Jednoduše proto, že mají příležitost a jsou nedotknutelní. Nebo si tak alespoň připadají. Navíc se u nich traduje, že co dělá druhý (rozuměj kolega poslanec), mohu bez problémů dělat také já…

On lítá letadlem, já přeci nebudu jezdit trapným Pendolinem. On má náhrady, tak to bych byl za hlupáka, kdybych je nezneužíval také já. On sedí v dozorčí radě a pěkně si přivydělává, tak co bych se já zajímal o to, jestli se náhodou nejedná o porušování zákona o střetu zájmů.

Ačkoliv nová vláda slibovala, že zatočí s papalášstvím jako novodobým chronickým onemocněním členů Poslanecké sněmovny, Senátu, ale i jiných státních úřadů a organizací, zatím se jí příliš nedaří. Majáčky se při jízdě vesele používají, předpisy při jízdě limuzínami do úřadu se samozřejmě porušují, na ministerstvech se pečlivě vytvářejí nové klany z kamarádů a zájmově spřízněných skupin nových ministrů, náměstků a odborových ředitelů, ovšem pečlivě vystavěné na starých dobrých základech v podobě bývalých státních úředníků, protože někdo je tu práci včetně způsobu, jak zákony obcházet, přeci musí naučit.

Poslanci také nadále zahřívají mnohá velmi dobře placená místečka v dozorčích a správních radách, za která pobírají slušné „odsedné“. O střet zájmů se v žádném případě podle stanoviska poslanců nejedná, neboť tady nehovoříme o státních podnicích, ale o organizacích veřejnoprávních či o různých fondech. Někteří naši zákonodárci si tak bez mrknutí oka přivydělávají například ve Všeobecné zdravotní pojišťovně (veřejnoprávní instituce, na kterou má rozhodující vliv vláda a parlament), a dále v podnicích, jako jsou Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI), České aerolinie (ČSA), Státní fond rozvoje bydlení (SFRB) nebo ČEPS.

Pro některé z dotčených pánů poslanců se jedná pouze o drobné v řádu statisíců korun, o kterých jim připadá směšné vůbec diskutovat, protože podle jejich mínění nemají takové výdaje žádný vliv na chod státních financí (v podobném duchu se podle dnešních HN vyjádřil bývalý poslanec za ODS Jan Bürgermeister, který si ve SFDI přivydělá ročně 108.000 Kč, když předtím v dozorčí radě ČSA dostával ročně 500.000 Kč). To jen jako příklad pro dokreslení přístupu k teplým místečkům, která poslanci zastávají.

Nikoho z poslanců nijak zvlášť nevzrušuje fakt, že z titulu své poslanecké funkce zastupují v kontrolních orgánech dotčených institucí a podniků zájmy státu jako svého zaměstnavatele a žádné odměny by dostávat tedy neměli. Zákon o střetu zájmů je však napsán nepřesně a toho se právě v tomto případě hojně zneužívá. Změny v zákoně by museli navrhnout sami poslanci, o zrušení vyplácených odměn zákonodárcům pak ve většině případů rozhodují právě členové správních nebo dozorčích rad, čímž se kruh napevno uzavírá.

Těžko při takovém přístupu poslanců chtít po občanovi, aby zákony dodržoval, když ten, kdo je vytváří, je v tak hojné míře porušuje nebo v nich s úspěchem nachází a zneužívá mnohé mezery. A ještě hůře vysvětlit obyčejným lidem, že by měli v dnešní době šetřit, uskromnit se a třeba plošně přispívat na likvidaci následků živelných katastrof, když tam „nahoře“ se stále vyhazují statisíce a miliony z okna či do kapes nenasytných členů Poslanecké sněmovny.

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také od autora: Proč hospody tak často šidí své zákazníky?