normální pravidlo z jižních Čech o hrubém pytli a záplatě. Ergo: Zraňuj s gustem, on už si tě někdo vychutná…
Ale pozor na cukrovou vatu křesťanské lásky. Cíl je výš, než ekumenický „ráj“. Plnit sobeckou láskou Vůli toho, který nás všecky zahrnuje tak neskonalým Vším, že se to ani nedá vypovědět.
Vím, že to Vlastík míní z pozice lidské i duchovní zralosti, a tak nemá cenu chytat ho za slovo, které vlastně nevyřknul, ale teologicky i logicky se dopouští jedné veliké chyby. Zmiňuje, že ho život naučil nedělit lidi podle víry. (Což je prozíravé a užitečné, neb to, že je víra ptákovina, učí tóra od prvních svých znaků, a tóra není nic jiného než Život!). Pak ale dodává: dělím lidi na dobré a zlé, na ty co raději pomáhají a na ty co škodí … A to je průšvih. Stejným způsobem totiž dělí lidi i pan Kalousek (zejména v dnešních dnech, kdy hrozí že zpívající prosťáček paní ex-ministryně stejně prostoduše jako zpívala Bushovi uplácne něco nepatřičného policii). A nejinak určitě jednala i Karolína Světlá, když nám tu na Shekelu začala maličko nepatřičně „diktovat“, jak to „věří“ ona.
Co jest člověk, že jsi naň pamětliv !? – čteme jistě s mutliklubovým souhlasem stejně tak jako otázku: Co jest člověk, aby soudil, kdo je hodný a kdo zlý. (Kdo zraňuje a kdo z gustem?) A na základě čeho tak chce soudit? Jedině na základě nějakého etalonu …
Bez toho se jinak nedohodneme, protože lidi, které považuje za laskavé a dobro konající pan Kalousek, považuje onen etalon za vydírané pragmatiky, úkladné zloděje a vydavatele křivého svědectví.
On totiž nejen bráška Laskavý ale i takový dobrý zubař je učiněný poklad. A to nejen tehdy, když jedná bezbolestně, ale především když zavčasu řekne, pozor, teď to bude maličko tlačit .. štípat .. .. bolet. Já osobně jsem tomu svému za tyhle informace vděčný, protože potom to sice skutečně nastane, ale je to jakési menší, ne tak bolavé. A s váčkem nateklým až k třetidennímu nedospánku je mi nad slunce jasnější, že se zraňovat musíme. Že vlastně po těch dvou třech odporně tlačících vpiších do opuchlé zduřelé dásně toužím, že je to beztak moje vina (měl jsem si zajít dřív) a že Život má svůj řád a své cesty, pravidla i s důsledky.
Musíme se zraňovat! Protože Panovník je mj. také cesta, pravda a život. A ocitne-li se někdo v labyrintu ve slepé uličce, nezbývá, než vzít to chvíli zpátečkou. Jedno z miryád Panovníkových jmen je Alef-Lamed (El), na cestě od překážky zpátky na cestu k pravdě a životě však je dalším z Jeho jmen zpáteční pořadí Lamed-Alef (Lo – Ne, nikoli!).
A pravidla, jdu-li někoho napomenout, jsou jářku velice jednoduchá.
Nemá cenu říkat: Děláš to (věříš) blbě. Ale položit otázku: Podle jakého etalonu soudíš, že konáš dobře? (Učí tohle tóra?).
Rozhodně v řadě případů zejména osobních postojů nelze tuto otázku položit veřejně, protože dotyčný si může rychle včas uvědomit, že používal blbej etalon, anebo že nezná, jak se s ním měří a v tu ránu má mimoděk ostudu na veřejnosti.
Pokud dotyčný ale odmítá vést diskuzi o etalonu a tvrdí nadále dělám to (věřím) správně, argumentů ovšem nemaje, je vhodné položit mu tutéž otázku veřejně, aby více hlav více cest nalezlo.
Pokud dotyčný sám a veřejně prohlašuje něco, co na etalonu vymezeno není, je nutno zasáhnout okamžitě a také na veřejnosti a ptát se, na zakládě čeho tak soudí. Toho že chodí hrát volejbal, anebo toho, že to skutečně na etalonu našel. Jsem modelář a my modeláři věříme není validní argument.
Pokud dotyčný prohlásí, ano znám etalon, ale já na etalon i jeho Dárce kašlu a měřím vlastními yardy, pak je dokonce povinnost zraňovat. Oddělením zločinců mříží, vyhledáváním prolité krve, duchovní karanténou.. A byly případy, za které se i kamenovalo.
Mám to pochopitelně daleko snazší než Vlastík, protože já lidi podle víry nedělím už asi 30 let. Opravdu není rozdíl mezi boxerem a klavíristou, zahrádkářem anebo mladobásníkem. Jen se občas ptám, podle jakého etalonu měří oni, kde berou gebýry na to vnucovat mi, že existuje vícero etalonů. Že Dárce je stejnej jako Řápková, a kudy jde tomu dá jiné měřidlo. Blbost, protože zuby, když zaberou, berou všecky stejně, a nejde-li to jinak, dochází k extrakci.
A přesto nezraňuji. Jen varuji. Dokonce s gustem: Pozor, teď to maličko píchne a bude tlačit, ale jestli je všecko v pořádku, skoro nic neucítíš, protože to tak být má. Ostatně ten váček sis pořídil sám, takže vemkoncem vzato, se tak jako zraňuješ sám o sebe. Nu a pokud nic nebolí, zub je pevný a zdravý, což mi kolego a spolučlověče můžeš dát najevo s klidem a otevřeností už pouhým poklepem na něj, a můžeme se zase se vrátit ke svým kaktusům. Třeba ti ten zdravý chrup budu dokonce i tiše a obdivně závidět… Ale tu a tam se holt zraňovat musíme, aby nakonec bolest nebyla větší.
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
23 Komentářů
V některých případech mám dojem, že člověk občas k člověku přicházejíce mávaje nad hlavou bílou vlajkou, za zády pak v ruce druhé oboustranně dobře naostřenou dýku třímaje.
U Vlastíka jsem si všiml, že čtivě píše o tom v co věří. Dokládá to zážitky a zkušenostmi ze svého života i životů jiných… Potud by bylo vše v naprostém pořádku. Jenže on mezi řádky dodává. “Jiná pravda než ta moje není” Když například psal o Bohu a jeho jménu jistě by zde nenarazí s žádný titulem, kterých je v Tóře a Bibli bezpočet (někdo by zde mohl dát odkaz na všechna jména Panovníka) Jenže on se snaží dělat Boha s toho kdo biblickým Bohem není. Přitom si myslím, že by pro křesťany, muslima i židy bylo dobré občas splknout o Vládci všehomíra. Každý nechť si své uchová a od druhých jejich pohled na Panovníka s pochopením přijímá a zkoumá jiná poznáni a názory. Kdo z lidí ví jaky skutečně JSEM KTERÝ JSEM je?
PF 2012 přejí Mayové
problem je, ze lidi maji ruzne etalony (moralky, etiky….).
rekl bych, ze furt tu budou svary o to jaky etalon je spravny
a pripadne jaky kompromisni etalon se vybere pro celou spolecnost.
nemyslim, ze se vam povede, aby spolecnost prijala jako etalon
treba toru.
myslim, ze lidem nezbyva stale diskutovat jaky etalon prijmout,
jen muzeme doufat, ze se ten vybrany/kompromisni etalon bude zkvalitnovat.
a myslim, ze kdyz se zeptate kalouska na jeho etalon, tak bych tvrdil,
ze se vytasi s krestanstvim.
plane, a to je to, co dělá z Dobrého pouhé -ismy. A navíc jsem přesvědčen, že nutit někomu etalon tóry by se taky mohlo časem vymknout a stát -ismem. I když pořád považuji tóru, tedy její “dělání” ve smyslu naplňování nikoli ekumenického překládání, za ten nejspolehlivější a dost drsně upřímný etalon :o))
@achab: ty mas toru, ja se identifikuji s anarcho-socialismo-liberalismem, dejme tomu jednoduse ateistickym humanismem.
ja bych rekl, ze kdybysme sli az na dren tak se dostaneme ke zlatemu
pravidlu, coz?
půjdeme-li na dřeň, dostanem se možná do cíle, plane-9 :o))
Ad autor : Velmi jste mi připomněl slova od moudrého Koheleta, jak, stejně jako on ctíte život se vším co přináší(ne jen neuskutečnitelnou bezbolestnou “iluzi života”)…”Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas…je čas rození i čas umírání..je čas sázet i čas trhat..je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat…je čas milovat i čas nenávidět..čas boje i čas pokoje….” snad tím vším člověk postupně sbírá moudrost, i když svůj žebřík občas neopírá o tu správnou zeď(beru z vlastní zkušenosti:)) C´est la vie..Děkuji a mějte se krásně:)
..vzhledem k tomu, co se dnes stalo v Bulharsku..je čas bolesti a smutku..co by k tomu asi moudrý Kohelet řekl..
Už jsem si říkal co s Vámi je :) Někdy je lepší tu bolest opravdu udělat, než by přišla větší. A s přihlédnutím k událostem v posledních dnech se dějících mi mluvíte z duše. Pro nejen mě to Byl krok zpátky (bolestný), protože jsem vstoupil někam, kde to pro mě nebylo dobré. Jiná cesta nebyla, příště si snad více posvítíme na směr. Děkuji.
Achabe, můj článek není o tom, jestli se SMÍME ZRAŇOVAT, ale o tom, jestli je vždy nutné, abychom se MUSELI ZRAŇOVAT. Každý z nás se občas ocitne v situaci, kdy musí udělat něco, co toho druhého zabolí, ale o tom můj článek není. Měl jsem na mysli to, když zraňuji jen tak, třeba proto, že mne to baví nebo abych si na úkor toho druhého poléčil své bebínko. A s tím se občas v diskuzích setkávám. Přesto ctím právo každého diskutujícího na to, že se může vyjádřit tak, jak chce (pokud se nedostane za nějakou přípustnou hranici).
Pro Danielu (09) – i Kohelet by asi citoval klíčový verš etalonu: Hle, položil jsem před vás život a smrt. Volte život…
ad 11) ..volit život, kde ve chvílích největších radostí a nebo právě největších bolestí je moudrost darem darů, tak nevyslovitelně silná, dojemná a dotýká se přímo srdce..krásné, děkuji Vám znovu..
Reklama, kde nejde jen o obsah lahve … Je zajímavé, jak málo byla vidět.
volte zivot…nasnadne krasne,ALe KTORY ZIVOT?SMRT ZBOZNYCH MA,,VELIKOU CENU V HOSPODINOVYCH OCIACH,,.ZALM 116,15.SMILE.
plane nine,vzdy ma zaujal galop anarchistov po planinach ludskeho zmyslania.a vzdy ma zaujal postoj vyznavacov an arche ako sa prisposobia.ja ako kovany anarchista by som neprial natlak k nutnosti dat si nanutit mocou meno aby som mohol vstupit do debaty.smile.
ad 13. ..mám k dispozici jiný překlad, možná bude dobré poprosit i autora článku(vzhledem k jeho znalostem hebrejštiny), o jeho výklad citlivého místa z “Žalm 116,15″, který citujete..
p.s.nie sme zodpovedny len pre svojim etalonom,ale tiez za svoj etalon.s vedomim svojho etalonu nam dozreje svedomie,a to musi neustale dozrievat.pozdraveni.
Je Bůh věčný, vševědoucí a všemohoucí?
Pro ty co věří ve stvoření, Panovník stvořil celý vesmír se spoustou galaxií. V jedné z nich naší slunečních soustu s planetou Zemí s krásnou zelení. Faunu i flóru stvořil. Do ní člověka usadil. Ženu a muže k svému obrazu do Edenu dal.
Byl Adam smrtelný? Měla Eva umřít? Hospodin dal člověku – duši živé Zemi k užívání. Nedal ji lidem do vlastnictví. Lide nejsou bohové. Nejsou ani jako bohové. Jsou smrtelní protože, světe div se kradli a kradou. Eva ukradla ovoce ze stromu života. Adam jedl zapovězený kradený pokrm. Smrt na Zemi nepřišla pro touhu po poznáni. Hospodin stvořil člověka k obrazu svému a On je přeci věčný a vševědoucí. Proč by dával kus Sebe do něčeho pomíjivého a smrtelného? Lidé nesmí a nebudou žít věčně dokud nepochopí, že loupit a krást je neodpustitelná urážka Otce, který dal zemi ne jednomu, ne několika jedincům ale bez rozdílu všem lidem k životu a naplněním Jeho záměru.
V Desateru Bůh ve třech přikázáních hovoří o sobě. Jenou o sobotě, koruně stvoření, kdy přerušil své dílo a i On odpočinul.
Třikráte také Bůh varuje před nedotknutelnost svého stvoření v souvislosti jeho majetkem a sní související cti.
Exodus 20
15Nepokradeš.
16Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
17Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
Kdo volí život. Musí volit Hospodina. Kdo volí Hospodina nekrade a porazí smrt. Nikomu není dovoleno urážet nikomu Boha. Nikomu není dovoleno Boha okrádat ani Jej urážet ani prostřednictvím pohany jeho stvoření.
PF 2012 přejí Mayové
ad 14) danny, kdo život volí, ten ho nelikviduje. Na ty, kdo ho likvidují platí opět etalon. A zcela jasně učí: Kdož by prolil krev člověka, rukou člověka prolita bude jeho krev…
ad 10) Vlastíkovi…
Vlastíku, však já vím a rozumím. Ostatně začínal jsem u vás :o))
Ale společně s tebou sleduji motiv hranice. Domnívám se totiž, že kdokoli řekne: Já to vidím tak… – je to v limitech. Kdokoli prohlásí: Já to vidím tak, a proto to tak je… – je už za hranicí. A měl by dostat buď otázku, anebo přes prsty. Obojí lze dokázat (jak flame diskuze dokazují) mírně přeshraničním popíchnutím. To je ten první poklep na zuby :o))
Ohledně “záliby” v popichování – si, myslím, rozumíme. To je už dokonce proti etalonu :O))
Achabe,tou otazkou ktory zivot?som chcel poukazat na urcite promile,ktore pri kidus radsej polozilo zivot,nez by sa dopustili modlarstva alebo zrieknutia viery.za syrskej perzekucie,makabejsky alebo asara harugej malchut a pod.To tak na zamyslenie,ze odkial pokial.smile.
ad 21) Danny, děkuji za upřesnění, maličko mne zavedlo to, žes tuto myšlenku situoval těsně k příspěvkům o teroristickém útoku na autobus. Čímž samozřejmě nelze dost dobře hovořit o tom, že ti nešťastní zavraždění vědomě absolvovali mučednickou smrt (kiduš Ha-šem) – prostě byli úkladně zamordováni.
Ale nahoře se nám to spojuje. “Volte život, který rozhodně nekončí rutinní poklonou funebráka na centrálce a pak zpopelněním a vyfasováním klíčů od pidi-bytečku na sídlišti urnového háje … :O)
onen bus je strasna udalost,clovek moze zostat stat len v tichom Mlcani a modlitbe.