V současné době si každé ráno pročítám jednu kapitolu Markova evangelia. Dnes jsem si v páté kapitole znovu připomenul známý příběh o uzdravení posedlého muže z Gerasy.Marek napsal: Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské. Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha. Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.

Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně křičel: “Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!”
Ježíš mu totiž řekl: “Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!”
A zeptal se ho: “Jaké je tvé jméno?”
Odpověděl: “Mé jméno je `legie´, poněvadž je nás mnoho.”
A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů. I prosili ho ti zlí duchové: “Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!” On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak – bylo jich na dva tisíce – hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo.
Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se. Ti, kteří to viděli, vyprávěli o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo. Tu počali Ježíše prosit, aby odešel z jejich končin.
Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním. Ale nedovolil mu to a řekl: “Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.”
Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili. (Marek 5,1-20)

Proč Ježíš nechtěl, aby ho doprovázel muž, kterého zbavil legie démonů? Proč ho posílá domů? Proč chce, aby zůstal tam, kde ho lidé znají?

Není těžké jít mezi lidi, kteří mne neznají, a vyprávět jim o tom, jak Ježíš změnil můj život. Pokud mne neznali dřív, těžko mohou porovnat změnu, která se stala. A také pak asi nad tím, co říkám, mávnou rukou a řeknou: “Pěkná pohádka.”

Pokud stejný příběh vyprávím těm, kteří mne znali před mou proměnou, spíše se dočkám toho, že o tom budou alespoň přemýšlet. Můj kamarád porazil s Boží pomocí démona jménem alkohol. Spousta lidí, kteří ho znali v době, kdy se neustále válel někde v příkopě, se pak ptala, jak to dokázal a on jim mohl vyprávět o Boží uzdravující moci…

Na druhé straně, pokud je proměna mého života pouze mou vlastní iluzí, tak to také nejlépe poznají ti, kteří se se mnou setkávají každý den. V oblasti víry je totiž velice snadné uvěřit tomu, jak jsem dobrý, pokud nemám dobrou zpětnou vazbu. A tou je nejčastěji má rodina a mí přátelé.

Ježíš si přál, aby posedlý pomohl lidem, kteří ho znali. Dobře věděl, že uzdravený muž bude mít radost z toho, když lidé díky jeho zkušenosti uvěří, že je tu někdo, kdo může zachránit a uzdravit i je.

Mise muže, kterého Ježíš zbavil legie démonů byla úspěšná. Když Ježíš později navštívil stejné místo, lidé už ho nevyhánějí. Marek zapsal: Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole.
Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: “Effatha”, což znamená `otevři se!´
I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně.
Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. Nadmíru se divili a říkali: “Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč.” (Marek 7,31-37)

Nevím, jestli muž z našeho příběhu hned porozuměl tomu, proč ho Ježíš nechce vzít s sebou. Spíš si myslím, že se na něho v té chvíli zlobil. Uplynul nějaký čas a teď najednou tento muž vidí, jak lidé z jeho země vítají toho, kterého nedávno vyhnali. Vidí, jak Ježíš uzdravuje jeho příbuzné, sousedy a známé, kterým vyprávěl svůj příběh. Už se nezlobí, ale chválí Boha za to, že může být součástí této zázračné proměny.

Někdy se i nám může zdát, že Ježíš dělá chybu, když nás nechce “vzít s sebou”, ale posílá nás “domů“. Možná se na něho zlobíme. Pokud ale poslechneme, stejně jako muž z tohoto příběhu, jednou pochopíme, že jsme se mýlili my a Bůh měl opět, jako vždy, pravdu.

Autor: Vlastík Fürst