V minulém povídání (vlastně v diskusi pod ním) jsme narazili na jeden ne úplně zřetelný příběh o Rechabitech, tak jako nich referuje proroctví Jeremiášovo.
Jen připomenu. Prorok je má pozvat do shromáždění a nalít jim víno, ačkoli všichni vědí, že Rechabitští víno nepijí, nestaví domy a neusazují se v hrazených městech. A pozor – určitě tam tehdy v pokoji knížat, jež jsou nad pokojem Maasejáše, strážce prahu, nebyl jen Jeremiáš a Rechabité.
Co to vlastně mělo znamenat? Z tóry poměrně přehledně víme, jakým způsobem používá Slaký požehnaný své služebníky proroky. Totiž jako učitele vyučující hrou. Později to od něj ostatně opsal veliký pedagog pozdní renesance – Jan Amos..
Pro ilustraci lze uvést například Ezechielovo několikadenní ležení na boku a v hadrech oproti cihličce reprezentující „pokažený“ Jerušalajim – to byla ( stejně jako víno pro Rechabitské z našeho příběhu ) – určitá forma školy hrou. Ale čemu se má Jisroel naučit?
Rechabitští jsou poměrně slovutný rod . Přes tchána Jetro příbuzensky spřízněni se samotným Mojžíšem. Navíc rod horlivý, protože první biblická zmínka o jejich rodovém otci Jehonadabovi (ještě než se dočteme až k Jeremiášovu proroctví) se objevuje v souvislosti s pobitím proroků Bále po boku Jéhu (2kr 10 kpt). Oni jsou to, kdo po návratu lidu z exilu pomáhají znovu vybudovat Jerušalajim: Bránu pak hnojnou opravil syn Rechabův … (neh 3:14 ). Ale tradiční literatura (talmud a komentáře) vysvětluje, že Rechabitští se díky své horlivosti odmítali usadit v hrazených městech, aby se věnovali zemědělství, což by se dalo považovat za jisté unikum, protože právě kvůli „vlastnímu chlebu svobodných“ přichází lid Jisroele do Zaslíbené země. Důkaz? Proslulý talmudický obraz o třech klíčích, které drží Panovník – klíč k branám dešťů, klíče k branám života v plodu ženy a klíče ke vzkříšení. (Taan 2a); A také obraz o otevření studnic vláhy a lůna země, aby vyvedla chléb, včetně toho, jak obrovskou přednost má požehnání Moci lechem… před ostatními požehnání u tabule hodujících.
Oni však nadále zůstávají věrni kočovnému způsobu života. Protože poslechli naučení otce svého Jehonadaba, aby se neusazovali v městech, neboť čteme: Abys nezapomněl ve chvíli, když sobě nastavíš domů krásných, abys v nich bydlil … (dt 8:12); Jakoby drželi celoroční svátky Sukot. Ale zároveň respektovali zaslíbení o pšenici a chlebu, která v této kapitole tóry najdeme také, možná věrněji než kdejaký Jeremiášův vrstevník. (Což ovšem maličko komplikovalo přítomnost jejich zástupců – tzv. „stráží“ – v Chrámu v rámci liturgie, neboť celý Jisroel v dobách,kdy Chrám ještě stával, vysílal své zástupce, aby byla konána ustavičná služba na místě „které sobě vyvolil Panovník“ a „odkud vzejde Poznání celému světu“);
Jednoznačná odpověď je přímo mezi řádky pětatřicáté kapitoly Jeremiáše proroka. Hodně zjednodušeně řečeno, si Rechabitští pokyn „Cti otce svého a matku svou, aby se prodlili dnové tvoji na zemi …“ přizdobili. Maličko po svém a maličko horlivěji. Ale s pohnutkou naprosto čistou. Stojí-li tedy před nimi u Jeremiáše víno, není to výtka Nebes adresovaná jim. Vždyť kdyby dělali něco proti zákonům vesmíru, jejich argument ctít vůli rodičů by před Soudem neobstál, neboť víme, že pokud rodiče vyžadují po dětech cokoli, co je v rozporu s Učením Harmonie, pokyn bezpodmínečné poslušnosti jejich vůle neplatí. Proroctví tedy zákonitě oslovuje někoho jiného. Celý rozdělený Izrael, tedy konkrétně kmeny Jehuda.
Tóra chce těmi několika verši v pětatřicáté kapitole u proroka Jeremiáše říci: Podívejte se – ti Rechabitští! Jak důsledně plní vůli svého pozemského otce, aby tak naplnili pokyn toho nebeského (totiž pokyn Cti otce svého a matku svou …) . A co vy, synové Jehuda a obyvatelové Jerušalajmu ?
Až potud, domnívám se, se všichni shodneme. Z tohoto obrazu (a pochopitelně nejen odtud) se rodí také další židovské pravidlo : Minhag avot, chok la-vanim – tedy: Zvyklosti otců jsou závazné pro potomky. S tímto pravidlem se setkáváme často, ale nelze na ně hřešit. Zvyklosti otců jsou pro potomky závazné jedině za předpokladu, že neporušují pravidla vesmíru stanovená Otcem.
A od tohoto bodu už záleží na každém zcela jedinečně, na jeho přirozenosti a jeho ustrojení, jak bude při řešení otázek ortodoxie a nebo ortopraxe pokračovat. Cítí-li čerstvě odkonvertovavší ortho-praktik anebo nesměle tápající liberál, že tu jsou nějací ti a další, jedni a druzí, my a oni – možná maličko chybuje. Trochu mi uniká, proč by jeden nemohl do kostela a do společenství toho druhého, jenom proto, že mu to nějaký vnitřní prováděcí vorschritf zakazuje. Vždyť pámbu je jen jeden. Nelze mít jiného, leda nějakého špatného. A pokud mají špatného, je dobré to nejen nějak poznat, ale také jim to naznačit. Pokud možno ne holí nebo arogancí. Jinak je docela možné, že „spátného“ mám já…
Faktem zůstává, že tehdy – za časů Rechabitských a také dávno po nich – se do společenství Jisroele (a také do Chrámu vesmíru) vešli všichni. Možná nad sebou taky někdy u piva maličko ohrnovali nos, ti pro to a ti druzí pro opačno. Jinak by se těžko narodila ta známá anekdota o dvou trošečnících, jednom ostrově a třech synagogách… Ale i kočujícím Rechabitům, jak učí traktát Taanit (4:5) byla v Chrámu rezervována jejich „stráž“ – a to formou darovat alespoň přípěvek na dříví pro oltář. Svět není lineární (my a oni), jsou to dva vzájemně se prolínající trojúhelníky, v jejichž vrcholu a také centru je vždy ten vyšší Otec. Harmonie jednoty.
(p.s. Poděkování Dannymu a Marse)
Autor: Jaroslav Achab Haidler
Autor
8 Komentářů
chi chi.. je to pěkně napsané..
.. ale na druhou stranu – proč by jeden měl chodit do kostela toho druhého??
Fakt a vážně.. proč by měl jeden chodit někam jinam, když má sám ve svém kostele práce jak na kostele (jasně že ho to baví a naplňuje a posiluje)
.. když má před sebou hory a hory učení, na které se těší, ale které stejně tak jako tak nestíhá, protože den má jen čtyřiadvacet hodin a natáhnout nejde a spát se taky musí..
.. když navíc jsou ty bohoslužby zároveň a on má jaksi potřebu se modlit se svejma.. rozpůlit se nemůže..
.. to mi nějak nejde do hlavy, proč by to měl jeden dělat..
Proč zajít i do kostela těch druhých (pokud se tam nejdem klanět) je, myslím, celkem zřejmé. To je jako zajít k nim do domácnostní, pracovat s nimi a vozit se s nimi po schodech metra..
To s tím učením není tak docela validní argument, stačí se naučit, co učí Avot :o))
A souběh pochopitelně respektuju. Ale o tom, to Marse není, ten dotyčný “bissel šejner jid” mi na rozdíl od tebe argumentoval nesmyslným: Jakožto ortodox se nemohu s vámi modlit. A to rozhodně nebylo o souběhu! – možná proto jsem se zamyslel …
hm.. ne nebudu odpovídat..
vstupovat do takové diskuze právě v tomhle období, to se nehodí..
nechci nikoho zranit a pokud jsem to udělala ať už svou zbabělostí nebo čímkoliv jiným, prosím o odpuštění
גמר חתימה טובה
ad 3) marse, nechci se tě dotknout, zejména v tomto pro tebe (asi) nějakém těžkém období, kdy se ti nehodí přemýšlet a být svá. Ale skutečnost, že tady na Shekelu provozuješ takovéhle veřejné letniční sebe-pokání, mne nutí položit dotaz.
Proč? Proč ho tu provozuješ ? Můžeme to vědět?
Díky
Milé Marse, já nevím, jestli mohu odpovídat ale otázka byla položena.. Proč by měl jeden chodit ( jít ) do jiných kostelů?
Připadá mi, že z různých důvodů.
Jednak proto, že svět už JE tak pestrý a zavírám-li či, jsem velmi náchylná k vytváření předsudků. ( Kdyby byl Chrám, 3x do roka by tam došli všichni, jeden vedle druhého) Před Tváří B-ži jou v podobném smyslu všichni. A já to vidím tak, že pokud je B-h zrovna nesrazí bleskem ( pochopitelně, ty druhé, horší, smile) pak jsou tady proto, aby se od nich druhý něco naučil. A nemám se u nich rozhlížet a hodnotit, co dělají jinak a špatně, ale mít oči otevřené pro to, co dělají jinak a dobře, lépe než my v tom nešem chlívečku. A to doma od stolu neodstuduju,ba, tam se to dostuduju!!
a co ked rechabejsti ctili zvyklosti otcov a svoj chlieb slobodnych mali v Pri 9,5?
ch
Pestrost světa je úžasná a jeho krystal.mřížka čarokrásná, Cipi má pravdu. Učme se jeden od druhého a:
“Prohlubujme to, co nás spojuje, překonávejme to, co nás rozděluje, uchovávejme to, co nás rozlišuje.”
(Barnard z Clairvaux, fr.teolog a mystik).
Ještě jsem k tomu nalézla ( teda k těm rozličným kotelům nikoli k Rechabitům) něco, co je vzato ze symboliky nadcházejících Sukot:
“Čtyři druhy představují židovský národ. Jako má etrog vůni i chuť, tak někteří židé oplývají znalostí Tóry i dobrými skutky. Jako je datlová palma má chuť, ale je bez vůně, tak mají něteří Židé znalosti Tóry, ale bez dobrých skutků. Jako myrta voní ale nemá chuť, tak někteří židé mají dobré skutky ale žádné znalosti Tóry.a jako vrba u potoka nevoní ani nemá chuť, tak jsou někteří Židé bez znalostí Tóry i bez dobrých skutků. A co udělal Svatý, budiž požehnán? Bylo nemožné zničit je všechny. Tak Všemohoucí řekl : Ať jsou dohromady svázáni poutem bratrství, a ať žádá jeden odpuštění pro druhého.” Vajikra raba