Vážení a milí čtenáři, nikdy jsem to v minulosti nedělal, a pravděpodobně to zase dlouho neučiním, nicméně, rád bych Vám se svolením Pavla přetiskl dopis našeho nového autora Pavla Kaleji.Vítejte Pavle na Shekelu!

Dobrý večer pane Fábry,

běžně se mi v práci stává to, že na mě rodiče některých dětí(a skutečně víceméně jenom těch romských) přijdou hulákat, křičet, vyhrožovat a zvedat paže nahoru a dolů. Ve světlě techhle skutečností jsem si nebyl plně jistý psát o nás Cigánech na Shekelíka, ba ani jinam. Ve škole si už nemůžu ani dovolit říct žákovi že chodí do školy pozdě a často má vysokou ne-docházku. Naposledy, asi v květnu za mnou přišel otec a se zvýšeným, nasr… tónem mě upozornil na to, abych jeho dceru “neztrapňoval” tím, že často chybí apod. To jsou skutečně “velké” zážitky. A podobné této zažívám už od roku 2007, kdy jsem nastoupil na pozici asistenta pedagoga. Co naplat, je to prostě nevděčná práce.

Trvalo mi asi delší dobu, než jsem to pochopil. Dneska je to tak, že už ani nekritizuju, nejsou síly a hlavně není odezva a pokud ano, vždy špatná.
Přesto jsem se rozhodl to zkusit a uvidím, jaké to bude mít ohlasy. Viděl bych to asi na rubriku Komentáře, kam by se dali takové věci psát.

Možná ta slova celkově vyznívají tak, že chci Cigána jenom kritizovat a navážet se do něj a dělat ze sebe nejchytřejšího, který náš problémek vyřeší. Ovšem není to tak. Rád bych to své přispívání pojal tak, že bych rád psal o tradicích, o zkušenostech s prací v tomto oboru,o našem prostém životě. Možná se mi podaří i něco vyvrátit. Např. proč naše cigáňata běhají venku před barákem, bytovkou apod. ušmudlaní, ale veselí. Spousty lidem to vadí, protože drtivá většina majority se takhle nechová. V našem chování jsou tedy jiné zvyklosti a to se někdy přehlíží a netoleruje. Téměř každý nerom vůbec neví o naší historii, neví o tom, že máme také své “kapacity” v oboru lékařství např. A to tady v čechách.

Máme své právníky, spisovatele ale i obyčejné lidi, kteří pomáhají a o něco se zasloužili a nebo zasluhují. Téměř každý rom i nerom neví o spousty případech, kdy se povedlo dát dohromady schopného, poctivého Romáka který nese nějaké to ovoce. Rád bych se také chtěl věnovat některým zprávám, které často slýcháme v televizi a týkají se mého etnika. Pokud něco takového zazní, chtěl bych se k tomu také vyjadřovat.

A ještě něco k té druhé otázce o Pánubohu. Ano vím, že je. Není nikoho jiného, kdo má takovou moc. Nevěřím že jsem z opice a už vůbec ne, že jsem produktem náhody a výběru. Stále myslím na to, proč dělám to co dělám. Vždyť není toliko lidu, který chce dělat takovou práci. Učit Romské děti ve zvláštní škole. Svůj důvod to jistě má, protože nás myšlení bolí a škola pro nás není základem života. Proto si porád říkám jak je možné, že tohlencto dělám. Poděkování za to není a výsledky jsou mizivé. Ovšem když se alespoň jeden člověk podaří a dodělá učiliště, je radost až do nebe :) A že mi to už stalo! Několik mých žáků dostudovalo a dnes normálně fungují. Není to snad také práce Pánaboha?

V mém dětství mi moje okolí dávalo najevo že mezi ně nepatřím. Téměř každý můj spolužák už od školky mě neměl rád. Prostě proto, že jsem nebyl jako oni. Rodiče nebyli zazobaní, nepracovali v kanclu a už vůbec nebyli v KSČ.
Dneska moji spolužáci pracují většinou někde ve fabrice, někteří spáchali sebevraždu, někteří se zapletli se zákonem ale většina jich vede, doufám, dobrý život. Je pro mě denně velkým problémem odpouštět. Odpustit člověku, který mě od malička mlátil a jasně mi dával znát, že jsem Cigán nikoli podle jeho “barev” a vidění světa. A je to pořád těžké, i když už nežije. A pak si často říkám, proč tu jsem a proč dělám, to co dělám.

Autor dopisu: Pavel Kaleja

Autor perexu: David Fábry