Izrael chce vypovědět zhruba 400 zahraničních dětí.

Toto velmi kontroverzní rozhodnutí izraelské vlády vyvolalo v Izraeli velmi vášnivou debatu. Kritici tohoto rozhodnutí se dokonce nebojí připomínat deportace židovských dětí za nacistického holokaustu. Proti vypovězení dětí proběhla o víkendu v centru Tel Avivu demonstrace, jíž se zúčastnily tisíce Izraelců a zahraničních dělníku. Informace o těchto událostech přinesla agentura DPA.

Na jedné z cedulí stálo “Nedeportujte nás, jsme Izraelci”. Tu ulicemi nesly dvě dívky s asijskými rysy.

Jedním z dětí, kterých se rozhodnutí týká, je i tříletá holčička Naoti. S vystrašeným pohledem sedí na klíně své matky a nervózně si cucá prsty. Její matka Linda, která pochází z Nigérie, k situaci říká: “Je to pro nás velmi těžké, žijeme v neustálém strachu”.

Kabinet premiéra Benjamina Netanjahua se k tomu rozhodnutí odhodlal po několika měsících vášnivých debat. Ze země chce vykázat 400 dětí zahraničních dělníků. Dalších 800 jich smí zůstat jen díky tomu, že splňují několik podmínek. Mezi ně patří to, že děti jsou zapsány ve školách nebo školkách, žijí v zemi nejméně pět let a dokáží se domluvit hebrejsky.

Kontroverzní rozhodnutí je obhajováno nutností zachovat židovskou identitu státu Izrael. To bylo i hlavním smyslem jeho založení – poskytnout národní domovinu židovskému národu. Jenže v posledních letech do něj přicházejí nejen zahraniční pracovní síly s oficiálním povolením, ale i mnoho uprchlíků z afrických zemí se svými dětmi. A právě to začíná být podle izraelských politiků problém, jelikož imigrace posiluje cizí vlivy a obávají se i míšení ras. „Nechceme dávat statisícům ilegálních pracovních migrantů podnět k zaplavování naší země,” řekl premiér Benjamin Netanjahu.

Podle mnohých kritiků je však takovýto přístup pokrytecký. Například mluvčí organizace Israeli Children Rotem Ilanová říká: “Nevinné děti nesmějí platit za to, že Izrael nemá pořádnou přistěhovaleckou politiku.” Nebála se také kritizovat izraelskou „politiku otočných dveří“. Soukromé zprostředkovatelské firmy totiž do země vozí stále nové zahraniční pracovní síly a inkasují za to nemalé peníze – až 2000 eur (zhruba 50.000 Kč) za osobu. Ve stejný čas jsou však jiní pracovníci ze země vykazováni.

Velký podíl na vypovězení dětí má také ministr vnitra Eli Išaj. Je členem ultrakonzervativní náboženské strany Šas. Podle jeho názoru zahraniční pracovnící zneužívají své děti jako „lidské štíty“. Doslova uvedl: “Musí se jim říci: nashledanou, výlet skončil – každý se musí vrátit do vlasti.”

Mnoho dětí však mluví hebrejštinou a ostatní jazyky neznají. Třeba Irene de la Cruzová, jejíž rodiče pocházejí z Filipín, žije v Izraeli již 15 let. Tato čtyřiadvacetiletá mladá žena jej považuje za svou vlast a opustit ho nehodlá.

“Naučila jsem se ve škole všechno o židovských svátcích, mám ráda izraelská jídla a mám izraelskou mentalitu,” říká hebrejštinou bez sebemenšího přízvuku.

Řady odpůrců deportace dětí se neustále rozšiřují. Proti rozhodnutí se postavily například organizace lidí, kteří přežili holokaust, nebo hnutí obyvatel kibuců. Ministrovi Elimu Išajovi dokonce napsala dopis i manželka premiéra Sára a žádá ho v něm „z hloubi srdce“, aby dovolil dětem zůstat.

Nesouhlas s vypovězením 400 dětí vyslovilo i mnoho soukromých osobností. Mezi ně patří například fotograf Jigal Štajim. Ten založil na sociální síti Facebook skupinu, ve které se sdružují Izraelci ochotní nabídnout úkryt dětem, kterým hrozí vypovězení.

Podle izraelského spisovatele Jehuda Atlase by si zahraniční pracovníci zasloužili spíše poděkování za to, že “za málo peněz uklízejí naše záchody a starají se o naše staré příbuzné”. Také on se zúčastnil demonstrace a stejně jako ostatní odpůrci vznesl morální požadavek na stát Izrael: „Žid nedeportuje děti“.

Autor: redakce Shekel.cz