V rámci kulturních prezentací arabského světa pořádají různé organizace společné akce s některými českými muslimskými organizacemi a na těchto akcích rozdávají i proti-křesťanskou a proti-židovskou literaturu. V souvislosti s nedávnou diskuzi o islamofobii v Brně je třeba se zamyslet, proč by také muslimové nemohli šířit fobii a nepravdy o křesťanství a židovství?
Jako příklad vybírám kulturní akci „svět knihy“ v Praze na které se účastnily opakovaně na společném stánku Česko-arabská společnost a Muslimská obec v Praze. Stánek byl společný a jen těžko šlo rozlišit, které knihy šíře která organizace. Podle dostupných fotografii se v tomto stánku rozdávaly například tyto knihy:
Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici
Islám a křesťanství v Bibli
Obě obsahují zásadní omyly nejen o křesťanské věrouce, Bibli apod. Ale i lživé výpady proti křesťanství a židovství s cílem dokázat, že jim je islám nadřazen. Podobných knih a článku v časopise Hlas, který byl také na „svět knihy Praha“ rozdáván, je mnohem více. Přijde mi trochu nevhodné, že na akcích společnosti hlásicí se k prezentováni arabské kultury jsou rozdávány knihy napadající křesťanství či judaismus, když obě jmenovaná náboženství jsou součásti arabské společnosti mnohem déle než islám.
Požádal jsem tedy o vyjádření zástupce Česko-arabské společnosti a ten mi odpověděl:
„Prezentace publikací islámské nadace na stánku Česko-arabské společnosti neznamená, že se jedná o publikace, které zveřejňuje nebo šíří naše Společnost.Společná účast na našem stánku byla vyvolána ekonomickými důvody, vzhledem k omezeným prostředkům, které máme pro letošní rok k dispozici. Česko-arabská společnost je sekulární a zaměřuje se na seznamování české veřejnosti s kulturou a civilizací arabských zemí. Islám je nedílnou součástí civilizace a kultury arabských zemí, proto jej nemůžeme ignorovat. To však neznamená, že bychom prosazovali islám protí ostatním náboženstvím, která na Blízkém východě existují.
Pokud jde o obsah Vámi zmiňovaných publikací, jde o prezentaci zásad islámského náboženství. Ústředí muslimských obcí je oficiálně uznávaná církev v ČR a má proto právo šířit svoji věrouku jako ostatní církve. Pokud jste našel mezi těmito publikacemi takové, které útočí na křesťanství nebo jiné církve, prosím, abyste nás informoval.“
Za Společnost-česko arabskou Ivan Voleš.
Ano, pan Voleš má pravdu zásadní problém je v tom, že český stát toleruje šíření náboženské nenávisti v Ústředí muslimských obcí, ale na druhou stranu si kladu otázku kolik prezentací arabského křesťanství či judaismu Česko-arabská společnost za dobu své existence vykonala, Není zde jistý nepoměr vůči toleranci propagace islámu v rámci arabské kultury?
Snad se Česko-arabská společnost více zaměří na to, aby kontrolovala jaké knihy jsou na akcích na niž se spolupodílí prezentovány a jestli se pod krytím arabské kultury také nešíří islámská nenávist vůči křesťanství a judaismu.
Autor: Lukáš Lhoťan
Autor
5 Komentářů
tak ted jsem se zasmal. Islam je jedna vec a arabska kultura druha :D ale spojovat to mi prijde vazne jak kdybych rikal ze kecup a rajcata je to samy :D
Každá kniha, každý názor by měl být veřejně dostupný pro ty kdo mají o danou věc zájem. Žijeme v době šíření nepřeberného množství, často protichůdných, informací.
Křesťané, po staletí přesahující tisícileti pronásledovali, Židy i židy za to, že zabili Ježíše “Krista”. Křesťané je vraždil nebo předělávali na svou víru. Stejně jednali s pohany, muslimy, Indy, v Africe s černochy v Americe indiány…
Když mě bude někdo po staletí pronásledovat, budou si to pamatovat i mí potomci po celé následující generace.
Muslimové jednají jako ten co si jednou sáhl na rozpálenou plotýnku…
PF 2012 přejí Mayové
Pepicek no prave, proto je divne ze se v CR porád spojuje arabska kultura a islam u cesko-arabskych zdruzeni ….
M.Krupp
Vždycky mě překvapovalo, že konflikt nenastával mezi Židy a muslimy, ale vždycky mezi křesťany a muslimy, zatímco Židé měli s muslimy stejné názory. Muslimové spolu s Židy totiž křesťany vždy podezřívali, že nejsou praví monoteisté kvůli Trojici, což byl koncept, kterému nerozuměli, a křesťany považovali za modloslužebníky. Mnoho muslimů si nábožensky s Židy rozumělo. Židé si rozuměli ještě docela dobře s křesťany, protože je vcelku dobře znali. Ale například orientální křesťané neví o islámu skoro nic, a muslimové neví o křesťanech už vůbec nic. Rok před vypuknutím intifády jsme pořádali seminář v Pásmu Gazy v Khan Yunes, kam do té doby ještě nikdy nepřijela organizovaná izraelská skupina. Zúčastnilo se ho 150 Izraelců, přivítal nás dokonce sám Arafat a některé z naší skupiny přitom i políbil. Na druhou stranu ovšem hned druhý den nechal zavřít všechny vůdce islámských organizací, s nimiž jsme spolupracovali a po čtrnácti dnech je nechal bez soudu, ale i bez vysvětlení, opět propustit. S Arafatem to bylo poněkud těžké… Nejzajímavější na tom semináři byla ale naprostá neznalost, kterou měli muslimové – o křesťanech a Židech nevěděli naprosto nic, měli jen předsudky. Je to trochu pochopitelné, protože v Pásmu Gazy takřka žádní Židé nežijí, ale na druhou stranu jsem si uvědomil, že mezináboženský dialog je právě proto důležitý, abychom se o sobě alespoň něco dozvěděli.
Největší antisemité byli odjakživa křesťané. :-(