Podle nového průzkumu společnosti Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) bylo téměř u poloviny hospod a restaurací odhaleno, že netočí správnou míru piva.

Průzkum byl uskutečněný u 65 podniků a ve srovnání s předchozím zjištěním došlo ke zhoršení situace o 12 procentních bodů…

Šizení zákazníků restauracemi a hospodami je od nepaměti spojeno s tímto druhem podnikání, dalo by se bez nadsázky říct, že je na něm založeno. Jednoduchou odpovědí na otázku, proč se to děje, je vytoužený zisk všech na provozu hospody zainteresovaných lidí. Nicméně nikomu z těchto lidí patrně nedochází, že šizením na míře piva nebo na jídle se dostávají nejen do střetu se zákonem (jedná se o vědomé a záměrné okrádání), ale také do rozporu s etikou provozování takového byznysu, neboť kvalita poskytovaných stravovacích služeb by pochopitelně měla odpovídat vloženým finančním prostředkům včetně správného objemu, obsahu a váhy nabízených nápojů a jídel.

Přesto nám s každým dalším pivem v mnoha restauracích přináší číšník v půllitru s naprostou samozřejmostí stále méně zlatavého moku. Člověk, který si přišel do podniku třeba jenom popovídat či odpočinout, nemá pokaždé chuť vstupovat do konfliktů s obsluhou ohledně nesprávné míry, takže to většina lidí útrpně, ale v tichosti snáší. Někteří to dokonce považují za nezbytnou součást pobytu v hospodě. S tím provozovatel, výčepní a číšník také počítají. Někdo se ozve, ale většina mlčí, a proto mohou více vydělat.

Samozřejmě i na samotných cenách piva a nabízených jídel je možné utržit slušný zisk. Pokud však docílíte toho, že na reálném objemu například 100 litrů piva prodáte 250 piv namísto správných a na míru natočených 200 půllitrů, bude to pochopitelně finančně výhodnější. Pro všechny kromě zákazníka, který za své peníze nezíská objem, který posléze zaplatí. Praxe v hospodách je už taková. Dobře se vydělává právě na pivu, na jídle pouze za předpokladu, že máte šikovného kuchaře. Šikovný v takovém případě znamená, že je schopný za málo peněz uvařit hodně různých jídel, umí šikovně zamaskovat nenaplněnou gramáž masa a příloh, a v ideálním případě to všechno uvařit tak, že to lidem chutná. Pokud chcete být ziskový podle vlastních představ a přitom nešidit zákazníky, nezbývá vám než tomu přizpůsobit svoje ceny, pochopitelně směrem nahoru. Ovšem v pohostinství naprosto neplatí přímá úměra mezi cenami, a dobrou mírou či kvalitou nápojů a jídel, a bylo by naivní předpokládat, že čím vyšší ceny, tím je to vše o poznání lepší. Záleží vždy na lidech a v tomto případě je lákadlo zisku příliš vysoké. Penězi vyjádřený rozdíl mezi poctivým a šizeným podnikáním je v restauracích (stejně, jako mnohde jinde) opravdu markantní.

Cesta ke změně by měla být při zásadách uskutečňovaného tržního hospodářství založeného na nabídce a poptávce v tom, že do podniků, kde nejsme spokojení s mírou piva, kvalitou jídla či ochotou personálu, prostě vícekrát nepůjdeme. Takové hospody by měly být podle všeho odsouzeny k postupnému úbytku zákazníků a tím pádem k menšímu zisku, v extrémním případě až ke krachu. To se však děje pouze ve výjimečných případech, neboť i do špatných restaurací přicházejí štamgasti i nově příchozí zákazníci a nechávají se dobrovolně šidit na pivu i jídle. Je zřejmé, že i takto nekvalitně provozovaný byznys může být ziskový, z čehož plyne jediné – že se v takových restauracích šidí skutečně ve velkém a ve všem, v čem to je jenom trochu možné.

Závěr tohoto zamyšlení nad příčinami a dopady šizení v hospodách je podle mého názoru jasný – záleží to všechno především na nás, zákaznících, kteří do restaurací chodíme. Pokud bez mrknutí oka, bez jediného slova nebo činu protestu přijmeme, že jsme na mnoha místech pravidelně šizeni a nedostáváme za své peníze správnou míru nápojů a jídel, podílíme se dobrovolně na tomto způsobu podnikání a nemáme žádný důvod si na stav těchto věcí stěžovat. Pokud s tím nesouhlasíme a nelíbí se nám to, musíme se začít chovat jako dobří správci vlastních finančních prostředků a za své peníze požadovat kvalitní služby a neslevit z těchto svých přiměřených a zcela oprávněných nároků.

Jestliže nám tedy napříště přinesou pivo natočené hluboko pod míru, nebudeme dělat ze sebe hloupého nebo nepozorného, a slušně požádáme o nápravu. Když se bude tato situace opakovat, budeme si stěžovat u majitele podniku, nebo z dané hospody prostě odejdeme s tím, že se tam již nikdy nevrátíme. A našim přátelům a známým nezapomeneme o takové restauraci a našich špatných zkušenostech říct, abychom je ochránili před nevhodnou investicí vlastních peněz do šizeného podnikání. Jsem přesvědčený o tom, že právě tímto osobním a zodpovědným přístupem se můžeme aktivně zapojit do rozdělení restaurací na dobré a špatné a zabránit tak dalšímu natočenému pivu, jehož hladina končí hluboko pod ryskou správné míry.

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také od autora: Hazardu by slušela jednotná daň